Časný věk= od narození člověka do batolecího věku.
K. Horney- jestli že se dítě tohoto věku dostává k něčemu nučitelnému, tak z toho vzniká bazální úzkost. Je to vlastně důsledek nečitelnosti interakcí ( zvláště s rodiči se to hodně stává), či přílišné náročnosti.
H.S. Sullivan- Absolutní euforii či absolutní napětí (tenze, „hrůza“) je důsledkem napětí vyvolaného konfliktními interakcemi s okolím. Utváření osobnosti reprezentují 2 základní snahy: snaha o dosažení uspokojení
snaha o dosažení bezpečí
A. Adler- pocit méněcenosti vychází ze 2 typů zkušenosti: přílišného hýčkání dítěte na jedné straně, či odmítání a zanedbávání dítěte na straně druhé. V důsledku se rozvíjejí vadné cíle podle míry vitality:
- upoutat pozornost - odveta
- boj o moc - rezignace
E. Berne- poctivá základna.
já jsem špatný ↔ vy jste dobří já jsem dobrý ↔ vy jste špatní
já jsem dobrý ↔ vy jste dobří já jsem špatný ↔ vy jste špatní
- potřeba pohlazení
- potřeba strukturace času
- potřeba ujištění o vlastní pozici ve světě
E. Erikson- základní důvěra a nedůvěra je důsledek prvních interaktivních zkušeností.
Setkání člověka s kulturou
1. Již v časném dětství se utváří globální tendence prožívat a přijímat svět určitým způsobem. Stručně řečeno jako: svět „pro mne“
svět „vedle (mimo) mne“, či
svět „proti mně“
2. Poznávání světa se děje skrze aktivitu, činnost a prostřednictvím sociálních kontaktů
( komunikace).
● ovlivňování (výchova, kultivace, péče, vedení, řízení, terapie,...) vycházejí z těchto základních sociálních potřeb:
- potřeba sociální aktivity
- potřeba strukturalizace životního prostoru (materiálního, duchovního a časového)
- potřeba osobní a sociální intimity, svobody a autonomie
- potřeba začlenění do society a zaujetí pozice v ní odpovídající sebepojetí jedince
- potřeba akceptace (být akceptován jinými), sebeakceptace (akceptace sebe sama v kontextu srovnání s ostatními) a akceptování (akceptovat jiné)
- potřeba sebepotvrzení, sebeuskutečňování a seberealizace
● naplnění těchto cílů facilituje (usnadňuje, urychluje):
- zakotvenost v sociálních vztazích (sounáležitost)
- existence objektivní sociální podpory ( + vědomí podpory)
- aktivizující a podpůrné klima v členských skupinách
- reálná šance k sebeuvědomění se ve společenské dělbě aktivit a úloh
- kultura (makro – i mikro- prostředí) v níž je jedinec chápán jako aktér, protagonista sociálních situací, nikoliv jako jejich (pasivní) aktér (produkt)
2. přednáška : Socializace 3. 10 2007
M. Nakonečný: - přeměna biologického jedince v kulturní bytost.
H.P. Frey: - příprava individua na výkon jeho sociální role... včlenění jedince do aktivit a úloh, které musí naplňovat jednotlivci v zájmu zachování (funkční) existence society.
B. Emöke- proces začleňování se do společnosti, během něhož se jedinec naučí poznávat sebe a své prostředí, osvojí si pravidla soužití a možné i očekávané způsoby chování.
T.M. Newcomb- osobnosti v sociální interakci
O. Klinberg- aktivity individua ovlivněné jinými individui
M. Scherif- individuum ve vztahu k sociálně stimulujícím situacím
D. Krech- události interpersonálního chování, interpersonální chování jeho zákonitosti, proměny a podstata
W.E. Lambert- studium jedinců v sociálním a kulturním prostředí
Charakteristika procesu socializace- proces socilalizace zahrnuje všechny stránky duševní činnosti, tj. oblast - kognitivní ( socializace poznávání)
- emotivní ( socializace citů)
- konativní (socializace vůle)
Socializace je a) procesem permanetním, probíhá neustále, po celý život jedince
b) procesem stadiálním, v průběhu socializace lze odlišit fáze (stádia, etapy) socializačního procesu na základě sociálněpsychologického kritéria.
Proces humanizace
personalizace kulturace personalizace socializace
utváření osobnosti utváření „my“
vrůstání do mezilidských vztahů utváření etických a estetických kritérií osvojování a zaujetí individuální profesní role
utváření „já“ utváření stylu života přijetí občanské role
strukturace a integrace psychiky osvojování kultury society rozpoznávání společenskoekonomické dělby úloh ve společnosti
Jak se cocializuje „já“? jedinec v důsledku setkání se společností (kulturou)...
... si utváří určitou představu oé sobě (sebeobraz, sebepojetí)
... prožívá sebe sama a zvláště důsledky svého chování a na základě toho se vytváří sebeocenění (sebeúcta)
...uvažuje čím dál zraleji o sobě a svých možnostech ve vztahu k okolí, které rovněž poznává stále detailněji a vytváří si představu o své budoucnosti, o svých cílech (sebekoncepci), kterou začíná prosazovat (seberealizace)
... mění své představy o cílech i svých možnostech, v závislosti na tom, jak je nebo není úspěšný, mění se jeho vztah k cílům (aspirace)
... si utváří svědomí, vnitřní, subjektivní normu skrze niž posuzuje (prožívá) své chování a jednání
.. vedle těchto bezprostředně se k „já“ vztahujícím atributům si vlivem společenského života osvojuje společenské role, získává nové sociální dovednosti a osvojuje si nové sociální motivy
Autonomie, autenticita, empatie, kongruence
... „vřazení“ a soulad s normou? psychosociální zralost
- přiměřené vnímání sociálního prostředí, životní sociální situace
- kultivované sebehodnocení a sebepoznání
- prožitek „identity“ (pohlaví, status,...)
- schopnost sebeovládání ( ovládání svého chování ) a seberegulace
- sebeúcta a sebeakceptace
- schopnost seberealizace
- autonomie a autenticita
- integrace osobnosti i konání
- odolnost vůči stresu (frustrační tolerance)
- aktivní přizpůsobení a činnorodost
