-
1. polovina 19. století (1789 – 1848)
-
umělecký směr i životní pocit člověka, který se cítí zklamaný životem, nemůže uskutečňovat své sny – vše ovlivňují peníze
-
vliv Napoleonských válek a utužování politického režimu
-
někdy je sem zahrnován i preromantismus – podobné znaky, obliba historie a lidové slovesnosti či tajůplný děj
-
román – velký epický útvar rozvíjející se od středověku; romantický = zvláštní, záhadný
-
umělci odmítají klasicismus – odmítání normy a pravidla, snaha tvořit svobodně – zobrazovat své pocity
-
znaky romantismu:
-
subjektivismus – výpověď (zaujetí) autora
-
převažují city a fantazie nad rozumem
-
rozpor mezi snem a skutečností; individualismus – hlavní hrdina se cítí osamělý, nešťastný
-
autor = velmi často hlavní hrdina (osoby nepřízpusobeny společnosti)
-
zobrazování lásky
-
útěk z reality (návrat do historie, do přírody, exotika)
-
prolínání žánrů – největší rozvoj poezie; oblíbeny lyrickoepické žánry – balada, romance, román ve verších, veršovaná povídka; v próze hlavně román (historický), nejméně se rozvíjí drama
-
malířství: Eugene Declacroix (ežen deklarua) – Francouz, Goya – Španěl, Kosárek
-
hudba: Weber, Schubert, Schuman, Chopin, Rossini, Beethoven
Český romantismus
-
česká literatura ve 30. – 50. letech 19. století
-
v této době ještě doznívají tradice NO – literatura – výchovná funkce – láska k vlasti a touha po svobodě českého národa
-
1848 – 1849 – průběh revoluce (neúspěšná)
-
začíná se objevovat romantismus z evropské literatury – boje mezi autory o romantické pojetí literatury (od 30. let) – Mácha / Tyl
-
Mácha ovlivněn anglickým romantismem – zdůraznění subjektivního pojetí literatury – svobodné vyjádření vlastních pocitů, názorů a myšlenek – krása jazyka – psaní umělecky náročné literatury
-
ve své době nebyl Mácha oceněn
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
-
romantický básník a prozaik pobuřující svými názory, odmítal výchovné pojetí literatury
-
narodil se na Malé Straně – rodina vlastnila krupařský krám – bankrot – chudé dětství – matka přivedla Máchu k lásce k hudbě a literatuře
-
vystudoval filozofii a práva
-
četl německé i anglické romantiky, ale i staré české kroniky
-
sympatizoval s polským povstáním – obhajoba Mickiewiczových děl
-
láska k divadlu – herec v ochotnickém divadle (Tyl), kde potkal Lori (Eleonora Šomková), se kterou měl syna
-
s Lori odešel do Litoměřic, kde působil jako advokátní úředník
-
před svatbou zemřel na infekci – hrob na Vyšehradě
-
miloval zříceniny apod. – podnikal dlouhé cesty pěšky
-
dílo:
V svět jsem vstoupil
-
lyrické básně – rozpor mezi snem a realitou – zklamání, pesimismus, pomíjivost života – jediná jistota = země
Hoj, byla noc!
-
lyrické básně – inspirace v Blanických rytířích – pocit osamělosti
Máj
-
lyrickoepická skladba
-
základem je jednoduchý děj odehrávající se u Doks, který je pouze mlhavě nastíněn – Vilém se omylem dopustí otcovraždy – jeho milá (Jarmila) spáchá sebevraždu – Vilém vězněn a popraven
-
v díle se prolínají 3 tragédie – 1. Vilém a Jarmila, 2. tragédie autora, 3. tragédie obecně lidská (člověk trpí za něco, co nespáchal)
-
kompozice díla – 4 zpěvy a 2 intermezza (mezihry)
-
1. zpěv – protiklad krásy večerní přírody a osudu Jarmily
-
2. zpěv – protiklad krásy života a osudu člověka odsouzeného k smrti
-
1. mezihra – autor zobrazuje jak se příroda chystá na Vilémovu popravu
-
3. zpěv – protiklad krásy ranní přírody a popravy Viléma
-
2. mezihra – nářek Vilémových přátel
-
4. zpěv – týká se Máchy – přemýšlení o postavách i o sobě – pesimistické názory
-
jazykové prostředky – v kráse a lyričnosti jazyka spočívá hlavní význam Máje – počátek české moderní poezie
-
nejdůležitější je krása přírody – personifikace (o lásce šeptal tichý mech), básnický přívlastek (Hrdliččin zval ku lásce hlas), snaha vyvolat barevné vidění (v jezeru zeleném), kontrasty, oxymorón…
-
rytmus Máje – jamb, zvukomalba
-
ilustrátoři – Mikoláš Aleš, Cyril Bouda, Karel Svolinský, Aleš Zrzavý
Cikáni
-
román – nejepičtější – složité lidské vztahy – život vzdělanců – romantické i tragické zápletky
-
realistická kresba postav – zdůrazňování jejich svobody a lásky
Obrazy z mého života
-
povídky – lyričnost – autobiografické prvky (zápisky)
Pouť krkonošská
-
básnická próza – obraz přírody
-
sen hlavního hrdiny – pouť poutníka na Sněžku – fantazie
Marinka
-
lyrizovaná povídky – obraz pražské chudiny Na Františku
-
Marinka = ideál krásy / drastická skutečnost – prostředí chudoby
Křivoklát
-
román – 1. část 4-dílného cyklu Kat
-
téma – vnitřní tragédie osamoceného člověka (bratři – Václav IV. a Kat)
-
přínos Máchy – nejdříve byl oceněn v zahraničí (Německo) – čeští umělci Máj odmítli, přijali ho až Májovci (Neruda, Hálek, Světlá) – almanach Máj (1858); dnes patří Mácha k největším básníkům – oceněn F. X. Šaldou (Mácha – snivec a buřič – esej o Máchovi)
Karel Sabina
-
přítel Máchy, básník – psaní libret (Prodaná nevěsta)
-
dílo:
Oživené hroby
-
próza
Josef Václav Frič
-
básník, povídkář, dramatik i překladatel
-
redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla
-
dílo:
Paměti
-
svědectví o mládí, popis událostí roků 1848 a 1849
Písně z bašty a jiné básně
Václav Bolemír Nebeský
-
dílo:
Protichůdci
Německý romantismus
-
„jenská škola“ – označení německých romantiků
-
rozmanitý – ovlivněn náboženstvím
Novalis (1772 – 1801)
-
vlastním jménem Friedrich von Hardenberg
-
dílo:
Hymny noci
-
básnická sbírka – 6 hymnů psaných veršem i prózou
-
motivy zklamané lásky, myšlenky o smrti
-
použití symbolů
Heinrich von Ofterdingen
-
nedokončený román
Jakob a Wilhelm Grimmové
-
vztah k lidové tvorbě i germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky
Heinrich Heine (1797 – 1856)
-
dílo:
Kniha písní
-
lyrická sbírka o 5 částech – Jaký má život i svět smysl? – autor nedostává odpověď
Anglický romantismus
George Gordon Byron (1788 – 1824)
-
básník; byl šlechticem – rozchod s touto společností i se svojí ženou
-
většinu života strávil v Itálii
-
hlásal: „Právo národů za svobodu a samostatnost.“
-
zemřel na mor (nákaza v Řecku – boj s Turky)
-
dílo:
Childe Haroldova pouť
-
lyricko-epický epos – autobiografie
-
putování zeměmi – Belgie, Švýcarsko, Albánie, Turecko… - bolest z nesvobody národů – líčení krásy přírody – pouť končí v Itálii na pustém pobřeží – osamocenost
-
z díla vychází postoj – byronismus – revolta autora proti světu, zažívání světabolu (spleen)
Manfred
Kain
-
veršovaná dramata – revolta vůči bohům = titanismus
Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822)
-
básník, psal veršovaná dramata a kritizoval společenskou nespravedlnost, pokrytectví, náboženskou tyranii
-
dílo:
Odpoutaný Prométheus
-
inspirace antikou, titanismus
Walter Scott (1771 – 1832)
-
Skot – šlechtický původ
-
nejprve básník – veršované rytířské povídky (Jezerní panna), později prozaik – zakladatel historické povídky a románu
-
popisoval dobu a její zvyky (čestnost, vlastenectví…); ovlivnil Čelakovského i Máchu
-
dílo:
Waverly
-
námět ve skotském povstání )1775) – nejdříve vyšlo dílo anonymně, později se autor přiznal
Ivanhoe
-
děj z anglické historie z konce 12. století – napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Kenilworth
-
historický román z doby vlády Alžběty
Francouzský romantismus
a)
„zpátečnický“ romantismus
Francois René de Chateaubriand (1768 – 1848)
-
dílo:
Atala
-
poema (básnická povídka) z indiánského prostředí – nešťastná láska – Atala předurčena bohu
-
do češtiny přeložil Josef Jungmann
b)
„revoluční“ romantismus (romány z tehdejší doby – kritický postoj)
Victor Hugo (1802 – 1885)
-
básník, prozaik i dramatik
-
otec byl napoleonský generál, matka roajalistka (větší vliv)
-
postupně se stal zastáncem svobody
-
účastnil se i politického života – zklamání, odchod – poté se věnoval pouze literatuře
-
dílo:
Cronwell
-
drama s předmluvou – program francouzského romantismu (vzor = Shakespeare)
Legenda věků
-
poezie – rozsáhlý básnický cyklus
-
zobrazení vývoje lidstva směřujícího k humanitě a lepší budoucnosti
-
autor se věnuje mýtům, filozofii, vědě, náboženství
-
ovlivnila Vrchlického a Machara
Východní zpěvy
-
poezie – boj Řeků za samostatnost
Zpěvy soumraku
-
poezie – vyjádření soucitu k chudým a utlačovaným, inspirováno červencovou revolucí
Chrám matka boží v Paříži
-
součást volné prozaické trilogie (romány Dělníci moře a Ubožáci)
-
dějem Paříž v 15. století – vláda Ludvíka XI. – obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva
-
kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda / hrbáč – zvoník – Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll / Quasimodo) – dramatický dějový spád
Ubožáci
-
2-dílný román ze současnosti
-
hlavní hrdina, který byl odsouzen na galeje po krádeži chleba – na útěku se setkává s knězem – změna života hlavního hrdiny
-
kritika norem a zákonů ve Francii
Dělníci moře
-
román ve verších, který vypráví osudy rybáře – bojování proti živlům atd.
Devadesát tři
-
návrat do historie (1793) – popisování revolučního roku a jak ho prožívají lidé na francouzském venkově
Stendhal (1783 – 1842)
-
vlastním jménem Henri Beyle (bel)
-
autor psychologických románů, psal i vzpomínkovou prózu
-
píše na rozhraní romantismu a realismu
-
působil ve službách Napoleona – později žil v Itálii
-
dílo:
Červený a černý
-
hlavní postava Julien Soret, který žije na venkově a je velmi pohledný, touží po bohatství a kariéře – používá proto intriky, pokrytectví, využívá i své krásy
-
vše se mu nakonec vymstí – přijde do konfliktu s jedním šlechticem – obviněn – odmítnul milost, v poslední řeči pohrdnul lidmi – popraven
-
román je výbornou psychologickou studií – kritika měšťanské společnosti
-
román má již realistické rysy
Kartouza parmská
-
román odehrávající se v Itálii
-
hlavní hrdina – mladý šlechtic – obdivuje Napoleona – po Napoleonově porážce ztrácí smysl života – dostává se do vězení – nakonec vstoupí do kláštera
O lásce
Dějiny malířství
-
studie
Alexander Dumas starší (1802 – 1870)
-
prozaik, dramatik
-
psal dobrodružné romány na pokračování (80)
-
dílo:
Tři mušketýři
-
román odehrávající se v 17. století ve Francii
-
oddanost, věrnost, láska, čest
-
pokračování: Tři mušketýři po 20 letech, Tři mušketýři ještě po 10 letech
Hrabě Monte Christo
Černý tulipán
Alfred de Musset (1810 – 1857)
-
nejsubjektivnější francouzský romantik – skutečnost zobrazena citově
-
nešťastná láska k George Sandové – autor si ji zavinil sám svojí žárlivostí
-
dílo:
Zpověď dítěte svého věku
-
román – hrdinou básník Octavius – pocity zoufalství, beznaděje – autobiografie
-
motiv nešťastné lásky – George Sandová
Noc květnová
Noc prosincová
-
pesimistický postoj ke světu
Ruský romantismus (prolínání romantismu a realismu)
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)
-
šlechtický původ – velký revolucionář (dvakrát ve vyhnanství - Krym)
-
skrytě obdivoval Petra Velikého (viz báseň Můj portrét)
-
díky jeho dílům dohnala ruská literatura Evropu
-
zemřel v souboji o čest své ženy
-
dílo:
Kavkazský zajatec
Bachčisarajská fontána
-
lyrickoepické skladby
Cikání
-
hrdinou šlechtic Aleko – nespokojenost, vyznávání svobody – odchod na venkov, kde žije s cikány – zamiluje se do jedné cikánky, která ho však nemiluje
-
cikánku i se snoubencem nakonec hlavní hrdina zabije – sám chtěl svobodu, jiným ji však nedopřál
Evžen Oněgin
-
Evžen je šlechticem z Petrohradu – oblíbený, miluje společnost – postupně ho však tento život přestává bavit – odchod na venkov – zde mu dopisem vyzná lásku Taťána, on ji však odmítne, ale touží po její sestře (Olga), který je však zasnoubena s básníkem Lenským – dojde mezi nimi k souboji a Evžen Lenského zabije – odchod s Olgou ze země – po několika letech se Evžen vrátí, zamiluje se do Taťány, která ho však odmítne
-
román byl přeložen do češtiny Josefem Horou
-
Evžen bývá charakterizován jako typ „zbytečný člověk“
Pohádky
-
sbírka pohádek (O rybáři a zlaté rybce)
Piková dáma
-
fantastický námět
Boris Godunov
-
historické drama – 16. – 17. století – boje o mocenský trůn v Moskvě
Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)
-
v jeho dílech vrcholí ruský romantismus
-
obdivoval Puškina – revoluční názory – vyhnanství (Kavkaz)
-
zemřel v souboji
-
dílo:
Démon
-
poema (básnická povídka) – autor vyjadřuje svoji filozofii – zlo se rodí ze slabosti dobra
-
Démon byl odsouzen bohem k životu bez lásky – bloudí Kavkazem a zamiluje se do kněžny Tamary – zabije jejího snoubence – Tamara odchází do kláštera
-
Démon je bytost, která je nespokojená a plodí pouze zlo
Hrdina naší doby
-
román – hlavní hrdina nenachází v ničem uspokojení – rozebírá své duševní pocity – „zbytečný člověk“ – hledání smyslu života
Polský romantismus
-
1831 – povstání Poláků – neúspěch, ochod umělců do emigrace
Adam Mickiewicz (1798 – 1855)
-
žil převážně ve Francii, přítel Puškina
-
dílo:
Pan Tadeáš
-
epos o nepřátelství dvou zemanských rodů
-
spousta epizod a úvah – o mravech, stolování, ale i historky ze šlechtického prostředí
Konrad Wallenrod
-
poema (básnická povídka)
-
téma národně osvobozeneckého boje – Litevec v postavení velmistra Řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ
-
epický děj přerušován lyrickými vložkami
Julius Slowacki (1809 – 1849)
-
žil v emigraci, měl velkou fantazii
-
dílo:
Balladyna
-
veršovaná tragédie – inspirace ÚLS – rytíř si chce vzít Balladynovu sestru, kterou nakonec Balladyna sám zabije, ale sám později umírá po zásahu blesku – nadpřirozené jevy, biblické citace…
Maďarský romantismus
Sandor Petöfi (1823 – 1849)
-
básník, lyrik – poezie vlastenecká, revoluční a milostná
-
padl v revoluci 1848-49
-
dílo:
Apoštol
-
autobiografický obraz tragického osudu revolucionáře
Píseň Národa, Psů, Vlků
Verše
Perly lásky
Americký romantismus
Edgar Allan Poe (1809 – 1849)
-
básník a prozaik – osiřel ve 2 letech
-
studoval ve vojenské akademii – vyhozen za nekázeň
-
studoval jazyky, ovlivnil francouzské „prokleté básníky“ – Charles Baudelaire
-
dílo:
Havran a jiné básně
-
48 básní (přeložili je Nezval i Mácha)
-
vzpomínka na zemřelou lásku – symbolem havran
Filozofie básnické skladby
-
eseje – autor vysvětluje racionálně svoji tvůrčí metodu „poezie účinku“
Grotesky a arabesky
-
25 povídek – různá témata, častá alegorie
Jáma a kyvadlo
Zlatý brouk
Vraždy v ulici Morgue
-
detektivní povídka – Poe je zakladatelem detektivní povídky
horrorové povídky
Henry Wadsworth Longfellow (1807 – 1882)
-
dílo:
Píseň o Hiawathovi
-
epos, který čerpá ze starých indiánských pověstí