Koncentrace soteriologického významu v události Kristova kříže
Celý příběh osoby Ježíše má spasitelský význam. V životě Ježíše se vše koncentruje ve velikonočním dramatu. Spasitelský význam má celý Ježíšův život, ale koncentruje se to v kříži. V každém životním příběhu jsou určité uzlové body; stejně tak v životním příběhu Ježíše jsou uzlové body, koncentrace jsou pak velikonoční události.
Nesprávné a diskutabilní pojetí soteriologického významu Kristova kříže
1/ Při čtení Ottových skript nabýváme dojmu, že vykoupení je způsobeno aktem vtělení. Toto je nesprávné, jelikož:
- pak by kříž byl něčím nadbytečným
- pak by byl člověk vykoupen bez svého přičinění (k tomu, aby byl člověk vykoupen, musí se o to přičinit)
- člověk dochází k ospravedlnění skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista
2/ Ježíš zvítězil nad mocí zla, ale neplatil ďáblovi výkupné svou krví: v NZ se nikde neříká, komu platil Kristus výkupné; Bůh je Pánem jak člověka tak ďábla => proto je nesprávné tvrdit, že Kristus platil výkupné ďáblovi.
Ani nemohl Kristus platit výkupné svému Otci, protože nás Otec nedržel v žádném vězení.
3/ Kříž není zástupný trest (že Kristus snášel tento trest, kterým by Otec potrestal nás) – to je nesprávné, protože Bůh je láska. V Trojici nemůže být rozpor (nemůže být Otec rozhněván a Syn milosrdný). O Božím hněvu se mluví analogicky (nám se to jeví jako hněv) – Bůh se nehněvá, ale to, co není láska, tak to „sežehne“ oheň Boží lásky.
4/ Jestli Ježíš zažíval pekelná muka – utrpení Ježíše bylo nezměrné, ale podstata pekla je beznaděj => Ježíš neumíral v beznaději => nezažíval pekelná muka.
5/ Kristus platil něco Bohu – Bůh je spravedlivý a za svou urážku musí požadovat spravedlivé zadostiučinění. Ale celé stvoření nemůže toto zadostiučinění udělat, proto posílá svého Syna. Tato teorie je neudržitelná, protože pořád je zde řeč o tom, že Kristus Bohu něco platil. Ale Bůh je láska.
Neexistuje kategorie, která by soteriologický význam dokázala plně vystihnout, vše jsou to analogie. Biblická kategorie jsou: vykoupení, smíření, oběť; mimobiblické: zadostiučinění, zásluha. Kříž je tedy:
A/ Zadostiučinění – na nemoc hříchu je nejlepší terapie, jakou Bůh vybral (spasitelské dílo je terapeutický proces). Bůh chce člověka dovést k duchovnímu zdraví. Toto spasitelské dílo je nejlepší lék na hřích.
Zadostiučinění: a/ teocentrické – Bůh kvůli své cti požaduje náhradu – Anselm
b/ antropocentrické – uzdravení člověka, vrací se čest člověka – Akvinský
B/ Zásluha – v Písmu je napsáno, že spása je DAR (Boží transcendence), ale záleží na skutcích (podle skutků budeme souzeni – Boží spravedlnost).
Milost posvěcující = počátek oslavení, oslavení = dovršená milost. Bůh se nám daruje bezvýhradně (bez ohledu na to, jaký jsem a jak se chovám), člověk svými dobrými skutky si otvírá srdce, aby mohl přijímat toto Boží sebedarování.
U Krista: Kristus nás nevykoupil svým utrpením, ale vnitřním úkonem utrpení. Takže spása není pasivní (kříž – to je zlo), ale aktivní (prožívání utrpení). Spása je svobodný Boží dar, Ježíš je prostředník, spása se k nám dostává skrze Ježíše. Bůh se daruje Ježíši v úkonu vtělení a Ježíš má toto Boží darování reprezentovat viditelně člověku => Bůh se daruje člověku skrze lidské dílo Ježíše Krista
C/ Vykoupení a cena spásy:
Vykoupení – ve SZ za dluhy, když někdo nemohl zaplatit, tak šel do dlužního otroctví (nejbližší příbuzný měl právo a povinnost tohoto příbuzného vykoupit), tak to bylo v Izraeli; tady je to pojímáno, že Bůh vykoupil Izraele. Analogie: Bůh je naším nejbližším příbuzným, ale nikomu nic neplatí. Vykupitel ve SZ je Hospodin, v NZ je Kristus (to poukazuje na Ježíšovo božství). Vykupitel a spasitel je celá Trojice; lidské dílo vykoupení přísluší vtělené osobě Slova (Ježíš).
Cena – odpovídá velikosti hříchu (Anselm), že Bůh přesně vypočítá a „platí“ přesně to, co je třeba; cena je přemrštěná (Tomáš Akvinský, Bonaventura), že Bůh, když vidí, že jeho dítě potřebuje vykoupení, tak nepočítá a „hodí celý měšec“ (to svědčí o Boží lásce).
D/ Oběť – oběť implikuje kult, tím se míří na liturgii, kněžství... Oběť a kněžství patří k sobě. Oběť je otázkou vnitřního úmyslu. Kristův kříž je obětí, ale je třeba se na to dívat analogicky. Nelze se dívat na tuto oběť religionisticky nebo starozákonně. V NZ se hovoří o oběti konkrétní (naproti tomu ve SZ obecně):
1/ Ježíš hovoří o své oběti jako o oběti smlouvy (Ex) – nejdřív se sklání Bůh k Izraeli, pak je odpověď Izraele
2/ Jan klade důraz na oběť Beránka (J) – je to vysvobození z Egypta
3/ Žid; 2 Kor 5,21 hovoří o oběti smíření – jde o obnovu společenství; nikde není ve SZ řečeno, že by se usmiřoval rozhněvaný Bůh. Ve SZ je obraz vyhánění kozla s hříchy lidí do pouště.
4/ Ef 5,2 oběť jako celopal – zvíře se obětovalo celé; Bůh se dává člověku celý (když se to převede na Trojici)
5/ Iz 53,12 oběť služebníka Hospodina – důležitý byl vnitřní úmysl, zvíře bylo zástupné (liturgie musí vyjadřovat rozhodnutí vůle – rozhodnutí srdce). Oběť je způsob, jak člověk odpovídá Bohu na jeho sebedarování. Pravá oběť je oběť Ježíše Krista, všechny ostatní oběti jsou analogické (jak za SZ tak i ty dnešní).
E/ Odpuštění a smíření – 2 Kor 5,17 – 21 – zde je patrné, že Bůh usmiřuje sám se sebou. Usmíření je obnova společenství. Když je poškozený a ten, kdo poškozuje (provinilý), odpuštění je akt poškozeného. Bůh je odpuštění samo; Bůh nemá nic společného se zlem => Bůh netrestá člověka, ale člověk se „trestá“ sám, když se odlučuje od Boží lásky. Provinilý má bolest z odloučení od Boha, lituje, Bůh se vciťuje do této bolesti člověka, člověk odpovídá na Boží sebedarování (je to, jako když se roubuje strom – rána k ráně). Bůh odpouští a smiřuje nás se sebou samým, protože my toho usmíření nejsme sami schopni, proto přichází Ježíš, aby doplnil to, čeho my nejsme schopni. Odpuštění je možné třeba jen z jedné strany (když poškozený odpustí provinilému), ale nemůže ho nutit k smíření (k obnově společenství), když ten druhý nechce.
Význam vzkříšení a kříže Krista a dary Ducha svatého
Soteriologický význam vzkříšení – exemplární příčina spásy a také finální příčina spásy. V eucharistii je Kristus vzkříšený a to proto, že vzkříšení zahrnuje vše.
Dary Ducha Svatého – cílem těchto darů je to, že se Bůh chce člověku darovat.
