- fáze vývoje mezi 15 - 20 rokem života
- je individuálně variabilní v oblasti psychiky a socializace
- vstup je biologicky ohraničen pohlavním dospíváním
- objevují se změny v oblasti psychosociální
- vznikají nové role (středoškolák,…) -> vyšší sociální prestiž
- dochází ke zklidnění vztahů
Narcismus
- kult těla, zaobírání se vlastním tělem
Důležité proměny adolescence
- startuje sexuální život =>první pohlavní styk
- ukončení povinné školní docházky
- dokončuje se profesní příprava
- dovršení 18 roku = PLNOLETOST
Psychosociální moratorium
- vyjadřuje přechodnost, provisorium
- mnoha adolescentům se dospělost zdá náročná, proto ji chtějí odložit (studium, bydlení u rodičů)
Kultura adolescenta
- demonstrace volnosti, období odmítání hodnot rodičů
- společnost klade na člověka kritéria, adolescence připravuje na tato kritéria
- vlastní tělo jako součást identity
Kompetence a výkon
- kompetence = oprávněnost
- typická flexibilita
- schopnost užívat nových způsobů řešení => nedostatek zkušeností
- vše chce řešit radikálně, ne úmyslně; zásadně rychlé řešení
- intelektuální kompetence získává ve škole
- postupně dochází k uklidnění vztahů mezi rodiči a adolescentem, méně konfliktní soužití
- pro identitu je nejdůležitější přijmutí sociálních rolí
- dívky bývají pod větším sociálním tlakem
- začátek vykání adolescentovi
- typické prožívání určitých situací (intenzivní prožívání), neodkladné uspokojení, odkládání způsobuje určitou zátěž
- přijímají svobodu ale ne zodpovědnost
- důležité jsou partnerské vztahy (přizpůsobení, oběť kousku své identity)
- důležité osamostatnění od skupiny
- adolescent a víra; existenční otázky, hledání svého vztahu k víře, všichni mají vrozený vztah k víře, adolescent hledá absolutní hodnoty
- někteří jsou spokojeni (v rodině s vrstevníky) -> pomoc u náboženských sekt, nachází zde autoritu, relativní pocit jistoty a bezpečí; přichází na to , že není lehké sektu opustit; v sektě se jedinec vzdává své identity a přebírá identitu skupinovou
Socializace
- je akceptován jako dospělý, ale vyžaduje se od něj přijatelné chování
- akceptuje normy a pravidla
- zaujímá vlastní stanoviska
- netolerance k lidem s jinými názory => akceptovat!!!
Komunikace
- přibližuje se standardu
- dospělí mu začínají vykat
- ubývá hlučnosti
Sociální role
- přibližuje se roli dospělého
- ubývají konflikty s rodiči
- vztah k dospělým
- rodiče představují určitý způsob života
+adolescenti nechápou potřeby rodičů => adolescentní egocentrismus
+ domov = samozřejmý zdroj všeho
Adolescent a vrstevníci
- pomáhají si navzájem uspokojovat určité potřeby
- důležité partnerské vztahy
Zaměstnání
- určitá profesní role
- ekonomická samostatnost = nezávislost
Agresivní chování
- spojeno s porušováním sociálních norem
- agrese omezuje práva, narušuje integritu živých i neživých oblastí
- agrese slouží k uspokojení potřeb
- je jedním z obranných organismů, který řeší problém útokem na překážku
Příčiny
- člověk má vrozené dispozice k agresivnímu jednání
- vlohy k agresi nejsou u všech lidí stejné
- liší se v závislosti na historii a sociokulturní tradici populace, v níž byli v minulosti zvýhodňováni jedinci s určitými dispozicemi
- sklon k agresivnímu chování se rozvíjí učením, není tedy závislý jen na dědičnosti
- děje se tak například v rodinách, kde j agrese hodnocena pozitivně a kde se dítě agresi učí nápodobou
Varianty
- agrese může být reakcí na neuspokojení různých potřeb
- může fungovat přinejmenším jako odreagování, když nebyl člověk úspěšný ve svém konání
- pokud je člověk v situaci nějáké zátěže, která je doprovázena pocity enšího uspokojení, zvyšuje se riziko, že se bude chovat agresivně
- pohotovost k agresivnímu chování stoupá připřesycení či nedostatku, ztrátě či ohrožení
- pocit bezpečí může být ohrožen nadměrnou sociální stimulací
- skol reagovat agresivně se rapidně zvušuje tehdy, jestliže je člověk izolován v malé skupině lidí a nmůže ji opustit, zde se také snižuje prahová hodnota podnětů, které mohopu agresi vyvolat
- agresivitu zvyšuje riziko omezení osobního teritoria
- člověk má obecný sklon nedůvěřovat odlišnosti a problém řešit zvýšenou pohotovostí k agresi
- celkem běžnou a společností tolerovanou je agrese v sebeobraně
- impulsem k takovému jednání je strach ze ztráty, ale také vztek a rozhořčení nad nehorázností útočníka
- nutkání hledat viníka může přerůst v to, najít ho kdekoli pro jakoukoli malou odišnost a potrestat ho = nacionalismus, rasismus
- podobným typem násilí je pomsta = nejde o obranu
- zločin jedince odpykávjí potomci, příslušníky rodu, rasy nebo národa
- agrese může také fungovat jako zdroj náhradního uspokojení (seberealizace, citová adaptace)
- člověk si potřebuje něco dokázat, chce, aby po něm zůstalo něco jako důkaz jeho existence
- pokud to nelze provést obecně přijatelným způsobem, člověk se mstí za to, že nedostal lepší šanci uplatnit se
- násilí a ničení je jedním ze způsobů fiktivního ovládnutí světa, který má za cíl potvdit hodnotu vlastní osobnosti
Sociální význam agresivního chování
- agresivita není jen záležitostí individua či malých sociálních skupin, na rozvoji se spolupodílí i společenské klima
- významnou roli zde hraje sociokulturní vzorec, pro danou společnost reprezentativní,který je normou a modelem pro všechny členy společnosti
- společnost může na simbolické úrovni násilí banalizovat a tím jej nepřímo podporovat
- tolerance společnosti k agresivitě se během času mění
- vlivem médií lidé přestávají zoreznávat mezi přijatelným a nepřijatelným
- dav má schopnost k negativnímu ovlivňování i takového jedince, který uznává kladné hodnoty
- ve skupině člověk získává pocit větši moci a nedosažitelnosti („chráněn před trestem“)
- agrese omezuje práva, narušuje integritu živých i neživých oblastí
- agrese slouží k uspokojení potřeb
- je jedním z obranných organismů, který řeší problém útokem na překážku
Příčiny
- člověk má vrozené dispozice k agresivnímu jednání
- vlohy k agresi nejsou u všech lidí stejné
- liší se v závislosti na historii a sociokulturní tradici populace, v níž byli v minulosti zvýhodňováni jedinci s určitými dispozicemi
- sklon k agresivnímu chování se rozvíjí učením, není tedy závislý jen na dědičnosti
- děje se tak například v rodinách, kde j agrese hodnocena pozitivně a kde se dítě agresi učí nápodobou
Varianty
- agrese může být reakcí na neuspokojení různých potřeb
- může fungovat přinejmenším jako odreagování, když nebyl člověk úspěšný ve svém konání
- pokud je člověk v situaci nějáké zátěže, která je doprovázena pocity enšího uspokojení, zvyšuje se riziko, že se bude chovat agresivně
- pohotovost k agresivnímu chování stoupá připřesycení či nedostatku, ztrátě či ohrožení
- pocit bezpečí může být ohrožen nadměrnou sociální stimulací
- skol reagovat agresivně se rapidně zvušuje tehdy, jestliže je člověk izolován v malé skupině lidí a nmůže ji opustit, zde se také snižuje prahová hodnota podnětů, které mohopu agresi vyvolat
- agresivitu zvyšuje riziko omezení osobního teritoria
- člověk má obecný sklon nedůvěřovat odlišnosti a problém řešit zvýšenou pohotovostí k agresi
- celkem běžnou a společností tolerovanou je agrese v sebeobraně
- impulsem k takovému jednání je strach ze ztráty, ale také vztek a rozhořčení nad nehorázností útočníka
- nutkání hledat viníka může přerůst v to, najít ho kdekoli pro jakoukoli malou odišnost a potrestat ho = nacionalismus, rasismus
- podobným typem násilí je pomsta = nejde o obranu
- zločin jedince odpykávjí potomci, příslušníky rodu, rasy nebo národa
- agrese může také fungovat jako zdroj náhradního uspokojení (seberealizace, citová adaptace)
- člověk si potřebuje něco dokázat, chce, aby po něm zůstalo něco jako důkaz jeho existence
- pokud to nelze provést obecně přijatelným způsobem, člověk se mstí za to, že nedostal lepší šanci uplatnit se
- násilí a ničení je jedním ze způsobů fiktivního ovládnutí světa, který má za cíl potvdit hodnotu vlastní osobnosti
Sociální význam agresivního chování
- agresivita není jen záležitostí individua či malých sociálních skupin, na rozvoji se spolupodílí i společenské klima
- významnou roli zde hraje sociokulturní vzorec, pro danou společnost reprezentativní,který je normou a modelem pro všechny členy společnosti
- společnost může na simbolické úrovni násilí banalizovat a tím jej nepřímo podporovat
- tolerance společnosti k agresivitě se během času mění
- vlivem médií lidé přestávají zoreznávat mezi přijatelným a nepřijatelným
- dav má schopnost k negativnímu ovlivňování i takového jedince, který uznává kladné hodnoty
- ve skupině člověk získává pocit větši moci a nedosažitelnosti („chráněn před trestem“)
Neurotické poruchy
- funkční psychické poruchy, které jsou psychosociálně podmíněny a projevují se specifickými psychickými i somatickými příznaky
- nejsou spojeny s poškozením funkce orgánu ani nervového systému
- typickým znakem je narušení subjektivního prožívání = změna emocí
- citové hodnocení je nejdůležitější a je spojeno s ostatními psychickými i somatickými funkcemi, které může ovlivňovat
- základem je pocit ohrožení a dysforie (zhoršení emočního ladění spojené s pocity napětí, strachu a úzkosti), které vedou ke vzniku obranných mechanismů
- pod vlivem zátěže se může také měnit způsob uvažování
- chování člověka s takovouto poruchou, může být nápadné, neobvyklé, ale neporušuje základní sociální normy, zásadním způsobem není narušeno ani hodnocení reality
- člověk trpící neurózami si odlišnosti svého chování uvědomuje a jsou pro něj i jeho blízké obtěžující
- bývají nejčastější u lidí mezi 25 a 40 rokem -nároky na dospělého
Etiologie
- příčiny nelze hledat jen v patologickém působení vnějšího okolí
a) vrozené dispozice * dědičnost hraje roli při vzniku
* důležitou roli hrají především vrozené temperamentové znaky, stabilita psychických reakcí i funkcí vegetativního systému a individuální rysy afektivního prožívání
* v dětství může jít o nezralost CNS
* dispozici k neurózám mohou signalizovat určité vlastnosti (převažující pocit nejistoty, snadný vznik zábran, obtíže v kontaktu s lidmi, snížená tolerance k zátěži, labilita, …)
b) vnější prostředí * nemají více zatěžujících životních zkušeností, ale zaujímají k nim jiný postoj
* běžné vlivy prostředí se mohou subjektivně jevit jako nepřekonatelné
* pokud se člověk cítí bezmocný, přestává jeho chování ovládat rozum
* způsob zpracování různých zátěží ovlivňuje:
+ aktuální psychický stav člověka, jeho zkušenosti, individuální vlastnosti člověka
+ aktuální, či minulá sociální situace
+ aktuální somatický stav člověka
- neurózy představují fixaci a kumulaci nevyřešených zátěží
- prognóza bývá různá; nejpříznivější je u lidí s objektivně vyšší zátěží
Neurotické příznaky
1. Psychické příznaky:
a) poruchy emocí = strach až fobie, úzkost, deprese
b) poruchy myšlení = obsese (vtíravé myšlenky), poruchy hodnocení a sebehodnocení
c) poruchy paměti = amnézie
d) poruchy pozornosti = porucha koncentrace, snadná unavitelnost
e) poruchy autoregulace = kompulze = nutkavé jednání
f) poruchy spánku
2. Somatické symptomy = třes, bolesti, poruchy zažívání, vyměšování
- emoční prožívání neurotika je většinou negativní, tudíž subjektivně nežádoucí
1) Úzkostná porucha
- úzkost = nepříjemný citový stav, v němž převažují pocity napětí a obavy, jejichž zdroj nedovede člověk přesně určit
- vzniká při pocitu ohrožení subjektivně důležitých hodnot
- bývá spojena s vegetativními projevy
- úzkost je trvalejší osobnostní rys
- za normálních okolností funguje úzkost jako signál potenciálního nebezpečí -> člověk je připraven
- u zvýšeně citlivého člověka se stává spíše obtěžujícím, neboť vidí nebezpečí i tam kde není
- je charakteristická chronickou nerealistickou úzkostí, často vyhrocenou do akutních atak úzkosti a paniky
- není vázána na žádnou určitou situaci
- nemocní mívají zhoršené sebevědomí a pocity méněcennosti
- k diagnostikování této nemoci, musí příznaky trvat nejméně 6 měsíců
- porucha postihuje 5% populace; častější u žen
2) Panická porucha
- vyhrocení úzkostné poruchy
- opakované ataky úzkosti, které nelze předvídat
- nemocný má příznaky vegetativního podráždění (zrychlený puls,…), příznaky týkající se hrudníku a břicha (obtížné dýchání,…) a nepříjemné psy. prožitky (neklid, bezmoc,…)
- příznaky jsou typické náhlým začátkem a silnou intenzitou
- může se projevit jen jednou nebo se opakovaně vracet
- může být doprovázena agorafobií = nepřiměřený strach z otevřených prostranství
- častěji jí trpí ženy
3) Fobická úzkostná porucha
- strach = emocionální reakce na nebezpečí, které je reálné; člověk dovede říci, čeho se bojí
- strach vyplývá z potřeby orientace
- úzkost a strach jsou doprovázeny podobnými pocity a projevy, je obtížné mezi nimi rozlišit
- je typická iracionálním nepřiměřeným strachem z něčeho, co samo o sobě není nebezpečné
- fobickou reakci může vyvolat pouhá představa předmětu, ze kterého má pacient strach
- reakce je z vlastního hlediska zcela logická
- nemocný situaci nezvládá a nutí jej k reakci, při které dochází k úlevě
- vyskytují se u méně než 1% lidí; častější výskyt u žen
- častou fobií je agorafobie (viz výše)
- klaustrofobie = strach z uzavřených prostor
- sociální fobie = strach ze styku s lidmi
- riziko je zvýšené u lidí, kteří mají tendenci reagovat úzkostně;stále očekávají nějaký problém, katastrofy
- potřebují být neustále ujišťováni o vlastní přijatelnosti a oblíbenosti
4) Obsedantně - kompulzivní porucha
- dlouhodobý výskyt vtíravých myšlenek a představ, či nepotlačitelných impulsů k jednání
- pokud se mluví o poruše, příznaky musejí mít dobu trvání nejméně dva týdny
- obsedantní myšlenky jsou charakteristické opakovaným a stereotypním vtíráním do mysli nemocného
- člověku se myšlenky neustále vracejí a nemůže se jich zbavit
- pokud se brání těmto myšlenkám a snaží se jich zbavit, je jeho snaha neúspěšná
- nemocní mívají sklon k určitému opakovanému a stereotypnímu jednání
- typické je magické myšlení, které nelze ovládat vůlí
- čím déle se snaží nemocný odolávat, tím větší je pocit napětí, což vrcholí k podlehnutí a provedení rituálu
- pokud nutkavé jednání nepřesahuje hranici sociální přijatelnosti, může se takové chování jevit jako nadměrně přecitlivělé (u kompulzivních jde o udržování čistoty a dezinfekce)
- vyskytuje se asi u 2,5% populace, je geneticky podmíněna, i když velkou roli sehrávají i zátěžové situace
Emoční poruchy v dětství
- příznaky bývají velice pestré
- velkou roli hraje vývoj
- často vznikají v době nevyzrálosti nervové soustavy -> dítě je více zranitelné
- enuréza = v době nácviku udržování čistoty; reakce na konflikt
- dlouhodobý strach a stres, ovlivňují budoucí chování dítěte; buď bude utlumené, smutné, či se projevovat neklidem = napětí ventiluje zvýšenou aktivitou; snížená tolerance k zátěži
- snížené hodnocení, strach ze selhání => projevy tělesné = poruchy spánku, příjmu potravy, somatické potíže
Neurotické návyky
* nutkavý charakter, spojeny s pocity úzkosti, strachu, napětí, působí jako ventil (kousání nehtů, cumlání prstů)
* výchovné tresty nepomáhají (vytrhávání vlasů v chomáčích,…)
* pokud se činnost přestane provádět napětí se opět zvýší
Tiky
* bezděčné, rychlé, neúčelné pohyby různých částí těla, zejména menších svalových skupin obličeje a horních končetin
* opakují se se značnou frekvencí
* člověk je neregistruje, jsou neovladatelné a nepotlačitelné
Školní fobie
* nadměrný strach ze školy
* dítě odmítá chodit do školy
* strach z opuštění domova či selhání a neúspěchu ve školní práci
* děti trpící touto fobií mají i potíže somatického charakteru (bolesti hlavy, břicha, ranní zvracení)
* typické je, že se obtíže vyskytují jen v době, kdy dítě má jít do školy
* je potřebná konzultace z dětským psychiatrem, neboť změna školy neřeší prvotní problém
- nejsou spojeny s poškozením funkce orgánu ani nervového systému
- typickým znakem je narušení subjektivního prožívání = změna emocí
- citové hodnocení je nejdůležitější a je spojeno s ostatními psychickými i somatickými funkcemi, které může ovlivňovat
- základem je pocit ohrožení a dysforie (zhoršení emočního ladění spojené s pocity napětí, strachu a úzkosti), které vedou ke vzniku obranných mechanismů
- pod vlivem zátěže se může také měnit způsob uvažování
- chování člověka s takovouto poruchou, může být nápadné, neobvyklé, ale neporušuje základní sociální normy, zásadním způsobem není narušeno ani hodnocení reality
- člověk trpící neurózami si odlišnosti svého chování uvědomuje a jsou pro něj i jeho blízké obtěžující
- bývají nejčastější u lidí mezi 25 a 40 rokem -nároky na dospělého
Etiologie
- příčiny nelze hledat jen v patologickém působení vnějšího okolí
a) vrozené dispozice * dědičnost hraje roli při vzniku
* důležitou roli hrají především vrozené temperamentové znaky, stabilita psychických reakcí i funkcí vegetativního systému a individuální rysy afektivního prožívání
* v dětství může jít o nezralost CNS
* dispozici k neurózám mohou signalizovat určité vlastnosti (převažující pocit nejistoty, snadný vznik zábran, obtíže v kontaktu s lidmi, snížená tolerance k zátěži, labilita, …)
b) vnější prostředí * nemají více zatěžujících životních zkušeností, ale zaujímají k nim jiný postoj
* běžné vlivy prostředí se mohou subjektivně jevit jako nepřekonatelné
* pokud se člověk cítí bezmocný, přestává jeho chování ovládat rozum
* způsob zpracování různých zátěží ovlivňuje:
+ aktuální psychický stav člověka, jeho zkušenosti, individuální vlastnosti člověka
+ aktuální, či minulá sociální situace
+ aktuální somatický stav člověka
- neurózy představují fixaci a kumulaci nevyřešených zátěží
- prognóza bývá různá; nejpříznivější je u lidí s objektivně vyšší zátěží
Neurotické příznaky
1. Psychické příznaky:
a) poruchy emocí = strach až fobie, úzkost, deprese
b) poruchy myšlení = obsese (vtíravé myšlenky), poruchy hodnocení a sebehodnocení
c) poruchy paměti = amnézie
d) poruchy pozornosti = porucha koncentrace, snadná unavitelnost
e) poruchy autoregulace = kompulze = nutkavé jednání
f) poruchy spánku
2. Somatické symptomy = třes, bolesti, poruchy zažívání, vyměšování
- emoční prožívání neurotika je většinou negativní, tudíž subjektivně nežádoucí
1) Úzkostná porucha
- úzkost = nepříjemný citový stav, v němž převažují pocity napětí a obavy, jejichž zdroj nedovede člověk přesně určit
- vzniká při pocitu ohrožení subjektivně důležitých hodnot
- bývá spojena s vegetativními projevy
- úzkost je trvalejší osobnostní rys
- za normálních okolností funguje úzkost jako signál potenciálního nebezpečí -> člověk je připraven
- u zvýšeně citlivého člověka se stává spíše obtěžujícím, neboť vidí nebezpečí i tam kde není
- je charakteristická chronickou nerealistickou úzkostí, často vyhrocenou do akutních atak úzkosti a paniky
- není vázána na žádnou určitou situaci
- nemocní mívají zhoršené sebevědomí a pocity méněcennosti
- k diagnostikování této nemoci, musí příznaky trvat nejméně 6 měsíců
- porucha postihuje 5% populace; častější u žen
2) Panická porucha
- vyhrocení úzkostné poruchy
- opakované ataky úzkosti, které nelze předvídat
- nemocný má příznaky vegetativního podráždění (zrychlený puls,…), příznaky týkající se hrudníku a břicha (obtížné dýchání,…) a nepříjemné psy. prožitky (neklid, bezmoc,…)
- příznaky jsou typické náhlým začátkem a silnou intenzitou
- může se projevit jen jednou nebo se opakovaně vracet
- může být doprovázena agorafobií = nepřiměřený strach z otevřených prostranství
- častěji jí trpí ženy
3) Fobická úzkostná porucha
- strach = emocionální reakce na nebezpečí, které je reálné; člověk dovede říci, čeho se bojí
- strach vyplývá z potřeby orientace
- úzkost a strach jsou doprovázeny podobnými pocity a projevy, je obtížné mezi nimi rozlišit
- je typická iracionálním nepřiměřeným strachem z něčeho, co samo o sobě není nebezpečné
- fobickou reakci může vyvolat pouhá představa předmětu, ze kterého má pacient strach
- reakce je z vlastního hlediska zcela logická
- nemocný situaci nezvládá a nutí jej k reakci, při které dochází k úlevě
- vyskytují se u méně než 1% lidí; častější výskyt u žen
- častou fobií je agorafobie (viz výše)
- klaustrofobie = strach z uzavřených prostor
- sociální fobie = strach ze styku s lidmi
- riziko je zvýšené u lidí, kteří mají tendenci reagovat úzkostně;stále očekávají nějaký problém, katastrofy
- potřebují být neustále ujišťováni o vlastní přijatelnosti a oblíbenosti
4) Obsedantně - kompulzivní porucha
- dlouhodobý výskyt vtíravých myšlenek a představ, či nepotlačitelných impulsů k jednání
- pokud se mluví o poruše, příznaky musejí mít dobu trvání nejméně dva týdny
- obsedantní myšlenky jsou charakteristické opakovaným a stereotypním vtíráním do mysli nemocného
- člověku se myšlenky neustále vracejí a nemůže se jich zbavit
- pokud se brání těmto myšlenkám a snaží se jich zbavit, je jeho snaha neúspěšná
- nemocní mívají sklon k určitému opakovanému a stereotypnímu jednání
- typické je magické myšlení, které nelze ovládat vůlí
- čím déle se snaží nemocný odolávat, tím větší je pocit napětí, což vrcholí k podlehnutí a provedení rituálu
- pokud nutkavé jednání nepřesahuje hranici sociální přijatelnosti, může se takové chování jevit jako nadměrně přecitlivělé (u kompulzivních jde o udržování čistoty a dezinfekce)
- vyskytuje se asi u 2,5% populace, je geneticky podmíněna, i když velkou roli sehrávají i zátěžové situace
Emoční poruchy v dětství
- příznaky bývají velice pestré
- velkou roli hraje vývoj
- často vznikají v době nevyzrálosti nervové soustavy -> dítě je více zranitelné
- enuréza = v době nácviku udržování čistoty; reakce na konflikt
- dlouhodobý strach a stres, ovlivňují budoucí chování dítěte; buď bude utlumené, smutné, či se projevovat neklidem = napětí ventiluje zvýšenou aktivitou; snížená tolerance k zátěži
- snížené hodnocení, strach ze selhání => projevy tělesné = poruchy spánku, příjmu potravy, somatické potíže
Neurotické návyky
* nutkavý charakter, spojeny s pocity úzkosti, strachu, napětí, působí jako ventil (kousání nehtů, cumlání prstů)
* výchovné tresty nepomáhají (vytrhávání vlasů v chomáčích,…)
* pokud se činnost přestane provádět napětí se opět zvýší
Tiky
* bezděčné, rychlé, neúčelné pohyby různých částí těla, zejména menších svalových skupin obličeje a horních končetin
* opakují se se značnou frekvencí
* člověk je neregistruje, jsou neovladatelné a nepotlačitelné
Školní fobie
* nadměrný strach ze školy
* dítě odmítá chodit do školy
* strach z opuštění domova či selhání a neúspěchu ve školní práci
* děti trpící touto fobií mají i potíže somatického charakteru (bolesti hlavy, břicha, ranní zvracení)
* typické je, že se obtíže vyskytují jen v době, kdy dítě má jít do školy
* je potřebná konzultace z dětským psychiatrem, neboť změna školy neřeší prvotní problém
Trendy v současném školství ve světě.
Základní modely alternativních škol:
Montessoriovská škola: Marie Montessoriová (1870-1952)
vhodné prostředí má zajistit svobodný rozvoj dítěte
didaktické pomůcky
pomoci lidské bytosti dosáhnout nezávislosti – dětství
svoboda biologická, sociální, pedagogická – „Pomoz mi, abych to udělal sám“
1. v Římě (1907) – dětský domov – děti od 3 do 7 let
dítě si zaměstnání volí, pracuje svým tempem, podle svých představ a záměrů – individualizace › mění
se úloha učitele – má připravovat vhodné pomůcky, učitel nemá zasahovat do činnosti dítěte, spíše je
pouze pozorovat
Waldorfská škola: Rudolf Steiner (1861-1925) – něm. filosof
v Německu, Beneluxu, Skandinávii, Švýcarsku, Kanadě, USA,…
volná škola orientovaná všelidsky, antroposofie
co největší žákovská samospráva, zdůraz. iniciativu žáků
pojetí učitele jako umělce – aktivní umělec – stěžejní role › chceme-li tvořícího žáka, musíme mít
tvořivého učitele
důraz na esteticko–výchovné předměty, na prac. vých. a jazykovou vých. › architektonické řešení
(barvy, dlouhé chodby,…)
významnou úlohu hraje výchova náboženská v duchu křesťanské morálky
vzdělávací činnost probíhá mj. v urč. časových blocích označovaných jako „epochy“
osnovy neexistují, o obsahu vyučování rozhoduje svobodně učitel spolu se žáky
hodnocení charakteristikou žáků s doporučeními pro další rozvoj
Daltonský plán: Helena Parkhurstová (1887-1957)
zavedený v roce 1920 v americkém městě Daltonu
veškeré studium je založeno na samostatném učení žáků za použití vhodných pomůcek
s žáky se pracuje individuálně na základě měsíční smlouvy s učitelem › ruší se rozdělení do tříd podle
věku, žák může být v některém předmětu v kurzu vyšším a v jiném naopak v kurzu nižším
pro jednotlivé předměty odborné pracovny, laboratoře, vybavené vhodnými pomůckami a knihovnou
celoroční látka se dělí na měsíční úkoly, které žáci plní podle vlastního programu a tempa › žáci
zodpovídají sami za sebe
problémy daltonského plánu – jednostrannost knižního studia, přílišný individualismus,
fragmentálnost
Winnetská soustava:
měla překonat nedostatky daltonského plánu, ne úplně se podařilo
učební látka rozdělena na 2 části – 1. obsahuje nutné učivo – základní, každý žák ji měl absolvovat
individuálně svým tempem jako v daltonském plánu; 2. tvořivá, založena na praktických úkolech ze
života, řešil žák ve skupinové spolupráci › odborné konference, spontánní skupiny,…
do skupin žáci řazeni podle individuálních zájmů a schopností
Moderní francouzská škola: Célestin Freinet (1896-1966)- stále hledal vhodné metody
rozmanité prostředky pro aktivizaci žáků
„Pracovní výchova“ – aktivnost – pracovní aktivita › práce má uspokojovat přirozené potřeby žáků
(potřeba vyjádřit se, komunikovat, tvořit,…)
kázeň ne výsledkem nátlaku, ale má vyplynout z pracovního režimu
činnost dětí je individualizovaná, ale má vést ke kooperaci
tisk „svobodného textu“ – dítě má právo říkat cokoli, komunikovat s kýmkoli,… › napsat to i
vytisknout › sami si mohou vytvářet učební texty
nejlepší texty se rozesílají školám, se kterými se udržuje korespondence + ankety, konference,
umělecké aktivity, sběratelské, technické kroužky, exkurze
tradiční učebnici nahrazuje školní kartotéka, pracovní knihovna, školní slovník, časopis, audiovizuální
technologie
Jenská škola: Peter Peterson (1884-1952) – prof. pedagogiky
vychází z německé reformní pedagogiky
vycházet při výchově od dítěte, současně však požadavek „objektivní kultury“, v níž dítě žije a na
jejímž rozvoji se má v životě podílet
program mnoha škol v Německu,i v Holandsku
školní pospolitost – jádrem není třída, ale přirozená skupina na základě dobrovolného a svobodného
seskupování
10 šk. let rozděleno do 4 věkových skupin › každá skupina má pevně vypracovaný týdenní plán učiva,
výuka v tzv. kurzech – povinných a volitelných, hodnocení formou charakteristiky, sebehodnocení;
nepovinné a volitelné bloky
prostředí školy – budova, učebny, pracovny a jejich vybavení mají odpovídat pracovnímu charakteru
školy
role učitele – podněcovat, organizovat žákovské činnosti a vytvářet pro ně vhodné podmínky, nesmí
však svou aktivitou tlumit aktivitu žáků
totalitní systémy (fašistický, nacionálně socialistický, komunistický) › zabrždění výchovného
pluralismu
Druhá polovina 20. století:
rozvoj osvědčených modelů alternativních škol – hlavně montessoriovské, waldorfské, freinetovské
nebo jenské
posiluje se aspekt sociálně pedagogický › škola se hlouběji propojuje se společností, s rodinou,
s kulturními institucemi
1972 Hannover – ul. Glocksee – žáci z různých společenských vrstev, hl. kritérium pro přijetí je
schopnost rodičů spolupracovat se školou a podpora obdobných vztahů jako ve škole i v domácích
podmínkách
1979 Münster – projekt ZŠ Gievenbeck – trojí otevření školy:
metodické otevření – brát větší ohled na mimoškolní zkušenosti žáků a více akceptovat hravé,
produktivní formy učení a práce
tematické otevření – překročit tradiční oborovou orientaci výuky
institucionální otevření – více přihlížet k mimošk. oblastem života, k rodině, k obci, k lokalitě a posílit
podíl rodičů, reprezentantů veřejného života a mimoškolních institucí ve výuce
Montessoriovská škola: Marie Montessoriová (1870-1952)
vhodné prostředí má zajistit svobodný rozvoj dítěte
didaktické pomůcky
pomoci lidské bytosti dosáhnout nezávislosti – dětství
svoboda biologická, sociální, pedagogická – „Pomoz mi, abych to udělal sám“
1. v Římě (1907) – dětský domov – děti od 3 do 7 let
dítě si zaměstnání volí, pracuje svým tempem, podle svých představ a záměrů – individualizace › mění
se úloha učitele – má připravovat vhodné pomůcky, učitel nemá zasahovat do činnosti dítěte, spíše je
pouze pozorovat
Waldorfská škola: Rudolf Steiner (1861-1925) – něm. filosof
v Německu, Beneluxu, Skandinávii, Švýcarsku, Kanadě, USA,…
volná škola orientovaná všelidsky, antroposofie
co největší žákovská samospráva, zdůraz. iniciativu žáků
pojetí učitele jako umělce – aktivní umělec – stěžejní role › chceme-li tvořícího žáka, musíme mít
tvořivého učitele
důraz na esteticko–výchovné předměty, na prac. vých. a jazykovou vých. › architektonické řešení
(barvy, dlouhé chodby,…)
významnou úlohu hraje výchova náboženská v duchu křesťanské morálky
vzdělávací činnost probíhá mj. v urč. časových blocích označovaných jako „epochy“
osnovy neexistují, o obsahu vyučování rozhoduje svobodně učitel spolu se žáky
hodnocení charakteristikou žáků s doporučeními pro další rozvoj
Daltonský plán: Helena Parkhurstová (1887-1957)
zavedený v roce 1920 v americkém městě Daltonu
veškeré studium je založeno na samostatném učení žáků za použití vhodných pomůcek
s žáky se pracuje individuálně na základě měsíční smlouvy s učitelem › ruší se rozdělení do tříd podle
věku, žák může být v některém předmětu v kurzu vyšším a v jiném naopak v kurzu nižším
pro jednotlivé předměty odborné pracovny, laboratoře, vybavené vhodnými pomůckami a knihovnou
celoroční látka se dělí na měsíční úkoly, které žáci plní podle vlastního programu a tempa › žáci
zodpovídají sami za sebe
problémy daltonského plánu – jednostrannost knižního studia, přílišný individualismus,
fragmentálnost
Winnetská soustava:
měla překonat nedostatky daltonského plánu, ne úplně se podařilo
učební látka rozdělena na 2 části – 1. obsahuje nutné učivo – základní, každý žák ji měl absolvovat
individuálně svým tempem jako v daltonském plánu; 2. tvořivá, založena na praktických úkolech ze
života, řešil žák ve skupinové spolupráci › odborné konference, spontánní skupiny,…
do skupin žáci řazeni podle individuálních zájmů a schopností
Moderní francouzská škola: Célestin Freinet (1896-1966)- stále hledal vhodné metody
rozmanité prostředky pro aktivizaci žáků
„Pracovní výchova“ – aktivnost – pracovní aktivita › práce má uspokojovat přirozené potřeby žáků
(potřeba vyjádřit se, komunikovat, tvořit,…)
kázeň ne výsledkem nátlaku, ale má vyplynout z pracovního režimu
činnost dětí je individualizovaná, ale má vést ke kooperaci
tisk „svobodného textu“ – dítě má právo říkat cokoli, komunikovat s kýmkoli,… › napsat to i
vytisknout › sami si mohou vytvářet učební texty
nejlepší texty se rozesílají školám, se kterými se udržuje korespondence + ankety, konference,
umělecké aktivity, sběratelské, technické kroužky, exkurze
tradiční učebnici nahrazuje školní kartotéka, pracovní knihovna, školní slovník, časopis, audiovizuální
technologie
Jenská škola: Peter Peterson (1884-1952) – prof. pedagogiky
vychází z německé reformní pedagogiky
vycházet při výchově od dítěte, současně však požadavek „objektivní kultury“, v níž dítě žije a na
jejímž rozvoji se má v životě podílet
program mnoha škol v Německu,i v Holandsku
školní pospolitost – jádrem není třída, ale přirozená skupina na základě dobrovolného a svobodného
seskupování
10 šk. let rozděleno do 4 věkových skupin › každá skupina má pevně vypracovaný týdenní plán učiva,
výuka v tzv. kurzech – povinných a volitelných, hodnocení formou charakteristiky, sebehodnocení;
nepovinné a volitelné bloky
prostředí školy – budova, učebny, pracovny a jejich vybavení mají odpovídat pracovnímu charakteru
školy
role učitele – podněcovat, organizovat žákovské činnosti a vytvářet pro ně vhodné podmínky, nesmí
však svou aktivitou tlumit aktivitu žáků
totalitní systémy (fašistický, nacionálně socialistický, komunistický) › zabrždění výchovného
pluralismu
Druhá polovina 20. století:
rozvoj osvědčených modelů alternativních škol – hlavně montessoriovské, waldorfské, freinetovské
nebo jenské
posiluje se aspekt sociálně pedagogický › škola se hlouběji propojuje se společností, s rodinou,
s kulturními institucemi
1972 Hannover – ul. Glocksee – žáci z různých společenských vrstev, hl. kritérium pro přijetí je
schopnost rodičů spolupracovat se školou a podpora obdobných vztahů jako ve škole i v domácích
podmínkách
1979 Münster – projekt ZŠ Gievenbeck – trojí otevření školy:
metodické otevření – brát větší ohled na mimoškolní zkušenosti žáků a více akceptovat hravé,
produktivní formy učení a práce
tematické otevření – překročit tradiční oborovou orientaci výuky
institucionální otevření – více přihlížet k mimošk. oblastem života, k rodině, k obci, k lokalitě a posílit
podíl rodičů, reprezentantů veřejného života a mimoškolních institucí ve výuce
ČESKÁ SATIRA 19. A 20. STOLETÍ
Satira - útočné, výsměšné umělecké dílo, které ironií, sarkasmem, vtipem kritizuje lidské vlastnosti a společenské nedostatky.
Satira se rozvíjí zvláště v obdobích prudkých sociálních nesrovnalostí.
Satiry Hradeckého rukopisu
neznámí autoři
poprvé se zde objevuje kritika nedostatků světských i církevních
Desatero kazánie božie – veršované kázání, útok na hříšníky, ke každému křesťanskému přikázání jsou přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu proviňují
Satiry o řemeslnících a konšelích – útok na hříšníky, kritika nepoctivosti a okrádání
Bajka O lišce a džbánu – krátké vyprávění s poučením
Podkoní a žák
z konce 14. Století
spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe, končí rvačkou, protože obě postavení přinášejí jen nouze
Z doby Národního obrození
Václav Kliment Klicpera
autor veseloher (kritika špatných lidských vlastnosti)
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníku Koliášovi
Každý něco pro vlast – nejširší satira soudobé společnosti
Jan Nepomuk Štěpánek
autor veseloher a frašek
dějiště většinou venkov nebo menší město, většinou je to milostný příběh, ale dívčinu přízeň chce získat někdo jiný nátlakem na rodiče (podvodem, vyhrožováním)
Čech a Němec – kritika proti společenskému zřízení, které překáží volnému rozvoji měšťanů,
ale záměrem je hlavně pobavit diváky situační nebo jazykovou komikou
František Ladislav Čelakovský
Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu konce
30. let, obsahují satirické a výsměšné písně a popěvky proti vrchnosti a maloměšťákům
Realismus
rozvoj politické satiry
Karel Havlíček Borovský
jeho satiry vyjadřují odpor proti jakémukoli násilí a útlaku, většinou ukazuje výjevy z minulosti, které však aktualizuje
píše řadu svých epigramů, kterými útočí na katolickou církev, byrokracii, šlechtu a stát
Král Lávra – veršovaná pohádka irského původu o králi s oslíma ušima, vysmívá se
hlouposti všech králů
Tyrolské elegie – o zatčení Havlíčka, jeho cestě do Brixenu a životě ve vyhnanství, užívá
ironii a slovní komiku zaměřenou proti vládě a policii
Křest svatého Vladimíra – je nejmohutnější Havlíčkovou satirou, kritika absolutismu,
katolické církve
Jan Neruda
novinář, kritik, básník, fejetonista, psal povídky – kde život zobrazoval bez idealizace, realisticky, často měly satirický nebo ironický pohled
Povídky Malostranské – soubor 13 próz, odhalování sobeckosti, omezenosti a lakoty
maloměšťák, autobiografické prvky
Hřbitovní kvítí – vrchol Nerudova básnického díla, vyjadřuje zklamání ze soudobého života Balady a romance – přináší příběhy, pověsti i historické anekdoty tak, jak se předávají
v lidovém podání
Kniha epigramů – sbírka ve zhuštěné formě vyslovuje kritickou lásku k národu i člověku
Svatopluk Čech
jeho verše vyjadřovaly nenaplněné ideály naší společnosti
Hanuman – obraz opičího města, kde vystihuje současné chyby české národní povahy a
života, módní opičení a zároveň měšťanský konservatismus
Petrklíče – alegorická veršovaná pohádka, vysmívá se rukopisným sporům
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – paroduje spisovatele, kteří utíkají od soudobých
společenských otázek, kritika pražských měšťáků
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. Století – kritika maloměšťáků
Josef Svatopluk Machar
Čtyři knihy sonetů – zklamání moderní civilizací
Žalozpěvy z Vídně – inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství – kritika české politiky,
skeptický pohled do budoucnosti
Magdalena – satira na politikaření malého města, veršovaný román o prostitutce, kterou
maloměšťácká společnost donutí k návratu tam, odkud měla být zachráněna
Boží bojovníci – satira na morálku a pokrytectví buržoazie, komická výprava politiků a
novinářů mladočeské strany táhne na Vídeň, setkají se se skutečnými tábority a ti
mladočeské samozvané husity vyhubí
Literatura 1. poloviny 20. století
Jaroslav Hašek
nejznámější satirik a humorist, prozaik, žurnalista
píše většinou humorné a satirické povídky, které vycházely v časopisech a novinách, nebo ve sbírkách povídek
Parodií byla jeho prvotina, sbírka básní Májové výkřiky
Můj obchod se psy a jiné humoresky – kritika přežitků rakouské byrokracie, soudobého
politického života
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona – zesměšňuje politiku, předvolební boj
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – příběhy začaly vycházet jako lidová četba
v sešitech na pokračování. Do děje zapojuje i konkrétní události z války.
Dalo by se polemizovat o tom, zda byl Švejk jen prostomyslný dobrák nebo moudrý
blázen. Švejk je poslušný, snaží se vykonat vše, co mu moc nařídí.
Komičnost Švejka spočívá v jeho jazyce, řeči a nespočitatelných. Dílo kritizuje válku, ale
je psáno humorným tónem, což je přijatelnější pro čtenáře.
Švejka se snažil dopsat Karel Vaněk, ale nedá se to srovnávat.
Karel Poláček
zobrazuje satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války
v díle vychází ze zkušeností novináře
Muži v ofsajdu – psáno z pozice fotbalového fanouška humorné vylíčení klubového prostředí
a psychologie sportovních diváků
Dům na předměstí – o člověku, který se díky své cílevědomosti stal, i když vyšel z chudých
poměrů, ředitelem továrny. K této závratné kariéře si dopomáhal i nečestným
způsobem – přižení se do bohaté rodiny ( sňatek z rozumu). Trpí představou, že jeho
dcera trpí za jeho hříchy
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno
Bylo nás pět – střet konvenčního světa dospělých s dětskou napodobivostí a hravostí
Karel Čapek
Ze života hmyzu – drama, ve kterém zesměšňují vlastnosti lidí prostřednictvím hmyzu
- skládá se ze čtyř částí
Motýli: kritizují přelétavost motýlů
Hovnivál: poukazuje na bezohlednou honbu za majetkem
Mravenci: kritika válečných vztahů
Jepice: zamýšlí se nad nutností zániku
Lehký humor v Povídkách z jedné a druhé kapsy – jsou to v podstatě detektivní příběhy
s jednoduchými zápletkami. Čapkovi jde o poznání pravdy, o hledání skutečné
spravedlnosti
Osvobozené divadlo
vzniklo v roce 1925 jako experimentální scéna skupiny Devětsil, s diváky se snaží navázat téměř dialog
v r. 1927 byli do divadla pozváni dva študáci – dvojice Voskovec a Werich
Vest Pocket revue – parodie na tradiční postup
Kat a blázen – divadelní hra, král, který byl mírný je naštvaný, že si lidé dělají co chtějí. Pořídil si kata na trestání a blázna. Postupně se stal obojím.
Caesar – proti fašismu, o nedostatcích demokracie
Rub a líc – hlavní hrdinové byli kriminální živly, dostali se na šikmou plochu
Satira se rozvíjí zvláště v obdobích prudkých sociálních nesrovnalostí.
Satiry Hradeckého rukopisu
neznámí autoři
poprvé se zde objevuje kritika nedostatků světských i církevních
Desatero kazánie božie – veršované kázání, útok na hříšníky, ke každému křesťanskému přikázání jsou přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu proviňují
Satiry o řemeslnících a konšelích – útok na hříšníky, kritika nepoctivosti a okrádání
Bajka O lišce a džbánu – krátké vyprávění s poučením
Podkoní a žák
z konce 14. Století
spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe, končí rvačkou, protože obě postavení přinášejí jen nouze
Z doby Národního obrození
Václav Kliment Klicpera
autor veseloher (kritika špatných lidských vlastnosti)
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníku Koliášovi
Každý něco pro vlast – nejširší satira soudobé společnosti
Jan Nepomuk Štěpánek
autor veseloher a frašek
dějiště většinou venkov nebo menší město, většinou je to milostný příběh, ale dívčinu přízeň chce získat někdo jiný nátlakem na rodiče (podvodem, vyhrožováním)
Čech a Němec – kritika proti společenskému zřízení, které překáží volnému rozvoji měšťanů,
ale záměrem je hlavně pobavit diváky situační nebo jazykovou komikou
František Ladislav Čelakovský
Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu konce
30. let, obsahují satirické a výsměšné písně a popěvky proti vrchnosti a maloměšťákům
Realismus
rozvoj politické satiry
Karel Havlíček Borovský
jeho satiry vyjadřují odpor proti jakémukoli násilí a útlaku, většinou ukazuje výjevy z minulosti, které však aktualizuje
píše řadu svých epigramů, kterými útočí na katolickou církev, byrokracii, šlechtu a stát
Král Lávra – veršovaná pohádka irského původu o králi s oslíma ušima, vysmívá se
hlouposti všech králů
Tyrolské elegie – o zatčení Havlíčka, jeho cestě do Brixenu a životě ve vyhnanství, užívá
ironii a slovní komiku zaměřenou proti vládě a policii
Křest svatého Vladimíra – je nejmohutnější Havlíčkovou satirou, kritika absolutismu,
katolické církve
Jan Neruda
novinář, kritik, básník, fejetonista, psal povídky – kde život zobrazoval bez idealizace, realisticky, často měly satirický nebo ironický pohled
Povídky Malostranské – soubor 13 próz, odhalování sobeckosti, omezenosti a lakoty
maloměšťák, autobiografické prvky
Hřbitovní kvítí – vrchol Nerudova básnického díla, vyjadřuje zklamání ze soudobého života Balady a romance – přináší příběhy, pověsti i historické anekdoty tak, jak se předávají
v lidovém podání
Kniha epigramů – sbírka ve zhuštěné formě vyslovuje kritickou lásku k národu i člověku
Svatopluk Čech
jeho verše vyjadřovaly nenaplněné ideály naší společnosti
Hanuman – obraz opičího města, kde vystihuje současné chyby české národní povahy a
života, módní opičení a zároveň měšťanský konservatismus
Petrklíče – alegorická veršovaná pohádka, vysmívá se rukopisným sporům
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – paroduje spisovatele, kteří utíkají od soudobých
společenských otázek, kritika pražských měšťáků
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. Století – kritika maloměšťáků
Josef Svatopluk Machar
Čtyři knihy sonetů – zklamání moderní civilizací
Žalozpěvy z Vídně – inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství – kritika české politiky,
skeptický pohled do budoucnosti
Magdalena – satira na politikaření malého města, veršovaný román o prostitutce, kterou
maloměšťácká společnost donutí k návratu tam, odkud měla být zachráněna
Boží bojovníci – satira na morálku a pokrytectví buržoazie, komická výprava politiků a
novinářů mladočeské strany táhne na Vídeň, setkají se se skutečnými tábority a ti
mladočeské samozvané husity vyhubí
Literatura 1. poloviny 20. století
Jaroslav Hašek
nejznámější satirik a humorist, prozaik, žurnalista
píše většinou humorné a satirické povídky, které vycházely v časopisech a novinách, nebo ve sbírkách povídek
Parodií byla jeho prvotina, sbírka básní Májové výkřiky
Můj obchod se psy a jiné humoresky – kritika přežitků rakouské byrokracie, soudobého
politického života
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona – zesměšňuje politiku, předvolební boj
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – příběhy začaly vycházet jako lidová četba
v sešitech na pokračování. Do děje zapojuje i konkrétní události z války.
Dalo by se polemizovat o tom, zda byl Švejk jen prostomyslný dobrák nebo moudrý
blázen. Švejk je poslušný, snaží se vykonat vše, co mu moc nařídí.
Komičnost Švejka spočívá v jeho jazyce, řeči a nespočitatelných. Dílo kritizuje válku, ale
je psáno humorným tónem, což je přijatelnější pro čtenáře.
Švejka se snažil dopsat Karel Vaněk, ale nedá se to srovnávat.
Karel Poláček
zobrazuje satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války
v díle vychází ze zkušeností novináře
Muži v ofsajdu – psáno z pozice fotbalového fanouška humorné vylíčení klubového prostředí
a psychologie sportovních diváků
Dům na předměstí – o člověku, který se díky své cílevědomosti stal, i když vyšel z chudých
poměrů, ředitelem továrny. K této závratné kariéře si dopomáhal i nečestným
způsobem – přižení se do bohaté rodiny ( sňatek z rozumu). Trpí představou, že jeho
dcera trpí za jeho hříchy
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno
Bylo nás pět – střet konvenčního světa dospělých s dětskou napodobivostí a hravostí
Karel Čapek
Ze života hmyzu – drama, ve kterém zesměšňují vlastnosti lidí prostřednictvím hmyzu
- skládá se ze čtyř částí
Motýli: kritizují přelétavost motýlů
Hovnivál: poukazuje na bezohlednou honbu za majetkem
Mravenci: kritika válečných vztahů
Jepice: zamýšlí se nad nutností zániku
Lehký humor v Povídkách z jedné a druhé kapsy – jsou to v podstatě detektivní příběhy
s jednoduchými zápletkami. Čapkovi jde o poznání pravdy, o hledání skutečné
spravedlnosti
Osvobozené divadlo
vzniklo v roce 1925 jako experimentální scéna skupiny Devětsil, s diváky se snaží navázat téměř dialog
v r. 1927 byli do divadla pozváni dva študáci – dvojice Voskovec a Werich
Vest Pocket revue – parodie na tradiční postup
Kat a blázen – divadelní hra, král, který byl mírný je naštvaný, že si lidé dělají co chtějí. Pořídil si kata na trestání a blázna. Postupně se stal obojím.
Caesar – proti fašismu, o nedostatcích demokracie
Rub a líc – hlavní hrdinové byli kriminální živly, dostali se na šikmou plochu
John Steinbeck – O myších a lidech
1. Zařazení do kontextu - Literatura 1.pol. 20.stol.
John Steinbeck (1902 – 1968) v kalifonském městečku Salinas
Jeho otec pocházel z Německa, do Kalifornie se přistěhoval v 16 letech. Matka pocházela z Irska a byla učitelka. Finanční poměry v rodině nebyly příznivé – už jako školák vypomáhal na farmách. Vystudoval střední školu, poté rok pracoval v cukrovaru. V 17 letech nastoupil na Stanfordovu univerzitu – věnoval se historii a anglické literatuře. Na jaře 1920 opouští univerzitu a vrací se opět k zemědělství seznámit se se životem drobných rolníků. Po čase začal znovu studovat,ale přitom stále pracoval v cukovaru a na stavbě silnice. V roce 1925 opouští univerzitu definitivně – neviděl cíl ve vysokoškolském diplomu. Od mládí se cítil být spisovatelem – publikoval své prácě v různých univerzitních časopisech. Odchází do New Yorku jako reportér, stát se spisovatelem. První literární práce mu redakce nezveřejnily a proto nechává žurnalistiky. Pracuje jako zedník, námořník na nákladním parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Poté se stává spisovatelem. 1940 obdržel Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu. 1962 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho třetí manželství jej dovedlo k přestěhování do New Yorku, kde 20.12.1968 umírá. Mezi jeho zájmy patřila hlavně literatura a biologie = v jeho dílech vykresleno přírodní pozadí, vztah lidí ke zvířatům, rostlinstvu... Odsuzuje surovost, násilí, zištnost a vykořisťování chudých.
Dílo: - povídky: - Nebeské pastviny (1932) – farmář z Kalifornie a myšlenka amerického snu
- Údolí bez konce (1938) , Perla (1947), Krásný čtvrtek (1954)
romány: - Kalich zlata (1929) – románová prvotina
- Neznámému bohu (1933) – román prodchnutý pohanskými zvyky a mysticismem
- Pláň Tortilla (1935) – humorné vyprávění o kalifornských povalečích a ztracencích, kteří po svém vychutnávají život
- O myších a lidech (1937) – spíše novela než román
- Hrozny hněvu (1939) – o rodině vyhnané z pronajatépůdy – jsou donuceni se odstěhovat z Oklahomy, výpověď o podmínkách sezónních dělníků, kteří přicházejí za prací do Kalifornie
- Byla kdysi válka (1936)
- Měsíc zapadá (1942) – příběh z protinacistického odboje v Norsku
- Na plechárně (1945) – první poválečné dílo
- Toulavý autobus (1947) – volně navazuje na Nebeské pastviny
- Na východ od ráje (1952) – sága o třech generacích rodiny Trasků
- Zima úzkosti (1961)
- Svrhněte bomby (1942) – reportáže ze světových bojišť
3. Kniha – O myších a lidech
Překlad: Vladimír Vendyš Nakladatelství: Alpress, 1. vydání
Hlavní postavy:
George Milton se stará o svého mentálně zaostalého kamaráda Lennieho, protože o to byl požádán Lennieho tetou Klárou. Je obětavý a udělá pro něj všechno. Občas Lenniemu vyčítá, že se o něj musí starat a nemá vlastní život, ale přesto má Lennieho rád. Touží po spokojeném životě ve vlastním domečku.
Lennie Small je velký a silný hromotluk, ale bohužel nepobral moc rozumu. Poslouchá George a ve všem mu věří. Má rád hebké věci, a tak rád hladí myši a potom štěňátka. Bohužel si neuvědomuje svoji sílu, takže je nakonec rozmáčkne.
Curleyova žena - půvabná, vyzývavá žena, toužila se stát herečkou, ale místo toho žije s manželem, kterého nemiluje. Je osamělá, možná proto často koketuje s dělníky, chybí jí láska a žije život, o jaký nestojí.
Děj:
George a Lennie jsou námezdní dělníci, jakých bylo na Středozápadě v období Velké hospodářské krize ve 30. letech spousta, a i jejich sen - koupit si malou farmu, kde by si žili a pracovali jen sami pro sebe, byl snem, který s nimi sdílel každý, kdo musel pracovat na cizím a pro cizí, avšak stejně jako George a Lennie, jakmile v sobotu dostali svou mzdu, okamžitě ji propili a prohýřili v nevěstinci, přesto je však tento sen jedinou světlou nadějí v životě zaplněném jen úmornou dřinou a cestováním od farmy k farmě. A tak i George a Lennie věnovali většinu svých hovorů jen svému velkému snu, avšak v kapse měli sotva 10 dolarů.
Mentálně retardovaný Lennie je pro George navenek jen přítěží, protože se o něj musí stále starat jako o malé dítě, a jednak Lennie ve své prostoduchosti občas provede nějakou hloupost - z poslední štace museli utéct poté, co Lennie začal hladit šaty jedné dívky, jež začala křičet a vystrašený Lennie chytil šaty ještě silněji, až si chlapi mysleli, že se ji pokusil znásilnit a chtěli jej lynčovat, což bylo v oné době, ostatně jako včera i dnes, tou nejvzrušivější zábavou a nikdo si ji nechtěl nechat uniknout.
Lennie měl rád hebké věci, ale neuvědomoval si svou obrovitou sílu a zvířátkům, které miloval pro jejich hebkou kožešinku, vždy zlomil vaz. Avšak George měl přes veškeré problémy Lennieho velmi rád a byl proň přes svou slaboduchost jediným skutečným přítelem. - Vztahy mezi ostatními dělníky jsou velmi povrchní, což bylo dáno jednak neustálým pohybem z místa na místo a jednak absencí jakéhokoliv vyššího ideálu či hodnoty, jež by dovolovala navazovat přátelství na hlubších principech než jen večerní házení podkov či společná sobotní pitka, a tak každý žil v osamění a jen sám pro sebe.
Před další štací na ranči v Soledadu George Lenniemu přikáže, aby se v případě nějakého maléru schoval v proutí, u kterého tábořili, a počkal tam dokud si proň George nepřijde. A problémy visely ve vzduchu od prvního dne - dělníky terorizoval správcův syn Curley, který si tak kompenzoval svou nízkým vzrůstem oslabenou osobnost a jednak žárlil na svou čerstvou novomanželku, která ráda koketovala se všemi mužskými obyvateli ranče. A hned druhý den si Curley Lennieho vyhlédne, vyprovokuje hádku a začne jej mlátit do hlavy. Lennie se dle příkazu George jen schovává za svými obrovitými prackami a brečí jako dítě, protože nic neprovedl, ale poté, co mu George přikázal, aby se bránil, Lennie chytne Curleyho pěst a rozdrtí ji tak, že mu v ní zláme všechny kosti.
Lennie myslí jen na farmu, kde bude chovat králíky, a přes Georgův zákaz, prozradí tento sen mrzákovi Candymu, který má na rozdíl od naší dvojice i naspořené peníze. Candy se tedy připojí a farmu se rozhodnou koupit již koncem měsíce. Ale opojení z představy mít vlastní farmu je mezi dělníky doslova nakažlivá a k trojici by se rád přidal i černoch Crooks, který se na farmě stará o koně, ale mimo práci žije zcela sám, uzavřený ve své komůrce za stájí, protože se s ním pro jeho barvu kůže nikdo nechce kamarádit - krom Lennieho, jehož čistá duše není sto přijmout jakékoliv společenské předsudky.
Lennie dostal malé štěně, ale neustále jej hladil tak, až jej zabil. Do této scény se přichomýtne Cuerlyho žena, která se s Lenniem přes jeho Georgeův zákaz, který tušil, že přinese potíže, začala bavit a chtěla, aby ji Lennie pohladil po vlasech. Když ji však trošku rozcuchal účes, začala křičet, aby přestal, ale Lennie se bál, aby nenastal malér a zacpal ji ústa. Když křičet nepřestala, zatřásl s ní tak, že jí zlomil vaz.
Mrtvé tělo objevil Candy, přivolal George a ten vzal jednomu z dělníků pistoli - věděl, že už nemůže Lenniemu pomoci a chlapi jej budou pod taktovkou nenávistného Cuerlyho lynčovat a tak jen doufal, že bude u Lennieho dřív než ostatní. Povede se mu to a zabíjí ho. Lennie umírá s vidinou vysněného ranče před očima.
Forma: er-forma
Jazyk: spisovný, v přímé řeči hovorový až nespisovný
Děj: chronologický
- popis, psychologie postav, láska k bližnímu
John Steinbeck (1902 – 1968) v kalifonském městečku Salinas
Jeho otec pocházel z Německa, do Kalifornie se přistěhoval v 16 letech. Matka pocházela z Irska a byla učitelka. Finanční poměry v rodině nebyly příznivé – už jako školák vypomáhal na farmách. Vystudoval střední školu, poté rok pracoval v cukrovaru. V 17 letech nastoupil na Stanfordovu univerzitu – věnoval se historii a anglické literatuře. Na jaře 1920 opouští univerzitu a vrací se opět k zemědělství seznámit se se životem drobných rolníků. Po čase začal znovu studovat,ale přitom stále pracoval v cukovaru a na stavbě silnice. V roce 1925 opouští univerzitu definitivně – neviděl cíl ve vysokoškolském diplomu. Od mládí se cítil být spisovatelem – publikoval své prácě v různých univerzitních časopisech. Odchází do New Yorku jako reportér, stát se spisovatelem. První literární práce mu redakce nezveřejnily a proto nechává žurnalistiky. Pracuje jako zedník, námořník na nákladním parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Poté se stává spisovatelem. 1940 obdržel Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu. 1962 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho třetí manželství jej dovedlo k přestěhování do New Yorku, kde 20.12.1968 umírá. Mezi jeho zájmy patřila hlavně literatura a biologie = v jeho dílech vykresleno přírodní pozadí, vztah lidí ke zvířatům, rostlinstvu... Odsuzuje surovost, násilí, zištnost a vykořisťování chudých.
Dílo: - povídky: - Nebeské pastviny (1932) – farmář z Kalifornie a myšlenka amerického snu
- Údolí bez konce (1938) , Perla (1947), Krásný čtvrtek (1954)
romány: - Kalich zlata (1929) – románová prvotina
- Neznámému bohu (1933) – román prodchnutý pohanskými zvyky a mysticismem
- Pláň Tortilla (1935) – humorné vyprávění o kalifornských povalečích a ztracencích, kteří po svém vychutnávají život
- O myších a lidech (1937) – spíše novela než román
- Hrozny hněvu (1939) – o rodině vyhnané z pronajatépůdy – jsou donuceni se odstěhovat z Oklahomy, výpověď o podmínkách sezónních dělníků, kteří přicházejí za prací do Kalifornie
- Byla kdysi válka (1936)
- Měsíc zapadá (1942) – příběh z protinacistického odboje v Norsku
- Na plechárně (1945) – první poválečné dílo
- Toulavý autobus (1947) – volně navazuje na Nebeské pastviny
- Na východ od ráje (1952) – sága o třech generacích rodiny Trasků
- Zima úzkosti (1961)
- Svrhněte bomby (1942) – reportáže ze světových bojišť
3. Kniha – O myších a lidech
Překlad: Vladimír Vendyš Nakladatelství: Alpress, 1. vydání
Hlavní postavy:
George Milton se stará o svého mentálně zaostalého kamaráda Lennieho, protože o to byl požádán Lennieho tetou Klárou. Je obětavý a udělá pro něj všechno. Občas Lenniemu vyčítá, že se o něj musí starat a nemá vlastní život, ale přesto má Lennieho rád. Touží po spokojeném životě ve vlastním domečku.
Lennie Small je velký a silný hromotluk, ale bohužel nepobral moc rozumu. Poslouchá George a ve všem mu věří. Má rád hebké věci, a tak rád hladí myši a potom štěňátka. Bohužel si neuvědomuje svoji sílu, takže je nakonec rozmáčkne.
Curleyova žena - půvabná, vyzývavá žena, toužila se stát herečkou, ale místo toho žije s manželem, kterého nemiluje. Je osamělá, možná proto často koketuje s dělníky, chybí jí láska a žije život, o jaký nestojí.
Děj:
George a Lennie jsou námezdní dělníci, jakých bylo na Středozápadě v období Velké hospodářské krize ve 30. letech spousta, a i jejich sen - koupit si malou farmu, kde by si žili a pracovali jen sami pro sebe, byl snem, který s nimi sdílel každý, kdo musel pracovat na cizím a pro cizí, avšak stejně jako George a Lennie, jakmile v sobotu dostali svou mzdu, okamžitě ji propili a prohýřili v nevěstinci, přesto je však tento sen jedinou světlou nadějí v životě zaplněném jen úmornou dřinou a cestováním od farmy k farmě. A tak i George a Lennie věnovali většinu svých hovorů jen svému velkému snu, avšak v kapse měli sotva 10 dolarů.
Mentálně retardovaný Lennie je pro George navenek jen přítěží, protože se o něj musí stále starat jako o malé dítě, a jednak Lennie ve své prostoduchosti občas provede nějakou hloupost - z poslední štace museli utéct poté, co Lennie začal hladit šaty jedné dívky, jež začala křičet a vystrašený Lennie chytil šaty ještě silněji, až si chlapi mysleli, že se ji pokusil znásilnit a chtěli jej lynčovat, což bylo v oné době, ostatně jako včera i dnes, tou nejvzrušivější zábavou a nikdo si ji nechtěl nechat uniknout.
Lennie měl rád hebké věci, ale neuvědomoval si svou obrovitou sílu a zvířátkům, které miloval pro jejich hebkou kožešinku, vždy zlomil vaz. Avšak George měl přes veškeré problémy Lennieho velmi rád a byl proň přes svou slaboduchost jediným skutečným přítelem. - Vztahy mezi ostatními dělníky jsou velmi povrchní, což bylo dáno jednak neustálým pohybem z místa na místo a jednak absencí jakéhokoliv vyššího ideálu či hodnoty, jež by dovolovala navazovat přátelství na hlubších principech než jen večerní házení podkov či společná sobotní pitka, a tak každý žil v osamění a jen sám pro sebe.
Před další štací na ranči v Soledadu George Lenniemu přikáže, aby se v případě nějakého maléru schoval v proutí, u kterého tábořili, a počkal tam dokud si proň George nepřijde. A problémy visely ve vzduchu od prvního dne - dělníky terorizoval správcův syn Curley, který si tak kompenzoval svou nízkým vzrůstem oslabenou osobnost a jednak žárlil na svou čerstvou novomanželku, která ráda koketovala se všemi mužskými obyvateli ranče. A hned druhý den si Curley Lennieho vyhlédne, vyprovokuje hádku a začne jej mlátit do hlavy. Lennie se dle příkazu George jen schovává za svými obrovitými prackami a brečí jako dítě, protože nic neprovedl, ale poté, co mu George přikázal, aby se bránil, Lennie chytne Curleyho pěst a rozdrtí ji tak, že mu v ní zláme všechny kosti.
Lennie myslí jen na farmu, kde bude chovat králíky, a přes Georgův zákaz, prozradí tento sen mrzákovi Candymu, který má na rozdíl od naší dvojice i naspořené peníze. Candy se tedy připojí a farmu se rozhodnou koupit již koncem měsíce. Ale opojení z představy mít vlastní farmu je mezi dělníky doslova nakažlivá a k trojici by se rád přidal i černoch Crooks, který se na farmě stará o koně, ale mimo práci žije zcela sám, uzavřený ve své komůrce za stájí, protože se s ním pro jeho barvu kůže nikdo nechce kamarádit - krom Lennieho, jehož čistá duše není sto přijmout jakékoliv společenské předsudky.
Lennie dostal malé štěně, ale neustále jej hladil tak, až jej zabil. Do této scény se přichomýtne Cuerlyho žena, která se s Lenniem přes jeho Georgeův zákaz, který tušil, že přinese potíže, začala bavit a chtěla, aby ji Lennie pohladil po vlasech. Když ji však trošku rozcuchal účes, začala křičet, aby přestal, ale Lennie se bál, aby nenastal malér a zacpal ji ústa. Když křičet nepřestala, zatřásl s ní tak, že jí zlomil vaz.
Mrtvé tělo objevil Candy, přivolal George a ten vzal jednomu z dělníků pistoli - věděl, že už nemůže Lenniemu pomoci a chlapi jej budou pod taktovkou nenávistného Cuerlyho lynčovat a tak jen doufal, že bude u Lennieho dřív než ostatní. Povede se mu to a zabíjí ho. Lennie umírá s vidinou vysněného ranče před očima.
Forma: er-forma
Jazyk: spisovný, v přímé řeči hovorový až nespisovný
Děj: chronologický
- popis, psychologie postav, láska k bližnímu
Realismus v české literatuře a dramatu (80. – 90. léta 19. století)
- návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. století (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
- realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého poznání, vliv positivismu, boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného, časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk), vědecké osobnosti:
- filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk – studie Otázka česká
- realismus dbá o doplnění našeho vědeckého poznání více než doba předchozí o přírodní a sociální vědy
- realismus chce učinit vědu přístupnou všem vrstvám národa, chce socializovat vzdělání
- vydatné sociální reformy, kulturní práce a vnitřní politika – český realistický program
- v politice vnější – autonomie v rámci RU
- kdo chce a umí pracovat, nepotřebuje intriky – nezáleží na velikosti národa
- život je boj
- pravidlo zlaté střední cesty pro Čechy – pevnost charakteru
- estetik Otakar Hostinský – studie O realismu uměleckém
- autor může psát o zkušenosti, kterou sám nezažil, ale musí se do ní vžít
- v díle má být zřetelný subjekt autora
- historik Jaroslav Goll
- jazykovědec Jan Gebauer – Historická mluvnice, Staročeský slovník
- literární historik Jaroslav Vlček – Dějiny české literatury
KRITICKÝ REALISMUS V PRÓZE – 2. polovina 19. století
HISTORICKÁ PRÓZA
Alois Jirásek (1851 – 1930)
- narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov) – studie na filozofické fakultě – studie historie
- působil jako středoškolský profesor v Litomyšli a poté v Praze
- byl politicky činný – roku 1917 podepsal mezi prvními květnový Manifest českých spisovatelů, v němž se čeští spisovatelé přihlásili k boji za samostatný stát
- nejznámější historický beletrista – dovršil národně buditelskou tradici české literatury 19. století – jeho představa národních dějin vychází z Palackého koncepce – ve svém dílu v tomto duchu zobrazil velké dějinné etapy české historie
- jeho koncepce dějin: vrchol – husitství a bratrství / úpadek – doba pobělohorská; zobrazování doby NO
- nositelem dějinného hnutí je podle autora vždy lid, a proto jeho romány nejsou monografické (hrdinou není jen jedna postava) – vždy několik typizovaných postav, které ztělesňují názory a postoje širšího kolektivu
- děj se odvíjí v několika prolínajících se proudech, autor barvitě vystihl dobovou atmosféru, dramaticky zobrazil válečné scény, často však postavy nejsou dostatečně psychologicky propracované – zvláště ženy
- kompozice děl má často podobu volně skládané kroniky, větší díla obsahují několik cyklů
- zobrazil české dějiny od mytického pravěku přes husitství, dobu Temna až po NO
- citát: „Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění…Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že takto třeba prohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejška.“
- dílo: doba husitská
Mezi proudy
- 3-dílný román – Dvojí dvůr, Syn Ohnicův, Do tří hlasů
- zachycení vzniku českého reformního hnutí v době Václava IV. – růst společenských rozporů i národnostních problémů na univerzitě (1381 – 1409)
Proti všem
- román, který má 3 části – Skonání věků (rozmach a vrchol husitství), Kruciata (snaha zachytit všechny složky husitské revoluce – tábory, pražany, různé sekty), Boží zástup
- dějový rámec – osudy zemanské dcery Zdeny a její láska k fanatickému knězi Bydlinskému
- vyvrcholení – bitva na Vítkově
- použití er-formy, historismů i archaismů
Bratrstvo
- 3-dílný román – Bitva u Lučence (dohasínání a rozklad husitství – děj na Slovensku), Mária (dějový rámec – intimní příběh mezi hejtmanem Talafúsem a vášnivou a zrádnou Máriou – psychologicky zdařilá postava), Žebráci
Husitský král
- román o Jiřím z Poděbrad
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
- dramatická trilogie
doba pobělohorská
Skály
- román o lidech trpících feudálním útlakem a katolickou církví (selskou vzpouru poddaných organizuje evangelický kněz Matyáš Ulický)
Psohlavci
- román – téma „protifeudálního odboje“
- hlavní postava Jan Sladký Kozina – vůdce chodů v jejich boji proti Lamingerovi
Skaláci
- román líčící poslední velkou selskou vzpouru roku 1775 na Náchodsku
doba protireformační
Temno
- román zachycující morální a kulturní situaci národa ve 20. letech 18. století, kdy je už celá země pokatoličtěna a pár nekatolíků se marně brání jezuitskému tlaku
- protireformační kulturní útisk nejlépe vystihuje postava Koniáše
období NO
F. L. Věk
- pětidílný román (pentalogie) zachycující dobu od 70. let 18. století do 20. let 19. století
- dějová osnova – životní osudy F. L. Věka (ve skutečnosti Heka)
- na pozadí evropských událostí autor sleduje proces obrození v Praze i na venkově (Dobruška)
- vystupuje celá řada postav – Václav Thám, V. M. Kramerius…
- kromě Věka jsou však nejvýraznější 2 protagonisté: P. Matouš Vrba (konzervativní kněz, nepřítel osvícenství a Francouzské revoluce) a dr. Srnka (Vrbův protiklad – vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu)
U nás
- 4-dílná kronika (tetralogie) – pokračování F. L. Věka – zobrazení NO v autorově rodném kraji
Filosofská historie
- povídka zachycující závěr NO
- z prostředí litomyšlských studentů zobrazující jejich život – lásky, radosti i problémy i jejich nadšení v době NO („jaro národů“) – kontrastuje to s postavou ustrašeného studenta Roubínka
dramatická tvorba – věnoval se jí později a dosáhl střídavých úspěchů – zvláště v hrách se soudobou tematikou
Vojnarka (zdařilé)
Otec (zdařilé)
Samotou (bez úspěchu)
Lucerna
- pohádková hra konfrontující svět panstva a poddaných – hrána dodnes
tvorba pro mládež
Staré pověsti české
- historie českého národa od pradávna
Z Čech až na konec světa
- beletristické převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova
próza se současnou tematikou
Povídky z hor
Na ostrově
memoárová literatura
Z mých pamětí
- 2-dílné vzpomínkové dílo
Generace 90. let + Jirásek
- mladá generace k Jiráskovi zaujímala dost nejednotný postoj – např. J. S- Machar si ho vážil, F. X. Šalda měl spíše negativní postoj
- nejvíce času věnoval popularizaci Jiráskova díla Zdeněk Nejedlý
- Jirásek měl velmi úzký vztah k výtvarnému umění a velkým přítelem mu byl Mikoláš Aleš (jeden z prvních ilustrátorů jeho díla), dalším ilustrátorem byl zejména Adolf Kašpar (viz Babička)
Zikmund Winter (1846 – 1912)
- představitel literatury faktu, který se narodil v Praze na Starém Městě v rodině zvoníka
- studoval na akademickém gymnázium a filozofické fakultě, poté se stal gymnaziálním profesorem (Pardubice, Rakovník, Praha)
- zabýval se archivním studiem – přední znalec českého městského života v 15. a 17. století – jeho tvorba vycházela z prací odborných, jako autor se tedy uplatnil později – v 80. letech
- vedle Jiráska nejvýznamnější představitel naší historické beletrie konce 19. a začátku 20. století
- na rozdíl od Jiráska psal svá historická díla bez snahy o ideologický výklad dějin, vycházel z bezpečného poznání faktů
- zabýval se problematikou člověka 19. století a došel k závěru, že individuální osudy se utvářejí vždy pod tlakem okolností, na které má člověk jen nepatrný vliv – souvislost s naturalisty (skeptický a deterministický názor na člověka)
- sám se však hlásil ke generaci ruchovsko-lumírovské, kde také publikoval
- dílo: Nezbedný bakalář (1883)
- povídka ze staropražského prostředí
Rakovnické obrázky
- povídky z minulosti Rakovníka
- od 90. let píše téměř výlučně příběhy z Prahy konce 16. a začátku 17. století, protože detailně znal dobu předbělohorskou; líčí dobu sporů mezi českým panstvem a ostatními postavami společnosti – proti kupcům a cechovnímu řemeslnictvu stojí městská chudina hájící své právo na holou existenci, popisuje bídu kontrastující s rozmařilým životem panstva a duchovenstva
- historik zde převládá nad beletristou, jazyk je plný archaismů a teprve na začátku století vznikají umělecky hodnotné práce:
Krátký jeho svět
Rozina sebranec
Peklo
Panečnice (jediná končí šťastně)
- povídky, kde líčí tragické osudy mužů a žen podléhajících vlastní slabosti nebo vášni, bezelstné důvěřivosti k lidem nebo nešťastné náhodě
- vycházel z archivních materiálů – jde vlastně o různé druhy dobových soudních spisů
- např. Krátký jeho svět vypráví o nešťastném kantorovi Janu Pistorovi, který chce přivést na pravou cestu záletnou ženu, ale nakonec je sám podezírán, že je jejím milencem a je žárlivým manželem zavražděn
Pražské obrázky
Ze staré Prahy
Staropražské novely z 16. a 17. věku
- cyklus povídek s pražskou tematikou
Mistr Kampanus
- jediný historický román odehrávající se v době předbělohorské a bělohorské
- obraz života Prahy a pražské univerzity s řadou dobových postav
- hlavní postava – Kampanus Vodňanský – poslední rektor KU, humanistický básník
- osudy hlavní postavy tvoří hlavní dějovou osnovu a jsou propojeny s historickými událostmi
- jde o nástup reformace / lehkomyslný život studentů a poprava českých pánů na Staroměstském náměstí – Kampanus je svědkem těchto událostí a prožívá první rekatolizaci a nakonec oproti svému přesvědčení sám přestupuje na katolickou víru, aby zachránil univerzitu před jezuity, ale tato oběť je marná a Kampanus proto dobrovolně končí svůj život
- román je pojat jako obraz národní tragédie; používání archaismů – dobově autentické
díla vědecká – kulturně historická a národopisná
Kulturní obraz českých měst
Dějiny kroje v zemích českých od počátku 15. století až po dobu bělohorské bitvy
Děje vysokých škol pražských
Dějiny řemesel o obchodu v Čechách
Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)
- spolu s Jiráskem a Winterem nejvýznamnější představitelé historické beletrie přelomu letopočtu
- katolický kněz, který byl značně oblíben v lidově čtenářských vrstvách
- se sympatiemi (/ Sládek) líčí husitství i selské vzpoury; žánrově psal nejvíce historické povídky nebo črty
- dílo: V červáncích kalicha
V záři kalicha
- povídky z doby husitské
Pobělohorské elegie
- cyklus povídek
Bludná duše
- román – autorovo nejvýznamnější dílo
- autor zobrazuje selské povstání v jeho rodném kraji (Slánsko) v době josefínské
- hlavní postava – mladý kněz, který pomáhá v této vzpouře a sám umírá jako její poslední oběť
- v celém díle je patrná elegičnost vyplívající ze soucitu s utrpením lidu
Josef Svátek (1835 – 1897)
- vrstevník májovců – autor rozsáhlých románů z doby rudolfínské nebo pobělohorské
- novinář, psal kronikářsky – poutavost, politicky konzervativní
- v dílech mu šlo zejména o vzbuzení čtenářského zájmu – efektivní zápletky, dějová napínavost, umělecky však málo hodnotné; z ideového hlediska působily práce spíše negativně pro autorův záporný vztah k odbojovým tradicím české minulosti, zvláště v době pobělohorské; četba dobrodružná - bulvární
- dílo: Pražský kat
Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
Sedláci u Chlumce
Sofie Podlipská (1833 – 1897)
- sestra Karoliny Světlé
VENKOVSKÁ PRÓZA
Teréza Nováková (1853 – 1912)
- z pražské poloněmecké rodiny (matka Němka) – studovala cizí jazyky, což jí umožnilo seznámit se s evropskými literaturami
- roku 1876 se provdala a s manželem odešla do Litomyšle, kde strávila 19 let – do Prahy se vrací po smrti své dcery – zde se zajímala o národopis, ženské hnutí a píše první literární práce – poté rediguje ženský časopis Ženský svět i za účasti svých synů (předčasně zemřelý botanik Theodor a literární historik Arne) – seznámení s moderními uměleckými proudy
- poslední léta života prožila mezi Prahou a východními Čechami (Proseč) – píše umělecky nejlepší práce
- smrt ji zastihla na vrcholu tvůrčího rozvoje
- cestovala – Německo, Švýcarsko
- dílo představuje určitý vrchol vesnické prózy 19. století – autorka sledovala myšlenkový vývoj společnosti, s jemnou ironií zobrazovala své hrdiny a někdy vyjádřila i svůj pesimismus v názoru na lidské štěstí
- dějištěm většiny románů je východočeský venkov (Polička, Litomyšl, Skuteč) – v prvotinách vystupuje horlivě za ženská práva ve společnosti – obratem je první románová práce: Maloměstský román (beletristické vylíčení životních osudů Havlíčkovy dcery Zdeňky – zde se již hrdinčin citový život podřizuje prospěšnosti národního celku); 90. léta – umělecky ztvárňuje výrazné typy vesnických mužů a žen z okolí Litomyšle v drobných, sociálně zaměřených povídkách: Úlomky žuly (vycházela ze skutečných příběhů, které zevšeobecňovala a umělecky přepracovávala)
- dílo: Karolina Světlá
- oslavná monografie
vrchol tvorby – 5 románů (1895 – 1909) – tyto romány představují vrchol naší realistické prózy; autorka nezachycuje věrně jen postavy, ale také krajinné prostředí i místní názvy; nejde jí však jen o pouhý popis – snaží se tak zachytit podstatu jevů, pohyb ve společnosti i smysl lidského života – dílo tvoří přechod k novému umění 20. století; psala také alegorické a symbolické obrázky a pohádky, studie, črty
Jan Jílek
- osudy českého evangelíka z 18. století, který kvůli feudálnímu útlaku a náboženské nesvobodě opouští vlast
Jiří Šmatlán
- hrdina ze současnosti, tkadlec Šmatlán, usilovně hledá „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání lidské společnosti – nejprve v katolickém, později v evangelickém náboženství a když jej žádné z nich neuspokojí, nalezne svou naději v socialismu
- autorka chtěla ukázat, jak myšlenky socialismu pronikaly mezi venkovský lid, mísily se s náboženstvím a vytvářely zvláštní směs lidových představ o uspořádání společnosti
Na Librově gruntě
- hrdinou je osvícený a národně uvědomělý sedlák, jehož osudy jsou jasně spjaty s politickými událostmi let 1847-1848
Děti čistého živého
- odklon od monografické formy románu – vyprávění o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty v 2. polovině 19. století
- hrdinové – skupina bláznivých vyznavačů světla-lepšího života – problematika románu není čistě náboženská, jde vlastně o vášnivou touhu prostých lidí po dokonalejším životě
Drašar („román kněze buditele“)
- opět monografická forma – vyprávění o životních osudech obrozeneckého kněze Josefa Justina Michla-Drašara – kněz je nespokojený se svým povoláním – nedaří se mu žít jako knězi bez přetvářky – pronásledován církví, nepochopen, protože se odcizil svému společenskému poslání
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
- narozen v Lázních Bělohradě u Nové Paky v chudé rodině – učitel v Hlinecku a později v Praze – ředitel měšťanské školy na Vinohradech
- velmi citlivý – hluboký vztah k rodičům i rodnému kraji; mezi nejbližší přátele patřili např. A. Jirásek, J. Thomayer, Z. Winter, s nimiž spolupracoval v časopise Zvon
- příslušník mladší generace, která navazovala na májovce
- představitel kritického realismu v české literatuře – ovlivněn Balzacovým stylem (popis postav)
- literární začátky jsou spojeny s vlivem básníků, kterých si velmi vážil – J. Neruda a S. Čech; píše vlastenecké verše i satirickou lyriku; 90. léta – práce věnované mládeži – souvisí s jeho povoláním – výchovné prózy: historické obrázky pro mládež a příběhy, v nichž děti svou oddaností a upřímností pomáhají svému okolí
- začátek 90. let – prózy s tematikou venkovského lidu v rodném kraji na Českomoravské vrchovině – nejčastěji zobrazoval v povídkách vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz nebo touha po „panském“ životě
- dílo: povídkové soubory
Výminkáři
- rodinné spory dětí s výminkáři, smutné až tragické příběhy starých lidí, kteří jsou jen odtrhováni a ponižováni
Horské kořeny
Potměchuť
Rodiče a děti
- vztahy starých a mladých lidí na venkově – otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti
Na lepším
Paničkou
- touha po „panském“ životě
Kalibův zločin
- román – tragédie rozvráceného manželství, smutný příběh dobráka, uštvaného dvěma ženami ke zločinu – román končí na Raise nezvykle drasticky
idylické obrázky (polovina 90. let 19. století) – čerpá většinou z minulosti, upouští od ostrého realistického vidění; snaha o zobrazení nesobeckého člověka, který byl příkladem pro ostatní a nositelem mravních hodnot – blíží se tím idealizaci
Zapadlí vlastenci
- román – 40. léta v Podkrkonoší – konec obrození – u čtenářů v oblibě
- dík všem neznámým učitelům a knězům, kteří zde šířili národní uvědomění a kulturu – postavy jsou až dojemně neskutečné, velice dobrosrdečné – sentimentalismus
Pantáta Bezoušek
- povídka o sedlákovi, který za své návštěvy v Praze u syna advokáta získává všechny svou bodrostí a venkovskou přímostí
Západ („smutná idyla“)
- románová kronika vyprávějící o závěru života venkovského faráře Kalouse a jeho ušlechtilém působení mezi chudým lidem na Hlinecku (obec Studenec, ve skutečnosti Kameničky – malíř Antonín Slavíček)
O ztraceném ševci
- během 1. světové války
- román – hrdinou je chudý švec, který se dlouho brání germanizaci, až jí na konec života téměř podlehne vlivem okolí a působením své zlé ženy
Antal Stašek (1843 – 1931)
- vlastním jménem Antonín Zeman – studoval práva v Praze a Krakově, poté pracoval jako advokát, ale působil i jako vychovatel v Rusko
- vrstevník Arbesa, kritický realista
- pocházel ze selské písmácké rodiny v Podkrkonoší – Stanov
- 1878 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech, kde působil 35 let jako advokát
- ke konci života žil v Praze se svým synem – Ivan Olbracht
- začátek tvorby tvoří verše romantického charakteru
- dílo: Švec Matouš
- povídka
Nedokončený obraz
- 1. román – řeší vztah lidu a inteligence; realistické rysy – charakteristika postav
- tragický příběh dvou povahově protichůdných mužů, kteří chtějí získat lásku venkovské dívky
Blouznivci našich hor
- cyklus povídek s tematikou české vesnice, hlavní téma – „duchověrství“ – spiritismus
- hlavní postavy zde hledají spravedlnost a lidské štěstí – povídky řazeny volně, některé postavy vystupují ve více povídkách
- spiritismus chápe jako jev sociální – útěk lidí z beznaděje a bezradnosti
V temných vírech
- 3-dílný román líčící kariéru továrníka Švalbarcha, podvodník – proti němu stojí ing. Benda hájící práva dělníků
Na rozhraní
- romány s městskou tematikou, zobrazují sociální problematiku v průmyslovém kraji okolo Semil
- myšlenky socialistického utopismu (viz Arbes)
O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1932)
- otevřené přiznání k ideám socialismu
- román z pozdější doby založen na skutečných událostech (1847-1851)
- příběh o odbojném ševci z roku 1848 zpracovaný v prvních povídkách, zde rozpracován – jako pozadí milostného příběhu Matouše Štěpánka, zároveň obraz života v Podkrkonoší – vesnice i textilní továrny, Matouš – první propagátor Komunistického manifestu u nás
- nakonec prchá před policií za hranice
Vzpomínky
- mnoho informací o kulturním životě 2. poloviny 19. století – zajímavé portréty významných literárních osobností (Neruda, Sabina), zkušenosti z pobytu v Rusku
Když hlad a válka zuřily (povídka)
Stíny minulosti
- román – Podkrkonoší v době 1. světové války
Josef Holeček (1853 – 1929)
- kritik Vrchlického – kritika na orientaci západní literatury a světoobčanství; sám se inspiroval v Rusku (oslava sedláka k půdě, který je podle Holečka základ národní existence)
- pocházel z jižních Čech; překládal jihoslovanskou literaturu
- dílo: Naši
- 10-dílná románová epopej – děj je situován na jihočeský venkov
- zobrazení několika generací – v popředí postava sedláka Kojana
- autor se věnuje psychologii postav, tamější scenérii přírody apod. – dokumentární hodnota
Jan Herben (1857 – 1936)
- autor moravského Slovácka (Brumovice), přítel Masaryka
- novinář, kritik; založil časopis Čas a byl jeho redaktorem – Petr Bezruč
- stal se knězem – odešel do Prahy studovat různé obory
- podílel se na ověřování nepravosti rukopisů
- dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení
- rozsáhlá románová kronika, která popisuje život rodiny Hrabcovy od dob Marie Terezie až do poloviny 19. století – obraz moravského Slovácka
Hostišov
- cyklus společenských a přírodních obrázků – Hostišov je místo poblíž Tábora, kde autor trávil prázdniny – drobné studie zajímavých lidí i přírody kraje proložené autorovými úvahami o české povaze
Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové
- žili na moravském Slovácku
- dílo: Rok na vsi
- románová kronika z větší části napsaná Aloisem – děj se odehrává v Divákách – Hrabůvkách – zachytili obyvatele vesnice – idylické vztahy nahrazovány městskými vztahy (mamon)
Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)
- pocházel z jižních Čech – Chodsko
- katolický kněz pocházející ze starého selského rodu, psal romány z farského prostředí – kritika mravní úrovně kněží atd. – v dílech užívá autor spisovné češtiny
- dílo: Jan Cimbura
- román odehrávající se v jižních Čechách – hlavní postava sedlák – prototyp dobrého člověka, který miluje přírodu, lidi atd., v době úmrtí jeho přítele se ujímá jeho majetku i rodiny – pomáhá, stará se o ně – v důchodu žije Jan Cimbura na výminku a stará se o vnoučata
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůsy
- volná trilogie – děj Chodsko
- hlavní linie – spor mezi chalupníky a sedláky o obecní lesy (lůsy)
- v prvním díle zachycuje autor pobyt Boženy Němcové na Chodsku – Němcová se snaží pomáhat lidem, ale je nařčena z popudu
Hanýžka a Martínek
- v podstatě výtah z trilogie, který je upraven pro děti
- Hanýžka Králová a Martínek Klika – autor líčí jejich přátelství, radosti i práci na panstvu…
Holoubek
- částečná autobiografie – hlavní postava je farář
MĚSTSKÁ TVORBA
Ignát Herrmann (1854 – 1935)
- prozaik – hlavním tématem je Praha
- pocházel z Prahy – zážitky zobrazil v dílech; podílel se na vydání Ottova naučného slovníku
- psal především humoristickou prózu z prostředí středních vrstev – zdařilé charakteristiky
- žánrové obrázky (drobné povídky)
- dílo: Drobní lidé
Pražské figurky
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeď Vejvara
- autor pojednává o vztazích v rodině – humoristické
U snědeného krámu
- sociální román zachycující tragické osudy jednoho kupce, který podléhá vlivu okolí – je využíván
- naturalistické prvky
Sudička
NATURALISMUS
- 90. léta 19. století – zakladatel Emile Zola
Vilém Mrštík (1863 – 1912)
- pochází z Diváků u Hustopečí, nedostudoval práva – novinářství, spisovatelství
- v dílech zobrazuje bezohlednost lidí, mamon, honbu za majetkem…
- přeložil Dostojevského, Tolstého, Puškina
- dílo: Santa Lucia
- román – autor líčí osudy studenta, jež studuje v Praze a později umírá – chudoba, bída
Pohádka ráje
- román psaný v duchu impresionismu – milostná tematika, autobiografické rysy
- hlavní postava, student Ríša, miluje Helenku a spolu prožívají velkou lásku – po studiích Ríši se oba stále milují – svatba
Karel Matěj Čapek – Chod (1860 – 1927)
- novinář (Lidové noviny), výtvarný kritik i prozaik
- narodil se v Domažlicích, ale žil především v Praze – přátelil se s bohémou
- romány končí většinou tragicky, postavy se prolínají ve více dílech
- dílo: Kašpar Lén - mstitel
- naturalistický román – Kašpar Lén je zedník, který se vrací z vojny do Prahy a zjišťuje, že se jeho přítel utopil, protože jeden muž (Konopník) svedl jeho dceru – Kašpar Lén se chce pomstít – začíná pracovat u Konopníka – Konopník zabit cihlou spadenou z lešení – Kašpar Lén souzen
Turbína
- naturalistický román z pražského prostředí – motivem je krach bohatého průmyslníka a nešťastný život jeho dcery
Antonín Vondrejc (podtitul – Příběhové básníka)
- román o básníku, který chátrá a na smrtelné posteli se ožení
Jindrové
- 2-dílný román – generační román o vztahu otce a syna
REALISTICKÉ DRAMA
- 80. – 90. léta 19. století – rozvoj později než u prózy – 1. pokusy již u májovců, ale neúspěšné (Neruda, Hálek)
- hrány historické hry a veselohry, postupně vytlačovány světovými realistickými hrami (Gogol – Revizor, Čechov – Višňový sad, Ibsen – Nora…)
- nejdůležitější scéna – ND (1868 – základní kámen, 1881 – dokončení, 1883 – otevření)
- roku 1850 ustaven sbor pro zřízení ND – František Palacký (1. předseda) – organizování sbírek „Národ sobě“ – kvůli Bachovu absolutismu bylo vystavěno Prozatímní divadlo (otevřeno roku 1862) – náhražka ND – Palacký vystřídán novým předsedou F. L. Riegrem, 3. předsedou byl Karel Sladkovský, který se zasloužil o začátky stavby ND
- hlavním architektem ND byl Josef Zítek – 16.5. 1868 slavnostní položení základního kamene (kameny z 18 míst slavných svou minulostí – Buchlov, Říp, Blaník, Lipník…)
- na výzdobě se podílela generace umělců ND
- 11.6.1881 slavnostní otevření na počest Rudolfa (belgický král) – 12.8.1881 požár ND – 18.11.1883 opět ND otevřeno operou Libuše
- 1.4.1977 uzavření ND – generální rekonstrukce, 18.11.1983 opět ND otevřeno na počest 100. výročí od založení
- součástí ND je Tylovo (Stavovské) divadlo, Smetanovo divadlo a Laterna Magika
- vedle budovy ND byla postavena ještě Nová scéna (Strakonický dudák aneb Hody divých žen)
František Adolf Šubert
- 1. ředitel ND – uvádění českých realistických her
- působil i jako dramatik – sociální hry – kontrast bohatých a chudých
- dílo: Drama čtyř chudých stěn
- drama o životě horníků
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
- 1882 – dramaturg ND, píše i hry, autor humoristické prózy
- narodil se v Písku – 2 roky reálky – úředník, novinář (Lumír, Osvěta, Humoristické listy)
- dílo: Naši furianti
- veselohra, která se hraje dodnes – 1. hra, která přiblížila venkovský život
- spor o to, kdo bude pomocný – 2 uchazeči – krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha – oba mají za sebou vlivné muže (Bláha – starosta Dubský, Fiala – sedlák a radní Bušek)
- děti Dubského a Buška se chtějí vzít – Bušek nechce dát věno
- v obci se objeví dopis, který sděluje, že pokud se pomocným nestane Bláha, vzplanou v obci 4 kohouti – podezřelým je Bušek (Bláha), který je však nevinný, protože dopis napsala Fialova dcera Kristýna – spor vrcholí – smírný konec – svatba
- 30 postav – dialekt; furiantství – povaha sedláků (dělají ze sebe, kdo co ví)
historické hry – nebyly již tak oblíbené
Paní mincmistrová
Zvíkovský rarášek
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
- dramatička a prozaička narozená v Praze – provdala se do Hodonína – hry z moravského Slovácka
- obžalována z vlastizrady za 1. světové války – poslední léta prožila v Praze
- téma děl – touha po penězích ničící lásku, vztahy nebo morálku
- dílo: Obrázky ze Slovácka
- povídky
Gazdina roba
- tragédie o nešťastné lásce chudé švadleny a bohatého sedláka – brání jim jeho matka – bere si nakonec kožešníka a sedlák se také ožení – vezmou si lidi ze stejných vrstev, ale jsou nešťastní
- nakonec hlavní hrdinka skočila do Dunaje
- dílo se stalo libretem pro operu (Foerster – opera Eva)
Její pastorkyňa
- tragédie – stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
- lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím
- dílo se stalo libretem (Leoš Janáček – opera Její pastorkyňa)
Mrštíkové
- dílo: Maryša
- sociální drama odehrávající se v roce 1886 v jedné moravské vesnici a za dva roky v Brně
- Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala, milovala Francka, syna domkářky, který byl odveden na vojnu – Lízalovi nechtěli o svatbě ani slyšet – vybrali Maryši mlynáře Vávru, protože měl peníze
- Maryša si proti své vůli musí Vávru vzít – po dvou letech se vrací z vojny Francek a navazuje s Maryšou opět vztah – Maryša otráví Vávru a utíká s Franckem do Brna
- dílo vzniklo podle skutečné události (dívka byla souzena a vězněna)
- realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého poznání, vliv positivismu, boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného, časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk), vědecké osobnosti:
- filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk – studie Otázka česká
- realismus dbá o doplnění našeho vědeckého poznání více než doba předchozí o přírodní a sociální vědy
- realismus chce učinit vědu přístupnou všem vrstvám národa, chce socializovat vzdělání
- vydatné sociální reformy, kulturní práce a vnitřní politika – český realistický program
- v politice vnější – autonomie v rámci RU
- kdo chce a umí pracovat, nepotřebuje intriky – nezáleží na velikosti národa
- život je boj
- pravidlo zlaté střední cesty pro Čechy – pevnost charakteru
- estetik Otakar Hostinský – studie O realismu uměleckém
- autor může psát o zkušenosti, kterou sám nezažil, ale musí se do ní vžít
- v díle má být zřetelný subjekt autora
- historik Jaroslav Goll
- jazykovědec Jan Gebauer – Historická mluvnice, Staročeský slovník
- literární historik Jaroslav Vlček – Dějiny české literatury
KRITICKÝ REALISMUS V PRÓZE – 2. polovina 19. století
HISTORICKÁ PRÓZA
Alois Jirásek (1851 – 1930)
- narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov) – studie na filozofické fakultě – studie historie
- působil jako středoškolský profesor v Litomyšli a poté v Praze
- byl politicky činný – roku 1917 podepsal mezi prvními květnový Manifest českých spisovatelů, v němž se čeští spisovatelé přihlásili k boji za samostatný stát
- nejznámější historický beletrista – dovršil národně buditelskou tradici české literatury 19. století – jeho představa národních dějin vychází z Palackého koncepce – ve svém dílu v tomto duchu zobrazil velké dějinné etapy české historie
- jeho koncepce dějin: vrchol – husitství a bratrství / úpadek – doba pobělohorská; zobrazování doby NO
- nositelem dějinného hnutí je podle autora vždy lid, a proto jeho romány nejsou monografické (hrdinou není jen jedna postava) – vždy několik typizovaných postav, které ztělesňují názory a postoje širšího kolektivu
- děj se odvíjí v několika prolínajících se proudech, autor barvitě vystihl dobovou atmosféru, dramaticky zobrazil válečné scény, často však postavy nejsou dostatečně psychologicky propracované – zvláště ženy
- kompozice děl má často podobu volně skládané kroniky, větší díla obsahují několik cyklů
- zobrazil české dějiny od mytického pravěku přes husitství, dobu Temna až po NO
- citát: „Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění…Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že takto třeba prohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejška.“
- dílo: doba husitská
Mezi proudy
- 3-dílný román – Dvojí dvůr, Syn Ohnicův, Do tří hlasů
- zachycení vzniku českého reformního hnutí v době Václava IV. – růst společenských rozporů i národnostních problémů na univerzitě (1381 – 1409)
Proti všem
- román, který má 3 části – Skonání věků (rozmach a vrchol husitství), Kruciata (snaha zachytit všechny složky husitské revoluce – tábory, pražany, různé sekty), Boží zástup
- dějový rámec – osudy zemanské dcery Zdeny a její láska k fanatickému knězi Bydlinskému
- vyvrcholení – bitva na Vítkově
- použití er-formy, historismů i archaismů
Bratrstvo
- 3-dílný román – Bitva u Lučence (dohasínání a rozklad husitství – děj na Slovensku), Mária (dějový rámec – intimní příběh mezi hejtmanem Talafúsem a vášnivou a zrádnou Máriou – psychologicky zdařilá postava), Žebráci
Husitský král
- román o Jiřím z Poděbrad
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
- dramatická trilogie
doba pobělohorská
Skály
- román o lidech trpících feudálním útlakem a katolickou církví (selskou vzpouru poddaných organizuje evangelický kněz Matyáš Ulický)
Psohlavci
- román – téma „protifeudálního odboje“
- hlavní postava Jan Sladký Kozina – vůdce chodů v jejich boji proti Lamingerovi
Skaláci
- román líčící poslední velkou selskou vzpouru roku 1775 na Náchodsku
doba protireformační
Temno
- román zachycující morální a kulturní situaci národa ve 20. letech 18. století, kdy je už celá země pokatoličtěna a pár nekatolíků se marně brání jezuitskému tlaku
- protireformační kulturní útisk nejlépe vystihuje postava Koniáše
období NO
F. L. Věk
- pětidílný román (pentalogie) zachycující dobu od 70. let 18. století do 20. let 19. století
- dějová osnova – životní osudy F. L. Věka (ve skutečnosti Heka)
- na pozadí evropských událostí autor sleduje proces obrození v Praze i na venkově (Dobruška)
- vystupuje celá řada postav – Václav Thám, V. M. Kramerius…
- kromě Věka jsou však nejvýraznější 2 protagonisté: P. Matouš Vrba (konzervativní kněz, nepřítel osvícenství a Francouzské revoluce) a dr. Srnka (Vrbův protiklad – vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu)
U nás
- 4-dílná kronika (tetralogie) – pokračování F. L. Věka – zobrazení NO v autorově rodném kraji
Filosofská historie
- povídka zachycující závěr NO
- z prostředí litomyšlských studentů zobrazující jejich život – lásky, radosti i problémy i jejich nadšení v době NO („jaro národů“) – kontrastuje to s postavou ustrašeného studenta Roubínka
dramatická tvorba – věnoval se jí později a dosáhl střídavých úspěchů – zvláště v hrách se soudobou tematikou
Vojnarka (zdařilé)
Otec (zdařilé)
Samotou (bez úspěchu)
Lucerna
- pohádková hra konfrontující svět panstva a poddaných – hrána dodnes
tvorba pro mládež
Staré pověsti české
- historie českého národa od pradávna
Z Čech až na konec světa
- beletristické převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova
próza se současnou tematikou
Povídky z hor
Na ostrově
memoárová literatura
Z mých pamětí
- 2-dílné vzpomínkové dílo
Generace 90. let + Jirásek
- mladá generace k Jiráskovi zaujímala dost nejednotný postoj – např. J. S- Machar si ho vážil, F. X. Šalda měl spíše negativní postoj
- nejvíce času věnoval popularizaci Jiráskova díla Zdeněk Nejedlý
- Jirásek měl velmi úzký vztah k výtvarnému umění a velkým přítelem mu byl Mikoláš Aleš (jeden z prvních ilustrátorů jeho díla), dalším ilustrátorem byl zejména Adolf Kašpar (viz Babička)
Zikmund Winter (1846 – 1912)
- představitel literatury faktu, který se narodil v Praze na Starém Městě v rodině zvoníka
- studoval na akademickém gymnázium a filozofické fakultě, poté se stal gymnaziálním profesorem (Pardubice, Rakovník, Praha)
- zabýval se archivním studiem – přední znalec českého městského života v 15. a 17. století – jeho tvorba vycházela z prací odborných, jako autor se tedy uplatnil později – v 80. letech
- vedle Jiráska nejvýznamnější představitel naší historické beletrie konce 19. a začátku 20. století
- na rozdíl od Jiráska psal svá historická díla bez snahy o ideologický výklad dějin, vycházel z bezpečného poznání faktů
- zabýval se problematikou člověka 19. století a došel k závěru, že individuální osudy se utvářejí vždy pod tlakem okolností, na které má člověk jen nepatrný vliv – souvislost s naturalisty (skeptický a deterministický názor na člověka)
- sám se však hlásil ke generaci ruchovsko-lumírovské, kde také publikoval
- dílo: Nezbedný bakalář (1883)
- povídka ze staropražského prostředí
Rakovnické obrázky
- povídky z minulosti Rakovníka
- od 90. let píše téměř výlučně příběhy z Prahy konce 16. a začátku 17. století, protože detailně znal dobu předbělohorskou; líčí dobu sporů mezi českým panstvem a ostatními postavami společnosti – proti kupcům a cechovnímu řemeslnictvu stojí městská chudina hájící své právo na holou existenci, popisuje bídu kontrastující s rozmařilým životem panstva a duchovenstva
- historik zde převládá nad beletristou, jazyk je plný archaismů a teprve na začátku století vznikají umělecky hodnotné práce:
Krátký jeho svět
Rozina sebranec
Peklo
Panečnice (jediná končí šťastně)
- povídky, kde líčí tragické osudy mužů a žen podléhajících vlastní slabosti nebo vášni, bezelstné důvěřivosti k lidem nebo nešťastné náhodě
- vycházel z archivních materiálů – jde vlastně o různé druhy dobových soudních spisů
- např. Krátký jeho svět vypráví o nešťastném kantorovi Janu Pistorovi, který chce přivést na pravou cestu záletnou ženu, ale nakonec je sám podezírán, že je jejím milencem a je žárlivým manželem zavražděn
Pražské obrázky
Ze staré Prahy
Staropražské novely z 16. a 17. věku
- cyklus povídek s pražskou tematikou
Mistr Kampanus
- jediný historický román odehrávající se v době předbělohorské a bělohorské
- obraz života Prahy a pražské univerzity s řadou dobových postav
- hlavní postava – Kampanus Vodňanský – poslední rektor KU, humanistický básník
- osudy hlavní postavy tvoří hlavní dějovou osnovu a jsou propojeny s historickými událostmi
- jde o nástup reformace / lehkomyslný život studentů a poprava českých pánů na Staroměstském náměstí – Kampanus je svědkem těchto událostí a prožívá první rekatolizaci a nakonec oproti svému přesvědčení sám přestupuje na katolickou víru, aby zachránil univerzitu před jezuity, ale tato oběť je marná a Kampanus proto dobrovolně končí svůj život
- román je pojat jako obraz národní tragédie; používání archaismů – dobově autentické
díla vědecká – kulturně historická a národopisná
Kulturní obraz českých měst
Dějiny kroje v zemích českých od počátku 15. století až po dobu bělohorské bitvy
Děje vysokých škol pražských
Dějiny řemesel o obchodu v Čechách
Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)
- spolu s Jiráskem a Winterem nejvýznamnější představitelé historické beletrie přelomu letopočtu
- katolický kněz, který byl značně oblíben v lidově čtenářských vrstvách
- se sympatiemi (/ Sládek) líčí husitství i selské vzpoury; žánrově psal nejvíce historické povídky nebo črty
- dílo: V červáncích kalicha
V záři kalicha
- povídky z doby husitské
Pobělohorské elegie
- cyklus povídek
Bludná duše
- román – autorovo nejvýznamnější dílo
- autor zobrazuje selské povstání v jeho rodném kraji (Slánsko) v době josefínské
- hlavní postava – mladý kněz, který pomáhá v této vzpouře a sám umírá jako její poslední oběť
- v celém díle je patrná elegičnost vyplívající ze soucitu s utrpením lidu
Josef Svátek (1835 – 1897)
- vrstevník májovců – autor rozsáhlých románů z doby rudolfínské nebo pobělohorské
- novinář, psal kronikářsky – poutavost, politicky konzervativní
- v dílech mu šlo zejména o vzbuzení čtenářského zájmu – efektivní zápletky, dějová napínavost, umělecky však málo hodnotné; z ideového hlediska působily práce spíše negativně pro autorův záporný vztah k odbojovým tradicím české minulosti, zvláště v době pobělohorské; četba dobrodružná - bulvární
- dílo: Pražský kat
Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
Sedláci u Chlumce
Sofie Podlipská (1833 – 1897)
- sestra Karoliny Světlé
VENKOVSKÁ PRÓZA
Teréza Nováková (1853 – 1912)
- z pražské poloněmecké rodiny (matka Němka) – studovala cizí jazyky, což jí umožnilo seznámit se s evropskými literaturami
- roku 1876 se provdala a s manželem odešla do Litomyšle, kde strávila 19 let – do Prahy se vrací po smrti své dcery – zde se zajímala o národopis, ženské hnutí a píše první literární práce – poté rediguje ženský časopis Ženský svět i za účasti svých synů (předčasně zemřelý botanik Theodor a literární historik Arne) – seznámení s moderními uměleckými proudy
- poslední léta života prožila mezi Prahou a východními Čechami (Proseč) – píše umělecky nejlepší práce
- smrt ji zastihla na vrcholu tvůrčího rozvoje
- cestovala – Německo, Švýcarsko
- dílo představuje určitý vrchol vesnické prózy 19. století – autorka sledovala myšlenkový vývoj společnosti, s jemnou ironií zobrazovala své hrdiny a někdy vyjádřila i svůj pesimismus v názoru na lidské štěstí
- dějištěm většiny románů je východočeský venkov (Polička, Litomyšl, Skuteč) – v prvotinách vystupuje horlivě za ženská práva ve společnosti – obratem je první románová práce: Maloměstský román (beletristické vylíčení životních osudů Havlíčkovy dcery Zdeňky – zde se již hrdinčin citový život podřizuje prospěšnosti národního celku); 90. léta – umělecky ztvárňuje výrazné typy vesnických mužů a žen z okolí Litomyšle v drobných, sociálně zaměřených povídkách: Úlomky žuly (vycházela ze skutečných příběhů, které zevšeobecňovala a umělecky přepracovávala)
- dílo: Karolina Světlá
- oslavná monografie
vrchol tvorby – 5 románů (1895 – 1909) – tyto romány představují vrchol naší realistické prózy; autorka nezachycuje věrně jen postavy, ale také krajinné prostředí i místní názvy; nejde jí však jen o pouhý popis – snaží se tak zachytit podstatu jevů, pohyb ve společnosti i smysl lidského života – dílo tvoří přechod k novému umění 20. století; psala také alegorické a symbolické obrázky a pohádky, studie, črty
Jan Jílek
- osudy českého evangelíka z 18. století, který kvůli feudálnímu útlaku a náboženské nesvobodě opouští vlast
Jiří Šmatlán
- hrdina ze současnosti, tkadlec Šmatlán, usilovně hledá „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání lidské společnosti – nejprve v katolickém, později v evangelickém náboženství a když jej žádné z nich neuspokojí, nalezne svou naději v socialismu
- autorka chtěla ukázat, jak myšlenky socialismu pronikaly mezi venkovský lid, mísily se s náboženstvím a vytvářely zvláštní směs lidových představ o uspořádání společnosti
Na Librově gruntě
- hrdinou je osvícený a národně uvědomělý sedlák, jehož osudy jsou jasně spjaty s politickými událostmi let 1847-1848
Děti čistého živého
- odklon od monografické formy románu – vyprávění o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty v 2. polovině 19. století
- hrdinové – skupina bláznivých vyznavačů světla-lepšího života – problematika románu není čistě náboženská, jde vlastně o vášnivou touhu prostých lidí po dokonalejším životě
Drašar („román kněze buditele“)
- opět monografická forma – vyprávění o životních osudech obrozeneckého kněze Josefa Justina Michla-Drašara – kněz je nespokojený se svým povoláním – nedaří se mu žít jako knězi bez přetvářky – pronásledován církví, nepochopen, protože se odcizil svému společenskému poslání
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
- narozen v Lázních Bělohradě u Nové Paky v chudé rodině – učitel v Hlinecku a později v Praze – ředitel měšťanské školy na Vinohradech
- velmi citlivý – hluboký vztah k rodičům i rodnému kraji; mezi nejbližší přátele patřili např. A. Jirásek, J. Thomayer, Z. Winter, s nimiž spolupracoval v časopise Zvon
- příslušník mladší generace, která navazovala na májovce
- představitel kritického realismu v české literatuře – ovlivněn Balzacovým stylem (popis postav)
- literární začátky jsou spojeny s vlivem básníků, kterých si velmi vážil – J. Neruda a S. Čech; píše vlastenecké verše i satirickou lyriku; 90. léta – práce věnované mládeži – souvisí s jeho povoláním – výchovné prózy: historické obrázky pro mládež a příběhy, v nichž děti svou oddaností a upřímností pomáhají svému okolí
- začátek 90. let – prózy s tematikou venkovského lidu v rodném kraji na Českomoravské vrchovině – nejčastěji zobrazoval v povídkách vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz nebo touha po „panském“ životě
- dílo: povídkové soubory
Výminkáři
- rodinné spory dětí s výminkáři, smutné až tragické příběhy starých lidí, kteří jsou jen odtrhováni a ponižováni
Horské kořeny
Potměchuť
Rodiče a děti
- vztahy starých a mladých lidí na venkově – otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti
Na lepším
Paničkou
- touha po „panském“ životě
Kalibův zločin
- román – tragédie rozvráceného manželství, smutný příběh dobráka, uštvaného dvěma ženami ke zločinu – román končí na Raise nezvykle drasticky
idylické obrázky (polovina 90. let 19. století) – čerpá většinou z minulosti, upouští od ostrého realistického vidění; snaha o zobrazení nesobeckého člověka, který byl příkladem pro ostatní a nositelem mravních hodnot – blíží se tím idealizaci
Zapadlí vlastenci
- román – 40. léta v Podkrkonoší – konec obrození – u čtenářů v oblibě
- dík všem neznámým učitelům a knězům, kteří zde šířili národní uvědomění a kulturu – postavy jsou až dojemně neskutečné, velice dobrosrdečné – sentimentalismus
Pantáta Bezoušek
- povídka o sedlákovi, který za své návštěvy v Praze u syna advokáta získává všechny svou bodrostí a venkovskou přímostí
Západ („smutná idyla“)
- románová kronika vyprávějící o závěru života venkovského faráře Kalouse a jeho ušlechtilém působení mezi chudým lidem na Hlinecku (obec Studenec, ve skutečnosti Kameničky – malíř Antonín Slavíček)
O ztraceném ševci
- během 1. světové války
- román – hrdinou je chudý švec, který se dlouho brání germanizaci, až jí na konec života téměř podlehne vlivem okolí a působením své zlé ženy
Antal Stašek (1843 – 1931)
- vlastním jménem Antonín Zeman – studoval práva v Praze a Krakově, poté pracoval jako advokát, ale působil i jako vychovatel v Rusko
- vrstevník Arbesa, kritický realista
- pocházel ze selské písmácké rodiny v Podkrkonoší – Stanov
- 1878 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech, kde působil 35 let jako advokát
- ke konci života žil v Praze se svým synem – Ivan Olbracht
- začátek tvorby tvoří verše romantického charakteru
- dílo: Švec Matouš
- povídka
Nedokončený obraz
- 1. román – řeší vztah lidu a inteligence; realistické rysy – charakteristika postav
- tragický příběh dvou povahově protichůdných mužů, kteří chtějí získat lásku venkovské dívky
Blouznivci našich hor
- cyklus povídek s tematikou české vesnice, hlavní téma – „duchověrství“ – spiritismus
- hlavní postavy zde hledají spravedlnost a lidské štěstí – povídky řazeny volně, některé postavy vystupují ve více povídkách
- spiritismus chápe jako jev sociální – útěk lidí z beznaděje a bezradnosti
V temných vírech
- 3-dílný román líčící kariéru továrníka Švalbarcha, podvodník – proti němu stojí ing. Benda hájící práva dělníků
Na rozhraní
- romány s městskou tematikou, zobrazují sociální problematiku v průmyslovém kraji okolo Semil
- myšlenky socialistického utopismu (viz Arbes)
O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1932)
- otevřené přiznání k ideám socialismu
- román z pozdější doby založen na skutečných událostech (1847-1851)
- příběh o odbojném ševci z roku 1848 zpracovaný v prvních povídkách, zde rozpracován – jako pozadí milostného příběhu Matouše Štěpánka, zároveň obraz života v Podkrkonoší – vesnice i textilní továrny, Matouš – první propagátor Komunistického manifestu u nás
- nakonec prchá před policií za hranice
Vzpomínky
- mnoho informací o kulturním životě 2. poloviny 19. století – zajímavé portréty významných literárních osobností (Neruda, Sabina), zkušenosti z pobytu v Rusku
Když hlad a válka zuřily (povídka)
Stíny minulosti
- román – Podkrkonoší v době 1. světové války
Josef Holeček (1853 – 1929)
- kritik Vrchlického – kritika na orientaci západní literatury a světoobčanství; sám se inspiroval v Rusku (oslava sedláka k půdě, který je podle Holečka základ národní existence)
- pocházel z jižních Čech; překládal jihoslovanskou literaturu
- dílo: Naši
- 10-dílná románová epopej – děj je situován na jihočeský venkov
- zobrazení několika generací – v popředí postava sedláka Kojana
- autor se věnuje psychologii postav, tamější scenérii přírody apod. – dokumentární hodnota
Jan Herben (1857 – 1936)
- autor moravského Slovácka (Brumovice), přítel Masaryka
- novinář, kritik; založil časopis Čas a byl jeho redaktorem – Petr Bezruč
- stal se knězem – odešel do Prahy studovat různé obory
- podílel se na ověřování nepravosti rukopisů
- dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení
- rozsáhlá románová kronika, která popisuje život rodiny Hrabcovy od dob Marie Terezie až do poloviny 19. století – obraz moravského Slovácka
Hostišov
- cyklus společenských a přírodních obrázků – Hostišov je místo poblíž Tábora, kde autor trávil prázdniny – drobné studie zajímavých lidí i přírody kraje proložené autorovými úvahami o české povaze
Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové
- žili na moravském Slovácku
- dílo: Rok na vsi
- románová kronika z větší části napsaná Aloisem – děj se odehrává v Divákách – Hrabůvkách – zachytili obyvatele vesnice – idylické vztahy nahrazovány městskými vztahy (mamon)
Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)
- pocházel z jižních Čech – Chodsko
- katolický kněz pocházející ze starého selského rodu, psal romány z farského prostředí – kritika mravní úrovně kněží atd. – v dílech užívá autor spisovné češtiny
- dílo: Jan Cimbura
- román odehrávající se v jižních Čechách – hlavní postava sedlák – prototyp dobrého člověka, který miluje přírodu, lidi atd., v době úmrtí jeho přítele se ujímá jeho majetku i rodiny – pomáhá, stará se o ně – v důchodu žije Jan Cimbura na výminku a stará se o vnoučata
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůsy
- volná trilogie – děj Chodsko
- hlavní linie – spor mezi chalupníky a sedláky o obecní lesy (lůsy)
- v prvním díle zachycuje autor pobyt Boženy Němcové na Chodsku – Němcová se snaží pomáhat lidem, ale je nařčena z popudu
Hanýžka a Martínek
- v podstatě výtah z trilogie, který je upraven pro děti
- Hanýžka Králová a Martínek Klika – autor líčí jejich přátelství, radosti i práci na panstvu…
Holoubek
- částečná autobiografie – hlavní postava je farář
MĚSTSKÁ TVORBA
Ignát Herrmann (1854 – 1935)
- prozaik – hlavním tématem je Praha
- pocházel z Prahy – zážitky zobrazil v dílech; podílel se na vydání Ottova naučného slovníku
- psal především humoristickou prózu z prostředí středních vrstev – zdařilé charakteristiky
- žánrové obrázky (drobné povídky)
- dílo: Drobní lidé
Pražské figurky
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeď Vejvara
- autor pojednává o vztazích v rodině – humoristické
U snědeného krámu
- sociální román zachycující tragické osudy jednoho kupce, který podléhá vlivu okolí – je využíván
- naturalistické prvky
Sudička
NATURALISMUS
- 90. léta 19. století – zakladatel Emile Zola
Vilém Mrštík (1863 – 1912)
- pochází z Diváků u Hustopečí, nedostudoval práva – novinářství, spisovatelství
- v dílech zobrazuje bezohlednost lidí, mamon, honbu za majetkem…
- přeložil Dostojevského, Tolstého, Puškina
- dílo: Santa Lucia
- román – autor líčí osudy studenta, jež studuje v Praze a později umírá – chudoba, bída
Pohádka ráje
- román psaný v duchu impresionismu – milostná tematika, autobiografické rysy
- hlavní postava, student Ríša, miluje Helenku a spolu prožívají velkou lásku – po studiích Ríši se oba stále milují – svatba
Karel Matěj Čapek – Chod (1860 – 1927)
- novinář (Lidové noviny), výtvarný kritik i prozaik
- narodil se v Domažlicích, ale žil především v Praze – přátelil se s bohémou
- romány končí většinou tragicky, postavy se prolínají ve více dílech
- dílo: Kašpar Lén - mstitel
- naturalistický román – Kašpar Lén je zedník, který se vrací z vojny do Prahy a zjišťuje, že se jeho přítel utopil, protože jeden muž (Konopník) svedl jeho dceru – Kašpar Lén se chce pomstít – začíná pracovat u Konopníka – Konopník zabit cihlou spadenou z lešení – Kašpar Lén souzen
Turbína
- naturalistický román z pražského prostředí – motivem je krach bohatého průmyslníka a nešťastný život jeho dcery
Antonín Vondrejc (podtitul – Příběhové básníka)
- román o básníku, který chátrá a na smrtelné posteli se ožení
Jindrové
- 2-dílný román – generační román o vztahu otce a syna
REALISTICKÉ DRAMA
- 80. – 90. léta 19. století – rozvoj později než u prózy – 1. pokusy již u májovců, ale neúspěšné (Neruda, Hálek)
- hrány historické hry a veselohry, postupně vytlačovány světovými realistickými hrami (Gogol – Revizor, Čechov – Višňový sad, Ibsen – Nora…)
- nejdůležitější scéna – ND (1868 – základní kámen, 1881 – dokončení, 1883 – otevření)
- roku 1850 ustaven sbor pro zřízení ND – František Palacký (1. předseda) – organizování sbírek „Národ sobě“ – kvůli Bachovu absolutismu bylo vystavěno Prozatímní divadlo (otevřeno roku 1862) – náhražka ND – Palacký vystřídán novým předsedou F. L. Riegrem, 3. předsedou byl Karel Sladkovský, který se zasloužil o začátky stavby ND
- hlavním architektem ND byl Josef Zítek – 16.5. 1868 slavnostní položení základního kamene (kameny z 18 míst slavných svou minulostí – Buchlov, Říp, Blaník, Lipník…)
- na výzdobě se podílela generace umělců ND
- 11.6.1881 slavnostní otevření na počest Rudolfa (belgický král) – 12.8.1881 požár ND – 18.11.1883 opět ND otevřeno operou Libuše
- 1.4.1977 uzavření ND – generální rekonstrukce, 18.11.1983 opět ND otevřeno na počest 100. výročí od založení
- součástí ND je Tylovo (Stavovské) divadlo, Smetanovo divadlo a Laterna Magika
- vedle budovy ND byla postavena ještě Nová scéna (Strakonický dudák aneb Hody divých žen)
František Adolf Šubert
- 1. ředitel ND – uvádění českých realistických her
- působil i jako dramatik – sociální hry – kontrast bohatých a chudých
- dílo: Drama čtyř chudých stěn
- drama o životě horníků
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
- 1882 – dramaturg ND, píše i hry, autor humoristické prózy
- narodil se v Písku – 2 roky reálky – úředník, novinář (Lumír, Osvěta, Humoristické listy)
- dílo: Naši furianti
- veselohra, která se hraje dodnes – 1. hra, která přiblížila venkovský život
- spor o to, kdo bude pomocný – 2 uchazeči – krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha – oba mají za sebou vlivné muže (Bláha – starosta Dubský, Fiala – sedlák a radní Bušek)
- děti Dubského a Buška se chtějí vzít – Bušek nechce dát věno
- v obci se objeví dopis, který sděluje, že pokud se pomocným nestane Bláha, vzplanou v obci 4 kohouti – podezřelým je Bušek (Bláha), který je však nevinný, protože dopis napsala Fialova dcera Kristýna – spor vrcholí – smírný konec – svatba
- 30 postav – dialekt; furiantství – povaha sedláků (dělají ze sebe, kdo co ví)
historické hry – nebyly již tak oblíbené
Paní mincmistrová
Zvíkovský rarášek
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
- dramatička a prozaička narozená v Praze – provdala se do Hodonína – hry z moravského Slovácka
- obžalována z vlastizrady za 1. světové války – poslední léta prožila v Praze
- téma děl – touha po penězích ničící lásku, vztahy nebo morálku
- dílo: Obrázky ze Slovácka
- povídky
Gazdina roba
- tragédie o nešťastné lásce chudé švadleny a bohatého sedláka – brání jim jeho matka – bere si nakonec kožešníka a sedlák se také ožení – vezmou si lidi ze stejných vrstev, ale jsou nešťastní
- nakonec hlavní hrdinka skočila do Dunaje
- dílo se stalo libretem pro operu (Foerster – opera Eva)
Její pastorkyňa
- tragédie – stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
- lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím
- dílo se stalo libretem (Leoš Janáček – opera Její pastorkyňa)
Mrštíkové
- dílo: Maryša
- sociální drama odehrávající se v roce 1886 v jedné moravské vesnici a za dva roky v Brně
- Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala, milovala Francka, syna domkářky, který byl odveden na vojnu – Lízalovi nechtěli o svatbě ani slyšet – vybrali Maryši mlynáře Vávru, protože měl peníze
- Maryša si proti své vůli musí Vávru vzít – po dvou letech se vrací z vojny Francek a navazuje s Maryšou opět vztah – Maryša otráví Vávru a utíká s Franckem do Brna
- dílo vzniklo podle skutečné události (dívka byla souzena a vězněna)
Mluvnické kategorie přídavných jmen
Přídavná jména (adjektiva)
- pojmenovávají vlastnosti
- dělení: - jakostní (kvalifikační) – sladký, cizí, starý, dobrý…
- vztahová (relační) – dospělý, studentský, čokoládový, matčin, otcův…
- druhy adjektiv: a) složená - tvrdá (vzor – mladý)
- měkká (vzor – jarní)
b) jmenná (např. mlád, rád, zvědav…)
c) přivlastňovací (vzory – otcův, matčin)
- skloňování – určujeme pád, číslo, rod (i životnost) – skloňování adjektivní a částečně substantivní
- některá adjektiva cizího původu jsou nesklonná (prima, lila…)
- ve větě bývají nejčastěji shodným přívlastkem (závislost na řídícím substantivu), doplňkem (Eva seděla zamyšlena.), jmennou částí přísudku (Bratr je zdráv.)
- stupňování adjektiv: - 1. stupeň = pozitiv
- 2. stupeň = komparativ
- 3. stupeň = superlativ
- stupňování adjektiv: - pravidelné
- nepravidelné (dobrý, špatný, malý, velký…)
- někdy se stupňuje i opisem (více, nejvíce, méně, nejméně)
- pojmenovávají vlastnosti
- dělení: - jakostní (kvalifikační) – sladký, cizí, starý, dobrý…
- vztahová (relační) – dospělý, studentský, čokoládový, matčin, otcův…
- druhy adjektiv: a) složená - tvrdá (vzor – mladý)
- měkká (vzor – jarní)
b) jmenná (např. mlád, rád, zvědav…)
c) přivlastňovací (vzory – otcův, matčin)
- skloňování – určujeme pád, číslo, rod (i životnost) – skloňování adjektivní a částečně substantivní
- některá adjektiva cizího původu jsou nesklonná (prima, lila…)
- ve větě bývají nejčastěji shodným přívlastkem (závislost na řídícím substantivu), doplňkem (Eva seděla zamyšlena.), jmennou částí přísudku (Bratr je zdráv.)
- stupňování adjektiv: - 1. stupeň = pozitiv
- 2. stupeň = komparativ
- 3. stupeň = superlativ
- stupňování adjektiv: - pravidelné
- nepravidelné (dobrý, špatný, malý, velký…)
- někdy se stupňuje i opisem (více, nejvíce, méně, nejméně)
Kafka Franz Proměna
1. Literární žánr
Epická prozaická povídka.
2. Kompozice
Povídka psána chronologicky,tzn. Postupně tak jak šly události za sebou, v er-formě z pohledu Řehoře. Je často využíván vnitřní monolog. Občas se v knize vyskytují vzpomínky na minulost. Ojediněle se objevuje i přímá řeč. Příběh je členěn na 3 kapitoly, a dále na odstavce. Má charakter povídky.
3. Obsah
Téma: metamorfóza člověka v odporný hmyz - uvažuje dál jako člověk - stane se z něj parazit rodiny - propadá depresím – umírá. O mezilidských vztazích, o nahraditelnosti, o lidské povaze
Děj se odehrává v maloměstském bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě.
Obchodní cestující Řehoř Samsa se jednou ráno probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Nejdříve mu to nedochází, ale když si uvědomí závažnost situace, tak začne podnikat kroky. Nejvíce mu vadí, že přijde pozdě na vlak. Jako obchodní cestující má totiž mnoho práce, proto je pořád mimo domov, i když práce si velmi cení. Musí být přesný a pracovitý, aby mohl tuto funkci vykonávat. Řehoř se samozřejmě nemůže pohnout z místa, a když už, tak s velkými těžkostmi (nemá ještě cit pro své nové tělo, neví, že má citlivé břicho, naráží ve snaze se dostat z postele na nábytek). Do toho přijde prokurista z firmy, kde je Řehoř zaměstnán, aby se zeptal na Řehořův stav. Rodina, která už mezitím zjistila situaci omlouvá jeho pracovní neschopnost nemocí. Rodina je v šoku, protože je Řehoř živil a chtěl svou sestru Markétku dokonce poslat na studia na konzervatoř. Zatímco se rodina k Řehořovi obrátí zády a nestará se o něj, tak mu Markétka nosí do pokoje, kde pro zatím přebývá jídlo a stará se o něj. I tato péče ji však brzo přejde. Kdo však nese Řehořovu proměnu nejhůř je paní Samsová. Asi 2 měsíce se za ním vůbec ze strachu neodváží jít do pokoje. Oba rodiče se k němu chovají velmi nevraživě, protože musí kvůli této události začít pracovat, aby uživili rodinu. Řehoře jednoho dne odstraní do jiné místnosti (kumbálu), aby mohli pronajímat jeho pokoj. Pan Samsa dokonce zraní Řehoře při jedné z potyček. Od té doby se skrývá pod pohovkou a nechce vylézt. Díky pronájmu jeho pokoje se rodina dostává ze dna. Začínají k Řehořovi chovat lépe. On chce své sestře říci, jak moc jí má rád. V bytě ubytovávají 4 významné pány. Markétka jim pravidelně hraje na housle, což se líbí všem, včetně Řehoře, který se vždy na tyto chvíle těší. Jednoho dne se Řehoř rozhodne s e vydat na cestu po pokojích. Všimnou si ho však tihle významní pánové a bez zaplacení odejdou.To rodinu velmi rozčílí a Řehoř se tím začne trápit. Přichází pomalu na to, že by bylo lepší, aby už umřel. Má pocit, že je pro všechny zbytečný, což pro rodinu platí. Považují ho opravdu za přítěž, i když předtím na něm byli finančně závislí. Umítá dobrovolně, v klidu. Jako první ho najde stará služka. Rodina ho pohřbí a uleví se jí. Čekají, že přijdou bez Řehoře lepší zítřky
4. Charakterizujte hlavní postavu
Hlavní postava:
Řehoř Samsa - cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markétka nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje, ale nevadí mu to; chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Je poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn.
Řehořova sestra Markéta - Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
Řehořův otec - praktický, tvrdý, přísný člověk. Po proměně musel začít pracovat. Vyhýbá se kontaktu se synem, je mu odporný.
Řehořova matka - neunese podívat se na syna po proměně. Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět "jejich starý Řehoř", při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
5. Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje
(*03.07.1883 - †03.06.1924)
Narozen v Praze na Starém Městě, byl silně ovlivněn rodinným prostředím – otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl, po matce, pocházející z bohaté židovské rodiny, zdědil citlivost, starostlivost a neklid. Prožil osamělé dětství, studoval německé školy a práva, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah. Ač povahou byl samotář, navazoval četné vztahy se ženami. Jeho velkou láskou byla novinářka a spisovatelka Milena Jesenská.
Onemocněl tuberkulózou a zemřel v rakouském sanatoriu. Je pohřben na strašnickém hřbitově. Je uznávám jako nejslavnější pražský německy píšící spisovatel.
France Kafku zařazujeme do experimentálního (moderního) proudu = základem je narušení tradičního pojetí románu, využívání složité symboliky a experimentování.
Díla: Proces, Zámek, Amerika, Dopisy rodičům
jeho svět je tajemný, fantastický až absurdní, uplatňuje opakovaně motiv viny a trestu, pesimistické či tragické závěry knih, do díla se promítá autorova nejistota, sebepodceňování a touha po sblížení (ovlivněno nesouladem mezi autorem a jeho otcem – Kafka obdivoval otcovu vitalitu a energickou rozhodnost, ale trpěl pocitem méněcennosti, že není schopen naplnit otcova očekávání a představy o úspěšném synovi), autor se nezajímá o vnější ani vnitřní charakteristiku postav
6. Charakterizujte jazykové prostředky ukázky
Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových či hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný i pro dnešního čtenáře, jelikož se zde prakticky nevyskytují archaismy. Jazyk je spíše prostý, metafory a květnaté věty se vyskytují zřídka.
Epická prozaická povídka.
2. Kompozice
Povídka psána chronologicky,tzn. Postupně tak jak šly události za sebou, v er-formě z pohledu Řehoře. Je často využíván vnitřní monolog. Občas se v knize vyskytují vzpomínky na minulost. Ojediněle se objevuje i přímá řeč. Příběh je členěn na 3 kapitoly, a dále na odstavce. Má charakter povídky.
3. Obsah
Téma: metamorfóza člověka v odporný hmyz - uvažuje dál jako člověk - stane se z něj parazit rodiny - propadá depresím – umírá. O mezilidských vztazích, o nahraditelnosti, o lidské povaze
Děj se odehrává v maloměstském bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě.
Obchodní cestující Řehoř Samsa se jednou ráno probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Nejdříve mu to nedochází, ale když si uvědomí závažnost situace, tak začne podnikat kroky. Nejvíce mu vadí, že přijde pozdě na vlak. Jako obchodní cestující má totiž mnoho práce, proto je pořád mimo domov, i když práce si velmi cení. Musí být přesný a pracovitý, aby mohl tuto funkci vykonávat. Řehoř se samozřejmě nemůže pohnout z místa, a když už, tak s velkými těžkostmi (nemá ještě cit pro své nové tělo, neví, že má citlivé břicho, naráží ve snaze se dostat z postele na nábytek). Do toho přijde prokurista z firmy, kde je Řehoř zaměstnán, aby se zeptal na Řehořův stav. Rodina, která už mezitím zjistila situaci omlouvá jeho pracovní neschopnost nemocí. Rodina je v šoku, protože je Řehoř živil a chtěl svou sestru Markétku dokonce poslat na studia na konzervatoř. Zatímco se rodina k Řehořovi obrátí zády a nestará se o něj, tak mu Markétka nosí do pokoje, kde pro zatím přebývá jídlo a stará se o něj. I tato péče ji však brzo přejde. Kdo však nese Řehořovu proměnu nejhůř je paní Samsová. Asi 2 měsíce se za ním vůbec ze strachu neodváží jít do pokoje. Oba rodiče se k němu chovají velmi nevraživě, protože musí kvůli této události začít pracovat, aby uživili rodinu. Řehoře jednoho dne odstraní do jiné místnosti (kumbálu), aby mohli pronajímat jeho pokoj. Pan Samsa dokonce zraní Řehoře při jedné z potyček. Od té doby se skrývá pod pohovkou a nechce vylézt. Díky pronájmu jeho pokoje se rodina dostává ze dna. Začínají k Řehořovi chovat lépe. On chce své sestře říci, jak moc jí má rád. V bytě ubytovávají 4 významné pány. Markétka jim pravidelně hraje na housle, což se líbí všem, včetně Řehoře, který se vždy na tyto chvíle těší. Jednoho dne se Řehoř rozhodne s e vydat na cestu po pokojích. Všimnou si ho však tihle významní pánové a bez zaplacení odejdou.To rodinu velmi rozčílí a Řehoř se tím začne trápit. Přichází pomalu na to, že by bylo lepší, aby už umřel. Má pocit, že je pro všechny zbytečný, což pro rodinu platí. Považují ho opravdu za přítěž, i když předtím na něm byli finančně závislí. Umítá dobrovolně, v klidu. Jako první ho najde stará služka. Rodina ho pohřbí a uleví se jí. Čekají, že přijdou bez Řehoře lepší zítřky
4. Charakterizujte hlavní postavu
Hlavní postava:
Řehoř Samsa - cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markétka nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje, ale nevadí mu to; chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Je poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn.
Řehořova sestra Markéta - Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
Řehořův otec - praktický, tvrdý, přísný člověk. Po proměně musel začít pracovat. Vyhýbá se kontaktu se synem, je mu odporný.
Řehořova matka - neunese podívat se na syna po proměně. Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět "jejich starý Řehoř", při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
5. Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje
(*03.07.1883 - †03.06.1924)
Narozen v Praze na Starém Městě, byl silně ovlivněn rodinným prostředím – otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl, po matce, pocházející z bohaté židovské rodiny, zdědil citlivost, starostlivost a neklid. Prožil osamělé dětství, studoval německé školy a práva, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah. Ač povahou byl samotář, navazoval četné vztahy se ženami. Jeho velkou láskou byla novinářka a spisovatelka Milena Jesenská.
Onemocněl tuberkulózou a zemřel v rakouském sanatoriu. Je pohřben na strašnickém hřbitově. Je uznávám jako nejslavnější pražský německy píšící spisovatel.
France Kafku zařazujeme do experimentálního (moderního) proudu = základem je narušení tradičního pojetí románu, využívání složité symboliky a experimentování.
Díla: Proces, Zámek, Amerika, Dopisy rodičům
jeho svět je tajemný, fantastický až absurdní, uplatňuje opakovaně motiv viny a trestu, pesimistické či tragické závěry knih, do díla se promítá autorova nejistota, sebepodceňování a touha po sblížení (ovlivněno nesouladem mezi autorem a jeho otcem – Kafka obdivoval otcovu vitalitu a energickou rozhodnost, ale trpěl pocitem méněcennosti, že není schopen naplnit otcova očekávání a představy o úspěšném synovi), autor se nezajímá o vnější ani vnitřní charakteristiku postav
6. Charakterizujte jazykové prostředky ukázky
Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových či hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný i pro dnešního čtenáře, jelikož se zde prakticky nevyskytují archaismy. Jazyk je spíše prostý, metafory a květnaté věty se vyskytují zřídka.
BALADICKÁ EPIKA V ČESKÉ LITERATUŘE
Balada – je lyrickoepická, většinou krátká, báseň spádného děje s tématikou původně fantastickou, hrdinskou a milostnou. V novověku mravoučnou a sociální, zpravidla s tragickým ukončením. Lidová balada je pevně spojena s nápěvem.
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře, studoval filozofii v Praze a pak v Českých Budějovicích, studia nedokončil a stal se vychovatelem, od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, byl profesorem ve Vratislavi. Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu
Díla: Ohlas písní ruských – obsahuje převážně epické básně, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (Ilja Muromec). Básník použil jména známých ruských hrdinů, ale jejich povahu změnil nebo jim připsal jiné činy.
Ohlas písní českých – sbírka vyšla 10 let po té první
vyjádřil zde ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu z konce 30 let.
Sbírku přirovnával k drobným lesíkům, říčkám a potoků
Je zde i balada Toman a lesní panna – skladba vystihuje sílu vášnivé lásky a tajemných přírodních sil. Za starých časů lidé neuměli ovládat přírodu a její síly, byli před nimi bezmocní, a proto se jich bály. Věřili v nadpřirozené bytosti. Jejich zlá síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou. Toman jí podlehne teprve až tehdy, když se v rozrušení zapomene a ztratí nad sebou rozumovou vládu. Odloučí se od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojuje jeho koník
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
narodil se v Praze na Malé straně, studoval gymnázium, pak se zamiloval do slečny Lori, která ho inspirovala při napsání sbírky Máj. Po dokončení právnických studií odchází Mácha jako advokátní koncipient do Litoměřic. Žije v nedostatku a ve starostech o Lori, která čeká dítě. Když se narodí syn, Mácha se chystá ke svatbě, avšak onemocní a umírá v 26 letech.
Máj – je to přepis skutečné události, zasazené poněkud jinak než je tomu ve skutečnosti
má čtyři zpěvy a dvě intermezza
děj se odehrává v nezkrotné přírodě, která Máchu očarovala
milenci Jarmila a Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce. Za tento čin je uvržen do vězení a příští den popraven. Jarmila hyne sebevraždou ve vlnách jezera
Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
narodil se v Miletíně, studoval filozofickou a právnickou universitu v Praze.
Zabýval se hlavně národopisem, sbíráním a vydáváním staročeských literárních památek
Jedinou původní básnickou knihou je:
Kytice – nejslavnější a nejoblíbenější kniha české literatury, důraz na osudovost
pracoval na ní skoro celých 20 let
základem jsou české báje, hrdinové zobrazeni v neurčitém čase a v různých společenských prostředí
Venkovské prostředí např. Polednice, Poklad, Svatební košile
Panské prostředí např. Vrba, Lilie
Křesťanství – Záhořovo lože
Svatební košile – dívce umře její milovaný a ona chce, aby se vrátil zpět. Ten se vrátí a dívku chce taky dostat do záhrobí. Zavede ji na hřbitov a vyvolává jiné duchy, aby se jí zmocnily. Ona se začíná modlit k Matce boží, že chce zůstat živa. Ta ji vyslyší. Začíná svítat a zakokrhá kohout. Všichni duši se musí vrátit do záhrobí a dívka je zachráněna.
Záhořovo lože – chasník se chce podívat do pekla a je zdrcen poutníkovou zvěstí o pokutě. Vidí v pekle hrozné činy, za které se moc pyká. Např. se musí ponořit do lázně, která je napůl studená jako led a druhá strana lázně hoří. Nejhorší trest pro všechny je Záhořovo lože. Aby se zbavil všech hříchů, které napáchal, odčiňuje je devadesátiletým pokáním.
Josef Václav Sládek (1845 – 1912)
narodil se ve Zbiroze jako syn zednického mistra. Studium přírodních věd přerušil odjezdem do Ameriky. Pracoval jako učitel a redaktor v Národních listech,
zemřela mu manželka a to byl počátek jeho tvorby, pak se znovu oženil a psal šťastně
Jiskry na moři
Sluncem a stínem
Skřivánčí písně
Balady:
hrobník
V podhradí – postihuje sociální problematiku doby nedávno minulé
K trůnu
Petr zvoník
Hodiny
Petr Bezruč (1867 – 1958)
vlastním jménem Vladimír Vašek, narodil se v Opavě, studoval gymnázium v Brně.
Pracoval jako poštovní úředník a psal do časopisů, za 1. sv. války zatčen za podezření z velezrady. Záměr vykřiknout do světa, jaké sociální a národnostní konflikty se odehrávají ve slezské zemi, vedl básníka nutně k epičnosti a baladismu. Všechny tyto balady napsal ve sbírce Slezské písně.
Maryčka Magdónová – vyrůstá z životní reality. Byla to nejstarší dcera, matka jim umřela pod vozíkem z uhlí a otec se upil k smrti. Zůstala jako sirotek s mnoha sourozenci. Nevydržela to a skočila do řeky Ostravice.
Další balady:
Bernard Žár
Kantor Halfar – osud učitele Halfara, který se pořád cítí mlád a chce si užívat. Nedbá na společnost i na jeho milou. Proto se ho vzdá a Halfar si uvědomuje, že neměl být sobec a s výčitky se oběsí na jabloni
Krásná pole
Jiří Wolker (1900 – 1924)
vyrůstal v Prostějově, v rodinném prostředí naplněném kulturou
impulsy k uměleckému růstu poskytlo mladému Wolkrovi prostějovské gymnázium zásluhou některých profesorů, podněcujících chlapcovy umělecké sklony
trpěl plicní chorobou, které nakonec ve 24 letech podlehl
V krátkém časovém rozmezí vytvořil sbírky Host do domu a Těžká hodina
Host do domu – poznamenává všechny znaky poválečné poezie: pokorný pohled na svět, láska objímající všechny lidi, křesťansky laděný soucit se všemi chudými a trpícími, lyrizace všedního dne a prostých věcí.
Balada o námořníkovi
Okno
Poštovní schránka
Domy, Ulice
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
narodil se v Háji u Opavy, mládí však prožil v Praze. Jako lékař se narvalo usadil se svou ženou Ludmilou ve Zbraslavi. Pak byl zatčen gestapem a krátce nato popraven
publikoval v mnoha časopisech (Červen, Kmen, Host, Panorama). Během 1 roku vytvořil 3 prózy.
Nejzajímavější z nich je baladicky laděný příběh středověkých lapků Markéta Lazarová,
dále pak Útěk do Budína a Luk Královny Dorotky
Markéta Lazarová – spisovatel zachycuje nadčasové otázky, zejména vztahy mezi lidmi. Především vztah lásky, vášně a nenávisti. Děj se odehrává mezi dvěma znepřátelenými rody loupežníků, rodinou Lazarovou a Kozlíkovou. V příběhu jde o dvě dívky Markétu Lazarovou a Alexandru, dceru Kozlíka. Markéta, která je zaslíbena bohu, je však unesena Kozlíkovým synem Mikulášem, do kterého se vášnivě a bláznivě zamiluje. Alexandra je zase zamilovaná do bohatého knížete Kristiána. Oba vztahy jsou pro okolí velmi nepřijatelné. O to více jsou vášnivé a živelné. Příběh končí porážkou obou rodin královskými vojsky a popravou všech mužů i Mikuláše. Kníže Kristián během bojů úplně zešílí. Alexandra je z toho strašně na dně a prokáže mu svoji lásku tím, že ho zbaví života. Z obou rodin zůstává zase pouze obě děvčata, ale jejich rod nevymře, protože obě jsou těhotné a brzy porodí syny – pokračovatele rodu.
Jiří Voskovec a Jan Werich
Oba dva píší baladické divadelní hry pro Osvobozené divadlo. Např. Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Pěst na oko atd.
Kat a blázen – satirická fantazie, ústředí klaunské postavy Gaspar Radúzo a Melichar Mahuleno. Popravčí a bývalý odsouzený delikvent. Točí se děj okolo těchto hrdinů v Mexiku. Vše je prokládáno písničkami.
Balada z hadrů – hra o prokletém básníkovi Francovi Vilonovi. V zákoutí cihelny se scházejí společenští lidé: nezaměstnaný, pouliční dívka, student. Mezi nimi se objeví i zkrachovalý herec se starými kostýmy a pak jim je tam rozdá. Oni začnou hrát o Vilonovi, o tom jak byl obviněn z krádež a ze zabití.
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře, studoval filozofii v Praze a pak v Českých Budějovicích, studia nedokončil a stal se vychovatelem, od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, byl profesorem ve Vratislavi. Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu
Díla: Ohlas písní ruských – obsahuje převážně epické básně, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (Ilja Muromec). Básník použil jména známých ruských hrdinů, ale jejich povahu změnil nebo jim připsal jiné činy.
Ohlas písní českých – sbírka vyšla 10 let po té první
vyjádřil zde ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu z konce 30 let.
Sbírku přirovnával k drobným lesíkům, říčkám a potoků
Je zde i balada Toman a lesní panna – skladba vystihuje sílu vášnivé lásky a tajemných přírodních sil. Za starých časů lidé neuměli ovládat přírodu a její síly, byli před nimi bezmocní, a proto se jich bály. Věřili v nadpřirozené bytosti. Jejich zlá síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou. Toman jí podlehne teprve až tehdy, když se v rozrušení zapomene a ztratí nad sebou rozumovou vládu. Odloučí se od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojuje jeho koník
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
narodil se v Praze na Malé straně, studoval gymnázium, pak se zamiloval do slečny Lori, která ho inspirovala při napsání sbírky Máj. Po dokončení právnických studií odchází Mácha jako advokátní koncipient do Litoměřic. Žije v nedostatku a ve starostech o Lori, která čeká dítě. Když se narodí syn, Mácha se chystá ke svatbě, avšak onemocní a umírá v 26 letech.
Máj – je to přepis skutečné události, zasazené poněkud jinak než je tomu ve skutečnosti
má čtyři zpěvy a dvě intermezza
děj se odehrává v nezkrotné přírodě, která Máchu očarovala
milenci Jarmila a Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce. Za tento čin je uvržen do vězení a příští den popraven. Jarmila hyne sebevraždou ve vlnách jezera
Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
narodil se v Miletíně, studoval filozofickou a právnickou universitu v Praze.
Zabýval se hlavně národopisem, sbíráním a vydáváním staročeských literárních památek
Jedinou původní básnickou knihou je:
Kytice – nejslavnější a nejoblíbenější kniha české literatury, důraz na osudovost
pracoval na ní skoro celých 20 let
základem jsou české báje, hrdinové zobrazeni v neurčitém čase a v různých společenských prostředí
Venkovské prostředí např. Polednice, Poklad, Svatební košile
Panské prostředí např. Vrba, Lilie
Křesťanství – Záhořovo lože
Svatební košile – dívce umře její milovaný a ona chce, aby se vrátil zpět. Ten se vrátí a dívku chce taky dostat do záhrobí. Zavede ji na hřbitov a vyvolává jiné duchy, aby se jí zmocnily. Ona se začíná modlit k Matce boží, že chce zůstat živa. Ta ji vyslyší. Začíná svítat a zakokrhá kohout. Všichni duši se musí vrátit do záhrobí a dívka je zachráněna.
Záhořovo lože – chasník se chce podívat do pekla a je zdrcen poutníkovou zvěstí o pokutě. Vidí v pekle hrozné činy, za které se moc pyká. Např. se musí ponořit do lázně, která je napůl studená jako led a druhá strana lázně hoří. Nejhorší trest pro všechny je Záhořovo lože. Aby se zbavil všech hříchů, které napáchal, odčiňuje je devadesátiletým pokáním.
Josef Václav Sládek (1845 – 1912)
narodil se ve Zbiroze jako syn zednického mistra. Studium přírodních věd přerušil odjezdem do Ameriky. Pracoval jako učitel a redaktor v Národních listech,
zemřela mu manželka a to byl počátek jeho tvorby, pak se znovu oženil a psal šťastně
Jiskry na moři
Sluncem a stínem
Skřivánčí písně
Balady:
hrobník
V podhradí – postihuje sociální problematiku doby nedávno minulé
K trůnu
Petr zvoník
Hodiny
Petr Bezruč (1867 – 1958)
vlastním jménem Vladimír Vašek, narodil se v Opavě, studoval gymnázium v Brně.
Pracoval jako poštovní úředník a psal do časopisů, za 1. sv. války zatčen za podezření z velezrady. Záměr vykřiknout do světa, jaké sociální a národnostní konflikty se odehrávají ve slezské zemi, vedl básníka nutně k epičnosti a baladismu. Všechny tyto balady napsal ve sbírce Slezské písně.
Maryčka Magdónová – vyrůstá z životní reality. Byla to nejstarší dcera, matka jim umřela pod vozíkem z uhlí a otec se upil k smrti. Zůstala jako sirotek s mnoha sourozenci. Nevydržela to a skočila do řeky Ostravice.
Další balady:
Bernard Žár
Kantor Halfar – osud učitele Halfara, který se pořád cítí mlád a chce si užívat. Nedbá na společnost i na jeho milou. Proto se ho vzdá a Halfar si uvědomuje, že neměl být sobec a s výčitky se oběsí na jabloni
Krásná pole
Jiří Wolker (1900 – 1924)
vyrůstal v Prostějově, v rodinném prostředí naplněném kulturou
impulsy k uměleckému růstu poskytlo mladému Wolkrovi prostějovské gymnázium zásluhou některých profesorů, podněcujících chlapcovy umělecké sklony
trpěl plicní chorobou, které nakonec ve 24 letech podlehl
V krátkém časovém rozmezí vytvořil sbírky Host do domu a Těžká hodina
Host do domu – poznamenává všechny znaky poválečné poezie: pokorný pohled na svět, láska objímající všechny lidi, křesťansky laděný soucit se všemi chudými a trpícími, lyrizace všedního dne a prostých věcí.
Balada o námořníkovi
Okno
Poštovní schránka
Domy, Ulice
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
narodil se v Háji u Opavy, mládí však prožil v Praze. Jako lékař se narvalo usadil se svou ženou Ludmilou ve Zbraslavi. Pak byl zatčen gestapem a krátce nato popraven
publikoval v mnoha časopisech (Červen, Kmen, Host, Panorama). Během 1 roku vytvořil 3 prózy.
Nejzajímavější z nich je baladicky laděný příběh středověkých lapků Markéta Lazarová,
dále pak Útěk do Budína a Luk Královny Dorotky
Markéta Lazarová – spisovatel zachycuje nadčasové otázky, zejména vztahy mezi lidmi. Především vztah lásky, vášně a nenávisti. Děj se odehrává mezi dvěma znepřátelenými rody loupežníků, rodinou Lazarovou a Kozlíkovou. V příběhu jde o dvě dívky Markétu Lazarovou a Alexandru, dceru Kozlíka. Markéta, která je zaslíbena bohu, je však unesena Kozlíkovým synem Mikulášem, do kterého se vášnivě a bláznivě zamiluje. Alexandra je zase zamilovaná do bohatého knížete Kristiána. Oba vztahy jsou pro okolí velmi nepřijatelné. O to více jsou vášnivé a živelné. Příběh končí porážkou obou rodin královskými vojsky a popravou všech mužů i Mikuláše. Kníže Kristián během bojů úplně zešílí. Alexandra je z toho strašně na dně a prokáže mu svoji lásku tím, že ho zbaví života. Z obou rodin zůstává zase pouze obě děvčata, ale jejich rod nevymře, protože obě jsou těhotné a brzy porodí syny – pokračovatele rodu.
Jiří Voskovec a Jan Werich
Oba dva píší baladické divadelní hry pro Osvobozené divadlo. Např. Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Pěst na oko atd.
Kat a blázen – satirická fantazie, ústředí klaunské postavy Gaspar Radúzo a Melichar Mahuleno. Popravčí a bývalý odsouzený delikvent. Točí se děj okolo těchto hrdinů v Mexiku. Vše je prokládáno písničkami.
Balada z hadrů – hra o prokletém básníkovi Francovi Vilonovi. V zákoutí cihelny se scházejí společenští lidé: nezaměstnaný, pouliční dívka, student. Mezi nimi se objeví i zkrachovalý herec se starými kostýmy a pak jim je tam rozdá. Oni začnou hrát o Vilonovi, o tom jak byl obviněn z krádež a ze zabití.
Mluvnické kategorie podstatných jmen
Podstatná jména (substantiva)
- názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
- skloňování: - substantivní skloňování (vzory = paradigmata)
- adjektivní skloňování (vrchní, pokojská…)
- druhy: - konkrétní – nositelé vlastností a dějů
- abstraktní – vlastnosti, děje, duševní stavy
- obecná (druhová a látková substantiva)
- vlastní
- zvláštní způsoby skloňování u některých substantiv (genius – genia)
- nejčastěji ve větě zastávají funkci podmětu nebo předmětu (mohou být však i jinými větnými členy)
Mluvnické kategorie podstatných jmen
a) pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi slovy
- pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
- pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)
- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
- gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
- přirozený rod: - mužský
- ženský
- rozdíly mezi rody (př. děvče)
- možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
- výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
- výjimky u biologických názvů
- názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
- skloňování: - substantivní skloňování (vzory = paradigmata)
- adjektivní skloňování (vrchní, pokojská…)
- druhy: - konkrétní – nositelé vlastností a dějů
- abstraktní – vlastnosti, děje, duševní stavy
- obecná (druhová a látková substantiva)
- vlastní
- zvláštní způsoby skloňování u některých substantiv (genius – genia)
- nejčastěji ve větě zastávají funkci podmětu nebo předmětu (mohou být však i jinými větnými členy)
Mluvnické kategorie podstatných jmen
a) pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi slovy
- pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
- pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)
- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
- gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
- přirozený rod: - mužský
- ženský
- rozdíly mezi rody (př. děvče)
- možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
- výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
- výjimky u biologických názvů
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)