II.
fáze
-
doba ovlivněna ještě napoleonskými válkami
-
roku 1813 v Rakousku dochází k politické reakci – panovníci se obávají obrozeneckých bojů – zesílení policejního režimu – působení kancléře Metternicha
-
stále u nás pokračoval boj za národní samostatnost
-
úkoly 2. fáze NO:
-
rozvoj básnického a odborného jazyka + rozšíření slovní zásoby
-
posilování historického vědomí národa = historicismus
-
posilování myšlenky slovanské vzájemnosti
-
dostávají se k nám myšlenky preromantismu
Josef Jungmann (1773 – 1847)
-
zasloužil se o tvorbu umělecké i odborné literatury výhradně v češtině
-
formuloval nový program – uzákonění nové spisovné normy a vzniku české terminologie (odborné názvosloví)
-
soustředil kolem sebe spisovatele i vědce – Jungmannova básnická a vědecká škola
-
zásada uvědomělého češství = za Čecha považoval nejen toho, kdo v Čechách žije, ale i česky mluví
-
dílo:
Slovník česko-německý
-
5-dílní slovník (120 000 slov)
-
uvádění archaismů do jazyka, vytváření novotvarů (nerost, dusík, vzduch…)
Rozmlouvání o jazyce českém
-
stať, která vyšla v časopise Hlasatel
Slovesnost
-
učebnice literární teorie a čítanka pro gymnázia
Historie literatury české
-
dějiny české literatury, autor rozděluje vývoj na 7 období
-
první dílo v češtině, které podává obraz o historii literatury – uváděn knihopisný seznam
-
popisuje polické i společenské poměry a vývoj jazyka v každém ze 7 období
Zápisky
-
Jungmannův „deník“, který vyšel až posmrtně
-
velký odpůrce církve a šlechty – obdiv Voltaira
Oldřich a Božena
-
1. česká romance
-
Jungmannovy překlady:
-
R. Chateaubriand – Atala (epos – indiánské prostředí)
-
J. Milton – Ztracený ráj (barokní duchovní epos)
-
Goethe, Schiller, Slovo o pluku Igorově…
Jungmannova básnická a vědecká škola:
Milota Zdirad Polák
-
básník
-
dílo:
Vznešenost přírody
Jan Evangelista Purkyně
-
fyziologie
Antonín Marek
-
zakladatel české logiky
J. S. Presl
-
botanika
K. B. Presl
-
chemie a mineralogie
Posilování historického vědomí národa
-
posílení českého národa v národně osvobozeneckém boji byl také návrat do české minulosti (k významným osobnostem českých dějin)
-
minulost byla zachycována vědecky, ale také v poezii
Dějepisectví
František Palacký (1798 – 1876)
-
zakladatel českého moderního dějepisectví
-
pocházel z Moravy
-
působil jako zemský historiograf a také jako šlechtický vychovatel
-
zasloužil se o založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum
-
Matice česká – vydavatelství výhradně českých knih
-
byl zastáncem tzv. austroslavismu (byl pro federaci) – ke konci života mění názor (samostatný stát)
-
označován „otec národa“, jeho výrok: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“
-
dílo:
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě
-
5-dílné dílo – nejdříve vycházelo německy
-
sepsány dějiny od nejstarších počátků po nástup Habsburků (1526)
-
za vrchol českých dějin je považováno husitství
-
dějiny se blížily uměleckému zpracování – poutavost
-
dílo ovlivnilo později mnoho umělců (Smetana, Aleš, Jirásek…)
Pavel Josef Šafařík
-
původem Slovák
-
spolupracoval s Palackým – pokračovatel Dobrovského
-
dílo:
Slovanské starožitnosti
-
dějiny slovanských národů od počátků po 10. století
-
snaha o důkaz, že Slované také vytvářeli evropskou historii
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích
-
zájem o slovanskou jazykovědu a literaturu
Počátkové českého básnictví
-
propagace časomíry v české poezii
Uctívání minulosti v poezii – rukopisné padělky:
-
v této době byla až přeceňována doba starých literárních památek, které měly dokázat kulturní vyspělost národa
-
české literatuře chyběly starobylé eposy – vznik padělků (falzifikátů) od konce 18. století:
Rukopis královédvorský (RK)
-
nalezen roku 1817 ve Dvoře Králové nad Labem
-
obsahoval památky datované do 13. století
-
skladby lyrické, epické i lyrickoepické – např. oslava vítězství nad nepřáteli, milostné písně, dávnověk byl zidealizovaný
-
Dobrovský věřil v jeho pravost
Rukopis zelenohorský (RZ)
-
nalezen roku 1818 v Zelené Hoře u Nepomuku
-
památky datované do 9. – 10. století – např. část Libušina soudu, Staročeský sněm vladyků, minulost líčena velmi přehnaně
-
rukopis vzbudil obavy – zjistila se jejich nepravost
Padělatelé rukopisů:
Václav Hanka
-
knihovník a archivář Českého muzea
-
jazykovědec
Josef Linda
-
novinář a spisovatel
Spory o rukopisy se vedly celé 19. století, vědecké důkazy o nepravosti podány v 80. a 90. letech profesory KU (T. G. Masaryk, Jan Gebauer, Jaroslav Vlček, Jaroslav Goll). Rukopisy potlačily historické vědomí národa + jiné inspirace.
Myšlenka slovanské vzájemnosti
Jan Kollár (1793 – 1852)
-
původem Slovák, studoval filozofii a teologii (Jena)
-
působil jako evropský kněz a později univerzitní profesor
-
zabýval se studiem Slovanů
-
ovlivněn F. W. Schmidtovou (Mína)
-
ke konci života se stává zastáncem austroslavismu
-
dílo:
Básně
-
objevují se sonety (znělky) věnované Míně
Slávy dcera
-
obsahuje Předzpěv (smutek, žal nad vyhubením Pobaltských Slovanů + vidina lepší budoucnosti pro Slovany) a dalších 5 zpěvů – psáno ve formě elegického distichu
-
zpěvy:
I. Sála
II. Labe, Rýn, Vltava
III. Dunaj
IV. Lethé = bájná řeka symbolizující slovanský ráj
V. Acheron = bájná řeka symbolizující slovanské peklo
-
zpěvy jsou spojeny základní dějovou osnovou – Sláva = bohyně slovanstva – na sněmu bohů si ztěžuje, čím vším museli Slované projít – bůh Milek stvoří Slávě dceru – Mínu, která symbolizuje šťastnou budoucnost Slovanů a provází básníka zeměmi (Dante Aligieri – Božská komedie)
-
asi 600 sonetů psaných přízvučným veršem, jazyk složitý a zastaralý
-
zaměření básní – vlastenecké, milostné a výchovné
Národnie zpievanky
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
-
tvůrce ohlasové poezie – snažil se napodobovat lidovou slovesnost
-
pocházel ze Strakonic
-
básník, etnograf a jazykovědec, ale působil i jako vychovatel ve Wroclavi
-
dílo:
Slovanské lidové písně
Mudrosloví národu Slovanského přísloví
-
sběratelská činnost
Ohlas písní ruských
-
autor čerpal hlavně z ruských bylin
-
popisuje vítězství bohatýrů nad nepřáteli
-
básně reagují na tehdejší události, některé básně obsahují bajku
-
převaha epických básní – Bohatýr Moromec (úvodní báseň – Moromec miloval a bojoval za ruský národ – pomstí se za smrt mládence, kterého ubili Tataři), Velká panychida (panychida = mše za mrtvé; známá báseň – epizoda z Napoleonských válek, kdy Francouzi po požáru Moskvy postupují a byli poraženi Kutuzovými vojáky; požár Moskvy = mše za mrtvé), Ilja Volžanin, Čurila Plenkovič (o bohatýrech)
Ohlas písní českých
-
život českého lidu (30. léta 19. století)
-
převažují lyrické básně nad epickými – Vrchní z Kozlova, Český sedlák, Prokop Holý (básně), Toman a lesní panna (balada –vychází z pohádek a pověstí – považována za 1. českou baladu evropské úrovně, použití gradace, zvláštně podaná atmosféra letní noci – „Toman, varován svou sestrou, jede přesto doubravou, setkává se se svou milou, zdrcen odjíždí doubravou)
-
chtěl původně ohlasy lidové poezie všech slovanských národů, byl ovlivněn romantismem, protože se inspiroval v lidové tvorbě = jeden znak romantismu
Divadlo ve 20. letech 19. století
-
lepší organizace českého představení – Stavovské divadlo – nejvíce hrány české opery, rytířské či historické hry
Jan Nepomuk Štěpánek (1783 – 1844)
-
talentovaný ale nesnášenlivý
-
autor veseloher a frašek
-
dílo:
Čech a Němec
-
fraška, vztah lásky 2 mladých lidí – mládenci přijde do cesty Němec – dopadá špatně – zesměšněn (pobavení diváků)
Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
-
autor veseloher – ve 20. letech nejvýznamnější
-
profesor na gymnáziu (Praha, Hradec Králové)
-
dílo:
Hadrián z Římsu
Zlý jelen
Divotvorný klobouk
Příchod Karla IV. do Čech
-
prozaické dílo
Blaník
III.
fáze
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
-
pocházel z Kutné Hory – tvůrce českého realistického dramatu
-
organizátor kulturního života, pořádal bály, besedy, inicioval divadelní představení
-
zdůrazňování výchovy v dílech
-
byl ve sporu s Karlem Hynkem Máchou (odlišný pohled na literaturu)
-
působil i v časopise – Kwiety české (Květy)
-
psal dramata, povídky, pohádkové hry (báchorky) – ochotnické herec – povídky o lidech z umělecké společnosti, kteří nebyli pochopeni, či o lidech z chudých poměrů
-
dílo:
povídky
Chudí lidé
Rozervanec
Dekret Kutnohorský
dramata
Jan Hus
-
hra zachycující život Jana Huse a aktualizuje názory, zfilmováno
Jan Žižka
Jan Roháč
Kutnohorští havíři
-
hra – vzpoura havířů, alegorie na stávku dělníků
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
-
fraška z pražského lidového prostředí, proloženo písněmi
-
nápěv, který zpíval slepý houslista Mareš, se stal inspirací pro českou hymnu (hudba – František Škroup)
Paličova dcera
-
zachycuje vztah, který trpí pověstí otce
Strakonický dudák
-
snaha ukázal prototyp dobrého člověka
-
jazyk lidový + básnická vyjádření
-
Vocilka (světák, zlý – mamon), Kalafuna, Dorotka (dudákova manželka)
-
oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví; varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
Jiříkovo vidění
-
touha po lepším životě, penězích, kariéře