Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

ČESKÁ SATIRA 19. A 20. STOLETÍ

Satira - útočné, výsměšné umělecké dílo, které ironií, sarkasmem, vtipem kritizuje lidské vlastnosti a společenské nedostatky.
Satira se rozvíjí zvláště v obdobích prudkých sociálních nesrovnalostí.

Satiry Hradeckého rukopisu
neznámí autoři
poprvé se zde objevuje kritika nedostatků světských i církevních
Desatero kazánie božie – veršované kázání, útok na hříšníky, ke každému   křesťanskému přikázání jsou přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu proviňují
Satiry o řemeslnících a konšelích – útok na hříšníky, kritika nepoctivosti a okrádání
Bajka O lišce a džbánu – krátké vyprávění s poučením

Podkoní a žák
z konce 14. Století
spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe, končí rvačkou, protože obě postavení přinášejí jen nouze


Z doby Národního obrození

Václav Kliment Klicpera
autor veseloher (kritika špatných lidských vlastnosti)
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníku Koliášovi
Každý něco pro vlast – nejširší satira soudobé společnosti

Jan Nepomuk Štěpánek
autor veseloher a frašek
dějiště většinou venkov nebo menší město, většinou je to milostný příběh, ale dívčinu přízeň chce získat někdo jiný nátlakem na rodiče (podvodem, vyhrožováním)
Čech a Němec – kritika proti společenskému  zřízení, které překáží volnému rozvoji měšťanů,
      ale záměrem je hlavně pobavit diváky situační nebo jazykovou komikou

František Ladislav Čelakovský
Ohlas písní českých  –  zachycuje ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu konce
      30. let, obsahují satirické a výsměšné písně a popěvky proti vrchnosti a maloměšťákům


Realismus
rozvoj politické satiry

Karel Havlíček Borovský
jeho satiry vyjadřují odpor proti jakémukoli násilí a útlaku, většinou ukazuje výjevy z minulosti, které však aktualizuje
píše řadu svých epigramů, kterými útočí na katolickou církev, byrokracii, šlechtu a stát
Král  Lávra  –  veršovaná   pohádka  irského  původu  o  králi  s  oslíma  ušima,  vysmívá  se
      hlouposti všech králů
Tyrolské  elegie  –  o zatčení Havlíčka,  jeho  cestě  do  Brixenu a  životě ve vyhnanství, užívá
      ironii a slovní komiku zaměřenou proti vládě a policii
Křest   svatého  Vladimíra  –  je   nejmohutnější  Havlíčkovou  satirou,   kritika  absolutismu,
      katolické církve


Jan Neruda
novinář, kritik, básník, fejetonista, psal povídky – kde život zobrazoval bez idealizace, realisticky, často měly satirický nebo ironický pohled
Povídky   Malostranské   –  soubor  13  próz,  odhalování  sobeckosti,   omezenosti   a  lakoty
      maloměšťák, autobiografické prvky
Hřbitovní kvítí – vrchol Nerudova básnického díla, vyjadřuje zklamání ze soudobého života Balady  a  romance  –  přináší  příběhy,  pověsti  i  historické anekdoty  tak,  jak se předávají
     v lidovém podání
Kniha epigramů – sbírka ve zhuštěné formě vyslovuje kritickou lásku k národu i člověku

Svatopluk Čech
jeho verše vyjadřovaly nenaplněné ideály naší společnosti
Hanuman – obraz  opičího  města,  kde vystihuje současné  chyby  české  národní  povahy  a
      života, módní opičení a zároveň měšťanský konservatismus
Petrklíče – alegorická veršovaná pohádka, vysmívá se rukopisným sporům
Pravý  výlet  pana  Broučka  do  Měsíce  –  paroduje  spisovatele,  kteří  utíkají od soudobých
      společenských otázek, kritika pražských měšťáků
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. Století – kritika maloměšťáků

Josef Svatopluk Machar
Čtyři knihy sonetů – zklamání moderní civilizací
Žalozpěvy  z  Vídně  –  inspirace Ovidiovými  žalozpěvy  z vyhnanství – kritika  české politiky,
      skeptický pohled do budoucnosti
Magdalena – satira na politikaření malého města, veršovaný román o prostitutce, kterou
      maloměšťácká společnost donutí k návratu tam, odkud měla být zachráněna
Boží  bojovníci  –  satira  na  morálku a  pokrytectví  buržoazie,  komická  výprava  politiků a
      novinářů  mladočeské  strany  táhne  na  Vídeň,  setkají  se se  skutečnými tábority a  ti
      mladočeské samozvané husity vyhubí


Literatura 1. poloviny 20. století

Jaroslav Hašek
nejznámější satirik a humorist, prozaik, žurnalista
píše většinou humorné a satirické povídky, které vycházely v časopisech a novinách, nebo ve sbírkách povídek
Parodií byla jeho prvotina, sbírka básní Májové výkřiky
Můj  obchod  se  psy  a jiné  humoresky  –  kritika  přežitků  rakouské byrokracie, soudobého
      politického života
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona – zesměšňuje politiku, předvolební boj
Osudy  dobrého vojáka  Švejka  za  světové války  – příběhy začaly vycházet jako lidová četba
      v  sešitech  na  pokračování. Do děje zapojuje i konkrétní události z války.
      Dalo  by  se  polemizovat  o tom,  zda  byl  Švejk  jen  prostomyslný dobrák nebo moudrý
      blázen.  Švejk  je  poslušný,  snaží se vykonat vše, co mu moc nařídí.
      Komičnost Švejka spočívá  v jeho jazyce, řeči a nespočitatelných. Dílo kritizuje válku, ale
      je psáno humorným tónem, což je přijatelnější pro čtenáře.
      Švejka se snažil dopsat Karel Vaněk, ale nedá se to srovnávat.

Karel Poláček
zobrazuje satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války
v díle vychází ze zkušeností novináře
Muži v ofsajdu – psáno z pozice fotbalového fanouška humorné  vylíčení klubového prostředí
      a psychologie sportovních diváků
Dům  na předměstí – o člověku,  který se díky své cílevědomosti stal,  i když vyšel  z chudých
      poměrů,   ředitelem   továrny.   K této   závratné   kariéře   si  dopomáhal   i   nečestným
      způsobem  –  přižení  se  do bohaté  rodiny ( sňatek  z rozumu).  Trpí představou, že jeho
      dcera  trpí  za  jeho  hříchy
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno
Bylo nás pět – střet konvenčního světa dospělých s dětskou napodobivostí a hravostí
Karel Čapek
Ze života hmyzu – drama, ve kterém zesměšňují vlastnosti lidí prostřednictvím hmyzu
      - skládá se ze čtyř částí
      Motýli: kritizují přelétavost motýlů
      Hovnivál: poukazuje na bezohlednou honbu za majetkem
      Mravenci: kritika válečných vztahů
      Jepice: zamýšlí se nad nutností zániku
Lehký humor v Povídkách  z  jedné a druhé  kapsy  –  jsou  to  v podstatě detektivní  příběhy
      s   jednoduchými   zápletkami.  Čapkovi   jde  o  poznání  pravdy,  o  hledání    skutečné
      spravedlnosti


Osvobozené divadlo
vzniklo v roce 1925 jako experimentální scéna skupiny Devětsil, s diváky se snaží navázat téměř dialog
v r. 1927 byli do divadla pozváni dva študáci – dvojice Voskovec a Werich
Vest Pocket revue – parodie na tradiční postup
Kat a blázen – divadelní hra, král, který byl mírný je naštvaný, že si lidé dělají co chtějí. Pořídil si kata na trestání a blázna. Postupně se stal obojím.
Caesar – proti fašismu, o nedostatcích demokracie
Rub a líc – hlavní hrdinové byli kriminální živly, dostali se na šikmou plochu

John Steinbeck – O myších a lidech

1. Zařazení do kontextu   -  Literatura 1.pol. 20.stol.
John Steinbeck  (1902 – 1968) v  kalifonském městečku Salinas
Jeho otec pocházel z Německa, do Kalifornie se přistěhoval v 16 letech. Matka pocházela z Irska a byla učitelka. Finanční poměry v rodině nebyly příznivé – už jako školák vypomáhal na farmách. Vystudoval střední školu, poté rok pracoval v cukrovaru. V 17 letech nastoupil na Stanfordovu univerzitu – věnoval se historii a anglické literatuře. Na jaře 1920 opouští univerzitu a vrací se opět k zemědělství seznámit se se životem drobných rolníků. Po čase začal znovu studovat,ale přitom stále pracoval v cukovaru a na stavbě silnice. V roce 1925 opouští univerzitu definitivně – neviděl cíl ve vysokoškolském diplomu. Od mládí se cítil být spisovatelem – publikoval své prácě v různých univerzitních časopisech. Odchází do New Yorku jako reportér, stát se spisovatelem. První literární práce mu redakce nezveřejnily a proto nechává žurnalistiky. Pracuje jako zedník, námořník na nákladním parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Poté se stává spisovatelem. 1940 obdržel Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu. 1962 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho třetí manželství jej dovedlo k přestěhování do New Yorku, kde 20.12.1968 umírá. Mezi jeho zájmy patřila hlavně literatura a biologie = v jeho dílech vykresleno přírodní pozadí, vztah lidí ke zvířatům, rostlinstvu... Odsuzuje surovost, násilí, zištnost a vykořisťování chudých.
Dílo: - povídky: - Nebeské pastviny (1932) – farmář z Kalifornie a myšlenka amerického snu
                           - Údolí bez konce (1938) ,  Perla (1947),  Krásný čtvrtek (1954)
           romány: - Kalich zlata (1929) – románová prvotina
                           - Neznámému bohu (1933) – román prodchnutý pohanskými zvyky a mysticismem
                           - Pláň Tortilla (1935) – humorné vyprávění o kalifornských povalečích a ztracencích, kteří po svém vychutnávají život
                           - O myších a lidech (1937) – spíše novela než román
                           - Hrozny hněvu (1939) – o rodině vyhnané z pronajatépůdy – jsou donuceni se odstěhovat z Oklahomy, výpověď o podmínkách sezónních dělníků, kteří přicházejí za prací do Kalifornie
                           - Byla kdysi válka (1936)
                           - Měsíc zapadá (1942) – příběh z protinacistického odboje v Norsku
                           - Na plechárně (1945) – první poválečné dílo
                           - Toulavý autobus (1947) – volně navazuje na Nebeské pastviny
                           - Na východ od ráje (1952) – sága o třech generacích rodiny Trasků
                           - Zima úzkosti (1961)
                           - Svrhněte bomby (1942) – reportáže ze světových bojišť
3. Kniha – O myších a lidech
Překlad: Vladimír Vendyš                               Nakladatelství: Alpress, 1. vydání
Hlavní postavy:
George Milton se stará o svého mentálně zaostalého kamaráda Lennieho, protože o to byl požádán Lennieho tetou Klárou. Je obětavý a udělá pro něj všechno. Občas Lenniemu vyčítá, že se o něj musí starat a nemá vlastní život, ale přesto má Lennieho rád. Touží po spokojeném životě ve vlastním domečku.
Lennie Small je velký a silný hromotluk, ale bohužel nepobral moc rozumu. Poslouchá George a ve všem mu věří. Má rád hebké věci, a tak rád hladí myši a potom štěňátka. Bohužel si neuvědomuje svoji sílu, takže je nakonec rozmáčkne.
Curleyova žena - půvabná, vyzývavá žena, toužila se stát herečkou, ale místo toho žije s manželem, kterého nemiluje. Je osamělá, možná proto často koketuje s dělníky, chybí jí láska a žije život, o jaký nestojí.
Děj:
George a Lennie jsou námezdní dělníci, jakých bylo na Středozápadě v období Velké hospodářské krize ve 30. letech spousta, a i jejich sen - koupit si malou farmu, kde by si žili a pracovali jen sami pro sebe, byl snem, který s nimi sdílel každý, kdo musel pracovat na cizím a pro cizí, avšak stejně jako George a Lennie, jakmile v sobotu dostali svou mzdu, okamžitě ji propili a prohýřili v nevěstinci, přesto je však tento sen jedinou světlou nadějí v životě zaplněném jen úmornou dřinou a cestováním od farmy k farmě. A tak i George a Lennie věnovali většinu svých hovorů jen svému velkému snu, avšak v kapse měli sotva 10 dolarů.
Mentálně retardovaný Lennie je pro George navenek jen přítěží, protože se o něj musí stále starat jako o malé dítě, a jednak Lennie ve své prostoduchosti občas provede nějakou hloupost - z poslední štace museli utéct poté, co Lennie začal hladit šaty jedné dívky, jež začala křičet a vystrašený Lennie chytil šaty ještě silněji, až si chlapi mysleli, že se ji pokusil znásilnit a chtěli jej lynčovat, což bylo v oné době, ostatně jako včera i dnes, tou nejvzrušivější zábavou a nikdo si ji nechtěl nechat uniknout.
Lennie měl rád hebké věci, ale neuvědomoval si svou obrovitou sílu a zvířátkům, které miloval pro jejich hebkou kožešinku, vždy zlomil vaz. Avšak George měl přes veškeré problémy Lennieho velmi rád a byl proň přes svou slaboduchost jediným skutečným přítelem. - Vztahy mezi ostatními dělníky jsou velmi povrchní, což bylo dáno jednak neustálým pohybem z místa na místo a jednak absencí jakéhokoliv vyššího ideálu či hodnoty, jež by dovolovala navazovat přátelství na hlubších principech než jen večerní házení podkov či společná sobotní pitka, a tak každý žil v osamění a jen sám pro sebe.
Před další štací na ranči v Soledadu George Lenniemu přikáže, aby se v případě nějakého maléru schoval v proutí, u kterého tábořili, a počkal tam dokud si proň George nepřijde. A problémy visely ve vzduchu od prvního dne - dělníky terorizoval správcův syn Curley, který si tak kompenzoval svou nízkým vzrůstem oslabenou osobnost a jednak žárlil na svou čerstvou novomanželku, která ráda koketovala se všemi mužskými obyvateli ranče. A hned druhý den si Curley Lennieho vyhlédne, vyprovokuje hádku a začne jej mlátit do hlavy. Lennie se dle příkazu George jen schovává za svými obrovitými prackami a brečí jako dítě, protože nic neprovedl, ale poté, co mu George přikázal, aby se bránil, Lennie chytne Curleyho pěst a rozdrtí ji tak, že mu v ní zláme všechny kosti.
Lennie myslí jen na farmu, kde bude chovat králíky, a přes Georgův zákaz, prozradí tento sen mrzákovi Candymu, který má na rozdíl od naší dvojice i naspořené peníze. Candy se tedy připojí a farmu se rozhodnou koupit již koncem měsíce. Ale opojení z představy mít vlastní farmu je mezi dělníky doslova nakažlivá a k trojici by se rád přidal i černoch Crooks, který se na farmě stará o koně, ale mimo práci žije zcela sám, uzavřený ve své komůrce za stájí, protože se s ním pro jeho barvu kůže nikdo nechce kamarádit - krom Lennieho, jehož čistá duše není sto přijmout jakékoliv společenské předsudky.
Lennie dostal malé štěně, ale neustále jej hladil tak, až jej zabil. Do této scény se přichomýtne Cuerlyho žena, která se s Lenniem přes jeho Georgeův zákaz, který tušil, že přinese potíže, začala bavit a chtěla, aby ji Lennie pohladil po vlasech. Když ji však trošku rozcuchal účes, začala křičet, aby přestal, ale Lennie se bál, aby nenastal malér a zacpal ji ústa. Když křičet nepřestala, zatřásl s ní tak, že jí zlomil vaz.
Mrtvé tělo objevil Candy, přivolal George a ten vzal jednomu z dělníků pistoli - věděl, že už nemůže Lenniemu pomoci a chlapi jej budou pod taktovkou nenávistného Cuerlyho lynčovat a tak jen doufal, že bude u Lennieho dřív než ostatní. Povede se mu to a zabíjí ho. Lennie umírá s vidinou vysněného ranče před očima.
        Forma: er-forma
Jazyk: spisovný, v přímé řeči hovorový až nespisovný
Děj: chronologický
 - popis, psychologie postav, láska k bližnímu

Realismus v české literatuře a dramatu (80. – 90. léta 19. století)

- návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. století (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
- realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého poznání, vliv positivismu, boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného, časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk), vědecké osobnosti:
- filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk – studie Otázka česká
- realismus dbá o doplnění našeho vědeckého poznání více než doba předchozí o přírodní a sociální vědy
- realismus chce učinit vědu přístupnou všem vrstvám národa, chce socializovat vzdělání
- vydatné sociální reformy, kulturní práce a vnitřní politika – český realistický program
- v politice vnější – autonomie v rámci RU
- kdo chce a umí pracovat, nepotřebuje intriky – nezáleží na velikosti národa
- život je boj
- pravidlo zlaté střední cesty pro Čechy – pevnost charakteru
- estetik Otakar Hostinský – studie O realismu uměleckém
- autor může psát o zkušenosti, kterou sám nezažil, ale musí se do ní vžít
- v díle má být zřetelný subjekt autora
- historik Jaroslav Goll
- jazykovědec Jan Gebauer – Historická mluvnice, Staročeský slovník
- literární historik Jaroslav Vlček – Dějiny české literatury
KRITICKÝ REALISMUS V PRÓZE – 2. polovina 19. století
HISTORICKÁ PRÓZA
Alois Jirásek (1851 – 1930)
- narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov) – studie na filozofické fakultě – studie historie
- působil jako středoškolský profesor v Litomyšli a poté v Praze
- byl politicky činný – roku 1917 podepsal mezi prvními květnový Manifest českých spisovatelů, v němž se čeští spisovatelé přihlásili k boji za samostatný stát
- nejznámější historický beletrista – dovršil národně buditelskou tradici české literatury 19. století – jeho představa národních dějin vychází z Palackého koncepce – ve svém dílu v tomto duchu zobrazil velké dějinné etapy české historie
- jeho koncepce dějin: vrchol – husitství a bratrství / úpadek – doba pobělohorská; zobrazování doby NO
- nositelem dějinného hnutí je podle autora vždy lid, a proto jeho romány nejsou monografické (hrdinou není jen jedna postava) – vždy několik typizovaných postav, které ztělesňují názory a postoje širšího kolektivu
- děj se odvíjí v několika prolínajících se proudech, autor barvitě vystihl dobovou atmosféru, dramaticky zobrazil válečné scény, často však postavy nejsou dostatečně psychologicky propracované – zvláště ženy
- kompozice děl má často podobu volně skládané kroniky, větší díla obsahují několik cyklů
- zobrazil české dějiny od mytického pravěku přes husitství, dobu Temna až po NO
- citát: „Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění…Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že takto třeba prohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejška.“
- dílo: doba husitská
Mezi proudy
- 3-dílný román – Dvojí dvůr, Syn Ohnicův, Do tří hlasů
- zachycení vzniku českého reformního hnutí v době Václava IV. – růst společenských rozporů i národnostních problémů na univerzitě (1381 – 1409)
Proti všem
- román, který má 3 části – Skonání věků (rozmach a vrchol husitství), Kruciata (snaha zachytit všechny složky husitské revoluce – tábory, pražany, různé sekty), Boží zástup
- dějový rámec – osudy zemanské dcery Zdeny a její láska k fanatickému knězi Bydlinskému
- vyvrcholení – bitva na Vítkově
- použití er-formy, historismů i archaismů
Bratrstvo
- 3-dílný román – Bitva u Lučence (dohasínání a rozklad husitství – děj na Slovensku), Mária (dějový rámec – intimní příběh mezi hejtmanem Talafúsem a vášnivou a zrádnou Máriou – psychologicky zdařilá postava), Žebráci
Husitský král
- román o Jiřím z Poděbrad
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
- dramatická trilogie
doba pobělohorská
Skály
- román o lidech trpících feudálním útlakem a katolickou církví (selskou vzpouru poddaných organizuje evangelický kněz Matyáš Ulický)
Psohlavci
- román – téma „protifeudálního odboje“
- hlavní postava Jan Sladký Kozina – vůdce chodů v jejich boji proti Lamingerovi
Skaláci
- román líčící poslední velkou selskou vzpouru roku 1775 na Náchodsku
doba protireformační
Temno
- román zachycující morální a kulturní situaci národa ve 20. letech 18. století, kdy je už celá země pokatoličtěna a pár nekatolíků se marně brání jezuitskému tlaku
- protireformační kulturní útisk nejlépe vystihuje postava Koniáše
období NO
F. L. Věk
- pětidílný román (pentalogie) zachycující dobu od 70. let 18. století do 20. let 19. století
- dějová osnova – životní osudy F. L. Věka (ve skutečnosti Heka)
- na pozadí evropských událostí autor sleduje proces obrození v Praze i na venkově (Dobruška)
- vystupuje celá řada postav – Václav Thám, V. M. Kramerius…
- kromě Věka jsou však nejvýraznější 2 protagonisté: P. Matouš Vrba (konzervativní kněz, nepřítel osvícenství a Francouzské revoluce) a dr. Srnka (Vrbův protiklad – vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu)
U nás
- 4-dílná kronika (tetralogie) – pokračování F. L. Věka – zobrazení NO v autorově rodném kraji
Filosofská historie
- povídka zachycující závěr NO
- z prostředí litomyšlských studentů zobrazující jejich život – lásky, radosti i problémy i jejich nadšení v době NO („jaro národů“) – kontrastuje to s postavou ustrašeného studenta Roubínka
dramatická tvorba – věnoval se jí později a dosáhl střídavých úspěchů – zvláště v hrách se soudobou tematikou
Vojnarka (zdařilé)
Otec (zdařilé)
Samotou (bez úspěchu)
Lucerna
- pohádková hra konfrontující svět panstva a poddaných – hrána dodnes
  tvorba pro mládež
Staré pověsti české
- historie českého národa od pradávna
Z Čech až na konec světa
- beletristické převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova
próza se současnou tematikou
Povídky z hor
Na ostrově
memoárová literatura
Z mých pamětí
- 2-dílné vzpomínkové dílo
Generace 90. let + Jirásek
- mladá generace k Jiráskovi zaujímala dost nejednotný postoj – např. J. S- Machar si ho vážil, F. X. Šalda měl spíše negativní postoj
- nejvíce času věnoval popularizaci Jiráskova díla Zdeněk Nejedlý
- Jirásek měl velmi úzký vztah k výtvarnému umění a velkým přítelem mu byl Mikoláš Aleš (jeden z prvních ilustrátorů jeho díla), dalším ilustrátorem byl zejména Adolf Kašpar (viz Babička)
Zikmund Winter (1846 – 1912)
- představitel literatury faktu, který se narodil v Praze na Starém Městě v rodině zvoníka
- studoval na akademickém gymnázium a filozofické fakultě, poté se stal gymnaziálním profesorem (Pardubice, Rakovník, Praha)
- zabýval se archivním studiem – přední znalec českého městského života v 15. a 17. století – jeho tvorba vycházela z prací odborných, jako autor se tedy uplatnil později – v 80. letech
- vedle Jiráska nejvýznamnější představitel naší historické beletrie konce 19. a začátku 20. století
- na rozdíl od Jiráska psal svá historická díla bez snahy o ideologický výklad dějin, vycházel z bezpečného poznání faktů
- zabýval se problematikou člověka 19. století a došel k závěru, že individuální osudy se utvářejí vždy pod tlakem okolností, na které má člověk jen nepatrný vliv – souvislost s naturalisty (skeptický a deterministický názor na člověka)
- sám se však hlásil ke generaci ruchovsko-lumírovské, kde také publikoval
- dílo: Nezbedný bakalář (1883)
- povídka ze staropražského prostředí
Rakovnické obrázky
- povídky z minulosti Rakovníka
- od 90. let píše téměř výlučně příběhy z Prahy konce 16. a začátku 17. století, protože detailně znal dobu předbělohorskou; líčí dobu sporů mezi českým panstvem a ostatními postavami společnosti – proti kupcům a cechovnímu řemeslnictvu stojí městská chudina hájící své právo na holou existenci, popisuje bídu kontrastující s rozmařilým životem panstva a duchovenstva
- historik zde převládá nad beletristou, jazyk je plný archaismů a teprve na začátku století vznikají umělecky hodnotné práce:
Krátký jeho svět
Rozina sebranec
Peklo
Panečnice (jediná končí šťastně)
- povídky, kde líčí tragické osudy mužů a žen podléhajících vlastní slabosti nebo vášni, bezelstné důvěřivosti k lidem nebo nešťastné náhodě
- vycházel z archivních materiálů – jde vlastně o různé druhy dobových soudních spisů
- např. Krátký jeho svět vypráví o nešťastném kantorovi Janu Pistorovi, který chce přivést na pravou cestu záletnou ženu, ale nakonec je sám podezírán, že je jejím milencem a je žárlivým manželem zavražděn
Pražské obrázky
Ze staré Prahy
Staropražské novely z 16. a 17. věku
- cyklus povídek s pražskou tematikou
Mistr Kampanus
- jediný historický román odehrávající se v době předbělohorské a bělohorské
- obraz života Prahy a pražské univerzity s řadou dobových postav
- hlavní postava – Kampanus Vodňanský – poslední rektor KU, humanistický básník
- osudy hlavní postavy tvoří hlavní dějovou osnovu a jsou propojeny s historickými událostmi
- jde o nástup reformace / lehkomyslný život studentů a poprava českých pánů na Staroměstském náměstí – Kampanus je svědkem těchto událostí a prožívá první rekatolizaci a nakonec oproti svému přesvědčení sám přestupuje na katolickou víru, aby zachránil univerzitu před jezuity, ale tato oběť je marná a Kampanus proto dobrovolně končí svůj život
- román je pojat jako obraz národní tragédie; používání archaismů – dobově autentické
díla vědecká – kulturně historická a národopisná
Kulturní obraz českých měst
Dějiny kroje v zemích českých od počátku 15. století až po dobu bělohorské bitvy
Děje vysokých škol pražských
Dějiny řemesel o obchodu v Čechách
Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)
- spolu s Jiráskem a Winterem nejvýznamnější představitelé historické beletrie přelomu letopočtu
- katolický kněz, který byl značně oblíben v lidově čtenářských vrstvách
- se sympatiemi (/ Sládek) líčí husitství i selské vzpoury; žánrově psal nejvíce historické povídky nebo črty
- dílo: V červáncích kalicha
V záři kalicha
- povídky z doby husitské
Pobělohorské elegie
- cyklus povídek
Bludná duše
- román – autorovo nejvýznamnější dílo
- autor zobrazuje selské povstání v jeho rodném kraji (Slánsko) v době josefínské
- hlavní postava – mladý kněz, který pomáhá v této vzpouře a sám umírá jako její poslední oběť
- v celém díle je patrná elegičnost vyplívající ze soucitu s utrpením lidu
Josef Svátek (1835 – 1897)
- vrstevník májovců – autor rozsáhlých románů z doby rudolfínské nebo pobělohorské
- novinář, psal kronikářsky – poutavost, politicky konzervativní
- v dílech mu šlo zejména o vzbuzení čtenářského zájmu – efektivní zápletky, dějová napínavost, umělecky však málo hodnotné; z ideového hlediska působily práce spíše negativně pro autorův záporný vztah k odbojovým tradicím české minulosti, zvláště v době pobělohorské; četba dobrodružná - bulvární
- dílo: Pražský kat
Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
Sedláci u Chlumce
Sofie Podlipská (1833 – 1897)
- sestra Karoliny Světlé
VENKOVSKÁ PRÓZA
Teréza Nováková (1853 – 1912)
- z pražské poloněmecké rodiny (matka Němka) – studovala cizí jazyky, což jí umožnilo seznámit se s evropskými literaturami
- roku 1876 se provdala a s manželem odešla do Litomyšle, kde strávila 19 let – do Prahy se vrací po smrti své dcery – zde se zajímala o národopis, ženské hnutí a píše první literární práce – poté rediguje ženský časopis Ženský svět i za účasti svých synů (předčasně zemřelý botanik Theodor a literární historik Arne) – seznámení s moderními uměleckými proudy
- poslední léta života prožila mezi Prahou a východními Čechami (Proseč) – píše umělecky nejlepší práce
- smrt ji zastihla na vrcholu tvůrčího rozvoje
- cestovala – Německo, Švýcarsko
- dílo představuje určitý vrchol vesnické prózy 19. století – autorka sledovala myšlenkový vývoj společnosti, s jemnou ironií zobrazovala své hrdiny a někdy vyjádřila i svůj pesimismus v názoru na lidské štěstí
- dějištěm většiny románů je východočeský venkov (Polička, Litomyšl, Skuteč) – v prvotinách vystupuje horlivě za ženská práva ve společnosti – obratem je první románová práce: Maloměstský román (beletristické vylíčení životních osudů Havlíčkovy dcery Zdeňky – zde se již hrdinčin citový život podřizuje prospěšnosti národního celku); 90. léta – umělecky ztvárňuje výrazné typy vesnických mužů a žen z okolí Litomyšle v drobných, sociálně zaměřených povídkách: Úlomky žuly (vycházela ze skutečných příběhů, které zevšeobecňovala a umělecky přepracovávala)
- dílo: Karolina Světlá
- oslavná monografie
vrchol tvorby – 5 románů (1895 – 1909) – tyto romány představují vrchol naší realistické prózy; autorka nezachycuje věrně jen postavy, ale také krajinné prostředí i místní názvy; nejde jí však jen o pouhý popis – snaží se tak zachytit podstatu jevů, pohyb ve společnosti i smysl lidského života – dílo tvoří přechod k novému umění 20. století; psala také alegorické a symbolické obrázky a pohádky, studie, črty
Jan Jílek
- osudy českého evangelíka z 18. století, který kvůli feudálnímu útlaku a náboženské nesvobodě opouští vlast
Jiří Šmatlán
- hrdina ze současnosti, tkadlec Šmatlán, usilovně hledá „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání lidské společnosti – nejprve v katolickém, později v evangelickém náboženství a když jej žádné z nich neuspokojí, nalezne svou naději v socialismu
- autorka chtěla ukázat, jak myšlenky socialismu pronikaly mezi venkovský lid, mísily se s náboženstvím a vytvářely zvláštní směs lidových představ o uspořádání společnosti
Na Librově gruntě
- hrdinou je osvícený a národně uvědomělý sedlák, jehož osudy jsou jasně spjaty s politickými událostmi let 1847-1848
Děti čistého živého
- odklon od monografické formy románu – vyprávění o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty v 2. polovině 19. století
- hrdinové – skupina bláznivých vyznavačů světla-lepšího života – problematika románu není čistě náboženská, jde vlastně o vášnivou touhu prostých lidí po dokonalejším životě
Drašar („román kněze buditele“)
- opět monografická forma – vyprávění o životních osudech obrozeneckého kněze Josefa Justina Michla-Drašara – kněz je nespokojený se svým povoláním – nedaří se mu žít jako knězi bez přetvářky – pronásledován církví, nepochopen, protože se odcizil svému společenskému poslání
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
- narozen v Lázních Bělohradě u Nové Paky v chudé rodině – učitel v Hlinecku a později v Praze – ředitel měšťanské školy na Vinohradech
- velmi citlivý – hluboký vztah k rodičům i rodnému kraji; mezi nejbližší přátele patřili např. A. Jirásek, J. Thomayer, Z. Winter, s nimiž spolupracoval v časopise Zvon
- příslušník mladší generace, která navazovala na májovce
- představitel kritického realismu v české literatuře – ovlivněn Balzacovým stylem (popis postav)
- literární začátky jsou spojeny s vlivem básníků, kterých si velmi vážil – J. Neruda a S. Čech; píše vlastenecké verše i satirickou lyriku; 90. léta – práce věnované mládeži – souvisí s jeho povoláním – výchovné prózy: historické obrázky pro mládež a příběhy, v nichž děti svou oddaností a upřímností pomáhají svému okolí
- začátek 90. let – prózy s tematikou venkovského lidu v rodném kraji na Českomoravské vrchovině – nejčastěji zobrazoval v povídkách vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz  nebo touha po „panském“ životě
- dílo: povídkové soubory
Výminkáři
- rodinné spory dětí s výminkáři, smutné až tragické příběhy starých lidí, kteří jsou jen odtrhováni a ponižováni
Horské kořeny
Potměchuť
Rodiče a děti
- vztahy starých a mladých lidí na venkově – otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti
Na lepším
Paničkou
- touha po „panském“ životě
Kalibův zločin
- román – tragédie rozvráceného manželství, smutný příběh dobráka, uštvaného dvěma ženami ke zločinu – román končí na Raise nezvykle drasticky
idylické obrázky (polovina 90. let 19. století) – čerpá většinou z minulosti, upouští od ostrého realistického vidění; snaha o zobrazení nesobeckého člověka, který byl příkladem pro ostatní a nositelem mravních hodnot – blíží se tím idealizaci
Zapadlí vlastenci
- román – 40. léta v Podkrkonoší – konec obrození – u čtenářů v oblibě
- dík všem neznámým učitelům a knězům, kteří zde šířili národní uvědomění a kulturu – postavy jsou až dojemně neskutečné, velice dobrosrdečné – sentimentalismus
Pantáta Bezoušek
- povídka o sedlákovi, který za své návštěvy v Praze u syna advokáta získává všechny svou bodrostí a venkovskou přímostí
Západ („smutná idyla“)
- románová kronika vyprávějící o závěru života venkovského faráře Kalouse a jeho ušlechtilém působení mezi chudým lidem na Hlinecku (obec Studenec, ve skutečnosti Kameničky – malíř Antonín Slavíček)
O ztraceném ševci
- během 1. světové války
- román – hrdinou je chudý švec, který se dlouho brání germanizaci, až jí na konec života téměř podlehne vlivem okolí a působením své zlé ženy
Antal Stašek (1843 – 1931)
- vlastním jménem Antonín Zeman – studoval práva v Praze a Krakově, poté pracoval jako advokát, ale působil i jako vychovatel v Rusko
- vrstevník Arbesa, kritický realista
- pocházel ze selské písmácké rodiny v Podkrkonoší – Stanov
- 1878 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech, kde působil 35 let jako advokát
- ke konci života žil v Praze se svým synem – Ivan Olbracht
- začátek tvorby tvoří verše romantického charakteru
- dílo: Švec Matouš
- povídka
Nedokončený obraz
- 1. román – řeší vztah lidu a inteligence; realistické rysy – charakteristika postav
- tragický příběh dvou povahově protichůdných mužů, kteří chtějí získat lásku venkovské dívky
Blouznivci našich hor
- cyklus povídek s tematikou české vesnice, hlavní téma – „duchověrství“ – spiritismus
- hlavní postavy zde hledají spravedlnost a lidské štěstí – povídky řazeny volně, některé postavy vystupují ve více povídkách
- spiritismus chápe jako jev sociální – útěk lidí z beznaděje a bezradnosti
V temných vírech
- 3-dílný román líčící kariéru továrníka Švalbarcha, podvodník – proti němu stojí ing. Benda hájící práva dělníků
Na rozhraní
- romány s městskou tematikou, zobrazují sociální problematiku v průmyslovém kraji okolo Semil
- myšlenky socialistického utopismu (viz Arbes)
O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1932)
- otevřené přiznání k ideám socialismu
- román z pozdější doby založen na skutečných událostech (1847-1851)
- příběh o odbojném ševci z roku 1848 zpracovaný v prvních povídkách, zde rozpracován – jako pozadí milostného příběhu Matouše Štěpánka, zároveň obraz života v Podkrkonoší – vesnice i textilní továrny, Matouš – první propagátor Komunistického manifestu u nás
- nakonec prchá před policií za hranice
Vzpomínky
- mnoho informací o kulturním životě 2. poloviny 19. století – zajímavé portréty významných literárních osobností (Neruda, Sabina), zkušenosti z pobytu v Rusku
Když hlad a válka zuřily (povídka)
Stíny minulosti
- román – Podkrkonoší v době 1. světové války
Josef Holeček (1853 – 1929)
- kritik Vrchlického – kritika na orientaci západní literatury a světoobčanství; sám se inspiroval v Rusku (oslava sedláka k půdě, který je podle Holečka základ národní existence)
- pocházel z jižních Čech; překládal jihoslovanskou literaturu
- dílo: Naši
- 10-dílná románová epopej – děj je situován na jihočeský venkov
- zobrazení několika generací – v popředí postava sedláka Kojana
- autor se věnuje psychologii postav, tamější scenérii přírody apod. – dokumentární hodnota
Jan Herben (1857 – 1936)
- autor moravského Slovácka (Brumovice), přítel Masaryka
- novinář, kritik; založil časopis Čas a byl jeho redaktorem – Petr Bezruč
- stal se knězem – odešel do Prahy studovat různé obory
- podílel se na ověřování nepravosti rukopisů
- dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení
- rozsáhlá románová kronika, která popisuje život rodiny Hrabcovy od dob Marie Terezie až do poloviny 19. století – obraz moravského Slovácka
Hostišov
- cyklus společenských a přírodních obrázků – Hostišov je místo poblíž Tábora, kde autor trávil prázdniny – drobné studie zajímavých lidí i přírody kraje proložené autorovými úvahami o české povaze
Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové
- žili na moravském Slovácku
- dílo: Rok na vsi
- románová kronika z větší části napsaná Aloisem – děj se odehrává v Divákách – Hrabůvkách – zachytili obyvatele vesnice – idylické vztahy nahrazovány městskými vztahy (mamon)
Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)
- pocházel z jižních Čech – Chodsko
- katolický kněz pocházející ze starého selského rodu, psal romány z farského prostředí – kritika mravní úrovně kněží atd. – v dílech užívá autor spisovné češtiny
- dílo: Jan Cimbura
- román odehrávající se v jižních Čechách – hlavní postava sedlák – prototyp dobrého člověka, který miluje přírodu, lidi atd., v době úmrtí jeho přítele se ujímá jeho majetku i rodiny – pomáhá, stará se o ně – v důchodu žije Jan Cimbura na výminku a stará se o vnoučata
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůsy
- volná trilogie – děj Chodsko
- hlavní linie – spor mezi chalupníky a sedláky o obecní lesy (lůsy)
- v prvním díle zachycuje autor pobyt Boženy Němcové na Chodsku – Němcová se snaží pomáhat lidem, ale je nařčena z popudu
Hanýžka a Martínek
- v podstatě výtah z trilogie, který je upraven pro děti
- Hanýžka Králová a Martínek Klika – autor líčí jejich přátelství, radosti i práci na panstvu…
Holoubek
- částečná autobiografie – hlavní postava je farář
MĚSTSKÁ TVORBA
Ignát Herrmann (1854 – 1935)
- prozaik – hlavním tématem je Praha
- pocházel z Prahy – zážitky zobrazil v dílech; podílel se na vydání Ottova naučného slovníku
- psal především humoristickou prózu z prostředí středních vrstev – zdařilé charakteristiky
- žánrové obrázky (drobné povídky)
- dílo: Drobní lidé
Pražské figurky
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeď Vejvara
- autor pojednává o vztazích v rodině – humoristické
U snědeného krámu
- sociální román zachycující tragické osudy jednoho kupce, který podléhá vlivu okolí – je využíván
- naturalistické prvky
Sudička
NATURALISMUS
- 90. léta 19. století – zakladatel Emile Zola
Vilém Mrštík (1863 – 1912)
- pochází z Diváků u Hustopečí, nedostudoval práva – novinářství, spisovatelství
- v dílech zobrazuje bezohlednost lidí, mamon, honbu za majetkem…
- přeložil Dostojevského, Tolstého, Puškina
- dílo: Santa Lucia
- román – autor líčí osudy studenta, jež studuje v Praze a později umírá – chudoba, bída
Pohádka ráje
- román psaný v duchu impresionismu – milostná tematika, autobiografické rysy
- hlavní postava, student Ríša, miluje Helenku a spolu prožívají velkou lásku – po studiích Ríši se oba stále milují – svatba
Karel Matěj Čapek – Chod (1860 – 1927)
- novinář (Lidové noviny), výtvarný kritik i prozaik
- narodil se v Domažlicích, ale žil především v Praze – přátelil se s bohémou
- romány končí většinou tragicky, postavy se prolínají ve více dílech
- dílo: Kašpar Lén - mstitel
- naturalistický román – Kašpar Lén je zedník, který se vrací z vojny do Prahy a zjišťuje, že se jeho přítel utopil, protože jeden muž (Konopník) svedl jeho dceru – Kašpar Lén se chce pomstít – začíná pracovat u Konopníka – Konopník zabit cihlou spadenou z lešení – Kašpar Lén souzen
Turbína
- naturalistický román z pražského prostředí – motivem je krach bohatého průmyslníka a nešťastný život jeho dcery
Antonín Vondrejc (podtitul – Příběhové básníka)
- román o básníku, který chátrá a na smrtelné posteli se ožení
Jindrové
- 2-dílný román – generační román o vztahu otce a syna
REALISTICKÉ DRAMA
- 80. – 90. léta 19. století – rozvoj později než u prózy – 1. pokusy již u májovců, ale neúspěšné (Neruda, Hálek)
- hrány historické hry a veselohry, postupně vytlačovány světovými realistickými hrami (Gogol – Revizor, Čechov – Višňový sad, Ibsen – Nora…)
- nejdůležitější scéna – ND (1868 – základní kámen, 1881 – dokončení, 1883 – otevření)
- roku 1850 ustaven sbor pro zřízení ND – František Palacký (1. předseda) – organizování sbírek „Národ sobě“ – kvůli Bachovu absolutismu bylo vystavěno Prozatímní divadlo (otevřeno roku 1862) – náhražka ND – Palacký vystřídán novým předsedou F. L. Riegrem, 3. předsedou byl Karel Sladkovský, který se zasloužil o začátky stavby ND
- hlavním architektem ND byl Josef Zítek – 16.5. 1868 slavnostní položení základního kamene (kameny z 18 míst slavných svou minulostí – Buchlov, Říp, Blaník, Lipník…)
- na výzdobě se podílela generace umělců ND
- 11.6.1881 slavnostní otevření na počest Rudolfa (belgický král) – 12.8.1881 požár ND – 18.11.1883 opět ND otevřeno operou Libuše
- 1.4.1977 uzavření ND – generální rekonstrukce, 18.11.1983 opět ND otevřeno na počest 100. výročí od založení
- součástí ND je Tylovo (Stavovské) divadlo, Smetanovo divadlo a Laterna Magika
- vedle budovy ND byla postavena ještě Nová scéna (Strakonický dudák aneb Hody divých žen)
František Adolf Šubert
- 1. ředitel ND – uvádění českých realistických her
- působil i jako dramatik – sociální hry – kontrast bohatých a chudých
- dílo: Drama čtyř chudých stěn
- drama o životě horníků
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
- 1882 – dramaturg ND, píše i hry, autor humoristické prózy
- narodil se v Písku – 2 roky reálky – úředník, novinář (Lumír, Osvěta, Humoristické listy)
- dílo: Naši furianti
- veselohra, která se hraje dodnes – 1. hra, která přiblížila venkovský život
- spor o to, kdo bude pomocný – 2 uchazeči – krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha – oba mají za sebou vlivné muže (Bláha – starosta Dubský, Fiala – sedlák a radní Bušek)
- děti Dubského a Buška se chtějí vzít – Bušek nechce dát věno
- v obci se objeví dopis, který sděluje, že pokud se pomocným nestane Bláha, vzplanou v obci 4 kohouti – podezřelým je Bušek (Bláha), který je však nevinný, protože dopis napsala Fialova dcera Kristýna – spor vrcholí – smírný konec – svatba
- 30 postav – dialekt; furiantství – povaha sedláků (dělají ze sebe, kdo co ví)
historické hry – nebyly již tak oblíbené
Paní mincmistrová
Zvíkovský rarášek
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
- dramatička a prozaička narozená v Praze – provdala se do Hodonína – hry z moravského Slovácka
- obžalována z vlastizrady za 1. světové války – poslední léta prožila v Praze
- téma děl – touha po penězích ničící lásku, vztahy nebo morálku
- dílo: Obrázky ze Slovácka
- povídky
Gazdina roba
- tragédie o nešťastné lásce chudé švadleny a bohatého sedláka – brání jim jeho matka – bere si nakonec kožešníka a sedlák se také ožení – vezmou si lidi ze stejných vrstev, ale jsou nešťastní
- nakonec hlavní hrdinka skočila do Dunaje
- dílo se stalo libretem pro operu (Foerster – opera Eva)
Její pastorkyňa
- tragédie – stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
- lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím
- dílo se stalo libretem (Leoš Janáček – opera Její pastorkyňa)
Mrštíkové
- dílo: Maryša
- sociální drama odehrávající se v roce 1886 v jedné moravské vesnici a za dva roky v Brně
- Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala, milovala Francka, syna domkářky, který byl odveden na vojnu – Lízalovi nechtěli o svatbě ani slyšet – vybrali Maryši mlynáře Vávru, protože měl peníze
- Maryša si proti své vůli musí Vávru vzít – po dvou letech se vrací z vojny Francek a navazuje s Maryšou opět vztah – Maryša otráví Vávru a utíká s Franckem do Brna
- dílo vzniklo podle skutečné události (dívka byla souzena a vězněna)


Mluvnické kategorie přídavných jmen

Přídavná jména (adjektiva)
- pojmenovávají vlastnosti
- dělení: - jakostní (kvalifikační) – sladký, cizí, starý, dobrý…
- vztahová (relační) – dospělý, studentský, čokoládový, matčin, otcův…
- druhy adjektiv: a) složená - tvrdá (vzor – mladý)
- měkká (vzor – jarní)
b) jmenná (např. mlád, rád, zvědav…)
c) přivlastňovací (vzory – otcův, matčin)
- skloňování – určujeme pád, číslo, rod (i životnost) – skloňování adjektivní a částečně substantivní
- některá adjektiva cizího původu jsou nesklonná (prima, lila…)
- ve větě bývají nejčastěji shodným přívlastkem (závislost na řídícím substantivu), doplňkem (Eva seděla zamyšlena.), jmennou částí přísudku (Bratr je zdráv.)
- stupňování adjektiv: - 1. stupeň = pozitiv
- 2. stupeň = komparativ
- 3. stupeň = superlativ
- stupňování adjektiv: - pravidelné
- nepravidelné (dobrý, špatný, malý, velký…)
- někdy se stupňuje i opisem (více, nejvíce, méně, nejméně)

Kafka Franz Proměna

1. Literární žánr
Epická prozaická povídka.

2. Kompozice
Povídka psána chronologicky,tzn. Postupně tak jak šly události za sebou, v er-formě z pohledu Řehoře. Je často využíván vnitřní monolog. Občas se v knize vyskytují vzpomínky na minulost. Ojediněle se objevuje i přímá řeč. Příběh je členěn na 3 kapitoly, a dále na odstavce. Má charakter povídky.

3. Obsah
Téma: metamorfóza člověka v odporný hmyz - uvažuje dál jako člověk - stane se z něj parazit rodiny - propadá depresím – umírá. O mezilidských vztazích, o nahraditelnosti, o lidské povaze
Děj se odehrává v maloměstském bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě.
Obchodní cestující Řehoř Samsa se jednou ráno probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Nejdříve mu to nedochází, ale když si uvědomí závažnost situace, tak začne podnikat kroky. Nejvíce mu vadí, že přijde pozdě na vlak. Jako obchodní cestující má totiž mnoho práce, proto je pořád mimo domov, i když práce si velmi cení. Musí být přesný a pracovitý, aby mohl tuto funkci vykonávat. Řehoř se samozřejmě nemůže pohnout z místa, a když už, tak s velkými těžkostmi (nemá ještě cit pro své nové tělo, neví, že má citlivé břicho, naráží ve snaze se dostat z postele na nábytek). Do toho přijde prokurista z firmy, kde je Řehoř zaměstnán, aby se zeptal na Řehořův stav. Rodina, která už mezitím zjistila situaci omlouvá jeho pracovní neschopnost nemocí. Rodina je v šoku, protože je Řehoř živil a chtěl svou sestru Markétku dokonce poslat na studia na konzervatoř. Zatímco se rodina k Řehořovi obrátí zády a nestará se o něj, tak mu Markétka nosí do pokoje, kde pro zatím přebývá jídlo a stará se o něj. I tato péče ji však brzo přejde. Kdo však nese Řehořovu proměnu nejhůř je paní Samsová. Asi 2 měsíce se za ním vůbec ze strachu neodváží jít do pokoje. Oba rodiče se k němu chovají velmi nevraživě, protože musí kvůli této události začít pracovat, aby uživili rodinu. Řehoře jednoho dne odstraní do jiné místnosti (kumbálu), aby mohli pronajímat jeho pokoj. Pan Samsa dokonce zraní Řehoře při jedné z potyček. Od té doby se skrývá pod pohovkou a nechce vylézt. Díky pronájmu jeho pokoje se rodina dostává ze dna. Začínají k Řehořovi chovat lépe. On chce své sestře říci, jak moc jí má rád. V bytě ubytovávají 4 významné pány. Markétka jim pravidelně hraje na housle, což se líbí všem, včetně Řehoře, který se vždy na tyto chvíle těší. Jednoho dne se Řehoř rozhodne s e vydat na cestu po pokojích. Všimnou si ho však tihle významní pánové a bez zaplacení odejdou.To rodinu velmi rozčílí a Řehoř se tím začne trápit. Přichází pomalu na to, že by bylo lepší, aby už umřel. Má pocit, že je pro všechny zbytečný, což pro rodinu platí. Považují ho opravdu za přítěž, i když předtím na něm byli finančně závislí. Umítá dobrovolně, v klidu. Jako první ho najde stará služka. Rodina ho pohřbí a uleví se jí. Čekají, že přijdou bez Řehoře lepší zítřky

4. Charakterizujte hlavní postavu
Hlavní postava:
Řehoř Samsa - cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markétka nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje, ale nevadí mu to; chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Je poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn.
Řehořova sestra Markéta - Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
Řehořův otec - praktický, tvrdý, přísný člověk. Po proměně musel začít pracovat. Vyhýbá se kontaktu se synem, je mu odporný.
Řehořova matka - neunese podívat se na syna po proměně. Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět "jejich starý Řehoř", při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.

5. Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje
(*03.07.1883 - †03.06.1924)
Narozen v Praze na Starém Městě, byl silně ovlivněn rodinným prostředím – otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl, po matce, pocházející z bohaté židovské rodiny, zdědil citlivost, starostlivost a neklid. Prožil osamělé dětství, studoval německé školy a práva, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah. Ač povahou byl samotář, navazoval četné vztahy se ženami. Jeho velkou láskou byla novinářka a spisovatelka Milena Jesenská.
Onemocněl tuberkulózou a zemřel v rakouském sanatoriu. Je pohřben na strašnickém hřbitově. Je uznávám jako nejslavnější pražský německy píšící spisovatel.
France Kafku zařazujeme do experimentálního (moderního) proudu = základem je narušení tradičního pojetí románu, využívání složité symboliky a experimentování.
Díla: Proces, Zámek, Amerika, Dopisy rodičům
jeho svět je tajemný, fantastický až absurdní, uplatňuje opakovaně motiv viny a trestu, pesimistické či tragické závěry knih, do díla se promítá autorova nejistota, sebepodceňování a touha po sblížení (ovlivněno nesouladem mezi autorem a jeho otcem – Kafka obdivoval otcovu vitalitu a energickou rozhodnost, ale trpěl pocitem méněcennosti, že není schopen naplnit otcova očekávání a představy o úspěšném synovi), autor se nezajímá o vnější ani vnitřní charakteristiku postav

6. Charakterizujte jazykové prostředky ukázky
Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových či hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný i pro dnešního čtenáře, jelikož se zde prakticky nevyskytují archaismy. Jazyk je spíše prostý, metafory a květnaté věty se vyskytují zřídka.

BALADICKÁ EPIKA V ČESKÉ LITERATUŘE

Balada – je lyrickoepická, většinou krátká, báseň spádného děje s tématikou původně fantastickou, hrdinskou a milostnou. V novověku mravoučnou a sociální, zpravidla s tragickým ukončením. Lidová balada je pevně spojena s nápěvem.

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře, studoval filozofii v Praze a pak v Českých Budějovicích, studia nedokončil a stal se vychovatelem, od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, byl profesorem ve Vratislavi. Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu
Díla: Ohlas písní ruských – obsahuje převážně epické básně, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (Ilja Muromec). Básník použil jména známých ruských hrdinů, ale jejich povahu změnil nebo jim připsal jiné činy.
Ohlas písní českých – sbírka vyšla 10 let po té první
vyjádřil zde ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu z konce 30 let.
Sbírku přirovnával k drobným lesíkům, říčkám a potoků
Je zde i balada Toman a lesní panna – skladba vystihuje sílu vášnivé lásky a tajemných přírodních sil. Za starých časů lidé neuměli ovládat přírodu a její síly, byli před nimi bezmocní, a proto se jich bály. Věřili v nadpřirozené bytosti. Jejich zlá síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou. Toman jí podlehne teprve až tehdy, když se v rozrušení zapomene a ztratí nad sebou rozumovou vládu. Odloučí se od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojuje jeho koník

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
narodil se v Praze na Malé straně, studoval gymnázium, pak se zamiloval do slečny Lori, která ho inspirovala při napsání sbírky Máj. Po dokončení právnických studií odchází Mácha jako advokátní koncipient do Litoměřic. Žije v nedostatku a ve starostech o Lori, která čeká dítě. Když se narodí syn, Mácha se chystá ke svatbě, avšak onemocní a umírá v 26 letech.
Máj – je to přepis skutečné události, zasazené poněkud jinak než je tomu ve skutečnosti
má čtyři zpěvy a dvě intermezza
děj se odehrává v nezkrotné přírodě, která Máchu očarovala
milenci Jarmila a Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce. Za tento čin je uvržen do vězení a příští den popraven. Jarmila hyne sebevraždou ve vlnách jezera

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
narodil se v Miletíně, studoval filozofickou a právnickou universitu v Praze.
Zabýval se hlavně národopisem, sbíráním a vydáváním staročeských literárních památek
Jedinou původní básnickou knihou je:
Kytice – nejslavnější a nejoblíbenější kniha české literatury, důraz na osudovost
pracoval na ní skoro celých 20 let
základem jsou české báje, hrdinové zobrazeni v neurčitém čase a v různých společenských prostředí

Venkovské prostředí např. Polednice, Poklad, Svatební košile
Panské prostředí např. Vrba, Lilie
Křesťanství – Záhořovo lože

Svatební košile – dívce umře její milovaný a ona chce, aby se vrátil zpět. Ten se vrátí a dívku chce taky dostat do záhrobí. Zavede ji na hřbitov a vyvolává jiné duchy, aby se jí zmocnily. Ona se začíná modlit k Matce boží, že chce zůstat živa. Ta ji vyslyší. Začíná svítat a zakokrhá kohout. Všichni duši se musí vrátit do záhrobí a dívka je zachráněna.

Záhořovo lože – chasník se chce podívat do pekla a je zdrcen poutníkovou zvěstí o pokutě. Vidí v pekle hrozné činy, za které se moc pyká. Např. se musí ponořit do lázně, která je napůl studená jako led a druhá strana lázně hoří. Nejhorší trest pro všechny je Záhořovo lože. Aby se zbavil všech hříchů, které napáchal, odčiňuje je devadesátiletým pokáním.

Josef Václav Sládek (1845 – 1912)
narodil se ve Zbiroze jako syn zednického mistra. Studium přírodních věd přerušil odjezdem do Ameriky. Pracoval jako učitel a redaktor v Národních listech,
zemřela mu manželka a to byl počátek jeho tvorby, pak se znovu oženil a psal šťastně
Jiskry na moři
Sluncem a stínem
Skřivánčí písně
Balady:
hrobník
V podhradí – postihuje sociální problematiku doby nedávno minulé
K trůnu
Petr zvoník
Hodiny

Petr Bezruč (1867 – 1958)
vlastním jménem Vladimír Vašek, narodil se v Opavě, studoval gymnázium v Brně.
Pracoval jako poštovní úředník a psal do časopisů, za 1. sv. války zatčen za podezření z velezrady. Záměr vykřiknout do světa, jaké sociální a národnostní konflikty se odehrávají ve slezské zemi, vedl básníka nutně k epičnosti a baladismu. Všechny tyto balady napsal ve sbírce Slezské písně.
Maryčka Magdónová – vyrůstá z životní reality. Byla to nejstarší dcera, matka jim umřela pod vozíkem z uhlí a otec se upil k smrti. Zůstala jako sirotek s mnoha sourozenci. Nevydržela to a skočila do řeky Ostravice.
Další balady:
Bernard Žár
Kantor Halfar – osud učitele Halfara, který se pořád cítí mlád a chce si užívat. Nedbá na společnost i na jeho milou. Proto se ho vzdá a Halfar si uvědomuje, že neměl být sobec a s výčitky se oběsí na jabloni
Krásná pole

Jiří Wolker (1900 – 1924)
vyrůstal v Prostějově, v rodinném prostředí naplněném kulturou
impulsy k uměleckému růstu poskytlo mladému Wolkrovi prostějovské gymnázium zásluhou některých profesorů, podněcujících chlapcovy umělecké sklony
trpěl plicní chorobou, které nakonec ve 24 letech podlehl
V krátkém časovém rozmezí vytvořil sbírky Host do domu a Těžká hodina
Host do domu – poznamenává všechny znaky poválečné poezie: pokorný pohled na svět, láska objímající všechny lidi, křesťansky laděný soucit se všemi chudými a trpícími, lyrizace všedního dne a prostých věcí.

Balada o námořníkovi
Okno
Poštovní schránka
Domy, Ulice

Vladislav Vančura (1891 – 1942)
narodil se v Háji u Opavy, mládí však prožil v Praze. Jako lékař se narvalo usadil se svou ženou Ludmilou ve Zbraslavi. Pak byl zatčen gestapem a krátce nato popraven
publikoval v mnoha časopisech (Červen, Kmen, Host, Panorama). Během 1 roku vytvořil 3 prózy.
Nejzajímavější z nich je baladicky laděný příběh středověkých lapků Markéta Lazarová,
dále pak Útěk do Budína a Luk Královny Dorotky
Markéta Lazarová – spisovatel zachycuje nadčasové otázky, zejména vztahy mezi lidmi. Především vztah lásky, vášně a nenávisti. Děj se odehrává mezi dvěma znepřátelenými rody loupežníků, rodinou Lazarovou a Kozlíkovou. V příběhu jde o dvě dívky Markétu Lazarovou a Alexandru, dceru Kozlíka. Markéta, která je zaslíbena bohu, je však unesena Kozlíkovým synem Mikulášem, do kterého se vášnivě a bláznivě zamiluje. Alexandra je zase zamilovaná do bohatého knížete Kristiána. Oba vztahy jsou pro okolí velmi nepřijatelné. O to více jsou vášnivé a živelné. Příběh končí porážkou obou rodin královskými vojsky a popravou všech mužů i Mikuláše. Kníže Kristián během bojů úplně zešílí. Alexandra je z toho strašně na dně a prokáže mu svoji lásku tím, že ho zbaví života. Z obou rodin zůstává zase pouze obě děvčata, ale jejich rod nevymře, protože obě jsou těhotné a brzy porodí syny – pokračovatele rodu.

Jiří Voskovec a Jan Werich
Oba dva píší baladické divadelní hry pro Osvobozené divadlo. Např. Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Pěst na oko atd.
Kat a blázen – satirická fantazie, ústředí klaunské postavy Gaspar Radúzo a Melichar Mahuleno. Popravčí a bývalý odsouzený delikvent. Točí se děj okolo těchto hrdinů v Mexiku. Vše je prokládáno písničkami.
Balada z hadrů – hra o prokletém básníkovi Francovi Vilonovi. V zákoutí cihelny se scházejí společenští lidé: nezaměstnaný, pouliční dívka, student. Mezi nimi se objeví i zkrachovalý herec se starými kostýmy a pak jim je tam rozdá. Oni začnou hrát o Vilonovi, o tom jak byl obviněn z krádež a ze zabití.

Mluvnické kategorie podstatných jmen

Podstatná jména (substantiva)
- názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
- skloňování: - substantivní skloňování (vzory = paradigmata)
- adjektivní skloňování (vrchní, pokojská…)
- druhy: - konkrétní – nositelé vlastností a dějů
- abstraktní – vlastnosti, děje, duševní stavy
- obecná (druhová a látková substantiva)
- vlastní
- zvláštní způsoby skloňování u některých substantiv (genius – genia)
- nejčastěji ve větě zastávají funkci podmětu nebo předmětu (mohou být však i jinými větnými členy)

Mluvnické kategorie podstatných jmen
a) pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi slovy
- pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
- pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)

- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
- gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
- přirozený rod: - mužský
- ženský
- rozdíly mezi rody (př. děvče)
- možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
- výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
- výjimky u biologických názvů

Česká literatura ve 2. polovině 19. století

- 50. léta 19. století – záchytným bodem byla revoluce v roce 1848 – porážka – upevnění absolutismu (Alexandr Bach) – policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny
- specializace na vědeckou práci – Palacký Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček či Tyl
- nová politická situace od vydání 5íjnového diplomu (1860), hospodářský vzestup měšťanstva, rozštěpení Národní strany na Staročechy (Rieger, Palacký) a Mladočechy (Sladkovský, Grégr)
- rozkvět kultury – vznik Sokola (Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců)
- roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo (roku 1864 byl uveden cyklus Shakespearových her k jeho výročí)
- roku 1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) – národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa – architekt Josef Zítek; malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona); sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.; hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich…; divadlo bylo dostavěno roku 1881 a po požáru bylo znovu otevřeno 1883 (otevřeno vždy Smetanovou Libuší)
I. MÁJOVCI
- nová básnická generace, která vystupuje poprvé roku 1855 vydáním almanachu Lada Niolá
- roku 1858 byl vydán almanach Jarní almanach Máj (redaktor Josef Barák)
- májovci: Jan Neruda Vítězslav Hálek, Václav Šolc, Rudolf Mayer, Adolf Heyduk (básníci); Karolina Světlá, Jakub Arbes, Gustav Pfleger-Moravský
- program Májovců:
- realistické zobrazování života v celé jeho šíři
- zájem o sociální problémy
- lidovost
- snaha dohnat Evropu – povznešení české literatury na evropskou úroveň
Poezie
Jan Neruda (1834 – 1891)
- básník, prozaik (mistr klasické povídky), novinář (fejetonista), dramatik i divadelní kritik
- svým dílem podporoval úsilí národa o samostatnost – zobrazení sociálních i národnostních problémů
- ze začátku nebyla jeho tvorba příliš uznávaná
- dětství prožil na Malé Straně – otec vlastnil hokynářství a matka pracovala jako služebná u Joachima Barranda
- studoval práva a filozofii – nedostudoval a nějakou dobu se živil jako pomocný učitel (Jakub Arbes)
- živil se jako novinář (Národní listy, Čas, Hlas, Květy, Lumír), věnoval se tanci a hudbě a také hodně cestoval (Egypt, Asie…)
- známá je též Nerudova korespondence – cyklus Z Nerudovy korespondence
- dílo: básnické sbírky
Hřbitovní kvítí (1858)
- pesimismus a skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky)
- písně soucitu (odlišnost od Hálka), zklamání z lásky (Anna Holinová)
- ve stejnou dobu vydává Vítězslav Hálek sbírku Večerní písně, která byla zprvu více uznávána
Knihy veršů (1868)
- trojdílný soubor
- 1. část – básně epické (výpravné) – Dědova mísa (báseň o stáří), Před fortnou milosrdných (báseň se sociální problematikou)
- 2. část – básně lyrické – cyklus Otci, Matičce, Anně (rozdílný vztah autora k otci a matce)
- 3. část – příležitostné básně – Vším jsem byl rád (bilanční báseň – „… a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“)
Písně kosmické (1878)
- o vztahu člověka a kosmu – optimistická perspektiva – vliv vědeckých poznatků a technického pokroku – báseň č.1 Letní ty noci zářivá (zlidštění vesmíru – měsíček jako tatíček a  hvězdičky jako jeho dětičky), báseň č.13 Také to Slunce ohnivé (oslava mateřské lásky jako vesmírného principu), báseň č.21 A mluví člověk (o poznání vesmíru – víra v lidské schopnosti, sílu národa), báseň Vzhůru již hlavu, národe (vlastenecké výzva do boje proti malosti – síla plyne z kosmu)
Balady a romance (1883)
- užití humoru a ironie – balady končí většinou dobře
- příklon k motivům ze života (lidské vztahy)
- náměty: biblické a legendární (Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová), národní (Balada česká, Romance o Karlu IV., Balada o jaře 1848), tragické lidské osudy (Balada dětská, Balada horská), balady staršího typu (Romance helgolandská, Balada stará-stará)
Prosté motivy (1883)
- intimní a přírodní verše – 4 oddíly (Jarní, Letní, podzimní a Zimní) – proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském – tón lidové poezie
Zpěvy páteční (1896)
- vydáno posmrtně Vrchlickým – motiv Velkého pátku
- národní a vlastenecká lyrika, víra ve slavnou budoucnost národa
- forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich) – báseň Láska (autorův vztah k národu), báseň Jen dál (výzva k činům)
próza – především povídky, dále arabesky (kratší, nekomplikovaný děj), novely či humoresky
Arabesky
- cyklus asi 50 povídek o svérázných lidových postavách z pražského prostředí
Trhani (1872)
- povídka (nejdříve časopisecky) o těžkém životě dělníků pracujících na železnici – tragické osudy
- autor se snažil podat pravdivé informace – slang, přímá řeč, krátké věty…
Povídky malostranské (1878)
- 13 povídek nejdříve vydaných časopisecky – dějištěm je Malá Strana 1. poloviny 19. století, typické postavy (buržoazie, obchodníci, chudina…), často podobné schéma (počasí, postava a její vztah…) – autor se snaží podat pravou míru určité postavy
- povídky jsou různé (er-forma i ich-forma, deníkové záznamy, dopisy…); jazyk je živý, pestrý, hovorové i slangové výrazy
Týden v tichém domě – nejrozsáhlejší povídka – autor se věnuje příběhům postav z jednoho domu
Pan Ryšánek a Schlegl – příběh 2 soků – žena si bere Schlegla, ale po její smrti se oba usmiřují
Přivedla žebráka na mizinu („bába milionová“)
O měkkém srdci paní Rusky – o ženě, která chodila na cizí pohřby – pokrytectví, neštěstí
Večerní šplechty – rozhovory studentů – autobiografie
Doktor Kazisvět – o lékaři, který odmítal léčit
Hastrman – o muži, který si myslel, že ho lidé odmítnou kvůli bohatství
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – povídka o pomluvě
U tří lilií – romantická povídka o bezcitnosti dcery nad smrtí její matky
Svatováclavská mše
Jak to přišlo…– povídka z Nerudova dětství – jak chtěli zničit Rakousko
Psáno o letošních dušičkách – povídka o staré panně Máry
Figurky – vypravěčem mladý advokát, který se stěhuje na Malou Stranu – různé příběhy
- význam povídek – autor zobrazil různé projevy maloměšťáctví (pomluvy, pokrytectví, vypočítavost, chamtivost, lhostejnost…); povídky neobsahují idealizaci – realistické zobrazení; skvělé charakteristiky postav; povídky jsou laděny vážně, ironicky, ale i humorně
novinářská činnost – Neruda byl skvělým fejetonistou (US/PS) – asi 2000, podepisoval se trojúhelníkem
5 svazků sebraných fejetonů
Studie krátké a kratší (soubor cestopisných fejetonů)
Různí lidé
Obrazy z ciziny
divadelní  a literární kritika – hodnocení Hálka, Heyduka, Světlé, Čecha, Vrchlického, Sládka…
- Nerudův přínos – po Máchovi opět velký básník (spojil světovost s češstvím); tvůrce sociální balady; psal rozsáhlé spektrum lyriky (lyrika intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová); vynikající fejetonista; zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy; zobrazoval život bez idealizace; výborný v charakteristice
Vítězslav Hálek (1835 – 1874)
- ve své době uznáván více než Jan Neruda – byl jeho přítelem; působil v Národních listech (Květy i Lumír)
- pocházel z venkova (Dolínek u Mělníka) – vystudoval gymnázium a poté filozofickou fakultu
- psal poezii i prózu (venkovská tematika) – velmi oblíben; hodně cestoval (Balkán, Polsko, Itálie)
- dílo: poezie
Alfred
- první Hálkova báseň (romantická – podobná Máji)
Večerní písně (1859)
- sbírka napsaná lehkou veršovou formou – námětem je nekomplikovaná láska a žena jako věčná inspirace – básně Kdo v zlaté struny zahrát zná (blízké formě lidové básně, motivem se básník, který by měl být podle autora uctíván), Nekamenujte Proroky (podobný motiv), Ten není rekem největší (o lásce a obětech)
V přírodě
- sbírka – autor hledá harmonii, která v životě chybí; inspiroval se Bedřich Smetana
Pohádky z naší vesnice
- sbírka, která vyšla posmrtně – převažují lyricko-epické básně
- za největší problém považuje autor rozdíl mezi chudými a bohatými
próza – hlavním námětem je venkov, vztahy mezi rodiči a dětmi
Muzikantská Liduška
- nejvýznamnější povídka (zfilmována) – příběh nešťastné lásky – kritika rodiče za to, že kvůli majetku ničí štěstí vlastních dětí
Pod pustým kopcem
- povídka o lásce – nerovnost z hlediska majetku
Na statku a v chaloupce
- povídka o vztahu mezi bohatou dívkou a čeledínem – láska prosazena, oba žijí v chaloupce
Na vejminku
- povídka o nevděku dětí
Poldík rumař
- povídka z městského prostředí – osud nešťastné lásky – vítězství dobra nad zlem
Komediant
- román z uměleckého prostředí – autobiografie (autorovo mládí)
Adolf Heyduk (1835 – 1923)
- básník – napsal přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké a osobní lyriky
- dílo: Cimbál a husle
- sbírka – autorův vztah ke Slovensku
Zaváté listy
- sbírka – stesk, kdy autorovi zemřeli jeho dvě dcery
Rudolf Mayer (1837 – 1865)
- autor sociální balady – V poledne (monolog bouřícího se topiče – úvahy o pomstě tyranovi – bohatí si neváží poddaných, kteří na ně dělají)
Václav Šolc (1838 – 1871)
- chápal práci jako základ života, snažil se psát v různých formách – sonet atd.
- napsal sbírku Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova – báseň Píseň o ruce mozolné)
Próza
Karolina Světlá (1830 – 1899)
- prozaička (romány a povídky), platonická láska Jana Nerudy, vlastním jménem Johana Rottová
- pocházela z bohaté německé rodiny – vzala si svého učitele Petra Mužáka – po smrti jejich dcery odchází do Světlé pod Ještědem; znala se s Boženou Němcovou
- vzdělávala se četbou a snažila se zlepšit postavení žen (otázky emancipace)
- dílo: městské prostředí – náměty z měšťanské společnosti – sobectví, pokrytectví, špatná výchova dívek
První Češka
- dílo o dívce, která odchází i přes odpor matky na venkov, kde se z ní stává uvědomělá vlastenka (částečná autobiografie)
Černý Petříček
- povídka o Petříčkovi, kterému zemřela matka a který žil pouze se svým nevlastním bratrem Frantíkem – Frantík uteče z města s dívkou – po jejich smrti Petříček vychovává jejich dceru
ještědské prózy – umělecky velmi zdařilé – venkovský lid připadal Světlé mravně výše než městský
Kresby z Ještědí
- cyklus povídek – každá z povídek se věnuje jedné osobě
Vesnický román
- román – nešťastný příběh čeledína Antoše Jírovce, který se vzal po smrti rychtáře jeho ženu
Kříž u potoka
- román zachycující osudy několika generací – v popředí rodina Potockých
Kantůrčice
- román líčící příběh 2 mladých lidí – chlapce, který odchází studovat do Prahy a který začíná žít špatný život, zachrání dívka z vesnice – vítězství čistých citů
Frantina
- román o rychtářce, která se zřekla muže poté, co zjistila, že je lupič
Nemodlenec
- román řešící dilema mezi láskou a pomstou
Hubička
- povídka o lásce – v úpravě Elišky Krásnohorské se stalo dílo libretem ke Smetanově opeře
Upomínky
- vzpomínková próza na autorčin život (memoir)
Jakub Arbes (1840 – 1914)
- prozaik – tvůrce romanet (román s dobrodružným nebo fantastickým základem) a sociálních románů, novinář
- jeho učitelem byl Jan Neruda – studoval i techniku, ale studia nedokončil
- působil jako dramaturg v Prozatímním divadle i jako redaktor v Národních listech
- psal i tzv. literární studie (Mácha, Zola, Dickens, Poe…)
- z politických důvodů byl vězněn – kritizoval společnost za to, že neuměla a nechtěla řešit sociální problémy
- dílo: romaneta – nejdříve vycházela časopisecky
Newtonův mozek
- filozofické i protiválečné romaneto – vypravěči se zdá se o příteli, který mu říká, že si dal do hlavy Newtonův mozek a díky tomu může nahlédnout do dějin (založené na válce a boji)
Svatý Xaverius
- romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše
Sivooký démon
Ukřižovaná
Ďábel na skřipci
- romaneta inspirovaná E. A. Poem
sociální romány – Arbes ovlivněn E. Zolou – založeno na myšlenkách utopického socialismu
Štrajchpudlíci
- 1. díl zamýšleného cyklu pražského dělnictva (cyklus se měl jmenovat Epikurejci) – zaměřeno na barvíře a jejich život – realistický pohled na život dělníků
Moderní upíři
- autor se věnuje pražským podnikatelům, kteří jsou touhou po majetku deformováni (bezcitnost)
Kandidáti existence
- pokus pomoci dělnictvu
Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875)
- dílo: Z malého světa
- sociální román – obraz života pražských dělníků, zobrazení sociálních i národnostních konfliktů, romantické motivy – úsilí o realismus
- 1. český román, který zobrazil vzpouru – ničení strojů atd.
Paní fabrikantová
- sociální román psychologicky laděný
Pan Vyšinský
- první veršovaný román – motiv Puškinova Evžena Oněgina
II. RUCHOVCI A LUMÍROVCI
- 70. – 80. léta 19. století – neúspěšný politický boj, ale velký hospodářský rozvoj
- 1878 založena Sociální demokracie – rozvoj dělnického hnutí
- rozvoj literatury – střet výchovné a realistické tendence, hlavní žánrem literatury se stala poezie – rozvoj prózy až v 80. – 90. letech 19. století
- vznik 2 básnických skupin:
1) ruchovci = škola národní
- almanach Ruch (1868) na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu
- navazovali na májovce
- soustředili se na národní problémy – sociální otázky a důležité etapy českých dějin (husitství), myšlenka slovanství
- převaha lyriky vlastenecké a národní
- redaktorem almanachu byl Josef Václav Sládek (později lumírovec)
- ruchovci: Svatopluk Čech, Ladislav Quis (básník a překladatel)
2) lumírovci = škola kosmopolitní
- podle časopisu Lumír (beletristický časopis)
- snaha povznešení literatury na vyšší úroveň
- hnutí založeno počátkem 70. let 19. století
- program – inspirace v cizině, převaha osobní lyriky
- byli v opozici k ruchovcům
- lumírovci: Josef Václav Sládek (od roku 1877 redaktorem), Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer
- největšími kritiky Lumírovců byla skupina kolem časopisu Osvěta (Václav Vlček) – Světlá, Krásnohorská, Jirásek, Winter, Třebízský
Svatopluk Čech (1846 – 1908)
- básník (lyrika i epika) i prozaik (představitel satiry – kritika maloměšťáctví; podpora ideologie husitství)
- narodil se v Ostředku u Benešova – žil v ústraní (samotář, který odmítal uznání)
- cestoval – Dánsko, Chorvatsko, Kavkaz
- dílo: epická poezie
Husita na Baltu
- tradice husitství
Adamité
- zobrazení táborské sekty – absolutní svoboda vyhubena Žižkou
Jan Žižka
- oslava Jana Žižky
Evropa
- alegorická báseň – Evropa je loď, která je ohrožena bouří – potápí se, protože se národy nedokázali semknout
Slavie
- alegorická báseň – Slavie je loď, na které plují slovanské národy a ty se v případě ohrožení dokážou semknout kolem ruského národa – záchrana – myšlenka slovanství
Lešetínský kovář
- protigermánský námět – do pokojného života vesnice zasahuje německý podnikatel, který sám začíná stavět továrnu – začíná utiskovat a germanizovat okolí – na odpor se mu postaví lešetínský kovář, který po vzájemné potyčce umírá – Němec továrnu prodává a opouští kraj – uklidnění poměrů a událostí
Ve stínu lípy
- dílo obsahující většinou veršované příběhy, které jsou rámcově spjaty motivem lípy, pod níž se vesničané scházejí a vyprávějí si své příběhy
- psáno formou idyly (krátká báseň typu žánrového obrázku), autor zobrazuje harmonický život venkovanů s přírodou, radostné soužití, bezprostředné pocity
lyrická poezie – založeno na citech, náladách – převažuje lyrika vlastenecká, politická a národní
Jitřní písně
- báseň Dosti nás – národ by si měl víc věřit, měl by být víc odvážný (neměl by se podceňovat)
Písně otroka
- politická lyrika – jádrem je jižní scenérie – otroci a otrokáři
- milostný příběh otroka a otrokyně – autor vše aktualizuje na české poměry – český národ přirovnává k otrokům – naděje, že i u nás zavládne svoboda a rovnost, skončí sociální útisk
- patetické verše, „velká slova“
próza – broučkiády – 2 satirické prózy
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
- satirická próza o setkání pana Broučka s Měsíčňany – autor je zobrazuje jako umělce, kteří žijí jen uměním – kritika obou stran (pana Broučka i Měsíčňanů) za to, že umění není spjato s politikou
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
- satirická próza – ostrá kritika maloměšťáctví
- hlavní hrdina pan Matěj Brouček je prototypem měšťáka pocházejícího z Prahy – autor kritizuje jeho egoismus (sobectví, bezcharakternost) – pan Brouček přizpůsobuje své chování dané situaci, aby měl větší prospěch
- ve formě snu se pan Brouček ocitá uprostřed husitské Prahy – prchal z bitvy na Vítkově – kontrast jeho zbabělosti, národní lhostejnosti, bezcharakternosti, prospěchářství a falešného vlastenectví se statečností a odhodláním husitů – výchovná tendence
- obě broučkiády vznikly jako reakce na módu Verneových utopických románů – obě prózy se staly základem k opeře (libreto) Leoše Janáčka – Výlet pana Broučka
Jestřáb kontra Hrdlička
- novela s detektivní zápletkou – blízké detektivnímu žánru
Druhý květ
- memoáry – vzpomínková próza
Eliška Krásnohorská (1847 – 1936)
- literární kritička – byla proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců
- básnířka (intimní a přírodní lyrika – slovanství) – sbírky Z máje žití, K slovanskému jihu
- libretistka – ke Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna
- překladatelka – Puškin, Mickiewicz, Byron
Josef Václav Sládek (1845 – 1912)
- lyrik, zakladatel poezie pro děti, vynikající překladatel z AJ, fejetonista a prozaik
- jeho lyrika vychází z přesvědčení, že nejdůležitějším představitelem národních tradic je rolník, protože je to pán na svém – vlastní půdu
- velký zájem o venkovskou tematiku
- pocházel ze Zbirola – jeho otec byl zednický mistr – nepříliš zámožná rodina
- vystudoval přírodovědeckou fakultu KU – coby student se přátelil se Svatoplukem Čechem a organizovali studentský život
- 2 roky strávil v USA, kde měl sbírat exponáty pro Národní muzeum – nedostal na to nakonec peníze – živil se sám – učil a pracoval na tamějších farmách
- v USA obdivoval vládní instituce, ale kritizoval vztah Američanů k indiánům
- po návratu z USA se stal profesorem AJ na obchodní akademii v Praze
- přispíval do Národních listů, z redakce almanachu Ruch odchází do Časopisu Lumír a stal se zároveň mluvčím lumírovců
- dílo: poezie
Básně
- 1. sbírka – intimní lyrika, která odráží jeho cestu po moři do Ameriky – stesk po domově
Jiskry na moři
- básnická sbírka – poezie osobní – básně reagující na autorův pobyt v USA – okouzlení, ale objevují se i básně o bezpráví indiánů – báseň Na hrobech indiánských (autor s nimi soucítí, aktualizuje vše na české poměry – vyjadřuje se k nesvobodě českého národa), báseň Je proti nám, kdo není s námi (nutnost velkých osobností, které změní osud českého národa)
Světlou stopou
Sluncem a stínem (báseň V mé duši tisíc skřivánků – intimní lyrika; radost a štěstí z prostého života)
Selské písně a znělky (báseň Velké, širé, rodné lány…)
- všechny 3 sbírky jsou velmi subjektivní – bolest ze ztráty ženy, ale i básně vlastenecké či národní
poezie pro děti
Zlatý máj
Zvony a zvonky (báseň Lesní studánka)
Skřivánčí písně
- Josef Václav Sládek povýšil poezii pro děti na vysokou úroveň – byl zakladatelem moderní poezie pro děti; vycházel z dětského pohledu, představ, nepoučoval, nekázal apod.
překlady – zaměřoval se na anglosaskou literaturu – přeložil 33 dramat Shakespeara; Longfellow (Píseň o Hiawathě), Poe, Byron, Shelley, Burns; z ruštiny – Puškin, Lermontov; z polštiny – Mickiewicz; ze španělštiny
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)
- vlastním jménem Emil Frída, narodil se v Lounech
- psal poezii (asi 80 sbírek) lyrickou, epickou; psal dramata a překládal románskou literaturu
- optimismus, láska k umění, vlasti, krása jazyka – autor obohatil básnický jazyk
- věřil v neustálý pokrok lidstva
- studie teologie – filozofická fakulta – vychovatel v Itálii
- později profesor na KU (srovnávací literatury)
- byl ceněný (Akademie věd), ale byl i kritizován od jiných autorů
- dílo: lyrická poezie
Z hlubin
- 1. básnická sbírka – pesimistický ráz, vyjádření nespokojenosti v životě člověka
Poutí k Eldorádu
Dojmy a rozmary
- v obou básnických sbírkách převládá optimismus – obraz z osobního života
Okna v bouři
- sbírka reagující na to, že nebyl pochopen – vyjádření pocitů (intimní lyrika)
- báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj
Moje sonáta
- sbírka obsahující různé ustálené básnické formy – balada, rondel, tercína, sestina, ritornel, gazel… - báseň Balada o jitru v září
Sonety samotáři (Nové sonety samotáře, Poslední sonety samotáře)
- návaznost na Kollára
Co život dal
- sbírka bilancující (hodnotící) autorův život
epická poezie
Zlomky epopeje
- cyklus, ve kterém se autor snažil postihnout dějiny lidstva – autor si cení antiky (Řecko) – svoji dobu považuje za dějinný úpadek – víra v dějinný optimismus
- básnické sbírky – Zlomky epopeje, Duch a svět, Selské balady
překlady – románské literatury – Hugo (Legenda věků), Baudelaire, Petrarca, Alighieri, Calderon de la Barca, Goethe…
dramata
Noc na Karlštejně
- děj se odehrává v roce 1363 na Karlštejně
Hippodanie
- trilogie (tragédie) – námětem je antika, základem je láska – melodram (Zdeněk Fibich)
Julius Zeyer (1841 – 1901)
- básník, prozaik, dramatik
- pocházel z bohaté pražské rodiny (obchod se dřevem)
- nejdříve studoval technické obory, později dějiny srovnávacích literatur a filozofii na KU
- velmi rozporuplný – hledal ideál člověka v minulosti – protiklady
- dílo: epická poezie
Vyšehrad
Čechův příchod
- inspirace dějinami
Ondřej Černyšev
- veršovaný román inspirovaný Ruskem
Karolinská epopeja
- vrchol epiky – oslava Karla Velikého – inspirace francouzskou historií
Zpěv o pomstě za Igora
- inspirováno hrdinským eposem
Ossianův návrat
- irská legenda
próza
Román o věrném přátelství Amise a Amila
- obdoba rytířského románu
Jan Maria Plojhar
- román (částečná autobiografie) – hlavní hrdina je založený snílek a romantik, který pochází ze zámožné rodiny – vychováván chůvou – přecitlivělý – nedokáže plnit své sny – odchod na moře, po smrti matky věnuje majetek svému švagru – na ostrově Kurfu se zamiluje, ale dívka mu uteče, a proto se vrací do Prahy – po souboji s německým důstojníkem se jede zotavit do Itálie, kde nachází novou lásku – Plojhar je velmi nemocný a umírá v náručí své lásky, která po jeho smrti spáchá sebevraždu
Tři legendy o krucifixu
- legendy s náboženskou tematikou
Dům o tonoucí hvězdy
- román z autorovi současnosti – pesimistický děj odehrávající se v Paříži – 2 postavy studentů – Čech a Slovák (Slovák prototyp autora) – Slovák nenachází, co hledá
Radúz a Mahulena
- drama – pohádková hra – inspirováno slovenskou pohádkou
- o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi