Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Styly učení

V posledních letech stoupá ve světě zájem o individualitu člověka, a proto není divu, že se výzkumní pracovníci i učitelé zajímají o individuální postupy, kterých žáci a studenti používají při svém učení (Kulič, 1992). U nás tento zájem o individualitu člověka samozřejmě stoupá také, ovšem co se týče stylů učení, jsou stále ještě novou oblastí a zatím se o ně zajímají především psychologové. Naši učitelé a často i výzkumní pracovníci nevědí o žákovských stylech učení téměř nic.
Ještě než se pustím do samotné definice, je důležité připomenout, že existují různé pohledy na individuální postupy při učení. Mareš (1998a, s. 57-58) cituje dle Schmecka (1988), že se jedná např. o taktiky učení (learning tactics), strategie učení (learning strategies), styly učení (learning styles), přístupy k učení (learning approaches), styly myšlení (thinking styles) aj.
Tyto odborné termíny nám přibližují průběh učení a také nám pomáhají porozumět, proč se žák učí tak či onak, jak dosahuje určitých výsledků apod. Pomáhají nám lépe pochopit učení, protože jej rozdělují na dílčí, lépe uchopitelné části. Názorně nám vysvětluje výše uvedené pojmy taktiky a strategie učení v učebním procesu obrázek 1., který nám ukazuje model vazeb mezi individuálními rozdíly, styly učení a výsledky učení.

Souhrnně řečeno, taktiky si žák vybírá a používá úmyslně, uvědomuje si je. Jsou to promyšlené, uspořádané postupy, které tvoří vyšší celek – strategie učení. Pojem strategie učení je pojem širší, tzn., že tvoří plán, díky kterému žák dosahuje daného cíle. Strategie učení se dají lépe měnit a ovlivňovat, než styly učení. Předpokladem je ovšem zvládnutí všech předcházejících stupňů zpracování informací. Pokud dítě látce rozumí, chápe podstatu problému, snadněji nalezne i vhodnou strategii jeho řešení. Účinné strategie se po určité době zafixují a zautomatizují. Dítě je může dále aktivně rozvíjet, hledat řešení složitějších problémů na vyšší úrovni. Většinu strategií si školáci osvojují pasivnějším způsobem, učitel jim vysvětlí, jak mají dané úkoly řešit. Z této informace může mít dítě užitek jen tehdy, když je schopné pochopit podstatu problému a z ní vyplývající smysl tohoto postupu. Tzn., pokud má žák o problému dostatečné znalosti a zkušenosti, je pro něj snadnější použít nový způsob řešení, tj. novou strategii. To znamená, že by se děti měly učit nové látce pomocí známých situací, resp. známých objektů. Za těchto okolností se eliminuje množství nových a neznámých podnětů a tím se snižuje riziko neporozumění. Nové učivo se tak jeví méně náročné a dítě si jej snadněji osvojí.
Styl a strategie učení spolu vzájemně souvisí. Pokud žák řeší problém, pak úspěch vyřešení může záviset jednak na adekvátním obrazu problému (stylu učení), ale také na přesném provedení naplánované aktivity (strategiích učení).

Piagetova teorie kognitivního vývoje

Vývoj. stádium    Věk    Typické znaky
1. senzomotorické    0-2 roky    Důležitými procesy jsou: motorická aktivita, vnímání a experimentování. Dítě odlišuje sebe sama od ostatních objektů. Buduje se u něj pojem stálosti objektu, což svědčí o mentální reprezentaci nepřítomného objektu.

2. předoperační    2 až
7-8 let    Důležitými procesy jsou řeč, tvoření představ a jednodušší myšlení. Děti se učí užívat jazyka. Myšlení dítěte je egocentrické, vidí vše jen ze svého hlediska, nedokáže se na problém podívat z pozice druhého člověka. Dítě ještě nechápe určitá pravidla činností, určité operace. Dokáže třídit objekty, ale převážně podle jedné charakteristiky. Chápe sice některé vztahy a problémy, ale řeší je v přílišné závislosti na tom, co právě vnímá.
3. konkrétních operací    7-8 až 11-12 let    Důležitými procesy jsou: logické myšlení a operování s abstraktními pojmy. Dítě je schopno pochopit identitu. Chápe stálost počtu objektů (6 let), stálost hmotnosti objektů (9 let). Dokáže třídit objekty podle několika charakteristik. Experimentuje s objekty, ale nesystematicky

4. formálních operací    11-12 a více let    Důležitými procesy jsou: abstraktní, formálně logické operace. Dítě už se nemusí opírat o smyslovou skutečnost, je schopno usuzovat "jestliže, pak". Při experimentování systematicky obměňuje proměnné, hledá pravidla. Dokáže se vyrovnávat se situacemi, s nimiž se dosud nesetkalo. Operace se spojují ve složitější struktury a dítě s nimi dokáže pracovat oběma směry (přímo i vratně).

Kolbův model zkušenostního učení

Zkušenostní psychologie se zamýšlí na otázkou – co se stane, když budeme předpokládat, že učení je cyklický proces, jehož východiskem je lidská zkušenost, přičemž způsob učení se navíc proměňuje s věkem? Hlavním představitelem je americký psycholog A.D.Kolb. Klíčové pojmy tohoto směru jsou: proces učení, zkušenost, cyklus učení, stavy cyklu učení (získávání konkrétních zkušeností, reflektující pozorování, abstraktní konceptualizme, aktivní experimentování), styl učení (prožívání, vnímání, myšlení, konání), typ učícího se člověka (člověk divergující, asimilující, akomodující, konvergující)
Žák zažívá bezprostřední konkrétní zkušenost se světem a se sebou. Vnímá ji, pozoruje a přemýšlí o ní i o sobě z různých hledisek, nastupuje tedy další stav – promýšlejícího pozorování, jehož výsledkem je tvorba abstraktních pojmů, zobecnění, což mu umožňuje všechno spojit do „pracovních teorií“. Poté žák užívá svých pracovních závěrů, zobecnění, pojmů v praxi – objevuje aktivní experimentování. Výsledkem je další zkušenost – bohatší, ověřenější – a cyklus může pokračovat znovu.
Čtyři stavy uceleného cyklu zkušenostního učení jsou vlastně 4 způsoby zpracování informací či adaptování se okolnímu světu. Za každým z nich stojí v pozadí odpovídající styl učení:
•    získávání konkrétních zkušeností odpovídá styl označovaný jako prožívání
•    reflektujícímu pozorování – vnímání
•    abstraktní konceptualizaci – myšlení
•    aktivnímu experimentování – konání

žák divergující – jeho poznání se rozbíhá do mnoha stran. Dokáže chrlit nápady, vymýšlet různé varianty řešení. Poznatky získávají konkrétními zkušenostmi, které pak zpracovávají přemýšlivým pozorováním. Jejich silnou stránkou je představivost – náhled na věci z různých stran. Objevují se mezi nimi žáci emocionálně ladění, se zájmem o humanitní a umělecké obory.

žák asimilující – dokáže vstřebat a přepracovat různé údaje, shrnout je do určitého celku. Poznatky a zkušenosti získávají abstrahováním. Jejich síla spočívá ve vytváření teoretických modelů, praktické aplikace je nechávají lhostejnými

žák konvergující – jejich uvažování se soustřeďuje, sbíhá. Dostanou-li úlohu, rychle dospějí k (jedné) správné odpovědi. Zkušenosti získávají abstrahováním, tvořením pojmů, zobecňováním a transformují je aktivním experimentováním. Jde spíše o racionální typ žáků, dávají přednost styku s věcmi s přístroji před spoluprací s lidmi.

žák akomodující – dokáže se přizpůsobit novým situacím, měnícím se okolnostem. Poznatky získávají konkrétními zkušenostmi a transformují je aktivním experimentováním. Jde o žáky s tendencí riskovat, jsou netrpěliví, zbrklí, ři řešení problému postupují často intuitivně, volí metodu pokusu-omylu. Pokud narazí na teorii, která není podložena fakty nebo nemá bezprostřední praktické využití, odmítají se jí zabývat.

Dělení diagnostických metod:

-    Dle způsobu získávání dat
o    Přímé
o    Nepřímé
-    Dne charakteru dat
o    Kvalitativní
o    Kvantitativní

Přímé diagnostické metody
•    Inteligentní tutorské systémy – počítačové programy, které se snaží studenta nebo žáka naučit, jak má řešit dobře definovanou problémovou situaci. Řízení studentova učení má dvě úrovně – postupné vybudování souborů studentových poznatků (tzv. znalostní báze), postupy, jichž student používá (tzv. strategie učení). Ty jsou porovnávány s postupy, které by v dané situaci použil odborník v daném oboru (tzv. strategie experta).
•    Diagnostika jako součást experimentální výuky pomocí počítače – G Pask – tvůrce počítačových programů, diagnosticky zajímavý program zaznamenávající průběh studentova rozhodování při hře. Z průběhu rozhodování pak program určoval 2 zákl. typy strategie učení – trialistický a holistický
•    Pozorování průběhu žákova učení – tvoří přechod k nepřímým metodám. Jde o přímé pozorování žáka při řešení zadaného úkolu. Pozorovatel zde může získat globální přehled o učebním stylu žáka. Informace získává na základě postupů i končeného výsledku žákovy práce. W fleming – způsob pozorování analýza in situ ( v přirozené situaci). Opírá se o směr etnografického výzkumu, který se orientuje na hlubší poznání práce člověka v přirozených podmínkách pomocí tzv. zúčastněného pozorování.  Zvažuje skutečnost, že nepřímé metody zachycují výpovědi, nikoliv samotné učení.
Problémy pozorování:
1.    Na prvním místě je vždy zkoumaný jev, nikoliv metoda nebo pozorovatel
2.    Pozorovatelem by měl být výzkumník, který do hloubky rozumí, prostředí a procesům, které zkoumá
3.    Kontext, ve kterém učení probíhá –
4.    Pozorovatelnost učení – učení je myšlenkový proces, obtížně dostupný vnějšímu zkoumání.

Nepřímé diagnostické metody
•    Analýza produktů – vychází z předpokladu, že o žákově učení, o průběhu jeho uvažování, rozhodování, jeho obvyklých přístupech k řešení problémů se můžeme přesvědčit, když prozkoumáme jeho výtvory, sledují se náčrtky, osnovy k postupu, pomocné papíry, výpisky, způsob podtrhávání  důležitých dat v textu, značky, poznámky v textu, výpisky apod.
•    Rozhovor
–    Fenomenografický rozhovor zajímá se nejen o žákovský pohled na učení, ale také rámec, v němž se pohybují žákovy úvahy o učení, hledá východisko žákových úvah, mapuje jeho zkušenosti
–    Strukturovaný rozhovor – přesně stanovený průběh a pevně stanovenou strukturu otázek a tedy i obsahu. Pravidla vedení rozhovoru jsou stanovena dopředu, není vhodné improvizovat.
•    Volné písemné odpovědi – jde o metodu, kdy žák zaznamenává své odpovědi na otázky písemně. Předchází tak tomu, že přímý rozhovor, sociální situace může ovlivnit odpovědi žáka.
•    Projektivní grafické techniky – významným diagnostickým prvkem je dětská kresba, G. D. Armstrongová – využívá kresbu k diagnostice učebních stylů. Děti kreslí co se děje ve třídě při vyučovní
•    Dotazník – metoda, kdy respondent odpovídá na otázky, otevřené x uzavřené.

Vybrané metodologické problémy
•    Reliabilita  - neboli spolehlivost je užívána pro několik pojmů, a to pro stabilitu v čase, ekvivalenci a vnitřní konzistenci (Svoboda, 1999).
•    Validita – nebo platnost testu vypovídá o tom, nakolik test skutečně měří to, co měřit má
•    Praktičnost
•    Adaptování zahraničních metod – lingvistický přístup – překlad kontrola zpětným překladem, psychometrický přístup – psychometrická ekvivalentnost, kulturní přístup – problémy s rozdílností kultur
•    Normy – standardizované testy, umožňují srovnání s většinovou populací
•    Faktory ovlivňující diagnostické údaje – věk dítěte, pohlaví, chronobiologické preference – denní doba. Někomu se učí líp ráno, někomu večer…, dalším faktorem je postižení jedince, rodinné, sociální prostředí atd.


ZDROJE

MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha : Portál, 1998. 239 s. ISBN 80-7178-246-7.

KONEČNÁ, D. Styly učení žáků a jejich diagnostika se zaměřením na metodu dětské kinetické kresby. Brno: MU, 2010. Diplomová práce.

KOGNITIVNÍ STYL A UČEBNÍ STYL ŽÁKŮ A STUDENTŮ – ZÁKLADNÍ POJMY

Selhávání v učení bývá častokrát zapříčiněno způsobem, jakým dítě chápe (nebo nechápe) danou látku. Ve školství se věnuje jen málo pozornosti metodám, jak nejlépe pomoci dětem zvládnout způsoby zkoumání a hodnocení překládané látky a jak jim pomoci rozvíjet takové strategie myšlení, které jsou přitom nejvhodnější.
Každému vyhovuje něco jiného, někdo při učení chodí, druhý si látku musí číst nahlas, další si v textu podtrhává a jiný si zase rád vypisuje poznámky a kreslí schémata.
Zabýváme se proto tedy nyní kognitivními a učebními styly, abychom uměli v budoucnosti poradit dětem, jak se co nejefektivněji učit.

UČENÍ
„…proces, v jehož průběhu a důsledku mění člověk svůj soubor poznatků o prostředí přírodním a lidském, mění své formy chování a způsoby činnosti, vlastnosti své osobnosti a obraz sebe sama. Mění své vztahy k lidem kolem sebe a ke společnosti, ve které žije – a to vše směrem k rozvoji a vyšší účinnosti. K uvedeným změnám dochází především na základě zkušenosti, tj. výsledků předcházejících činností, které se transformují na systémy znalostí – na vědění. Jde přitom o zkušenosti individuální nebo o přejímání a osvojování zkušenosti společenské.“ (Kulič)

Učení se týká různých typů procesů a činitelů:
-    Učení senzorické
-    U. percepční
-    U. senzomotorické
-    U. verbálně pojmové

KOGNITIVNÍ STYLY

Charakteristické způsoby, jimiž lidé vnímají, zapamatovávají si informace, myslí, řeší problémy nebo se rozhodují. (Mareš)
Kognitivní styly Fontana chápe jako organickou součást osobnosti, někteří lidé mají sklon své srdce ovládat hlavou, jiní se vrhají do věcí po hlavě, zatímco další uvažují někdy velmi dlouho, jiní jsou celí zmatení nebo naopak velmi přesní a metodičtí.
Teoretici kognitivního stylu vymezili dimenze, podle nichž lze zařadit všechny lidi, i když existuje řada dělení kognitivních stylů, uvedeme si zde dělení podle Fontany.

1.    dimenze: PŘESNOST – PŘIBLIŽNOST
Tato dimenze kognitivního stylu byla vymezena Brunerem, který tvrdil, že setkají-li se jedinci s krajní mírou přesnosti s problémem, odkládají tvorbu hypotéz do doby, než nashromáždí dostatek informací. Zatímco jedinci s krajní mírou přibližnosti si vytvoří hypotézu rychle, a když se neosvědčí, obvykle se musí vrátit a začít znovu.

2.    dimenze: ZÁVISLOST NA POLI – NEZVÁVISLOST NA POLI
Tyto dva styly se liší účinností nápovědy z vnějšího a z vnitřního prostředí. Měří schopnost vidět tvar odděleně od jeho pozadí (pole). Jsou také v těsném vztahu k sociální adaptaci, kdy lidé závislí na poli mají tendenci orientovat se více na sociální prostředí. Lidé nezávislí na poli jsou při kognitivním zpracování lépe schopni rozložit uspořádané pole na jeho jednotlivé součásti, jsou schopni lépe strukturovat nejednoznačné komplexní situace a jsou lépe schopni dát poli jinou strukturu, než je struktura implicitně obsažená v komplexu podnětů. Bylo zjištěno, že muži jsou více nezávislí na poli, než ženy, a také to, že se tato vlastnost mění s věkem.

3.    dimenze: UVÁŽLIVOST – IMPULZIVNOST
Uvážlivé děti dělají samozřejmě méně chyb než impulsivní děti, zvláště při složitých úkolech. Impulsivní děti často „střílejí od boku“ odpovědi na otázky, které si ani nepromyslely, s nadějí, že jedna z nich bude správná, zatímco uvážlivé děti přemýšlí déle, protože mají touhu už napoprvé odpovědět správně.

Kognitivní procesy jsou prostředkem učení. Zprostředkovávají průběh učení a mohou jej usnadňovat či komplikovat a ovlivňují kvalitu jeho výsledků. Nejsou člověku dány v úplně neměnné podobě, mohou se do určité míry učením také zdokonalovat.

STYLY UČENÍ

S. F. Reif uvádí: „Styl učení je způsob, kterým se žák soustředí, zpracovává a pamatuje si novou složitou informaci.“ Styly učení popisuje jako způsob, jakým člověk nakládá s pojmy, s tím, čemu dává v učení přednost, s přirozenými sklony a také jako způsob, jakým přistupuje k myšlení a jakým nejlépe vnímá a zpracovává informace.

„Jsou to svébytné postupy při učení (svébytné svou strukturou, posloupností, kvalitou, pružností aplikace), které mají charakter metastrategie učení. Jedinec je používá v určitém období života ve většině situací pedagogického typu a pravděpodobně jsou relativně nezávislé na obsahu učení, na učivu. Vznikají na vrozeném základě (kognitivní styly) a rozvíjejí se spolupůsobením vnitřních a vnějších vlivů. Můžeme v nich proto odlišit řadu složek: složku kognitivní, motivační, sociální, environmentální a autoregulační“ (Mareš).


Nyní si zkusíme vyjasnit vztahy mezi pojmy kognitivní styly a učební styly.

U různých autorů je tento vztah chápán zcela odlišně,
•    někteří tvrdí, že se pojmy překrývají,
•    další, že jsou totožné a že se tedy zcela překrývají
•    jiní, že kognitivní styly jsou nadřazené a učební jsou pouze jejich součástí
•    a poslední, který kognitivní styly chápe jako speciální složku stylů učení, která je vrozená a obtížně ovlivnitelná. K tomuto poslednímu pojetí se přiklání ve své publikaci i Mareš, protože styly učení zahrnuje kromě kognitivní složky ještě složku sociální, motivační a autoregulační.


Pozornost musíme věnovat následujícím pojmům:
-    taktiky učení (učební taktiky) – užší pojem, který označuje dílčí postupy při učení, jež si žák uvědomuje, jsou tedy záměrně vybírané a používané
-    strategie učení (učební strategie) – jsou postupy většího rozsahu, jimiž žák uskutečňuje vlastním způsobem určitý plán při řešení dané úlohy

Souhrnně řečeno, taktiky si žák vybírá a používá úmyslně, uvědomuje si je. Jsou to promyšlené, uspořádané postupy, které tvoří vyšší celek – strategie učení. Pojem strategie učení je pojem širší, tzn., že tvoří plán, díky kterému žák dosahuje daného cíle (Schmeck in Mareš)

METAKOGNICE
Tento klíčový pojem znamená jakési „poznávání na druhou“, to že poznáváme, jak vlastně poznáváme.“ Člověk sleduje sám sebe, jak postupuje, když něco poznává, něčemu se učí a tímto monitorováním zasahuje do průběhu těchto procesů a vede k usměrňování a řízení těchto vlastních poznávacích procesů.

Poruchy chování

Tímto oborem se zabývá etopedie.

Dělení poruch chování:
-    podle stupně společenské nebezpečnosti
-    podle věku
-    podle převládající složky osobnosti
-    u dětí se syndromem LMD

Poruchy podle stupně nebezpečnosti:
-    disociální chování (nespolečenské, nepřiměřené,… lži)- jedná se o vzdorovitost až neposlušnost
-    asociální chování (v rozporu se společenskou morálkou- drogy, apod. Hlavně ubližuje sám sobě)- jedná se i o alkoholismus, gamblerství, toxikomanii,…
-    antisociální chování (protispolečenské jednání- loupeže, sexuální poruchy, vandalství, vraždy,…)
 Zařazení některých projevů není někdy zcela jednoznačné.

Poruchy z hlediska věku:
-    za děti jsou považovány osoby od 6- 15ti let
-    do 15ti let nejsou trestně odpovědné

Poruchy podle převládající složky osobnosti:
-    osoby neurotické (vychováme si ho sami doma)
-    osoby psychopedické (narodí se s tím)
-    osoby sociálně nepřizpůsobitelné (bezdomovci, bývalí trestanci,..)
-    osoby se sníženými rozumovými schopnostmi (obnažování se na veřejnosti)

Poruchy se syndromem LMD:
-    musí jim člověk věnovat dostatečnou péči, aby se z nich nestali asociálové

Školská zařízení pro ÚV a OV (ústavní výchova, ochranná výchova)

Rozhodnutí soudu
Předběžné opatření

Diagnostický ústav ÚV a OV

Dětský domov ÚV             Dětský domov se školou    Výchovný ústav
Rodinného typu         ÚV rodinného typu               ÚV a OV

Do ÚV chodí děti, co se jim rodina zabila a oni jsou sami.
Do OV chodí děti, které mají problémy se zákonem.

Diagnostický ústav – úkoly
-    diagnostické
-    vzdělávací
-    terapeutické
-    navrhuje děti vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče

sociální poznávání (sociální percepce)

percepce     -     selektivní zpracování podnětů a informací
-    podle určitých principů
-    do významových celků
-    regulující chování a jednání člověka

schéma percepčních dějů:


objekt                                        obraz
        subj. filtr

        zkušenosti
           motivy
         
           postoje        vědomé zpracování

                        senzitivita        apercepce

        percepční
        stereotypy        podvědomé zpracování

          aktuální
             stav

senzitivita -  vnímavost k podnětům sociální povahy, schopnost registrovat a adekvátně vyhodnotit sociální podmínky života
apercepce – zpracování (dotváření) vjemu vlivem předchozí zkušenosti. Předchozí zkušenost působí na selekci (výběr) podnětů i na proces příjmu a interpretace aktuálních podnětů.

Psychologické zpracování informací

realita
1.


selekce
2.

doplňování nových prvků
3.


interpretace
4.


nově organizovaná realita

Ekonomie úvod 3

Po celý středověk rozhodovali o intelektuálním myšlení teologové. Buchholz uvádí: „Církevní otcové vykládali přírodní zákony podle náboženské doktríny ... Katoličtí scholastikové se navzájem utkávali v určených disputacích o tom co je spravedlnost a co morálka na tržišti". Ekonomické názory scholastiků hluboce ovlivnily ekonomické myšlení a jednání společností ve středověku. Významné jsou názory Tomáše Akvinského (1225 - 1274). Byl respektovaným dominikánským teologem. Prosadil přijetí Aristotelova díla do učení scholastiků. Podle něj je vlastnictví materiálních statků přirozené, a proto je soukromé vlastnictví přípustné. Významné byly názory o spravedlivé ceně, která se podle T. Akvinského skládá z:1. Výrobních nákladů. 2. Nákladů obchodníků spojených s prodejem a dopravou zboží. 3. Přiměřeného zisku z vynaloženého kapitálu. 4. Daní odváděných panovníkovi, poplatků odváděných feudálům a církvi a cla.Tomáš Akvinský v souladu s názory Aristotela odsuzuje půjčování peněz na úrok. Ve 14. •století se však u představitelů církve projevuje snaha o sladění názorů na peněžnictví a obchod s církevními dogmaty. Aristotelova chrematistika, která byla až dosud zavrhována je církví opatrně rehabilitována. Ve středověku převažovalo metalistické pojetí peněz.To proto, že nebylo v zájmu obchodníků přiznat panovníkovi pravomoc libovolně stanovit a měnit hodnotu mincí. První čistě  ekonomické   spisy   se  zabývají  především   otázkou  peněz  a jejich  hodnotou. Znehodnocování peněz bylo vítaným zdrojem příjmu panovníka a významným teoretickým i praktickým problémem, který vybízel k řešení. Jedním z prvních autorů, kteří se tímto problémem zabývali byl Nikolaus Oresmia (1320 - 82). V knize „O původu a podstatě
ji peněz" kritizuje znehodnocování peněz.

c) Řecko-po roce 1000 př. Kr. vznik. 1. řecké městské státy, ve kterých se rozvíjí zeměděl., řemesla a obchod.Význam. postav. získávají hlavně Athény a Sparta. Současně se rozvíjí věda,
kultura, umění, nábož. a sport. Myšlenky filozofů a činy politiků rozhodují o uspořádání politického a hospodářského života v řeckých městských státech. Rovněž politologie odvozuje svůj základ od zkoumání politických systémů, instituci a politiky v antickém Řecku.
Byly vymezeny 2 rozdílné přístupy k řešení otázky, jaká je podstata a smysl aktivit člověka. 1. je hedónistický princip Epikúrův- spočívá ve snaze maximal. slasti a minimal. strasti na základě svých subjektivních pocitů. Tento princip rozpracovali koncem 19. stol. Představ. rakouské školy a stal se zákl téměř všech moder. Ekonom. škol (především v mikroek.). Vychází z něho i koncepce „člověka ekonom." (homo oeconomicus).
2. přístupem je „Princip obecného blaha". Je z představy, že všichni lidé mají přibližně stejné potřeby, které jsou jim zajišťovány autoritativní institucí. Tou je obvykle stát. Z této představy vychází obvykle socialistické teorie (utopický socialismus, maloburžoazní socialismus a marxismus), ale také představitelé normativní ekonomie a dokonce i předs. pozitivní ekonomie (např. A.C. Pigou)O ekonom. myšlení a hospod. životě v nejstarším období ant.Řecka lze usuzovat z rozsáhlých eposů Illias a Odyssea (8. století př. Kr.), které se připisují Homérovi. Zobrazují společnost, ve které vládne rodová aristokracie. Bohatství tato
společnost získává především z vál. kořistí, poplatků od porobeného obyv. z obchodu a ze zeměděl. 1.doloženou osob. Řec. básnictví je ílésiodos. V bás. sb. „Práce a dni" vylíčil život v rolnické Boeótii. Za zdroj bohatství považuje práci. Vysoce oceňuje význam zeměděl. S tímto názorem se ztotožňuje značná část politiků a filozofů. Bohatsví Řecka z mořeplavby a obchodu. Vznik bohatství ve formě peněz,  ve vlastnictví relativně malého počtu lidí, a svobodní občané nejsou schopni platit dluhy, jsou prodáváni do otroctví.
Solón (640 - 559 př. Kr.) se proslavil jako zákonodárce a sociální reformátor. Odsuzoval extrém. bohatství a extrém. Chudobu střed. vrstev.Prosazoval státní regulace v hospodářství. Vypracoval a uvedl  ústavu (594 př. Kr.)-vymezovala politický a hospod. život Athén. Solónova ústava zakazovala uvrhnout svobodné občany pro dluhy do otroctví. Poku se tak stalo dříve, přikázal Solón dlužné otroky.za státní peníze vykoupit.
Ekonom. myšlení ant. Ř. vrcholí v díle Xenofóna, Platóna  a Aristotela.                                    Xenofón spisem Oikonomikos (z řeckých slov oikos-dům, nomós-
zákony) dal předmětu ekonomie její základ. Tento spis ovlivnil ekonom myšlení ve starověku i středověku. Další práce O důchodu se také zabývá ekonom. Blahobyt obyv. vidí v zeměděl. Fyz práci v zeměděl. mají vykonávat otroci a obchod cizinci. Hodnotu zboží spojoval s užitkem pro vlastníka. Význam peněz viděl ve směně zboží. Prostředek pro zvýšení výroby viděl v dělbě práce.
Platón žák Sokrata. Byl jím silně ovlivněn.Po Sokratově smrti opustil Athény. Po svém návratu do Athén otevřel Platón fil. školu Akademii. Platónovým význam. dílem je Ústava. V ní vyjádřil koncepci ideálního státu. Stát by měly tvořit 3 třídy:1.  Vládci (filozofové) představují nejvyšší a nejmoudřejší třídu. Je jim svěřeno
řízení státu, vydávání zákonů a výchova dětí2.  Válečníci (ochránci) mají zajistit obranu státu a případně dobývat další území.3.  Nejnižší stav svobodných by měli tvořit zemědělci, řemeslníci a obchodníci.
Fyzickou prací Platón pohrdal. Měli ji vykonávat především otroci (pouze za mluvící nástroje a ne  lidé) a třetí stav. Za své představy v Ústavě je Platón považován za autora první Utopie. První teoretik komunismu, který je však založen na práci otroků. Marxisté s tímto názorem ovšem nesouhlasí.
Aristoteles byl původně Platónův žák a později jeho odpůrce. Je považován za největšího filozofa a vědce starověku. Rozšířil poznání v řadě vědeckých disciplín. Jeho-díla tvoří praktickou encyklopedii vědeckých znalostí starověku. Aristotelovy ekonomické názory jsou známy především z kompilací kanonistů ve středověku. Buchholz. (1993) napsal: „Aristoteles toho věděl o ekonomice právě dost, aby si dokázal vážit rychle plynoucího času. Proto spíže než ekonomii věnoval více času filozofii a svému svěřenci Alexandru Makedonskému."V „Politice" a „Nikomachově etice" nacházíme pozoruhodné myšlenky Aristotelovy o hodnotě zboží, směně, ceně a penězích.Formuloval princip ekvivalence směny, který se stal východiskem pojetí hodnoty zboží.Říká: „Výměna nemůže být bez rovností a rovnost bez souměřitelnosti". Peníze chápal Aristoteles jako prostředek umožňující směnu a neviděl v nich prostředek k uchování bohatství.
Rozeznával ekonomiku, kterou rozumí hospodářskou činnost, pomoc které se uspokojují potřeby lidí. Proti ní postavil chrematistiku kterou rozuměl hromadění peněz a hospodářskou činnost jejímž cílem je získání peněz pomocí lichvy a obchodu. Jeho názor, že braní úroku je nepřirozené se přenesl do středověku. Byl převzat církví a vyústil v zákaz pro křesťany zabývat se peněžnictvím.
Řím-rozvoj práv. myšlení a stagnace ekonom. myšlení. Podrobení řady zemí=velký počet otroků. Otroci často vzděl. než jejich páni. Otroky také vědci, lékaři umělci. Zeměděl koncentrováno do velkých statků a závislé hl. na práci otroků. Ekonom. spisy se hl. orient. na řízení otroků a zeměděl. Cato starší-spis Zemědělství – doporučuje vyvolávat mezi otroky spory a tím jim znemožnit org. spiknutí proti pánům. Varro- Tři knihy o zeměděl- kritizuje majitele statků, že péči o statky svěřili správcům. Doporučuje kupovat otroky různých národností a tím omezit riziko povstání. Columella- navrhuje lepší zacházení s otroky a pronajímání pozemků na vzdál. Statcích kolónům. Ke konci impéria problémy s otroky na velkostatcích nakonec vedly k propuštění otroků, kteří hospodařili na menších statcích za nájemné otrokářům
Bratři Gracchové - Tiberius a Gaius- byli tribuni lidu, reformátoři, prosazovali rozdělení státní půdy mezi bezzemky. V antickém Římě se rozvíjí křesťanství, rychle se šíří. Význam. představ. Aurelius Augustinus- spis O státě božím- práce je příkaz boží, práce fyz a duševní je rovnocenná. Zeměděl. je nejužitečnější. Přetrvává odmítavé stanovisko k půjčování peněz a k úrokům. Ve 4. stol. Zákaz příjmu a placení úroků=stagnace hospodářství ve středověku. 476-pád říše západořímské
                                                              
15.
a) Hrubý národní produkt (GNP - Gross National Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvoř. Výrob. faktory ve vlastnictví subjektů nár. ekonomiky za dané období. Tento ukazatel je počítán na nár. principu a započítávají se sem i produkty vyrobené v zahraničí výrobními faktory daného státu (např. americké investice v Jižní Americe a jejich produkce se započítají do HNP USA - naopak se sem nezapočítají produkty vyrobené zahraničními firmami na území USA). Použita výdajová metoda. GNP = C + Ig + G + (Ex-Im) C = osobní výdaje na spotřebu, Ig = hrubé soukromé domácí investice, G = vládní nákupy výrobků a služeb, (Ex-Im) = čisté vývozy. Platí Ig = Io + In (hrubé investice se skládají z investic obnovovacích Io a investic čistých In).
Hrubý domácí produkt (GDP - Gross Domestic Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory umístěnými v domácí ekonomice bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Tento ukazatel je počítán na územním principu a je používán především v Evropě.GNP = GDP + NPI , kde NPI je tzv. čistý příjem z majetku v zahraničí.
b) Merkantilismus (17. století). Dělí se na - Raný merkantilismus (14. - 16. století) a Rozvinutý merkantilismus (16. - 18. století). Praktici, teorie se orientuje především na obchod, ve kterém vidí zdroj bohatství. V oblasti hospodářské politiky doporučuje významné zásahy a regulace ze strany státu, zejména v zahraničním obchodě.Byli přesvědčeni, že je obchodní bilance důležitá, že má zásadní význam pro ekonomiku země, Humův zákon ukazoval, že důležitá není, a že všechna obchodně-politická opatření, namířená na podněcování exportu a potlačování importu, nemohou přinést efekt – nemohou zvýšit podíl země na světové zásobě drahých kovů. Přirozená rovnováha se vždy sama prosadí.Obhajoval svobodu obchodu a to na základě přirozené výhody, kterou má každý národ v jiných hospodářských činnostech a to mu dává příležitost specializovat se a obchodovat s jinými národy ku prospěchu všech.Dokázal odlišit reálné jevy od peněžních jevů a zdůraznil prioritu reálných jevů před jevy peněžními.Pochopil, že úrok není peněžním jevem, nýbrž že je reálným jevem. Francois Quesnay-vytvořil schéma mezi třídou vlastníků, dělníků.Turgot-chtěl snížit cechy, robotu. Bohatství = statky, zdrojem je výroba (tvorba bohatství). Zkoumají výrobu, rozdělování a jejich mechanismy. Colbert- proslulý pokusy o státní dirdismus a řízení ekonomiky. Thomas Mun- dílo: Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu. Mun vychází z představy, že obchodní kapitál pomocí peněz plodí peníze.

16.
a) Hrubý domácí .produkt (resp. GNP) vyjádřený  v tržních cenách označujeme jako nominální. Ceny se však v průběhu času mění, neboť inflace obvykle způsobuje zvyšování cen. Reálny produkt (GDP nebo GNP) koriguje.nominální produkt tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího (bazického) roku, čímž vytváří hodnotu produktu ve stálých cenách. Za výchozí (bazický) rok můžeme volit kterýkoliv rok ve zkoumaném období.
Potencioální produkt- představ. udržitelnou kapacitu ekonom. produktu při vysoké nazaměstnanosti. Úroveň, která by byla dosažena, kdyby všechny faktory byly využity

b) Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.
Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka -> větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to díky tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Díky tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

c) Gossen byl pruský úředník.Nedokončil vysokoškolské vzdělání a ekonomií se zabýval ze záliby.Definoval dva zákony pomocí kterých se intuitivně rozhoduje racionálně uvažující spotřebitel při uspokojování svých potřeb: 1. zákon - zákon klesající užitečnosti. S postupným uspokojováním, určité potřeby klesá její intenzita. Subjektivně pociťovaná užitečnost statků kleasá úměrně s počtem statků, které má jedinec k dispozici.2.zákon - Zákon vyrovnávání mezních užitků. Nemá-li jedinec dosta¬tek prostředků aby plně uspokojil všechny své potřeby (což je téměř vždy), rozděluje své peníze mezi různé statky,tak aby dosáhl stejného uspokojení z každé poslední částky vydané za jednotlivé statky. Tzn. že člověk přeruší spotřebu prvního statku tehdy, když spotřeba další, jednotky tohoto statku mu přinese menší užitek (uspokojení), než spotřeba jednotky jiného statku. 3. zákon – O mezní produktivitě-jaké úsilí bude člověk vyvíjet, aby získal určité zboží. K ilustraci Gossenových zákonů lze využít Mengerovy škály

17.
a) Přednosti- velkou předností HDP je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.
nedostatky měření HDP- Některé výstupy lze obtížně kvalifikovat, protože nejsou obchodovány na trhu, Je obtížné vyjádřit vyšší kvalitu zboží-zvýší li se státní platy, zvýší se i vládní výdaje a celkoá úroveň GDP, zvýší se spokojenost, ale úroveň ekonomy se nezvýší., zvýšení zločinnosti v zemi- zvýšení nákladů policie, zvýšení počtu opracovníků, zabezpečení…, ohrožení bezpečnosti státu- stane se příčinou vyšších nákladů na armádu.

b) Marginalistická revoluce (1871) – změna paradigmatu v ekonomickém myšlení, klasická politická ekonomie nahrazena moderní ekonomií.Charakteristiky: (rozdíly oproti KPE)odmítnutí hodnotové teorie KPE a konstrukce nové subjektivní teorie hodnoty.Zkoumání jevů z pozice jednotlivců, individualismus jako výchozí metoda přístupu.V klasické ekonomii byl ústřední postavou kapitalista, pro marginalisty byl ústřední postavou spotřebitel. Orientace na poptávkovou stranu ekonomiky, cena na trhu je závislá na ochotě kupujícího.Klasikové se zajímali o ekonomický růst, kdežto marginalisté zaměřovali svou pozornost na alokaci omezených zdrojů.Marginální analýza otevřela prostor pro systematické využívání matematického aparátu.Největším přínosem směru je teorie mezní užitečnosti (počátky v díle W. Jevonse, C. Mengera a L. Walrase), dále teorie mezní produktivity.Mezní užitečnost – přírůstek uspokojení ze spotřeby poslední jednotky statku.

c) Ekonomie- vědecká disciplína, která zkoumá zvláštnosti vývoje hosp. činnosti v určitém úseku, či odvětví. Souhrn odvětví národ. hosp. Ekologie- je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodní prostředí

18.
b) Význam ekonomie a ekonomiky pro občany a učitele ?
c) Transformace české ekonomiky-Proces, který začal po převratu v listopadu 1989, dodnes není ukončen. Socialistická příkazová ekonomika se postupně měnila v kapitalistickou ekonomiku tržní.Demokratizace-právně a společensky vytvářeno prostředí demokratické společnosti.Odstranění monopolu-nastolení volné hospodářské soutěže.Vznik bankovní soustavy-založení nových bank, částečně řízeny centrální bankou.Konvertibilita měny- měna podle tržních pravidel směnitelná za jakoukoliv světovou měnu.Liberalizace cen-nestabilní ceny se vytváří díky poptávce a nabídce, odráží výrobní náklady.Privatizace-umožnění rozvoje podnikání, státní majetek se stal soukromým (stát není dobrý hospodář, vrácení majetku lidem, napravení křivdy).Velká privatizace-přeměna podniků na obchodní společnosti.Malá privatizace-prodávání malých podniků lidem, forma aukce, velice úspěšná.Restituce-navracení majetku z právních důvodů, dodnes nedořešeny

Ekonomie úvod 2

Ekonomických teorie se rozhodujícím způsobem podíleli na vytváření současné ekonomické teorie a hospodářské praxe. Vývoj   ekonomických   teorií-je  determinován   stupněm poznání, možnostmi řešení ekonomických problémů i ekonomickou a politickou realitou. Střídá se období evolučního vývoje s revolučními změnami (marginální revoluce v 70. letech 19. století, keynesiánská revoluce ve 30. letech a monetární kontrarevoluce v 70. letech minulého století).1'
Vznik ekonomického myšlení a)   s dělbou práce a se směnou výrobků, která na ni navazovala,
b)   se vznikem prvních států, které vyžadovaly vládu, administrativu, vojenské (případně policejní) jednotky.S tím souviselo vybírání daní a poplatků, c)   se snahou získaný majetek udržet pro sebe a své potomky. K tomu bylo nezbytné
vypracovat právní systém opírající se o ekonomické pojmy a definice, d)  využití  zajatců  (původně  zabíjených)  pro  společné  stavby  (zavodňovací  systémy, paláce, chrámy a pyramidy), později na práce pro příslušníky vládnoucích tříd.
Byly vymezeny dva rozdílné přístupy k řešení otázky, jaká je podstata a smysl ekonomických aktivit člověka. První přístup spočívá ve snaze maxim. slasti a minim. strasti jednotlivých lidí na základě jejich subjektivních pocitů a preferencí. Tento přístup vychází z koncepce „člověka ekonomického" (homo oeconomicus).-Druhá koncepce vychází z principu obecného blaha. Předpokládá, že lidé mají přibližně stejné potřeby, které jsou jim zajišťovány autoritativní institucí. Tou je obvykle stát. Pojmy související s ekonomickým myšlením lze nalézt již v nejstarších společenských systémech (prvobytně pospolná společnost, otrokářská společnost a feudální společnost). V paleolitu (starší době kamenné) se veškerá produkční činnost lidí původně orientovala na lov  zvěře a.sběr plodů.


c) Platón žák Sokrata. Byl jím silně ovlivněn.Po Sokratově smrti opustil Athény. Po svém návratu do Athén otevřel Platón filozofickou školu Akademii. Platónovým významným dílem je Ústava. V ní vyjádřil koncepci ideálního státu. Stát by měly tvořit tři třídy:1.  Vládci (filozofové) představují nejvyšší a nejmoudřejší třídu. Je jim svěřeno
řízení státu, vydávání zákonů a výchova dětí2.  Válečníci (ochránci) mají zajistit obranu státu a případně dobývat další území.3.  Nejnižší stav svobodných by měli tvořit zemědělci, řemeslníci a obchodníci.
Fyzickou prací Platón pohrdal. Měli ji vykonávat především otroci (pouze za mluvící nástroje a ne  lidé) a třetí stav. Za své představy v Ústavě je Platón považován za autora první Utopie. První teoretik komunismu, který je však založen na práci otroků. Marxisté s tímto názorem ovšem nesouhlasí.
Aristoteles byl původně Platónův žák a později jeho odpůrce. Je považován za největšího filozofa a vědce starověku. Rozšířil poznání v řadě vědeckých disciplín. Jeho-díla tvoří praktickou encyklopedii vědeckých znalostí starověku. Aristotelovy ekonomické názory jsou známy především z kompilací kanonistů ve středověku. Buchholz. (1993) napsal: „Aristoteles toho věděl o ekonomice právě dost, aby si dokázal vážit rychle plynoucího času. Proto spíže než ekonomii věnoval více času filozofii a svému svěřenci Alexandru Makedonskému."V „Politice" a „Nikomachově etice" nacházíme pozoruhodné myšlenky Aristotelovy o hodnotě zboží, směně, ceně a penězích. Aristoteles formuloval princip ekvivalence směny, který se stal východiskem pojetí hodnoty zboží. Aristoteles říká: „Výměna nemůže být bez rovností a rovnost bez souměřitelnosti". Peníze chápal Aristoteles jako prostředek umožňující směnu a neviděl v nich prostředek k uchování bohatství.
Aristoteles rozeznával ekonomiku, kterou rozumí hospodářskou činnost, pomoc které se uspokojují potřeby lidí. Proti ní postavil chrematistiku kterou rozuměl hromadění peněz a hospodářskou činnost jejímž cílem je získání peněz pomocí lichvy a obchodu. Jeho názor, že braní úroku je nepřirozené se přenesl do středověku. Byl převzat církví a vyústil v zákaz pro křesťany zabývat se peněžnictvím.

9.
a) V ekonomické realitě se většinou nesetkáváme s extrémními polohami ekonomických systémů (zvykový systém, příkazový systém, tržní systém). Mnohem běžnější jsou smíšené systémy, které v určitém poměru kombinují  ekonomické systémy (zvyk. sys., příkazová ekonomika, tržní ekonomika) s tím, že prvky některého z nich převažují.
Smíšená ekonomika, v níž stát plní především čtyři funkce: 1.Efektivnost Vláda se podílí na dosažení dokonalé konkurence na trhu/Snaží se omezovat vliv monopolů na fungování trhu (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže). 2.Externalitv. Externalitami nazýváme vstupy a výstupy výroby, které neprocházejí trhem (jsou vůči němu externí) pozitivní externality - užitečné efekty činnosti ekonomických subjektů, které získávají další subjekty bez úhrady. Např. včelař chová včelstva, která produkují med, vosk, aj. Mimo to včely opylují zemědělské plodiny, čímž umožňují zvýšit jejich výnos. Méně časté než negativní externality. Vláda může jejich produkci ovlivnit (sníženy ceny cukru pro včelaře), pokud je to v zájmu společnosti.
Veřejné statky mají podobný charakter jako pozitivní externality. Jsou-však provozovány veřejnými institucemi záměrně a jejich činnost je hrazena z daní nebo poplatků (např. veřejné osvětlení).Negativní externality - vznikají jako vedlejší nežádoucí produkty výroby. Např. znečištěné ovzduší, vody a půdy v důsledku činnosti tepelných elektráren achemických továren. Vláda se snaží snížit jejich produkci formou norem a pokut, případně zastavením výroby v podnicích, které soustavně překračují závazné limity. 3.Spravedlnost. Tržní ekonomika vede k rozdělování důchodů a majetku, které většina obyvatelstva (voličů) považuje za nespravedlivé. Demokratický stát se může snažit nerovnosti v důchodu (příjmu) a majetku zmírnit zdaněním (progresivní daně z příjmu fyzických a právnických osob, spotřební daně, dědické daně aj.) a poskytováním dávek a podpor (transferů) sociálně slabších skupinám obyvatelstva (podpora v nezaměstnanosti, dávky na děti, podpora invalidů aj.). Podpory , dávky a subvence tvoří „sociální záchrannou síť".4.Stabilita ekonomiky. Hospodářský růst neprobíhá rovnoměrně, ale v cyklech (expanze, vrchol, recese, sedlo). Vláda se obvykle snaží zmírnit výkyvy v cyklech prostřednictvím hospodářské politiky. Rovněž se může snažit zmírnit nepříznivé důsledky vysoké nezaměstnanosti a inflace.
Ekonomická úloha vlády-stát vstupuje na trh s cílem pozitivně ovlivnit jeho působení, odstranit jeho negativní dopady na ekonomiku (negativní externality) a stimulovat jeho funkčnost. K zajištění této činnosti získává stát prostředky formou daní a poplatků. Stát na trhu působí jako kupující (stát. zakázky) i jako prodávající (výrobky stát. firem)


 b) Rakouská škola-od ostatních neoklasických škol se liší především:1.Důrazem na individuální psychologii 2.Odmítáním matematizace ekonomie 3.Orientací na spotřebitele. Hl. předsta. rak. Š. jsou Carl Menger (1840 - 1921), Eugen von Bohm
- Bawerk (1851 - 1914) a Friedrich von Wieser (1851 - 1926).
Navazuje na německou historickou školu, která kladla důraz na historicko popisnou metodu. Později se rakouská škola s německou školou dostává do sporu o metodu ekonom. zkoumání.  Tento spor je veden především mezi'  Mengerem a Schmollerem. Menger prosazoval, že základní metodou v ekonomii musí být analýza zkoumaných jevů. Ta nemůže být nahrazena poznáním historickým, které vychází z popisu hospodářských subjektů a jevů. Menger zvítězil a rakouská škola se stala významnou ekonomickou školou v německý mluvících zemích. Vzhledem k tomu, že české země byly do roku 1918 součástí Rakouska - Uherska, ovlivnila rakouská škola české ekonomické myšlení. Především Wieser  byl prof. Na KU s Bráfem, který je  považován za nejvýznam. čes. ekonoma před vznikem 1. republiky. Rakouská škola klade za základ ekonomické analýzy zkoumání vztahů  mezi jedincem, který  má celou škálu svých potřeb a zdroji, které společnost může pro uspokojení těchto potřeb poskytnout. Za hybnou sílu hospodářské činnosti každého jednotlivce je považována jeho'snaha o dosažení maximálního uspokojení svých* potřeb při vynaložení co nejmenší osobní újmy (práce, peníze či jiné náklady).
Rakouská škola vychází z chybného předpokladu, že stejnými principy kterými se řídí jedinec se může řídit i stát s několika miliony obyv. Neuznává rozdíly mezi makro a mikroekonomií. Gossen byl pruský úředník.Nedokončil vysokoškolské vzdělání a ekonomií se zabýval ze záliby.Definoval dva zákony pomocí kterých se intuitivně rozhoduje racionálně uvažující spotřebitel při uspokojování svých potřeb: 1. zákon - zákon klesající užitečnosti. S postupným uspokojováním, určité potřeby klesá její intenzita. Subjektivně pociťovaná užitečnost statků kleasá úměrně s počtem statků, které má jedinec k dispozici.2.zákon - Zákon vyrovnávání mezních užitků. Nemá-li jedinec dosta¬tek prostředků aby plně uspokojil všechny své potřeby (což je téměř vždy), rozděluje své peníze mezi různé statky,tak aby dosáhl stejného uspokojení z každé poslední částky vydané za jednotlivé statky. Tzn. že člověk přeruší spotřebu prvního statku tehdy, když spotřeba další, jednotky tohoto statku mu přinese menší užitek (uspokojení), než spotřeba jednotky jiného statku. K ilustraci Gossenových zákonů lze využít Mengerovy škály.
Základní principy  neoklasické ekonomie v pojetí subjektivně psych. školy jsou uvedeny v habilitační práci C. Mengera „Zásady, národohospodářské politiky" (1871). Jedním z nejvýznam. předst. rak. š. byl Eugen von Bohm-Bawerk. Narodit se v Brně. Byl politicky aktiyní. Proslavil se teorií cen statků. Statky rozděluje na přítomné,(spotřební statky) a
budoucí (kapitálové statky). Úrok vysvětluje jako odměnu  za oběť odložené spotřeby. Slavnou se stala jeho kritika dílla K. Marxe založená na rozporu názorů uváděných v l.a 3.dílu Kapitálu. Byl nazýván ;,buržoazním Marxem".
Friedrich von Wieser. Na tradice rak. š. navazuje řada význam. Ekonomů: Alois Schumpeter, Hayek, Ludvig von Mises- jsou označ jako mladší generace r. š. Schumpeter- zabýval se ekonomií, sociologií a politologií. Působil jako právník, bankéř, ministr fin., pedagog. Kritizoval statičnost neoklasické školy. Proslavil se teorií inovací, kterou uvádí v díle Teorie ekonom. vývoje. Inovaci považuje za příčinu hosp. cyklu ( dílo Obchodní cyklus). Unikátní je jeho názor, že kapitalismus bude nahrazen socialismem nikoli v důsledku jeho selhání, ale pro své úspěchy. Tento názor  v díle: Kapitalismus, socialismus a demokracie. Další dílo: Historie ekonom. analýzy.
Friedrich Hayek (1899 - 1992)- právo a ekonomie na víd. Universitě. Zabýval se psychologií, filosofií a politologií. 1974-Nobelova cena za ekonomii. Proslavil se dílem Cesta do otroctví- kritika socialismu. Socialismus deformuje a ničí přirozené základy západní civil. Zaklady jsou individ. Svoboda a tržní konkurence. Socialismus vždy vede k nesvobodě a hospod., politickému a morálnímu úpadku. Jeho předpověď o soc. se zcela naplnila. Další díla: Ceny a výroba, Teorie peněz a obch cyklu, Kontrarevoluce
Ludvig von Mises- představitel nejkrajnější formy individualismu a konzervatismu. Odmítá jakékoliv zásahy státu do ekonomiky. Kritizuje socialistické teorie, institucionalismus a keynesiánství. Dílo: Ekonomická kalkulace v socialistickém státě- přesvědčení o nereálnosti efekt. Fungování centrálně plánované ekonomiky.

11.
b) Německá historická škola – dominovala německému ekonom. myšlení po celé 19. stol. i na zač. 20. stol. Hist. škola kritizovala klasickou politickou ekonomii za její obecnost a abstraktnost, hledání univerzálních ekonom. zákonů a nepřihlížení k národním specifikům. Metodou německé historické školy byl historismus (“chceme-li poznat současnost, musíme studovat minulost”). Historická škola pokládala ekonomické jevy za historicky relativní a zdůrazňovala evoluční charakter ekonomických zákonů. Absolutizace historické metody bránila německým ekonomům v tom, aby dokázali spojit historii s teorií. V souvislosti s německou historickou školou tak lze hovořit spíše o dějinách národního hospodářství než o ekonomii. Nejznámějším německým historizujícím ekonomem byl Friedrich List (1789 – 1846) – předchůdce německé historické školy. Líčil ekonomické dějiny jako stádia ekonomického vývoje, přičemž hospodářská politika země musela odpovídat aktuálnímu stádiu (neplatnost univerzálních ekonomických zákonů). Výsledkem koncepce stadiálního vývoje byla teorie nezralého průmyslu (země s nezralým průmyslem může dočasně podporovat domácí průmysl ochranou domácího trhu – tzv. výchovný protekcionismus).

Ekonomie úvod


b) Karel Engliš (1880 - 1961) byl patrně nejvýznamnější český ekonom. Byl profesorem na Vysokém učení technickém v Brně a na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Byl prvním rektorem Masarykovy univerzity v Brně a rektorem KU v Praze v únoru 1948. Po únoru 1948 byl propuštěn a nebylo mu umožněno publikovat. V období 1918 - 1938 byl několikrát ministrem financí ČSR a od roku 1934 guvernérem Národní banky. Má velké zásluhy na úspěšné daňové reformě. Vycházel z učení rakouské subjektivně psychologické školy a z neoklasické ekonomie A. Marshalla. Je zakladatelem původní tzv. „teleologické metody". Rozlišoval dva typy hospodářských soustav: individualismus a solidarismus. Byl odpůrcem státních zásahů do ekonomiky.
c) Mezní náklady- (řídčeji marginální náklady, z anglického marginal cost) MC jsou náklady při výrobě dodatečné jednotky výstupu.Mezní náklady lze vyjádřit vztahem:MC = (deltaC) / (deltaX),tedy jako změnu celkových nákladů (C) a výstupů (X). V krátkém období je křivka mezních nákladů rostoucí v důsledku působení zákona klesajících výnosů. Na velikost mezních nákladů nemá vliv úroveň fixních nákladů, protože pokud jde vyrobit dodatečnou jednotku výstupu při nezměněných fixních nákladech (náklady, které jsou pevné - fixní), musejí být dodatečné fixní náklady nulové. Tzn. mezní náklady jsou určeny pouze variabilními náklady.
Průměrné náklady- ekonomická veličina představující průměrnou cenu (vyjádřenou v úrokové míře), kterou musí podnik platit za užití svého kapitálu. Váhami jsou podíly jednotlivých složek ve struktuře kapitálu podniku. Mezi základní složky patři vlastní kapitál (akcie, equity), obligace a jiné dlouhodobé cizí zdroje.

5.
a) Trh je zařízení jehož prostřednictvím kupující a prodávající urč. zboží vystupují do vzájemných.interakcí,.aby určili cenu zboží množství jež se nakoupí a prodá.
 Tržní ekonomika - o otázkách: co, jak, pro koho rozhoduje systém cen, trhů, zisků a ztrát, pobídek a odměn. Firmy vyrábějí ty statky, které poskytují největší zisk (co?), výrobními technologiemi, které mají nejmenší náklady (jak?) a spotřeba lidi vychází z jejich rozhodnutí jak své mzdy, úroky, zisky renty a transfery využijí  k zakoupení užitečných statků a služeb.
V tomto systému vše řeší trh a jednotlivci se tomuto systému podřídí nebo zde nejsou schopni existence. Objektivitu fungování tržních principů (tzv. neviditelná ruka trhu) označují všichni příznivci tohoto ekonomického systému jako jeho největší klad. Nevýhody tohoto ekonomického sytému - funguje pouze v podmínkách dokonalé konkurence. Neumí efektivně řešit externality trhu (např. znečištění životního prostředí). Tržní sytém nebere sociální ohledy k těm, kteří z různých důvodů nemohou pracovat (děti, starci, nemocní, nezaměstnaní apod.).
 Z hlediska územního rozlišujeme trh místní,.národní a světový. Trh místní (oblastní, regionální) byl původně představován jarmarkem.V dnešní době může být místní trh představován jedním nebo několika obchody v obcích, které mají omezené dopravní možnosti (železnice, autobusy) s ostatním územím.
Trh národní je trh v.rámci území státního celku. Vznikl splynutím místních trhů. Existence národních trhů je do značné míry podmíněna protekcionistickou politikou státu (cla a kvóty na dovoz zboží).
Světový trh vznikl v důsledku.rozvoje mezinárodního obchodu, mezinárodních integrací a globalizace ekonomiky. Jeho výsledek a analýza je součástí makroekonomie.

6.
c) Nominální úrok- jmenovitě uvedený, nebere v úvahu zdanění ani inflaci.Reálná úroková míra je nominální úroková míra snížená o míru inflace. Je-li kladná, neztrácejí vklady věřitelů v bance svoji kupní sílu, je-li záporná, pak se jejich kupní síla snižuje.
 Kapitálové statky nazýváme fyzický kapitál – jsou to materiální výr. prostředky, vytvořené lidmi určené pro výrobu statků a služeb. Zahrnuje dlouhodobé kapitálové statky (fix. kapitál) zásoby vstupů a hotových výrobků. Je obchod. na trhu statků. Finanční kap. – je peněžní majetek (akcie, obligace, vklady aj.), který tržní subjekty vlastní za účelem získání peněžního výnosu-úroku. Fin. kapitál je obchodován na kap. trzích. 

7.
b) Williams Stanley Jevons (1835 - 82) je některými považován za zakladatele, jinými za předchůdce angl. školy. Byl profesorem logiky a etiky na univerzitě v Manchestru a prof. politické ekonomie na univerzitě v Londýně. Teorii mezního užitku publikoval již v roce 1862. Do analýzy výrobního procesu a teorie kapitálu vnesl dimenzi času. Jevons významně přispěl do teorie indexních Čísel. Nabídková křivka.Nejvýznam.představ. a. š. je -AlfredsMarshall (1842 - 1924). Vystudoval matematiku, ale využíval ji pouze pro doplnění verbálního výkladu. Navázal na angl. klas. školu. Ve své teorii hodnoty zdůrazňoval jak význam výrobních nákladů, tak aspekt užitku pro spotřebitele. Rozpracoval teorii nabídky, poptávky a rovnovážné ceny. Odvodil zákon klesající poptávkové křivky. Podle něj je rovnovážná cena tvořena na základě interakce tržní poptávky a tržní nabídky. Stejně jako nemůžeme říct, které z obou ostří nůžek ustřihne papír, nemůžeme říct zdali cena je určena nabídkou nebo poptávkou (Marshallovy nůžky). Zavedl do ekonom. analýzy časové hledisko. Rozlišoval velmi krátké, krátké, dlouhé a velmi dlouhé období. Zabýval se analýzou jednoho faktoru. Ostatní faktory „zavřel na čas do ohrady". Jeho učebnice –Zásady ekonomie (1890) je vrcholným dílem neoklasické ekonomie. Stala se v první polovině 20. století základní učebnicí ekonomie.Jeho nástupce byl Artur Cecil Pigou (1877 -1959). Jako jeden z prvních ekonomů upozornil na důležitost životního prostředí a na devastaci přírody v důsledku hospodářského růstu. Poukázal na nedostatky liberalismu, který nezaručuje optimální soulad mezi soukromými a veřejnými zájmy. V knize Ekonomie blahobytu (1920) obhajoval přerozdělování bohatství od bohatých k chudým. Zabýval se rovněž problematikou nezaměstnanosti.

Druhy inteligence


Dělení dle Burta:
-    verbální
-    neverbální

Tři složky mnohafaktorové inteligence (dle Sternberga, vznik v 80. letech 20. století):
a)    schopnost plánovat a řešit úkoly a problémy
b)    schopnost řešit problémy na základě zkušeností
schopnost využívat vlastní zkušenosti tak, aby známé problémy řešil člověk rutinně a tak uvolnil kapacitu pro tvořivé řešení problémů nových
c)    inteligence praktická, tzv. zdravý rozum; uplatnění v běžném životě
tzv. zdravý rozum založený na schopnostech, které se nikdy a nikde ve škole neučí, ale jsou důležité pro život

Inteligence komponentová. Tento model rozpracoval rovněž Sternberg:
Je založena na zpracování informací a pěti základních složkách inteligence, tzv. komponentech:
-    metakomponenty = strategie řešení problémů
-    výkonové komponenty = realizace plánů daných metakomponentami
-    aktivizační komponenty = učení se novým informacím
-    retenční komponenty = výbavnost informací
-    transferové komponenty = přenos z jedné situace na druhou

Inteligence mnohočetná - sedm druhů (a více)  dle Gardnera:
jedná se o jakousi vzpouru proti nadcnování jazykové a logicko-matematické inteligence v západní civilizaci. Gardner věří, že pojmenováním dalších druhů inteligence upoutá pozornost k dimenzím osobnosti, jako nadání pro tanec, hudbu, umění, drama, sociální vztahy a chápání druhých lidí.
Dělí je tedy na:
-    jazyková, která se uplatňuje ve vyprávění, diskusích, debatách, veřejných vystoupeních, psaní esejů, čtení knih
-    matematicko-logická, projevuje se schopností řešit logické hádanky a kvizy, hrát strategické hry (šachy) pracovat s vědeckými stavebnicemi, počítačovými programy
-    prostorová, schopnost vytvářet a snadno chápat grafy, diagramy, schémata, mapy, filmy, ale také vybavovat si prostorové představy a operovat s nimi
-    pohybová (tělesně kinestetická, pohybová), což se projevuje manuální zručností, při obsluze přístrojů, modelování, ve sportech
-    hudební, projevuje se schopností rozlišovat přírodní zvuky, je patrná citlivost na lidský hlas, melodii, rytmus, zpěv a na hraní na hudební nástroj
-    interpersonální, projevuje se ve skupinovém vyučování, hrách, soutěžích, soutěžích, projektech, sportech a společenských programech
-    intrapersonální, projevuje se uvnitř člověka, jakýsi protiklad inteligence interpersonální

Dělení dle Cattella:
-    fluidní (nebo také abstraktní, biologická nebo nativní) je založena na schopnosti řešit nové problémy, považována za vrozenou a také nezávislou na dřívějším učení, což znamená, že během lidského života se nevyvíjí, narozdíl od inteligence krystalické
-    krystalická (nebo jinak také kulturní, konkrétní) má základ v kognitivních procesech získaných učením, na vědomostech a na schopnosti je využívat

Další inteligence:
Inteligence gnostická: klade si za cíl poznání pro poznání, nikoli jeho užitečnost. Opak praktické inteligence.

Inteligence hierarchická: termín se váže k předpokladu, že se inteligence skládá z obecné intelektové schopnosti a široké škály specializovaných schopností.

Inteligence osobního rozvoje: projevy v individuálním tempu učení, vlastními projekty, osobními plány, sebepoznáváním, meditací

Inteligence obecná: schopnost vyřešit situaci, pro níž nemáme dostatek zkušeností; nejvýrazněji se projevuje v abstraktních operacích se symboly.

Inteligence senzomotorická: ta je předpokladem k myšlení, pracuje pouze se skutečností, prostřednictvím vjemů a praktických činností; umožňuje úspěšnou činnost, nikoli pravé poznávání

Inteligence sociální: schopnost jednat s lidmi a tvořivě řešit mezilidské konflikty, její vysoký stupeň představuje tzv. sociální takt. Zahrnuje např. empatii. Specialisté jsou např. personalisté, sociální pracovníci, psychologové.

Inteligence speciální: Termín Spearmana, tzv. S-faktor ve dvoufaktorové teorii inteligence.
G-faktor zahrnuje řešení obecných problémů, S-faktor zahrnuje zvláštní schopnosti pro řešení speciálních problémů.

Inteligence zrakově prostorová: schopnost vnímat, chápat a vykládat zrakové a prostorové orientace.
Všeobecná teorie inteligence – inteligence triarchická (termín Sternberga)
Emoční inteligence


Přístup k žákům nadaným

Nadání = soubor vloh jako předpoklad k úspěšnému rozvíjení schopností.

Nadaný žák
Dítě obdařené výjimečnou schopností podávat mimořádné výkony intelektuální, fyzické či imaginativní. Žák s IQ přesahující 140 bodů.
Vyžaduje specifický přístup ve vzdělávání.
Nutnost nadání včas rozpoznat, podchytit a soustavně rozvíjet

Současné přístupy
Snaha postihnout nadanou osobnost v celém jejím rozsahu, tzv. multidimenzionální přístup.
Je to výsledek vzájemného působení osobnostních faktorů, výchovného prostředí a někdy i dalších proměnných jako např. štěstí nebo náhoda.


Přístupy ke studiu nadání
1)    kognitivní přístup (pouze intelekt, poznávání)
2)    osobnostně-vývojový přístup (multidimenzionální přístup)
3)    sociokulturní přístup (vliv prostředí a kultury)

Péče o mimořádně nadané žáky
Ve světě: největší tradice péče o mimořádně nadané žáky je v USA, dále Austrálie, Nový Zéland, Izrael, Čína a další.

Evropa
-    je díky své historii diferencovaná
-    pozitivní stanovisko k identifikaci a vzdělávání: Velká Británie, Německo, Nizozemí
-    pro tyto děti se překvapivě nevytváří programy ve Skandinávii
-    v postkomunistických zemích teprve probíhá legislativní a pedagogický rozvoj
-    celkově v Evropě probíhá spíše trend integrace, který upravuje legislativa.

V ČR
-    tady řadíme také ZUŠ a víceletá gymnázia
-    o legislativě a podrobnostech se ještě zmíním
-    také u nás platí trend integrace.

Legislativa:
Základními dokumenty, ze kterých se v praxi „čerpá“ je Rámcový vzdělávací program Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR. RVP vždy pro příslušné vzdělávání (předškolní, základní či gymnaziální), a Bílá kniha z roku 2001.
Vzdělávání o žáky mimořádně nadané je ukotveno i ve školském zákoně 561/2004, kde je poprvé vymezen pojem „mimořádně nadaný žák“
Ve vyhlášce 73/2005 se zmiňují podmínky identifikace mimořádně nadaných žáků, specifikuje se zde i péče o ně, nastiňují se osnovy a jejich další rozsah upravuje také individuální vzdělávací plán.

Kde se mohou nadané děti v ČR vzdělat a uplatnit:
Ve škole, zájmových kroužcích, mimoškolních aktivitách, soutěžích, na olympiádách, táborech, v korespondenčních seminářích.

Možnost  a způsoby vzdělávání nadaných žáků
1)    Acerelace vzdělávání
Je jakákoli forma vzdělávání nadaných žáků, je založená na zrychlení tempa při předávání nových informací a ovládání nových dovedností.
Zákon umožňuje:     postupovat rychleji (předmětem nebo systémem)
            začít vzdělávat dříve

2)    Obohacování učiva
Prohlubování vzdělávacích programů o nové znalosti a schopnosti v jednotlivých předmětech.
Rozvoj myšlení tak, aby nadaní žáci pochopili širší rámec jednotlivých předmětů a lépe tak porozuměli souvislostem.
Zaměření na proces (rozvoj – JAK), obsah a produkt (výsledek, např. prezentace, nebo obraz)




3)    Seskupování žáků
A)    separační varianta – umožňuje intenzivní výuku homogenní skupiny žáků s ohledem na jejich schopnosti a výkon a zjednodušení přípravy výuky a pomůcek a zkvalitnění. Možná je také interakce mezi žáky podobných schopností a zájmů.
Nevýhoda: elitářství, nízká motivace/sebevědomí
B)    integrační varianta

Možnosti běžné školy
Mimořádně nadané dítě může: začít dřív vzdělávání, nebo nastoupit do druhé třídy, či přeskakovat ročníky, nebo ukončit předmět dříve a také chodit na předmět na vyšší stupeň školy. Může také postupovat podle individuálního vzdělávacího plánu, vybrat si volitelné předměty.
Alternativní školy
-    Waldorfská
-    Montessoriovská
-    Freinetovská
-    Jenská
-    Daltonská

Mimoškolní možnost vzdělávání
-    rezidenční programy = letní programy a kurzy založené na principu obohacování (nabízí je často univerzity v USA).
-    vzdělávání formou tutorského systému = dlouhodobá forma spolupráce se zkušeným dospělým který rozumí oblasti, korespondující se zájmem žáka.
Rozvoj: kognitivních schopností, sebedůvěra a sociálního porozumění.
-    E-learning = pomocí informačních technologií.

Zásady pro učitele:
1)    neslevit z náročnosti
2)    nutnost přehledného učiva
3)    nesmět autoritativně – bez možnosti dialogu se žákem – lpět na zažitých formulacích, uvedených v učebnicích
4)    nutnost vyhledávat argumenty na vědecké bázi, které v diskusi obstojí, ne dohadovat se a domýšlet řešení, které si učitel neověřil
5)    příprava odborná, ale i pedagogická a psychologická pro dosažení kreativního jednotného a demokratického edukačního procesu
6)    nutnost kreativního jednání v jediném okamžiku
7)    připuštění nedostatečné znalosti a následné dohledání nápravy v dostatečném dostudování (např. slíbíme odpověď v příští hodině)
8)    nutnost zajímavé, efektivní výuky (pomocí počítače, demonstrací, konzultací, vědeckých projektů, aktualit, individuálního přístupu a konzultací) – nesmí dojít k útlumu zájmu žáka!

Přidala bych jednu důležitou věc jako zásadu číslo 9: MOTIVACE!!!

Vždy nutno také respektovat soulad mezi osnovami, obsahem učiva a charakteristikami nadaných žáků.


Literatura:
Průcha – Pedagogická encyklopedie
Hartl, Hartlová – Psychologický slovník
Hříbková – Základní témata problematiky nadaných
Hříbková – Nadání a nadaní
Mareš, Čáp – Psychologie pro učitele
Gardner – Dimenze myšlení
Škrabánková (Inteligence, talent a nadání jako atributy žáků v současném vzdělávacím systému) in Svobodová – Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí

specifické poruchy učení (SPU)


-    dyslexie         -   dysmúzie
-    dysgrafie        -   dyspraxie
-    dysortografie        -   dyspinxie
-    dyskalkulie

Rozdělení poruch:

Dyslexie- specifická porucha čtení. Problémy s rozpoznáváním podobných písmen. Potíže s rychlostí čtení, správností čtení a s porozuměním textu.
Dysgrafie- specifická porucha psaní postihující písemný projev, který bývá nečitelný              a neuspořádaný. Dítě si nepamatuje tvary písmen, zaměňuje tvarově podobná písmena, píše pomalu a s námahou.
Dysortografie- specifická porucha pravopisu (tečky za větami, háčky, čárky nad slovy,…)
Dyskalkulie- specifická porucha matematických schopností, která postihuje operace s čísly, matematické představy, prostorové představy apod.
Dysmúzie- schopnost vnímání a reprodukce hudby je narušena.
Dyspinxie- porucha kreslení (nízká úroveň kresby)
Dyspraxie- porucha obratnosti
Alexie- ztráta naučené schopnosti číst
Agrafie- ztráta naučené schopnosti psát

U poruch je nutné odlišit nespecifické poruch učení, tj. obtíže vznikající z vnějších příčin, jako je zanedbání školní docházky, psychologická deprivace, dětská neuróza, nedostatek zraku, sluchu apod. Pak se jedná se o tzv pseudoporuchy a nejde o poruchu učení.

Příčiny SPU:

-    poruchy ve stavbě a funkci určitých oblastí mozku
-    odchylky se mohou projevit různými kombinacemi oslabení ve vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti a v kontrole pozornosti, popudů nebo motoriky
-    odchylky mohou vznikat z genetických variací
-    u dětí s LMD (lehká mozková dysfunkce) se mohou, ale nemusejí projevit poruchy učení. Stejně tak poruchy učení mohou, ale nemusejí vznikat na základě LMD.

LMD:

-    lehčí typ poruchy CNS, převážně u chlapců dětské populace
-    oslabuje schopnosti chování, koncentrace, impulsivnosti, klidnosti. Většinou jsou to děti hyperaktivní, jsou nesoustředěné a těkavé.
-    děti mají problém s psaním, řečí, nechápou vztahy v prostoru- orientace, mají nedostatek optického a akustického vnímání v časovém sledu
-    mají deficity v krátkodobé i dlouhodobé paměti pro psaní a slyšené řečové informace

Momentálně se spíše používají termíny:
ADD= syndrom deficitu pozornosti bez hyperaktivity
ADHD= syndrom deficitu pozornosti s hyperaktivitou


Péče o děti s SPU:

-    individuální přístup v rámci běžní třídy ZŠ
-    reedukace vysokoškolským učitelem v kroužku nebo v doplňovací hodině
-    reedukace prováděná speciálním pedagogem, který dochází do školy spolu s dítětem
-    ambulantní péče prováděná s poruchami učení
-    dětská psychiatrická léčebna pro děti, u nichž se objevují i další poruchy a porucha učení je velmi závažná

Charakteristika základního vzdělávání

Základní vzdělávání, kterým se dosahuje stupně základní vzdělání, se realizuje oborem vzdělání základní škola. V souladu se školským zákonem je pro realizaci základního vzdělávání vydán Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.

2.1    Povinnost školní docházky
Základní vzdělávání je spojeno s povinnosti školní docházky. Plnění povinnosti školní docházky se řídí § 36 až § 43 školského zákona.

2.2    Organizace základního vzdělávání
Organizaci základního vzdělávání včetně možnosti zřízení přípravných tříd základní školy upravuje § 46 a § 47 školského zákona. Průběh základního vzdělávání se řídí § 49 a § 50 školského zákona. Podrobnosti o organizaci a průběhu základního vzdělávání stanoví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) ve vyhlášce č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky a ve vyhlášce č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.

2.3    Hodnocení výsledků vzdělávání
Hodnocení výsledků vzdělávání žáků se řídí § 51 až § 53 školského zákona. Podrobnosti o hodnocení výsledků žáků a jeho náležitostech stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.

2.4    Získání stupně vzdělání a ukončení základního vzdělávání
Získání stupně vzdělání se řídí § 45 školského zákona a ukončení základního vzdělávání § 54 a § 55 školského zákona.

Diagnostika Pedagogicko- psychologický poradenský systém

Typy poradenských zařízení v ČR:
-    výchovný poradce ve škole
-    školní psycholog (speciální pedagog)
-    pedagogicko- psychologické poradny (PPP)
-    speciální pedagogická centra (SPC)
-    střediska výchovné péče pro děti a mládež (pro grázly)
-    institut pedagogicko- psychologického poradenství (zaštiťuje typy viz výše)

Všechny tyto školy (poradny) zakládá ministerstvo školství.

Pedagogicko- psychologická poradna:
-    nejznámější typ poradenského zařízení zaměřeného na problematiku výchovy i školního vzdělávání dětí a mládeže
-    spadají do kompetence jednotlivých školních úřadů
-    v poradně se klientům věnuje psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník, metodik prevence
-    o vyšetření na PPP mohou požádat rodiče nebo zákonní zástupci dítěte, sám mladistvý, může jej doporučit či o něj požádat příslušný pedagog a ošetřující lékař

činnosti:
-    vyšetřuje školní zralost
-    zabezpečuje výchovu i vzdělávání dětí a mládeže s jakýmkoliv postižením
-    posuzuje vhodnost integrace nebo zařazení do speciální školy
-    zabývá se speciálními poruchami učení

Speciální pedagogické centrum:
-    speciální školské zařízení, které se specializuje na určitý typ zdravotního postižení
-    je zřizováno při speciálních státních i nestátních školách
-    centrum poskytuje poradenské služby školám, ústavům, rodinám postižených dětí, orgánům státní správy i nejrůznějším institucím a sdružením podílejících se na péči handicapovaných

činnosti:
-    rozhoduje o zařazení dítěte do integrovaného nebo speciálního zařízení
-    provádí terénní depistáž
-    eviduje klienty
-    tvoří individuální vzdělávací plány pro tyto děti

Speciální pedagogická diagnostika:
-    zkoumá průběh vývoje člověka
-    nutný je individuální přístup
-    poznatky slouží k výchově a vzdělávání jedinců

Dělení je dle typu postižení: somatopedická, psychopedická, surdopedická, logopedická, oftalmopedická, etopedická,…

Dělí se i podle věku: V raném předškolním věku, ve stáří,…

metody obecné:
-    rodinná anamnéza
-    osobní anamnéza
-    anamnéza prostředí

metody speciální:
-    pozorování
-    metody explorační (rozhovor,…)
-    diagnostické zkoušky (ústní, písemné, praktické zkoušky)
-    testové metody (standardizované, nestandardizované)
-    kasuistika (studium všech dostupných materiálů, jen pomocná metoda) atd.

hrubá a jemná motorika:
-    hrubá= pohyby celého těla a velkých svalových skupin
-    jemná= například pohyby rukou

lateralita- dominance jedné z mozkových hemisfér. To znamená upřednostňování jednoho z párových orgánů (ruka, noha,…)

Individuální vzdělávací plán- stanoví postup vzdělávání postiženého dítěte a nápravy zjištěných obtíží. Musí vždy vycházet z komplexní diagnózy. Měl by obsahovat: úpravy učební látky, vytyčení cílů apod.

Vstupy a vystupy v ekonomii Vstupy

Vstupy a vystupy v ekonomii Vstupy (výrobní faktory) dělíme do tří skupin:1)Přírodní zdroje jedná se o zdroje, které vznikly nezávisle na lidské činnosti. Tvoří je:a)půda pro zemědělství b) pozemky pro domy továrny silnice aj.c) energetické zdroje d) neenergetické zdroje. I na životní prostredi (vzduch, voda) lze pohlížet jako na prirodni zdroje. Vyuzivani prirodnich zdroju ve vyrobe bez jakekoliv nahrady resp. Za nedostatečnou nahradu je předmětem kritiky ekologu. Uspesne reseni ekologických problemu je podmineno ekonomicky. 2) Práce – jedna se o delku pracovni doby, kt. Stravi ruzne kvalifikovani pracovnici ve vyrobe. Práce ovlivňuje uroven produkce a efektivnost vyroby. Podíl poctu mezd nakladu na socialni zabezpeceni pracovniku, sociálních nakladu a ostatních nakladu pracovniku tvori priblizne 65procent z celkovych vyrobnich nakladu. Vzdelani je jednim z nejvyznamejsich faktoru které zvysuji efektivnost práce a tim i produkci. Společnost je povinna tvorit podminky k tomu aby mlada generace byla vzdelanejsi. Staty, které vytvořily podminky ke zvýšeni urovne skolstvi a ke zvýšeni poctu stredoskolaku a VS dosahly v kratke době ke zvýšeni produkce. 3) Kapitálové zdroje jsou dlouhodobe pouzitelne statky které ekonomika vyrobila proto aby dosahla vyssi produkci v dalsim obdobi. Výstupy jsou statky (nebo služby), vytvořené ve vyrobnim procesu. 1)   Spotřební statky a služby.  2)   Kapitálové statky. Jsou pouzity k další vyrobe- stroje budovy. Z omezeného množství vstupů (výrobních faktorů, zdrojů) můžeme vyrobit ruzne kvantitativni kombinace výstupů (statků, služeb). Kombinace dvou vystupu muzeme znázornit pomoci krivky produkčních moznosti. Cim vice vystupu spotřebujeme tim mensi tempo rustu dosahneme v dalsim obdobi.


ZÁKLADNÍ STATISTICKÉ POJMY
Předmětem statistického zkoumání jsou hromadné jevy, kterými rozumíme existenci určitých vlastností a velkého počtu prvků (statistických jednotek).
Statistické jednotky mohoUmbýlaOSoby (např. učitelé určité školy), jjrgaruza.£ft,(např. školy nebo fírmyVudálosti (např. počet dopravních nehod), věci, zvířata aj.
Vlastnosti**statistických-jednoteku.vyjadřují statistické znaky. Jestííže^a^iMističlíou jednotkiuzvoHmeaučitele určité školy, můžeme^je^charakterJSMvatastatističkými^znaky (mzda,< stáříykvalifikace, pohlaví aj.).
Statistické znaky dělím6«ria»iíyantitativní a kvalitativní. Kvantitativní znaky vyjadřují úroveň hodnoty.statistického znaku ustatistickéjednotky číselně. Kvantitativní znak může •býtsbuď spojitý, jestHée»hodnot5BznakuíaffiStatistických jednotele^ohoTCi^abýVátSljakékoliv hodnory^určitého intervalu (např. hmotnost nebo výška jedinců), nebo nespojitý
(diskrétní),'jestliže hodnoty znaku u statistických jednotek„jsou,;.yyjádřenyKceločíseln4 (např. počet učitelů ve zkoumaných školách, věk učitele aj.).
"TĚ2!PziroumanýranafciiKstatístidcjfflcfa.'?)ednoteteirčen"šlovilímrvyjádřeríírriT"jde/ o znak kvalitativní. K vyjádření kvalitativních znaků používáme nominální nebo ordinální stupnici. Nominální stupnice je tvořenawdvěnia, neboj^fee^^ejTOtě se vylučujícími kategdffSftii. Jedná-li se oisivě~ kategorie (muž - žena), nazýváise'stupnice alternativní (dichotomická)/^řtóť^MpTia1rTma^tu^                             Např. «j$>dinný: stav žen lze
vyjádžiliSOTBŠJkategoTiSTii (svobodná, vdaná, rozvedená, vdova).
Ordinální stupnice íKjgadřujsckvalitaťivriíSHiil^íE-které lze "Tž3řiějakéhOT. hlediska uspořádat. Např. spokojenosMobyvateIstvaaíS:politickoíríšituacTOze= např. vyjádřit pěti ltateg«£í6n]Ú4«a?.dmps^k6jBfi^^                                                           velmi nespokojen.
KvaliíilfflMsstudetóů^j^yjádřitslQyíiě nebo;číselně: výborně (1), velmi dobře (2), dobře (3), dostatečně (4) a nedostatečně (5). Čísla však vyjadřují pořadí kategorií, nikoliv vzdálenost mezi kategoriemi.
Přehled o statistických znacích je zřejmý z následujícího schématu:
spojité
Statistické znaky
kvantitativní -
kvalitativní
"— nespojité alternativní
MnožinUttVÍecb*statistiDlřýiSfi^ě"dnotek, u nictr>zkoumárnéTstatistické znaky, nazýváme statistickým souborem. Je-li^předmětem zkoumání jeden znak, získáme jednorozměrný statisticky soubor. zjiáťujemesli^tl^kážaé^štStistické jednotky dvariebo^více znaků, dvourozměrný, resp. vícerozměrný statistický soubor.
-Aílastnosti^kterágsouípBaUládem pftf5SaTlzlnTlStátisticí<yíh jednotek do souboru, jsou všem statistickým jednotkám společné a nazýváme je znaky konstantní. Znakypvttichž se statistiekójednotkjwv^oubólffiiíavíájem liší, nazýváme znaky variabilní.
O tom, zda bude statistická jednotka zařazena do statistického souboru, rozhoduje její vymezení z hlediska věcného, prostorového a časového. NejobtfžriejSf je vymezení věcné, ďélJoT^B^Mkladfepřesn^e&iCSgňělžW^^édribzlilclríe rozhodovaKSizařazení jednotky dQ»statistickéhosOTubí>OT,£^^adě^r^á^                                                          jednotky
do«statistii^élTO^oubOř£f©í3íi^drob"nýř¥^iv?tTěltím, kterým je definice doplněna, resp. subjektivním rozhodnutím statistika, nebo výzkumníka.
Při prostorovém vymezení statistického ¥o"uWSJ*jé^^žl^né^uféit území, na které se zkoumánfe-bude• vztahovat. Problém:jmůže nastatiíefady, - jestliže,; se«yezkoumaném 'období velikost^ministiatiyjMrjsdaotky (např. okres), která'próstorwWyWgži^souborrzměnila.
Z hlediska časového rozJišujemefl^tistictóMak^^kafi^                       (intervalové).
U^k&mjyiýí^^l^sJ^^                                                                 okamžik (např. počet
studentů k 31.12.2001), u úsékoM$shí^^ůf1[Q^iiodn& doba (např. hrubý domácí produkt za rok 1998).



Obecně platí, že pro označování statistik výběrového souboru používáme písmena latinské abecedy a pro parametry základního souboru písmena řecké abecedy.
Zobecnění poznatků u výběrového souboru na základní soubor nazýváme induktivním způsobem usuzování (indukcí) '. Induktivní statistika se zabývá metodami," které-nrritíSňují poznatky získané ze statistických-prvků výběrovéhiLJžPJUlblfflOpbecff^^ i závěrysvyjádřenímstiipnějejicrrgpblehlivosti.
Charakteristiky zákJadníKB^ISStiboru (parametry) získáme na základě^pTikTísTI^rtebo na základě statistickéhošetření. V pokusu plánovitě měníme úroveírzkcraman^ch^átitorů a posuzujeme jak tyto změny ovlivm uróvérTžIčoumaňéhó znaku.
Statistické šetření může být:
a)   úplné - je prováděno u všech-prvfců základního souboru. Obvykle je prováděno formou soupisů (např. soupis všech žáků určité školy, soupis pacientů v nemocnici). Pro soupisy obyvatelstva se vžil termín „sčítání lidu" (census). Je , to proces .sběru, vyhodnocování a publikováni komplexních demografických, - ekonortfickych a sociálních údájír^žjistených v^éaerf^určitý okamžik v určitém regiónu (obvykle na území celého státu). Sčítání lidu se opakuje v pravidelných (zpravidla desetiletých) intervalech. V České republice bylo sčítání lidu naposledy uskutečněno v roce 2001.
b)   výběrové - při něm- zjišťujeme" h"63nbty  statistických  znaků  pouze " u ""rrěKttSrých (vybraných)   statistických "jednotek   (prvků)   základního   souboruT^Pffčěí^prvků ve výběru (rozsah výběrového souboru) označujeme symbolem ,,n VPiTIplnění určitých předpokladů můžeme, záběry z výběrových souborů zobecnit-na*základní
Induktivní způsob myšlení má prvořadý význam pro člověka v reálném světě a umožnil lidem přizpůsobit se měnícím se životním podmínkám (ZVÁROVÁ, 1998). Opakem induktivního myšlení (dedukce), při kterém z obecných zákonitostí činíme závěry pro jednotlivé pozorování.
určitých předpokladů můžeme závěry z výběrových souborů zobecnit na základnj soubor. S tím je spojena určitá nejistota o správnosti těchto závěrů. Metody statistické indukce umožňují pomocí počtu pravděpodobností vyjádřit objektivně míru nejistoty těchto závěrů.
Výběrová šetření jsou nejen JeLwější»a-rychlejši>ale«vněkterých případech .umožňují získatj_KýsledJíy„přje^ějšíť,než.1by.' byly dosaženy »při zkoumání základního souboru. Např. při sociologickém průzkumu může menší počet profesionálních tazatelů, na základě rozhovorů vedených s respondenty reprezentativního výběru, získat kvalifikovanější výsledky, než by získali nekompetentní tazatelé u základního souboru (populace).
Mimo to může být získávání určitých znaků (vlastností) statistických jednotek spojeno sjejich destrukcí (např. zkoumání délky životnosti žárovek). Tak bychom zkoumáním základního souboru získali přesné informace o ničem.
Statistické zkoumání se^bvykle**rozděluje>!do-tří fází (etap): statistickés^jišťování, statistickéo-zpracovártí a statistické, vyhodnocování. Nejvýznamnější institucí statistické služby v České republice je Český statisticky úřad. Do jeho kompetence patří získávání, zpracování a poskytování informací, vypracování metodiky statistického zjišťování, vypracování číselníků, registrů a statistických klasifikací. Tyto činnosti zajišťuje ČSU prostřednictvím sítě pracovišť. Výsledkem jeho činnosti je přibližně 130 publikací rozdělených do 26 tématických řad.
1.   Statistické zjišťování. V této fázi zfskáváme*statistické údaje-o-hodnotách. statistických znaků-u-jednotlivýchstatistickýghojednotekftkteré tvoří základní soubor. Tato fáze státistickéhczkoumání byla popsána«vpředchozí části této práce.
2.   Statistické zpracování.  Výsledkem- statistického • zjišťovánL.je..získání. obrovského množstvúidajů, které jsou obvykle nepřehledne..Tyto údaje je třeba setřídit; provést formální.-numerickou a^logickou kontrolu; odstranit chyby, sestavit údaje
do statistických tabulek, případně zobrazit je pomocí statistických grafů.
Základní statistické metody:
1.   Charakteristiky jednorozměrného statistického souboru (střední hodnoty, míry variability aj.)
2.   Regresní a korelační analýza
Tyto metody jsou uvedeny např. v práci: KRÁLÍK, O. - HARTMANN, J.: Základy statistiky pro ekonomy. CERM, Brno, 2000
Z dalších statistických metod je nezbytné uvést:
3.   Analýza časových řad
4.   Analýza rozptylu (variance)
5.   Analýza kovariance
6.    Srovnání úrovně — indexy
7.   Neparametrické testy
8.   Faktorová analýza
9.   Shluková analýza
10. Hodnocení kvalitativních dat


Ekonomie

Ekonomie je věda o nejobecnějších zákonitostech a souvislostech v ekonomickém "životě společnosti. Zabývá se zkoumáním využití vzácných zdrojů k výrobě užitečných komočmT (statků a služeb) a otázkami jak výsledky produkce rozdělit mezi jednotlivé tržní subjekty (domácnosti, firmy a stát). Ekonomika – vedecka disciplina, kt. Zkouma zvlastnosti vyvoje hosp. cinnosti v určitém useku ci odvetvi. Souhrn odvetvi národního hosp.

Pozitivní ekonomie se snaží na základě analýzy objektivní, reality předvídat.chování ekonomických subjektů. Předmětem jejího zkoumání je člověk ekonomický. Zkoumá ekonomickou realitu. Využívá především disciplíny aplikované, matematiky (počet pravděpodobnosti, statistiku, matematické metody). Normativní ekonomie vychází z hodnotových soudů. Za významné považuje otázky etické a sociální. Lidé by se při svém rozhodování neměli řídit pouze ekonomickými kritérii, ale své chování podřizovat morálním soudům. Zatímco pozitivní ekonomie odpovídá' na otázku, jaká je ekonomická realita, snaží se normativní ekonomie odpovídat na otázku Jaká by měla být. Normativní ekonomie tvrdí, že lidé hledají způsob dosahování svých cílů primárně na základě logicko - empirických úvah. Představitelé obou směrů se navzájem obviňují z nevědeckosti a nezodpovědnosti. Pozitivní ekonomové se domnívají, že neexistuje správná nebo "nesprávná odpověď na otázky typu: Jak vysoké by mělo být zdanění obyvatelstva a firem? Jak by měl stát pomáhat sociálně slabším skupinám obyvatelstva? Jaká by měla být nezaměstnanost, inflace?Pozitivní ekonomie může poskytnout kvantitativní odhady přínosů a ztrát, které nastanou např. v důsledku změny úrovně inflace a nezaměstnanosti, pokud se politici k těmto změnám úrovně makroekonomických ukazatelů rozhodnou. Funkce pozitivní ekonomie je přirovnávána k činnosti cestovní kanceláře. Zákazník (politik, politická strana, vláda) se informuje o tom, co při absolvování zvolené cesty získá. Cestovní kancelář (ekonomie poskytuje více nebo méně kvalifikované odhady přínosů a ztrát, které mohou zvolené cesty poskytnout. Definitivní rozhodnutí závisí pouze na politicích.   Pokud by ekonomické cíle byly skutečně jedinými nebo dominantními cíli v chování lidí, vedlo by to ke destabilizaci Společnosti.a)dokonale racionálně uvažující „homo oeconomicus" nebude mít patrně žádné dítě, neboť v současném systému sociálního zabezpečení jsou rodiny s dětmi ve srovnám s Bezdětnými rodinami ekonomicky znevýhodněny; b)vykonávání vojenské služby rovněž ekonomicky nevýhodné. Pro většinu mladých mužů je ekonomicky výhodnější být od vojenské služby osvobozen;c)vystoupit na pomoc napadenému spoluobcanovi  je nesporne v rozporu s prisne ekonomickým uvazovaním. I v případě úspěšného zásahu mohou vzniknout problémy s obviněním o nepřiměřené obraně. Představitelé poz. Ekon. se brání představě, že jednotlivci jsou motivováni pouze sobeckými zajmy Gary Becker

Pozitivní ekonomie se dělí na mikroekonomii a makroekonomii. Mikroekonomie zkoumá chování ekonomických subjektů (jednotlivců, domácností firem a vlády). Spotřebitelé (jednotlivci, domácnosti) se snaží maximalizovat využití příjmů na získán spotřebních statků a z části příjmů vytvářet finanční kapitál, který se snaží efektivně investovat. Firmy (ekonomické subjekty, které organizují podnikání) se snaží maximalizovat zisk resp. dosáhnout příznivé výsledky u dalších ukazatelů. Vláda ovlivňuje ekonomiku na mikroekonomické i makroekonomické úrovni. Pod pojmem vláda chápeme i další instituce a orgány státní správy (ministerstva, parlament, územní orgány, městské úřady aj.). Vláda stanoví pravidla ekonomické činnosti (zákony, vyhlášky, předpisy), jednotlivé daně a cla, investuje do veřejných statků, přerozděluje prostředky (sociální dávky) a nakupuje od firem statky a služby. Makroekonomie analyzuje agregátní proměnné. Snaží se příznivě ovlivnit především:  1.   Produkt (HDP, HNP, ČDP aj.) národní důchod, hospodářský růst a hospodářský cyklus. 2. Cenovou hladinu (inflaci). 3.   Zaměstnanost (nezaměstnanost). 4.   Zahraniční produkt (platební a obchodní bilanci, devizové kurzy). K tomu využívá hospodářsko-politické nástroje: 1. Monetární politiku (regulace-množství peněz v oběhu, úrokové sazby, minimální bankovní rezervy). 2.   Fiskální-politiku (příjmy a výdaje centrálních a regionálních orgánů). 3. Důchodovou (stabilizační) politiku (regulace mezd a cen některých druhů zboží a služebiflájemné, doprava; energie aj.). 4. Zahraničně hospodářska politika (podpora vývozu a omezování dovozu, regulace devizových kurzů). Úroveň makroekonomických ukazatelů rovněž ovlivňují vnější vlivy: 1. Počasí a podnebí. 2. Zahraniční produkt (úroveň HDP u našich nejvýznamnějších obchodních partnerů) 3.  Politická a sociální stabilita (války, revoluce, stávky aj.) 4. Demografický (populační) růst.

Vědecké metody v ekonomii umožňují chápat jevy v jejich složitosti. Využíváme: 1.  Pozorování. Vypovídají o minulé i současné realitě. 2. Ekonomická analýza. Vyvozuje z pozorování souvislosti a zákonitosti. 3. Statistická analýza. Ověřuje významnost jednotlivých souvislostí. Umožňuje eliminovat nevýznamné údaje a proměnné. 4.Experimenty mají v ekonomii omezený význam. 5.Matematické modely, matematické metody, simulační metody.



Chyby (léčky) v ekonomii. 1.Splnění předpokladu „za jinak stejných podmínek" 2.Zaměňování příčiny a následku. 3.Celek není mechanickým součtem částí.4.Subjektivnost v ekonomii.5. Stochastický (pravděpodobnostní) charakter ekonomických jevů. tři vzájemně související ekonomické problémy: Co- tj.jaké statky a v jakém množství vyrábět. Jak - tj. jaké zdroje a v jakých kombinacích budou použity k výrobě požadovaných statků. Řešení této otázky vyžaduje zvolit reálnou (pokud možno optimální) kombinaci zdrojů a technologií výroby. Pro koho - tj. řešení otázky,jak se rozdělí produkt mezi jednotlivé skupiny osob ke spotřebě. Jedná se tedy především o problém rozdělování důchodů. P. Samuelson a W. Nordhaus. Řešení výše uvedených otázek (co, jak, pro koho) předpokládá kombinování vstupů (zdrojů) za účelem výroby výstupů: tj. spotřebních statků, služeb a kapitálových statků..

Statisticke metody v ekonomii Statistika je slovo, které má mnoho významů např. a)   statistické dotazníky a výkazy. b)  číselné údaje uveřejňované ve zprávách o výsledcích činnosti organizací a institucí (firmy, územní celky, státy aj.), se kterými je veřejnost seznámena ve sdělovacích prostředcích. c) výsledky experimentů. d) organizace pověřované statistickým zjišťováním a zpracováním výsledků. Významné postavení má především Český statistický úřad (CSU) a specializovaná pracoviště řady firem a institucí e) teoretická disciplina zabývající se metodami a modely pro popis základních souborů a pro zobecnění výsledků získaných z výběrových souborů (včetně statistických odhadů a testování hypotéz). Někdy je statistika považována za společenskou vědu, matematickou ,popisnou statistiku, matematickou statistiku.Z dehonestujících výroků o statistice 1. „Existují tři druhy lží: lež prostá, lež odsouzeníhodná a statistika". Benjaminu 2. Winston Churchill „Věřím pouze té statistice, kterou si sám zfalšuji."  K zvýšení významu statistiky přispěl nejen rozvoj matematicke statistiky ale především exploze vypoceni techniky. Existence počítačů speciálních souborů statistických programů a databázi vytvořilo zcela nové možnosti pro uplatnění statistiky. S počítačovým zpracováním statistických udaju je spojena i řada výhod (přesnost, rychlost, grafické zobrazení vstupních dat i výsledků, možnost transformace některých veličin aj.), ale i řada nevýhod, ke kterým dochází především v důsledku nedostatečných znalostí statistických metod uživateli
1. Charakteristiky jednorozměrného statistického souboru (střední hodnoty, míry variability aj.) 2.   Regresní a korelační analýza 3.   Analýza časových řad4.   Analýza rozptylu (variance)5.   Analýza kovariance6.    Srovnání úrovně — indexy7.   Neparametrické testy8.   Faktorová analýza9.   Shluková analýza10. Hodnocení kvalitativních dat


Statisticky soubor, který obsahuje vsechny statistické jednotky, které jsou předmětem statistického zkoumání, se nazývá základní soubor. Počet prvků v základním souboru může být konečný (označujeme jej symbolem N) nebo nekonečný. Obvykle je však velmi rozsáhlý. Je proto z úsporných i časových důvodů výhodné metodami náhodného (pravděpodobnostního) výběru, nebo metodami záměrného výběru, získat ze základního souboru výběrový soubor a z hodnot znaku prvků výběrového souboru snažíme odvodit závěry pro základní soubor (populaci). V následujícím přehledu jsou uvedeny termíny a symboly používané u výběrového a základního souboru:
Statistický soubor    Výběrový    Základní (populace)
Počet prvků (četnost souboru)    n    N
Charakteristiky    statistiky    parametry
Střední hodnota    výběrový průměr (x)    Mí
Rozptyl    výběrový rozptyl s    o2
Regresní koeficienty    bo.b1, ... ,bp    betao, 1, 2, P
Korelační koeficient    r    ro