Slovní zásoba, její rozvrstvení a způsoby obohacování

Lexikologie - nauka o slovní zásobě
- základní jednotkou slovní zásoby je lexém
Jádro slovní zásoby – slova nejvíce používaná na celém území ve všech oblastech, od dávné doby se nemění
Individuální slovní zásoba: a) aktivní – slova aktivně používaná (5 000 – 10 000)
b) pasivní – slova, kterým rozumíme, ale nepoužíváme je, liší se vzděláním a zájmy (9 000 – 40 000)

Lexikografie – věda, která se zabývá sestavováním slov

Typy slovníků:
1) thesaurus – slovní zásoba od počátku vývoje
2) překladové (D. A. z Veleslavína)
3) výkladové – vysvětlují význam slova týmž jazykem; slovo zpracované jako heslo
a) jazykové (SSJČ, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost)
b) naučné (Ottův slovník naučný, Diderot)
4) speciální (Slovník cizích slov, Akademický slovník cizích slov, Slovník ortografický – Pravidla českého pravopisu, Historický slovník, Frazeologický slovník, Terminologický slovník, Obrazový slovník – Orbis Pictus …)

Stylistické rozvrstvení slovní zásoby:
1) Slova spisovně neutrální
2) Slova slohově zabarvená – příznaková
a) slova spisovná: - hovorová
- termíny
- knižní
- poetismy
b) slova nespisovná: - obecně česká
- dialektismy
- slangová slova
- profesní
- argotická slova
3) Slova citově zabarvená (expresiva)
a) kladná: - familiární
- dětská
- mazlivá
- hypokoristika (zdrobněliny vlastních jmen)
- eufemismy (zjemnělá slova – zesnul)
b) záporná: - hanlivá
- zhrubělá
- zveličelá (augmentativa)
- vulgarismy
- dysfemismy – zhrubělá slova
4) Slova podle dobového příznaku
a) archaismy (slova zastaralá)
b) historismy (již neexistující skutečnost)
c) neologismy (slova nová)

Způsob obohacování slovní zásoby v češtině:
1) tvoření nových slov
a) odvozováním
b) skládáním
c) tvorba zkratek
2) tvoření sousloví
a) univerbizace (sousloví se spojuje do jednoho slova)
b) multiverbizace (z jednoho slova vznikne sousloví)
3) přejímání slov z cizích jazyků
a) slova již zdomácnělá
b) slova cizí – zachovala si původní ráz: - zcela běžná
- méně běžná
- omezena na okruh odborníků
- mezinárodní
- nespisovná
Slova byla přejata z mnoha cizích jazyků – NJ, AJ, FJ, IJ …
Důvody přejímání slov: - rychlý rozvoj věd (nové pojmenování)
- mezinárodní srozumitelnost
- někdy vyjasňuje naopak nesrozumitelnost
- cizí výraz někdy zmírňuje nepříjemné nebo trapné pocity

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

- je blízký Čelakovskému – inspirace lidovou slovesností
- pocházel ze staré písmácké rodiny – studoval práva, filozofii
- přítel Palackého, zastával protichůdné názory s Máchou
- sbíral lidovou slovesnost (slovanskou) – básně, pohádky – vydával starší českou literaturu, překládal z ruštiny kroniky
- básník
- dílo: Prostonárodní české písně a říkadla
Pohádky
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
- v pohádkách se snažil o dávné představy lidí o životě, velká váha k symbolům, jazykově pohádky upravoval
Kytice z pověstí národních
- sbírka, která vyšla roku 1853
- básně mají nejčastěji formu balad – původně vycházely časopisecky (11) – dokladem lidí v dávných dobách – inspirace v lidových pohádkách, pověstech či legendách
- motivy – střet člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, vztahy mezi lidmi (matka a dítě), vina a trest – Erben se domnívá, že člověk se dopouští viny – tragický konec
- básně – Vodník, Zlatý kolovrat, Záhořovo lože, Holoubek, Věštkyně (předpověď lepších časů pro český národ), Poklad (Velký pátek – otevírají se poklady – matka nechala dítě v jeskyni)
- jazykové prostředky – blízké lidovým prostředkům (stručnost, názornost) – inspirovali se později mnozí umělci

NÁRODNÍ OBROZENÍ - II. fáze

II. fáze
- doba ovlivněna ještě napoleonskými válkami
- roku 1813 v Rakousku dochází k politické reakci – panovníci se obávají obrozeneckých bojů – zesílení policejního režimu – působení kancléře Metternicha
- stále u nás pokračoval boj za národní samostatnost
- úkoly 2. fáze NO:
- rozvoj básnického a odborného jazyka + rozšíření slovní zásoby
- posilování historického vědomí národa = historicismus
- posilování myšlenky slovanské vzájemnosti
- dostávají se k nám myšlenky preromantismu
Josef Jungmann (1773 – 1847)
- zasloužil se o tvorbu umělecké i odborné literatury výhradně v češtině
- formuloval nový program – uzákonění nové spisovné normy a vzniku české terminologie (odborné názvosloví)
- soustředil kolem sebe spisovatele i vědce – Jungmannova básnická a vědecká škola
- zásada uvědomělého češství = za Čecha považoval nejen toho, kdo v Čechách žije, ale i česky mluví
- dílo: Slovník česko-německý
- 5-dílní slovník (120 000 slov)
- uvádění archaismů do jazyka, vytváření novotvarů (nerost, dusík, vzduch…)
Rozmlouvání o jazyce českém
- stať, která vyšla v časopise Hlasatel
Slovesnost
- učebnice literární teorie a čítanka pro gymnázia
Historie literatury české
- dějiny české literatury, autor rozděluje vývoj na 7 období
- první dílo v češtině, které podává obraz o historii literatury – uváděn knihopisný seznam
- popisuje polické i společenské poměry a vývoj jazyka v každém ze 7 období
Zápisky
- Jungmannův „deník“, který vyšel až posmrtně
- velký odpůrce církve a šlechty – obdiv Voltaira
Oldřich a Božena
- 1. česká romance
- Jungmannovy překlady:
- R. Chateaubriand – Atala (epos – indiánské prostředí)
- J. Milton – Ztracený ráj (barokní duchovní epos)
- Goethe, Schiller, Slovo o pluku Igorově…
Jungmannova básnická a vědecká škola:
Milota Zdirad Polák
- básník
- dílo: Vznešenost přírody
Jan Evangelista Purkyně
- fyziologie
Antonín Marek
- zakladatel české logiky
J. S. Presl
- botanika
K. B. Presl
- chemie a mineralogie
Posilování historického vědomí národa
- posílení českého národa v národně osvobozeneckém boji byl také návrat do české minulosti (k významným osobnostem českých dějin)
- minulost byla zachycována vědecky, ale také v poezii
Dějepisectví
František Palacký (1798 – 1876)
- zakladatel českého moderního dějepisectví
- pocházel z Moravy
- působil jako zemský historiograf a také jako šlechtický vychovatel
- zasloužil se o založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum
- Matice česká – vydavatelství výhradně českých knih
- byl zastáncem tzv. austroslavismu (byl pro federaci) – ke konci života mění názor (samostatný stát)
- označován „otec národa“, jeho výrok: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“
- dílo: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě
- 5-dílné dílo – nejdříve vycházelo německy
- sepsány dějiny od nejstarších počátků po nástup Habsburků (1526)
- za vrchol českých dějin je považováno husitství
- dějiny se blížily uměleckému zpracování – poutavost
- dílo ovlivnilo později mnoho umělců (Smetana, Aleš, Jirásek…)
Pavel Josef Šafařík
- původem Slovák
- spolupracoval s Palackým – pokračovatel Dobrovského
- dílo: Slovanské starožitnosti
- dějiny slovanských národů od počátků po 10. století
- snaha o důkaz, že Slované také vytvářeli evropskou historii
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích
- zájem o slovanskou jazykovědu a literaturu
Počátkové českého básnictví
- propagace časomíry v české poezii
Uctívání minulosti v poezii – rukopisné padělky:
- v této době byla až přeceňována doba starých literárních památek, které měly dokázat kulturní vyspělost národa
- české literatuře chyběly starobylé eposy – vznik padělků (falzifikátů) od konce 18. století:
Rukopis královédvorský (RK)
- nalezen roku 1817 ve Dvoře Králové nad Labem
- obsahoval památky datované do 13. století
- skladby lyrické, epické i lyrickoepické – např. oslava vítězství nad nepřáteli, milostné písně, dávnověk byl zidealizovaný
- Dobrovský věřil v jeho pravost
Rukopis zelenohorský (RZ)
- nalezen roku 1818 v Zelené Hoře u Nepomuku
- památky datované do 9. – 10. století – např. část Libušina soudu, Staročeský sněm vladyků, minulost líčena velmi přehnaně
- rukopis vzbudil obavy – zjistila se jejich nepravost
Padělatelé rukopisů:
Václav Hanka
- knihovník a archivář Českého muzea
- jazykovědec
Josef Linda
- novinář a spisovatel
Spory o rukopisy se vedly celé 19. století, vědecké důkazy o nepravosti podány v 80. a 90. letech profesory KU (T. G. Masaryk, Jan Gebauer, Jaroslav Vlček, Jaroslav Goll). Rukopisy potlačily historické vědomí národa + jiné inspirace.
Myšlenka slovanské vzájemnosti
Jan Kollár (1793 – 1852)
- původem Slovák, studoval filozofii a teologii (Jena)
- působil jako evropský kněz a později univerzitní profesor
- zabýval se studiem Slovanů
- ovlivněn F. W. Schmidtovou (Mína)
- ke konci života se stává zastáncem austroslavismu
- dílo: Básně
- objevují se sonety (znělky) věnované Míně
Slávy dcera
- obsahuje Předzpěv (smutek, žal nad vyhubením Pobaltských Slovanů + vidina lepší budoucnosti pro Slovany) a dalších 5 zpěvů – psáno ve formě elegického distichu
- zpěvy: I. Sála
II. Labe, Rýn, Vltava
III. Dunaj
IV. Lethé = bájná řeka symbolizující slovanský ráj
V. Acheron = bájná řeka symbolizující slovanské peklo
- zpěvy jsou spojeny základní dějovou osnovou – Sláva = bohyně slovanstva – na sněmu bohů si ztěžuje, čím vším museli Slované projít – bůh Milek stvoří Slávě dceru – Mínu, která symbolizuje šťastnou budoucnost Slovanů a provází básníka zeměmi (Dante Aligieri – Božská komedie)
- asi 600 sonetů psaných přízvučným veršem, jazyk složitý a zastaralý
- zaměření básní – vlastenecké, milostné a výchovné
Národnie zpievanky
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
- tvůrce ohlasové poezie – snažil se napodobovat lidovou slovesnost
- pocházel ze Strakonic
- básník, etnograf a jazykovědec, ale působil i jako vychovatel ve Wroclavi
- dílo: Slovanské lidové písně
Mudrosloví národu Slovanského přísloví
- sběratelská činnost
Ohlas písní ruských
- autor čerpal hlavně z ruských bylin
- popisuje vítězství bohatýrů nad nepřáteli
- básně reagují na tehdejší události, některé básně obsahují bajku
- převaha epických básní – Bohatýr Moromec (úvodní báseň – Moromec miloval a bojoval za ruský národ – pomstí se za smrt mládence, kterého ubili Tataři), Velká panychida (panychida = mše za mrtvé; známá báseň – epizoda z Napoleonských válek, kdy Francouzi po požáru Moskvy postupují a byli poraženi Kutuzovými vojáky; požár Moskvy = mše za mrtvé), Ilja Volžanin, Čurila Plenkovič (o bohatýrech)
Ohlas písní českých
- život českého lidu (30. léta 19. století)
- převažují lyrické básně nad epickými – Vrchní z Kozlova, Český sedlák, Prokop Holý (básně), Toman a lesní panna (balada –vychází z pohádek a pověstí – považována za 1. českou baladu evropské úrovně, použití gradace, zvláštně podaná atmosféra letní noci – „Toman, varován svou sestrou, jede přesto doubravou, setkává se se svou milou, zdrcen odjíždí doubravou)
- chtěl původně ohlasy lidové poezie všech slovanských národů, byl ovlivněn romantismem, protože se inspiroval v lidové tvorbě = jeden znak romantismu
Divadlo ve 20. letech 19. století
- lepší organizace českého představení – Stavovské divadlo – nejvíce hrány české opery, rytířské či historické hry
Jan Nepomuk Štěpánek (1783 – 1844)
- talentovaný ale nesnášenlivý
- autor veseloher a frašek
- dílo: Čech a Němec
- fraška, vztah lásky 2 mladých lidí – mládenci přijde do cesty Němec – dopadá špatně – zesměšněn (pobavení diváků)
Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
- autor veseloher – ve 20. letech nejvýznamnější
- profesor na gymnáziu (Praha, Hradec Králové)
- dílo: Hadrián z Římsu
Zlý jelen
Divotvorný klobouk
Příchod Karla IV. do Čech
- prozaické dílo
Blaník
III. fáze
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
- pocházel z Kutné Hory – tvůrce českého realistického dramatu
- organizátor kulturního života, pořádal bály, besedy, inicioval divadelní představení
- zdůrazňování výchovy v dílech
- byl ve sporu s Karlem Hynkem Máchou (odlišný pohled na literaturu)
- působil i v časopise – Kwiety české (Květy)
- psal dramata, povídky, pohádkové hry (báchorky) – ochotnické herec – povídky o lidech z umělecké společnosti, kteří nebyli pochopeni, či o lidech z chudých poměrů
- dílo: povídky
Chudí lidé
Rozervanec
Dekret Kutnohorský
dramata
Jan Hus
- hra zachycující život Jana Huse a aktualizuje názory, zfilmováno
Jan Žižka
Jan Roháč
Kutnohorští havíři
- hra – vzpoura havířů, alegorie na stávku dělníků
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
- fraška z pražského lidového prostředí, proloženo písněmi
- nápěv, který zpíval slepý houslista Mareš, se stal inspirací pro českou hymnu (hudba – František Škroup)
Paličova dcera
- zachycuje vztah, který trpí pověstí otce
Strakonický dudák
- snaha ukázal prototyp dobrého člověka
- jazyk lidový + básnická vyjádření
- Vocilka (světák, zlý – mamon), Kalafuna, Dorotka (dudákova manželka)
- oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví; varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
Jiříkovo vidění
- touha po lepším životě, penězích, kariéře

NÁRODNÍ OBROZENÍ - období po době temna: 70. léta 18. století – 1. polovina 19. století

- období po době temna: 70. léta 18. století – 1. polovina 19. století
- velké společenské a kulturní hnutí, jehož cílem bylo formování novodobého českého národa
- objevuje se národně osvobozenecký pojem – spojeno s touhou po hospodářském a kulturním osvobození
- vzniká spisovná čeština a česká literatura se dostává na daleko vyšší úroveň
- působily myšlenky osvícenců
- mělo ekonomické důvody, protože koncem 18. století proběhly důležité hospodářské změny
- vliv měla též Velká francouzská revoluce
- vláda Marie Terezie a Josefa II. – inspirace v osvícenství, díky nim proběhly důležité reformy, které umožnily přechod od feudalismu do kapitalismu (roku 1781 – zrušení nevolnictví, 1848 – toleranční patent…)
- hrozila germanizace
- nejdůležitějším prvkem NO = čeští měšťané
- periodizace NO:
I. fáze = obranná (defenzivní) fáze – Josef Dobrovský (70. léta 18. století – začátek 19. století)
II. fáze = útočná (ofenzivní) fáze – Josef Jungmann (začátek 19. století – 20. léta 19. století)
III. fáze = vyvrcholení a doznívání obrozeneckých snah (30. – 50. léta 19. století)
I. fáze
1) obrozenecká věda
a) historiografie – snažila se zbavit náboženských předsudků, důraz na skutečné historické prameny – nejslavnější období bylo pro autory husictví
Gelasius Dobner
- odhalil nepravost Kroniky české (Václav Hájek z Libočan) a napsal k tomu 6-dílný komentář
František Martin Pelcl
- 1. profesor češtiny na KU po Bílé hoře
- dílo: Nová kronika
- sepsal dějiny od praotce Čecha až po Karla IV. – 3 díly
b) jazykověda (lingvistika) – jazyk je nejdůležitějším prvkem každého národa – ustálení jazykové normy obrozenců, obrana jazyka – zdůraznění významu češtiny v historii, snaha vytvoření novodobého českého jazyka
Josef Dobrovský (1753 – 1829)
- narodil se v Uhrách a studoval havlíčkobrodské gymnázium – KU (filozofie a teologie)
- po studiích působil jako vychovatel u hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci
- cestoval – Švédsko, Rusko
- díla psal německy, popřípadě latinsky, protože češtině moc nedůvěřoval
- dílo: jazykověda
Zevrubná mluvnice jazyka českého
- 1. vědecká gramatika ČJ napsaná německy
- navázal na Veleslavínskou češtinu a ustálil jazykovou normu
- provedl tzv. analogickou úpravu pravopisu (pány – páni, psy – psi)
Slovník německo-český
- dvoudílný slovník, přispěl k obohacení slovní zásoby ČJ
literární historie
Dějiny české řeči a literatury
- vědecké dílo napsané německy, zkoumá vývoj literatury a jazyka souběžně
- vyzvedává Veleslavínskou dobu, kritika faktů
slavistika – Dobrovský založil tuto vědní disciplínu
Základy jazyka staroslověnského
- 1. vědecká učebnice staroslověnštiny napsaná latinsky
prozódie – nauka o rytmu řeči
O české prozódii
- vypracoval pro ČJ tzv. silabotónický systém (trochej)
2) počátky novočeského básnictví – byly vydávány almanachy (sborníky)
Václav Thám
- dílo: Básně v řeči vázané
- almanach – objevuje se anakreontika i básně z 16. a 17. století – ČJ je schopná vyjádřit složité myšlenky
Za 10 let – založení básnické skupiny – „první novočeská básnická škola“ – v čele A. J. Puchmajer
A. J. Puchmajer
- vydal celkem 5 almanachů
- dílo: Sebrání básní a zpěvů (3)
Nové básně (2)
- užití anakreontiky, humorné a idilické poezie + bajka, epos
- psáno v silabotónickém systému
3) počátky novodobého dramatu – snaha zajistit pravidelná česká vystoupení na české scéně – vychovat české herce a psát české hry
divadelní scény: Divadlo v Kotcích (fungovalo od roku 1738) – hrány především německé hry
Stavovské divadlo (1783) – později Tylovo divadlo – hrány německé hry
1771 – Kníže Honzík (Divadlo v Kotcích) – 1. česká hra
Obrozenci – sbírka – založili společnost – Vlastenecké divadlo (Bouda)
- dřevěná bouda fungovala pouze od roku 1786 až 1789, potom byla zničena (shořela)
- divadlo se rozvíjí ve větší míře až od 20. let 19. století
- Bouda skončila z finančních důvodů
- repertoár Boudy:
Václav Thám
- překládal hry z němčiny (Moliére, Shakespeare) a sám psal historické hry
- dílo: Břetislav a Jitka
Prokop Šedivý
- psal historické hry a komedie
- dílo: Masné Krámy
Pražské sládci
- obě díla jsou frašky z pražského prostředí
Václav Kliment Klicpera
Jan Nepomuk Štěpánek
4) vzdělávací a lidovýchovná próza – pro šíření vzdělanosti bylo důležité vydávání časopisů
Václav Matěj Kramerius (1753 – 1808)
- vydavatel novin – nejprve Schömfeldské pražské noviny – Krameriusovy c. k. Pražské poštovské noviny (od 1789)
- nejprve vycházejí zprávy o průmyslovém podnikání, venkovu či kulturních novinkách
- 1791 založil Kramerius Českou expedici (nakladatelství) – setkávání obrozenců
- do děl byly vkládány například Příhody Václava Vratislava z Mitrovic

Význam slova a jeho složky, změny slovního významu

Slovo = skupina hlásek, tvořící ustálený význam a jednotný celek
- základní jednotka slovní zásoby = lexém
- slova pojmenovávají skutečnost, druhy pojmenování: - jednoslovná
- víceslovná (sousloví) > termíny, frazeologismy


Význam slova
- souhrn informačních rysů
1) lexikální (slovní, slovníkový) = co slovo označuje
2) gramatický (mluvnický)
3) věcný
4) symbolický (přenesený)
5) slovotvorný – všechna slova odvozená a složená (učitel, bleděmodrý)
3 typy slov podle převažujícího významu:
a) lexikální slova – nemají gramatický význam (příslovce, citoslovce)
b) lexikálně gramatická slova (ohebné slovní druhy)
c) gramatická slova (spojky, předložky, částice)
Složky významu
a) obsah – souhrn všech podstatných znaků daného slova (dům = lidské obydlí)
b) rozsah – souhrn všech předmětů či jevů, které dané slovo pojmenovává (dům = vila, chalupa)
Změny slovního významu
1) úžení = specifikace (nábytek, milost)
2) rozšíření = generalizace (limonáda, zápas)
3) přenášení: a) abstraktizace konkrét (cukrářství)
b) konkretizace abstrakt (jádro)
c) metafora – přenesení pojmenování na základě věcné podobnosti (patří sem i personifikace)
d) metonymie – přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti (poslouchat Smetanu)
e) synekdocha – záměna části za celek či naopak (trhat chmel – šišky)
4)  změny v hodnocení významu: a) zlepšení (znamenitý – dříve pouze velký)
b) zhoršení (chlap)
5) zeslabování, zesilování, protiklad: a) eufemismus – dysfemismus
b) hyperbola = nadsázka
c) ironie – užití slova v opačném významu
d) kakofemismus – užití nadávky v dobrém smyslu

OSVÍCENSTVÍ - rozvíjí se v 18. století; absolutismus – krize

OSVÍCENSTVÍ
- rozvíjí se v 18. století; absolutismus – krize
- ve Francii a Anglii vzniká nová ideologie – osvícenství (ideologie)
- odpovídá potřebám měšťanů a projevuje se v celkovém postoji k životu, částečně v umění a literatuře
- je to přechodné období mezi klasicismem a romantismem
- znaky: - víra v rozum – racionalismus – zdůraznění vědeckých poznatků
- důraz na cit
- zdůrazňování svobody umělce – odmítání pevného řádu a dosavadních tendencí
- návrat k přírodě, lidové slovesnosti – upřednostňován venkovský způsob života – čistý člověk – harmonie
- dějinný optimismus – víra v sílu vzdělaného a rozumného jedince, který je schopný změnit dějiny k lepšímu
- důležité je šíření vzdělanosti, myšlení a jednání
Francie
Voltaire – Francois Marie-Arouet (voltér – arue) (1694 – 1778)
- velmi všestranný – filosof (racionalista), historik, politik, spisovatel, novinář – překládal ho K. H. Borovský
- přesvědčen o rovnosti si všech lidí
- zdůrazňoval náboženskou snášenlivost, svobodu myšlení, slova a nápravu očekával od vzdělaného a osvíceného panovníka
- často pronásledován – církev, šlechta
- dílo: Candide neboli Optimismus (kandid)
- osvícenský filosofický román, Candide mravně dokonalý, čistý – putuje světem a prožívá často negativní pocity – hrůzný svět, v podstatě hledá štěstí
- založeno na protikladu (optimismus / pesimismus)
Zaira, Brutus (dramata)
- obhajování demokracie
Charles Louis Montesquieu (monteskijo) (1689 – 1755)
- spisovatel, filosof, kritik doby
- dílo: Duch zákonů
- odborné dílo, ve kterém vysvětluje vznik zákonů na základě přirozených příčin (podnebí, bohatství – přírodní atd.)
Perské listy
- 1. francouzský osvícenský román
- satira tehdejších poměrů – psáno formou dopisů, které si píše Uzbek se svým přítelem – cestovali do Evropy
Encyklopedisté
Denis Diderot (didro) (1713 – 1784)
- filosof i prozaik
- stál v čele encyklopedistů
- dílo: Jeptiška
- román v dopisech, hlavní hrdinkou je dívka, která musela vstoupit a žít v klášteře
Jakub Fatalista
- dílo založené na rozhovorech pána se sluhou
Další encyklopedisté
D’Alamber (dalambér) – matematik a fyzik
Voltaire
Jean Jacque Rousseau
Anglie
Daniel Dafoe (1660 – 1731)
- dílo: Robinson Crusoe
- dobrodružný román, kde se prolíná fantazie a realita
- námět – ztroskotání, hrdina se ocitá na opuštěném ostrově, kde zvládá přírodní a fyzikální zákony
- díky racionalitě Robinson přežije
- někdy se hovoří již o počátku realismu v anglické literatuře
Jonathan Swift (1667 – 1745)
- dílo: Gulliverovy cesty
- román, který je satirický i utopický
- vymyšlený cestopis, ve kterém se setkává hrdina s různými civilizacemi a lidmi
- skrytá kritika poměrů v Anglii – snaha vytvořit ideální společnost

KLASICISMUS - klasicismus – vynikající, vzorný (klasicistní)

KLASICISMUS
- klasicismus – vynikající, vzorný (klasicistní)
- nový umělecký směr – 2. polovina 17. století – 18. století – Francie (monarchie – absolutismus)
- Ludvík XIV. – vedl přepychový život – Versailles (versaj) – staralo se o něj asi 80 000 lidí – chtěl stát v čele kultury a literatury, a proto umění podporoval (bylo u něj mnoho básníků, malířů…)
- klasicismus se dále šíří do Evropy a střídá baroko (francouzština)
- znaky: - jednotný a pevný řád
- návrat k antice (antika = vzor)
- zdůrazňování rozumu – vznik racionalismu (zakladatel René Decartes – „Myslím, tedy jsem.“)
- povinnost vítězí nad city
- krása je v pravdě a v obrazu přírody
- pevná pravidla v umělecké oblasti
- žánry: - vyšší (tragédie, epos a óda) – čerpaly ze života vyšších vrstev, byly veršované
- nižší (komedie, satira, bajka) – náměty ze života i neurozených vrstev, veršované i prozaické
- model žánrů vypracoval teoretik umění Nicolas Boileau (buato) ve svém díle – Umění básnické
- rozvoj klasicistní tragédie – vzor Aristoteles a jeho dílo Poetika (dodržování 3 jednot), tragédie má stejnou skladbu jako v antice
- hudba – Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven

Tragédie
Pierre Corneille (kornej) (1606 – 1684)
- první velký dramatik
- dílo: Cid
- námět čerpá ze španělského rytířského eposu – Píseň o Cidovi
- základní konflikt je povinnost a čest – kontrast a city
- Cid zabije v souboji otce své dívky Ximeny, která proto žádá krále o potrestání Cida – Cid je poslán do válek – Cid přežívá a je omilostněn – smírný konec
- veršované dílo
Jean Racine (rasin) (1639 - 1699)
- tvůrce psychologické tragédie – zobrazuje zhoubnost některých lidských citů a vášní (sobeckost), výborný v psychologii ženských postav
- dílo: Faidra (Euripides)
- Faidra je 2. ženou aténského krále Thésea a zamiluje se do svého nevlastního syna Hipolita – ten ji nemiluje – Faidra obviní Hipolita ze svádění – nakonec se Faidra před sebevraždou Théseovi přizná
Komedie – ač nižší žánr, dodnes stále hraný
Moliére (moljér) (1622 – 1673)
- vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin (poklen)
- světový autor z chudých poměrů – nejdříve kočovný herec, později začal psát frašky, komedie a stal se ředitelem Královského divadla v Paříži
- měl spory s církví
- v komediích satiricky zobrazil mravy tehdejší společnosti – pokrytectví, lakota, postavení žen…
- dílo: Tartuffe
- Tartuffe je postava pokrytce, který se vetře do Orgonovy rodiny – vydává se za svatouška, cíl – získat přízeň rodiny – slíbí Marii, Orgonova rodina nesouhlasí – Orgon Tartuffa prohlédne – Tartuffe je zavřen do vězení
Lakomec
- hlavní postava je měšťan Harpagon, který lpí na svém majetku – vše dělá jen pro bohatství – snaží se, aby si jeho dcera vzala bohatého starce
- Harpagonův syn a dcera se mají vzdát svých milovaných, ale synův sluha ukradne Harpagonovi truhlu – obě děti se mohou oženit, ale musí truhlu vrátit
Misantrop
- tragikomedie, Misantrop se straní lidské společnosti
Don Juan
- kritika přelétavosti v lásce
Chudák manžel
- hrdinou bohatý manžel, který si bere zchudlou šlechtičnu – podvádí manžela
Měšťák šlechticem
- manželka ho podvádí s jeho přáteli
Zdravý nemocný
- člověk hypochondr – simulace
Scapinova šibalství (skapénova)
- hlavní postava sluha, který pomáhá svému pánovi vzít si jednu dívku
Bajka
Jean de La Fontaine (fonten) (1621 – 1685)
- inspiroval se v antice (Ezop)
- napsal 12 knih bajek – na příbězích ukazoval tehdejší francouzskou společnost (lakota, intriky…)
- dílo: Vlk a pes
Italská klasicistní literatura
Carlo Goldoni (1707 – 1793)
- tvůrce národní italské komedie – commedia dell’arte
- dodnes jsou jeho komedie hrány
- dílo: Poprask na laguně
- kontroverzní komedie, zápletkou jsou dva milostné vztahy – základem jsou rozhovory postav
Sluha dvou pánů

3) lidová a pololidová tvorba – vzniká vedle oficiální tvorby

3) lidová a pololidová tvorba – vzniká vedle oficiální tvorby
a) pololidová tvorba – známe autora (měšťané), svoje náměty z lidového života
interludia (mezihry) – krátké frašky vkládány do vážných her, zesměšňovaly sedláky, poukazovaly na bídu a chudobu obyčejných lidí; nejčastěji hrány o masopustu
Václav František Kocmánek
- autor 7 interludií
- dílo: Zamentatio rusticana (Selský otčenáš)
- veršované dílo, každá sloka končí veršem z otčenáše
písmácké paměti – písmáci (měšťané), kteří opisovali staré knihy, které se podařilo skrýt před Jezuity, dokumentární platnost
František Jan Vavák
kramářské (jarmarečné) písně – zpívaly se o příhodách, většinou o nešťastných láskách, vraždách, povodních, požárech…
b) lidová tvorba – ÚLS, na konci 17. století byla jedinou oblastí, kde se tvořila česká literatura, rozvoj různých žánrů – pověst, pohádka, lyrika (lidové písně), selské otčenáše. Balada, zpěvohra, loutkové divadlo, proroctví
lidová píseň – vycházela z historických faktů, známá témata, např. o Čechovi, o Blanických rytířích, o Žižkovi, o Bílé paní, o založení hradů…
Růžový palouček – pověst o loučení se Komenského s vlastí
proroctví – věštila lepší budoucnost českého národa
Libušino proroctví
Proroctví slepého mládence
pohádka – pohádky vzniklé v této době, zapsaly je později např. Božena Němcová či Jaromír Erben
lyrika – lidová písně – milostné, robotní (Nepojedu na robotu; Počkejte vy, páni), vojenské, o vztahu rodičů a dětí
Selský otčenáš – stejné jako interludium – stížnost nevolníka, který žaluje svému bohu, sloky končí veršem z Otčenáše
lidová balada – Osiřelo dítě
loutkové divadlo – původně pro dospělé, cizí náměty – o Faustovi, o Donu Juanovi; zakladatelem je Matěj Kopecký, který vytvořil například postavu kašpárka, sám hrál některé své hry
lidové zpěvohry (opery – vzorem byly zámecké opery
lidové drama – navazuje na náboženské hry (vánoční, velikonoční), proniká do nich humor; hry školské
Komedie o turecký vojně

2) domácí proud – oficiální literatura českého baroka; domácí tvorbu cenzurovali jezuité – vycházelo to, co bylo katolicky zaměřeno – postupně dochází k úpadku české literatury; rozvoj školství

2) domácí proud – oficiální literatura českého baroka; domácí tvorbu cenzurovali jezuité – vycházelo to, co bylo katolicky zaměřeno – postupně dochází k úpadku české literatury; rozvoj školství
Antonín Koniáš
- páter jezuitů, velmi vzdělaný
- podílel se na ničení českých knih – sám ale nějaké knihy zachránil
- vytvořil seznam knih ke spálení – index (Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající)
Literární tvorba
- píší se středověké žánry (kazatelství, duchovní lyrika, postila…)
Duchovní lyrika (poezie)
Bedřich Bridel
- básník a misionář
- dílo: Co Bůh? Člověk?
- sbírka náboženské lyriky zdůrazňující velikost boha a necitnost člověka
Felix Kadlinský
- dílo: Zdoroslavíček v kratochvilném hájičku postavený
- překlad německého jezuity (Fridrich von Spee); katolická poezie – opěvování přírody
Adam Michna z Otradovic
- z Jindřichova Hradce
- varhaník, skladatel, básník
- dílo: Česká mariánská muzika
- některé písně zlidověly (koleda – Chtíc, aby spal)
Loutna česká
Dějepisectví
Bohuslav Balbín
- jezuitský kněz – zastával se pokrokových názorů
- těžce nesl úpadek českého národa a literatury
- dílo: Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
- typ jazykové obrany, zdůraznění práva národa na rozvoj svého jazyka
- kritika šlechty a církve – germanizace
- dílo vyšlo až v době Národního obrození (1775) a stalo se vzorem obrany podobného typu
Učené Čechy
- latinsky, o literárních a kulturních dějinách Čech
Tomáš Pěšina z Čechorodu
- Balbínův žák
- Dalimilova kronika (Kronika tak řečeného Dalimila)
- dílo: Předchůdce Moravopisu
- latinsky, dějiny Moravy
Jan František Beckovský
- přepracoval kroniku Václava Hájka z Libočan a vydal ji pod názvem – Poselkyně starých příběhův českých
Jezuité vydali své přepracování bible – Svatováclavská bible (nahradila Bibli Kralickou; zdůraznění důležitosti náboženského života).
Puristé (purus = čistý) – vzdělanci kritizující používání cizích slov, snažili se češtinu očistit. Byli označování“brusiči“ jazyka. (př. nosočistoplena…)
Václav Matěj Šteyer
- dílo: Brus jazyka českého
Václav Jan Rosa
- dílo: Čechořečnost

1) emigrantský proud Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)

1) emigrantský proud
Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)
- největší autor 17. století
- spisovatel, myslitel, filozof, zakladatel pedagogiky
- poslední biskup JB
- největší představitel renesančního humanismu a zároveň baroka
- narodil se v Uherském Brodu (Nivnice, Komná) – pocházel z česko-bratrské rodiny, rodiče brzy zemřeli
- studie v Německu – poté působil jako učitel v Přerově a Fulneku
- po Bílé hoře byl nucen se skrývat – tajně se skrýval v Přerově (umřela mu manželka, později se znovu oženil)
- roku 1628 odešel z vlasti do polského Lešna, odkud byl zván do Anglie (pro reformaci školství a vytvoření akademie věd, měl vytvořit jednotný jazyk pro šíření vzdělání), Švédska, Holandska, Uher i do USA (tam se však nedostal) – po cestách se vrátil do Lešna, kde mu požár zničil jeho dílo Poklad jazyka českého (slovník češtiny)
- 1648 – vestfálský mír – definitivní rozhodnutí a zákaz návratu emigrantů
- 1656 – odchod z Lešna do Holandska – Amsterodam, po smrti pochován v Naardenu
- dílo: 1) krásná (umělecká) literatura – filozofické spisy – projev rozporu mezi renesancí a barokem, autor nenachází východisko - rozpory
Listové do nebe
- 5 fiktivních dopisů adresovaných Kristovi, autor si ztěžuje na špatný život bohatých – odpověď Krista – bohatí i chudí mají žít v souladu s božími zákony
Truchlivý
- pocit autora pramenící z rozporu mezi rozumem a vírou
Labyrint světa a Ráj srdce
- největší dílo české literatury 17. století
- rozsáhlá alegorická skladba zobrazující svět alegoricky jako město
- hlavní postav – poutník (J. Á. Komenský), který si chce prohlédnout svět a najít si povolání, je doprovázen Všezvědem Všudybudem (alegorie lidské vzdělanosti; radí poutníkovi, aby nic nekritizoval) a Mámením (alegorie lidského zvyku; nasazuje poutníkovi růžové brýle, aby tak zakryl nedostatky – poutník je však vidí)
- poutník se dostává na hrad, kde sídlí Moudrost – poutník však stále cítí nespokojenost a tak se uzavírá do sebe
- dílo je dokladem tehdejší společnosti (ostrá kritika)
Kšaft umírající matky jednoty bratrské
- „Závěť“ – autor se loučí s českým lidem a vlastí
- spis filozoficko-náboženský
- jednota bratrská skončila, dědicem, nástupcem = český národ
- „Na tebe, národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti také nemohu při svém již dokonalém s tebou se loučení … Věřím i já Bohu.“
Kancionál
- sbírka duchovní poezie
2) pedagogické spisy – zakladatel moderní pedagogiky (věda o výchově a vzdělávání); psal ji především v emigraci – psané latinsky – nová organizace školství; věřil ve všenápravu lidstva
Didactica magna (Velká didaktika)
- pedagogická disciplína o vyučovacím procesu (metody, žák / učitel)
- vymezit principy a základy (pro celý svět):
- vzdělání je majetkem všeho lidu
- povinná a všeobecná školní docházka (1. stupeň zadarmo; všeobecná)
- vzdělání vychází z vědeckých poznatků
- vyučovat nejméně 2 živé jazyky
- na nižším stupni vyučovat v národním jazyce
- názorné a poutavé vyučování – pomůcky
- kázeň – bez fyzických trestů
- čtyřstupňové školství (návrh 4 stupňů po 6 letech):
- I. stupeň – výchova a vzdělání v rodině = škola mateřská
- II. stupeň – od šesti do dvanácti = škola obecná – výuka v národním jazyce, povinná školní docházka
- III. stupeň – 12 – 18 let = škola latinská (gymnasium) – ve větších městech
- IV. stupeň – 18 – 22 let = akademie (navíc 2 roky – cesty po světě – poznávání)
Informatorium školy mateřské
- jako první se zabýval výchovou dětí předškolního věku
- důležitá estetická výchova – rozvoj
Dveře jazyků otevřená (Janua Lingua Reserata)
- jazyková učebnice – vychází z věcného významu (poznání) slov; poznání z jiných oborů
Orbis Pictus
- obrázková jazyková učebnice – původně učebnice latiny – názorné učení
Škola hrou (Schola Ludus)
- soubor několika školních latinských her, které žáci nacvičili
Komenský také vytvořil mapu Čech a Moravy, učebnice fyziky, anatomie či astronomie.
3) pansofické spisy – pansofie = vševěda – Komenský jejím tvůrcem – chtěl vědní poznatky zaznamenat do jedné soustavy (encyklopedie)
Plán vševědy
- o tom, jak vzdělání odstraní světové problémy
Všeobecná pravda o nápravě věcí lidských
- nalezeno bylo toto dílo v německém Halle před 2. světovou válkou – vyšlo až roku 1966
- vytváří 7 nauk – každá se věnuje vzdělávání v určitém okruhu – např. Panglottia (vytvořil jednotný jazyk)
Dále Komenský vydal dílo: Moudrost starých Čechů (sbírka přísloví, rčení…)
Význam Komenského: - platnost pedagogických názorů dodnes
- svými díly se snažil o mír a nápravu lidstva (OSN, UNESCO – vycházejí z Komenského)
Pavel Stránský
- dílo: Stát český (Republica Bohemica)
- o historii zejména předbělohorské doby, propagace českého státu v zahraničí – láska k vlasti
Pavel Skála ze Zhoře
- dílo: Historie církevní
- 10 svazků, popis dějin církve (od počátku – 1623), věnuje se i společenské situaci před Bílou horou
Mnozí emigranti se nažili „tajně“ dostat své spisy do Čech. Tiskli je v Drážďanech a Lešnu. Spisy = „špalíčky“.

Itálie Torquato Tasso (1544 – 1595)

Itálie
Torquato Tasso (1544 – 1595)
- básník
- dílo: Osvobozený Jeruzalém
- autor líčí obléhání a dobytí Jeruzaléma křesťanským vojskem
Španělsko
Calderón de la Barca (1600 – 1681)
- dramatik
- dílo: Život je sen
- ukovanému princi se podaří zvítězit nad temnými stránky své povahy – vše je jen zdání
Anglie
John Milton (1608 – 1674)
- básník
- dílo: Ztracený ráj
- anglický epos s biblickým námětem – 2 plány
Německo
Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen (1621 – 1676)
- prozaik
- dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus
- v 1. osobě; dějištěm je Německo rozvrácené 30-letou válkou







Česká pobělohorská literatura
- 1620 – bitva na Bílé hoře (neúspěch), důsledky porážky – u moci Habsburkové, kteří nechali popravit účastníky stavovského povstání (21.6.1621) – majetek šlechty zkonfiskován
- rekotalizace – jezuité (zakladatelem Ignát z Loyoly) byli proti pozemskému životu – jiné náboženství než katolické byli prohlášeny za kacířské – emigrace do zahraničí
- téměř necelých 200 let nebyl rozvoj umění, kultury atd. – NO
- 3 proudy: 1) emigrantský (J. Á. Komenský)
2) domácí (= oficiální tvorba baroka – B. Balbín)
3) lidový a pololidový (ÚLS)

Baroko, česká pobělohorská literatura, klasicismus a osvícenství

BAROKO
-          17. – 18. století
-          barocco – italsky původně perla nepravidelného tvaru, nejdříve užíváno hanlivě
-          doba proti reformaci – doba nepokojů a válek; je to epocha literatury, výtvarnictví, hudby
-          vznik v 17. století v Itálii – vynikly hlavně Portugalci a Holanďani
-          přetrvává poznávání, učení, smyslnost
-          znaky baroka:  - nedůvěra v pozemský život, základem je pocit marnosti a pomíjivosti – viz války atd.
                                    - barokní člověk se cítí nejistý a proto se upíná k věcem nadpozemským a mysticismu
- skutečnost se nezobrazuje přímo, ale v různých symbolech a alegoriích, čímž se snaží vyjádřit autor vnitřní pocity
- fantazie a víra převládá nad rozumem – posiluje se pozice latin. církve a absolutistické moci
- smyslnost a splynutí duše s bohem
- dalším znakem jsou kontrasty a především konkrétnost – vše líčeno naturalisticky
-          existuje jednodušší odnož baroka – lidové baroko – rozvoj lidové slovesnosti a pololidové formy, rozvoj duchovních a světských písní
-          manýrismus – 16. / 17. století – přechodné období mezi renesancí a barokem; snaha o dokonalost formy, preciznost
-          barokní malířství – bohatost barev, šerosvit, nepřesné tvary a barvy, renesanční perspektiva je nahrazena iluzí nekonečného prostoru – Rembrandt von Rijn, Paulus Petrus Rebeus (Vlám), Caravaggio, Reni (Vraždění jehňátek), Karel Škréta, Petr Brandl, Ján Kupecký
-          sochařství – Matyáš Braun
-          hudba – Händl, Bach, Mysliveček, Ryba
-          architektura – přetrvávají konstrukční prvky, velmi zdobné, ornamentální průniky, stavby geometrických forem, oblouky, zvlnění, kopule, nekonečnosti a velkoleposti (mramor a zlato), mohutné stavby s vynikající akustikou, morové sloupy

Baroko v evropské literatuře

-          žánry – aktualizace středověké literatury (legendy, duchovní písně, traktáty, eposy, reflexivní lyrika), používání symbolů, alegorií…

Slohové útvary

- konkrétní jazykové projevy, které mají specifické rysy, jsou uspořádány podle určitých pravidel, které musíme dodržovat
- liší podle: a) slohového postupu
b) funkčního stylu
c) formy
d) počtu mluvčích

Základní slohové útvary
- vymezeno podle slohových postupů a funkčních stylů
1) informační styl hovorový – oznámení, zpráva, dopis, telegram…
styl administrativní – formulář, dotazník, úřední dopis…
styl publicistický – novinová, televizní, rozhlasová zpráva, inzerát, reklama…
2) vyprávěcí styl hovorový – jednoduché vyprávění
styl umělecký – vyprávění v próze (pohádka, povídka, román)
styl publicistický – reportáž
3) popisný styl administrativní – životopis
styl odborný – odborný popis, návod
styl publicistický – cestopis
styl umělecký – popis osoby nebo prostředí (líčení)
4) charakterizační styl hovorový a administrativní – charakteristika postav, posudek
styl umělecký – charakteristika postav
5) výkladový styl odborný – výklad, pojednání, odborná přednáška, odborný referát, zákony, směrnice
styl řečnický – projev
6) úvahový styl odborný – úvaha, stať, diskuse, beseda
styl publicistický – úvodník, komentář, kritika, recenze
styl umělecký – publicistický – fejeton, sloupek, kurzíva = vtipná úvaha na aktuální téma, upozorňuje na problémy, končí pointou
styl umělecký – úvaha jako součást vyprávění autor

Funkční styly - podle toho, jakou má projev funkci, rozlišujeme čtyři základní funkční styly

1) prostě sdělovací styl
- funkce informovat o něčem
- převažují projevy mluvené (dialogické), popřípadě psané projevy (osobní korespondence)
- jednoduchá větná skladba, běžná slovní zásoba, spontánní projevy
- útvary – oznámení, zpráva, jednoduché vyprávění, popis…
2) odborný styl
- funkce podat odbornou informaci, poučit, vzdělávat
- liší podle stupně odbornosti a adresáta: a) vědecký – výzkum, teorie
b) prakticky odborný – použití odborných poznatků v praxi
c) popularizační – zpřístupněn široké populaci
- projevy mluvené (vědecké publikace, učebnice, odborný časopis) i mluvené (odborná přednáška)
- požadavky – věcná správnost, přesnost, jednoznačnost, logičnost, přehlednost, objektivnost – bez citového zabarvení, oficiálnost
- slovní zásoba – spisovná čeština, termíny, sousloví, abstraktní výrazy
- syntax je složitější, převažují souvětí
- útvary: a) psané - výkladové a úvahové slohové útvary (studie, stať, výklad…)
- popisné (odborný popis, referát, návod, odborná kritika, recenze…)
b) mluvené (odborná přednáška, mluvený referát, odborná diskuse, polemika…)
3) publicistický styl
- funkce informovat i přesvědčit
- projevy veřejné, monologické i dialogické, psané i mluvené
- požadavky – aktuálnost, pravdivost, srozumitelnost, působivost a originalita, stručnost
- slovní zásoba a jazyk – spisovná čeština (knižní), publicismy, termíny, cizí slova, citová slova
- syntax – věty jednoduché i souvětí, výčty, hromadění synonym, různé věty podle postoje mluvčího
- zvláštní prostředky: a) automatizované (ustálené spojení či věty, nepřekvapí nás)
b) aktualizované (nová neočekávaná spojení, překvapí nás)
c) obrazná pojmenování (metafora, personifikace, hyperbola…)
- slohové útvary: a) informační – zpráva, komentovaná zpráva, inzerát, reklama…
b) úvahové – úvodník, komentář, kritika, recenze, polemika, diskuse…
c) umělecké – fejeton, reportáž, soudnička, sloupek, cestopisný článek…
d) dialogické útvary - interview
4) umělecký styl
- funkce estetická (působení na rozum i fantazii čtenáře nebo posluchače)
- primárně psané projevy, sekundárně mluvené
- základní vlastnosti uměleckých projevů: a) subjektivita a emociálnost autora
b) dialogičnost (autor / čtenář)
c) významová mnohoznačnost (různá interpretace i pochopení, časté symboly, alegorie…)
d) neukončenost
- slovní zásoba – všechny útvary i vrstvy národního jazyka, základ neutrální spisovná čeština
- základní slohové útvary – vypravování, popis, charakteristika
- speciální útvary – literární žánry

Podstyly
1) administrativní styl
- vydělil se z odborného stylu
- styl úřední komunikace
- základní útvary – obchodní korespondence, smlouva, dotazník, žádost, formuláře, životopis, plná moc, závěť, tiskopisy
2) řečnický styl
- vydělil se z publicistického stylu
- autor – Demosthénes (Filipiky)
- slohové útvary – projev, proslov, vítací a zahajovací řeč, přednáška

Autorský styl
- každý autor používá svůj osobitý styl a zároveň i různé jazykové prostředky

Slohové postupy
- způsob řazení jednotlivých témat, využití uspořádání jazykových prostředků
1) informační – nejjednodušší, prosté podání faktu
2) vyprávěcí – vyprávění určitého příběhu v časové i příčinné souvislosti
- vyprávění chronologické a retrospektivní
3) popisný – popis vnějších znaků, objektů či děje, důležitá volba směru popisu, bereme v úvahu vztah části a celku
4) charakterizační – popis vnitřních znaků osoby
- charakteristika přímá a nepřímá
5) úvahový – zamyšlení autora, vychází z vlastního názoru, zkušeností, vyvozuje logické závěry a hodnotí
6) výkladový – nejsložitější, vysvětluje podstatu určitého jevu (vnější znaky, vnitřní charakteristika a souvislosti mezi nimi)

Styl a stylistika, slohové postupy a útvary

Styl = slohový způsob výběru jazykových prostředků, jejich užití a uspořádání do souvislého jazykového projevu
Stylistika = nauka o slohu, jazykovědná disciplína, zabývající se podstatou stylu, vymezuje funkční styly a slohové postupy a útvary

Slohotvorný proces
1) Přípravná fáze (invence)
2) Uspořádání materiálu (kompozice)
3) Stylizace
4) Korektura
5) Pronesení (prezentace)

Slohotvorní činitelé
a) subjektivní slohoví činitelé – vychází z každého autora
- každý člověk má svůj individuální styl, nejvíce se projevuje u spisovatelů.
1) pohlaví
2) věk
3) všeobecné vzdělání – základní, středoškolské, vysokoškolské
4) odborné vzdělání, povolání
5) vyjadřovací schopnosti, pohotovost, talent
6) psychický stav – charakter, intelekt (přirozená inteligence, emocionalita)
7) zřetel (stanovisko) autora k tématu – vážné, humorné, znevažující, ironické (satirické)
8) zájmy
b) objektivní slohoví činitelé – mají obecnou platnost, vždy k nim musíme přihlížet
1) zaměření, cíl, funkce projevu (informující, odborné, přesvědčující, estetické)
2) situace a časový prostor (vznikající projevy připravené – promyšlené, nepřipravené – spontánní)
3) kontakt autora s adresátem (autor je přítomen nebo nepřítomen)
4) druh dorozumívání (dialog, monolog)
5) forma projevu (psaná, mluvená)
6) prostředí (veřejné – škola atd., soukromé)
7) zřetel k adresátovi (komu je projev určen)

Dějepisectví

Mikoláš Dačický z Heslova
- dílo: Paměti
- události kolem bitvy na Bílé hoře
Prostopravda
- poezie – básnické, veršované skladby; satiry na mravy tehdejších lidí
Odborná literatura
Tadeáš Hájek z Hájku
- položil základy botanice
- přeložil a vydal dílo: Herbář čili Bylinář (Mattioli)
Vavřinec Benedikt z Nudožer
- původem Slovák – studie na univerzitě v Praze
- zabýval se mluvnicí češtiny
- dílo: Česká gramatika
- tehdejší systém – popis, uplatnění časomíry v poezii
Jan Jesenský – Jesenius
- Slovák – Praha
- dvorní lékař Rudolfa II. – první pitva
- zúčastnil se Stavovského povstání – poprava
Cestopisy
Václav Vratislav z Mitrovic
- cesta do Turecka – zajetí
- dílo: Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na pecce
- Stavovské povstání - poprava
- dílo: Cesta do Palestiny
Humanistické drama
- málo se rozvíjelo – hrály se starší hry
Tobiáš Mouřenín z Litomyšle
- zpracovával náměty z jeho života, psal frašky
- dílo: Vejstupný syn
Jan Campanus Vodňanský (1572 – 1622)
- působil jako rektor UK i jako profesor
- byl humanistickým básníkem i dramatikem
- dílo: Bretislaus
- latinsky napsané
- zpracování českých dějin (Zikmund Winter – Mistr Kampanus)

Knížky lidového čtení – označení pro zábavnou četbu, obsahuje ilustrace, jednoduché úpravy
Parodie: a) komická
b) satirická
Zábavná próza
- vycházejí knížky lidového čtení
- dílo: Historie o bratru Janu Palečkovi
- domácí námět, obsahuje 12 povídek, které jsou spojené postavou Jana Palečka (moudrý blázen krále Jiřího z Poděbrad), Jan Paleček – člen jednoty bratrské
Frantova práva
- parodie pravidel piáckého cechu, kritika tehdejší společnosti a pozemského života
- obsahuje kapitoly: O stavu světském, O lidech kupeckých, O lidu obecném

Humanismus a renesance u nás

- první zmínky o renesanci – Karel IV. – dopisování si s Francescou Petrarcou
- humanismus a renesance se u nás úplně rozvíjí až ke konci 15. století díky měšťanům a představitelům šlechty => zahraniční univerzity (Itálie, Polsko) – přinášejí k nám nové myšlenky
- humanismus a renesance mají v českých zemích zvláštní charakter, protože byla stále živá reformace a tradice husitství
- převažuje humanismus, protože literatura má hlavně vzdělavatelský, poznávací a morální charakter
- vlastní renesance (rozvoj umění) se objevuje jen částečně
- periodizace: 1. raný humanismus (od 2. poloviny 15. století – 20. léta 16. století)
- představitelé: Viktorín Kornel ze Všehrd, Hynek z Poděbrad
a) mezinárodní = latinský
b) domácí = český
2. zobecněný humanismus (20. – 80. léta 16. století)
- představitel: Jan Blahoslav
3. popularizovaný humanismus (konec 16. století – bitva na Bílé hoře)
- představitel: Daniel Adam z Veleslavína
1. raný humanismus
a) latinský humanismus – autoři píší latinsky – napodobování latinských autorů, nezasáhli příliš do domácí tvorby
Jan z Rabštejna
- katolický hodnostář
- dílo: Dialogus
- spis, který má formu dialogu – 3 šlechticové – politické názory, které se různí – autor hledá kompromis
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- příslušník rodu Lobkoviců – šlechtic
- básník i prozaik, ceněný v Evropě (u nás méně)
- psal ódy, satiry, elegie
- studoval antické autory a vytvořil ve své době největší knihovny antické literatury (jejich překladů)
- dílo: Satira k sv. Václavu
- sv. Václav = příklad mravu
- kritika rozmařilého života svých vrstevníků
Elegie na smrt císaře Karla
- dílo připomíná spíše ódu
b) národní = český humanismus – důležitější než-li latinský, protože autoři píší česky – zpřístupnění, rozebírání tehdejších aktuálních problémů
Viktorín Kornel ze Všehrd (1460 – 1520)
- vynikající právník, učil na univerzitě
- nejprve psal latinsky, později česky – zformuloval program národního humanismu – čeština a její zvelebování na úroveň latiny; tento program zformuloval k předmluvě v díle Jana Zlatoústého: Knihy o napravení padlého (překladem dokázal, že čeština je schopna vyjádřit složité myšlenky)
- dílo: O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery
- právnické dílo – nová koncepce práva – podpoření měšťanů proti šlechtě
- české právo je stavěno nad latinským – ve své době nebylo toto dílo uznáno
Renesanční literatura
- v Čechách se moc renesance nerozvíjela, autoři spíše překládali slavná renesanční díla
Řehoř Hrubý z Jelení
- překlad díla Chvála bláznovství (E. Rotterdamský)
- první překlad do národního jazyka
Hynek z Poděbrad
- syn krále Jiřího
- v jeho pracích se vyskytují renesanční motivy – individualita člověka, pozemský život, vášně atd.
- dílo: Neuberský rukopis
- do tohoto díla sepsal autor svoji tvorbu
- známá skladba: Májový sen (sen mladíka o své milé)
- další skladby: Verše o milovníku (milostná literatura), Stesk na ženitbu
2. Zobecněný humanismus
- myšlenky humanismu šíří jednota bratrská – v 16. století největší šiřitelka umění a kultury
- nové školy – propracovaný školní systém, představitelé psali literaturu, která měla nábožensky-odbornou funkci
Jan Blahoslav (1523 – 1571)
- biskup jednoty bratrské, učitel, historik, organizátor kulturního života
- pocházel z Přerova – studie v Německu
- zdůrazňoval potřebu vzdělání – tuto myšlenku musel bránit
- dílo: Filipika proti misomusům
- misomusové = nepřátelé vzdělání
- namířeno hlavně proti Janu Augustovi
- podle Blahoslava je vzdělání pokrok lidstva
Gramatika česká
- češtinou se zabýval asi 20 let, měřítkem vytříbenosti = krása jazyka, odmítá nářeční slova, popisuje jazykový systém – ustálení jazykové normy + kapitola o příslovích
Muzika
- teoretický spis určený pro výuku sborového zpěvu, pro neškolené zpěváky
Kancionál ivančický
Kancionál šamotulský
Nový zákon
- překlady z řečtiny – velmi zdařilé, dílem přispěl autor k šíření vzdělanosti
- po autorově smrti přeložila jednota bratrská i Starý zákon
1579 – 1594 vznikala v Kralicích na Moravě tzv. Bible kralická – 6-dílná, důležitá památka české literatury, psáno vytříbeným jazykem (jazyk této bible = bibličtina), tato bible se stala vzorem českého jazyka až do národního obrození
Dějepisectví
- v 16. století mělo dějepisectví propagační a polemizační charakter, protože se historikové snažili obhájit názory politického či náboženského tábora
- promítali se zde spory katolíků, kališníků, měst, šlechty…
Václav Hájek z Libočan
- katolický kněz
- dílo: Kronika česká
- zachycení dějin od bájných počátků (praotec Čech) – 1526
- historicky nespolehlivá – vymýšlení si, aby se zavděčil bohaté a mocné šlechtě
- poutavé a zajímavé dílo pro čtenáře
- protihusitské dílo
- až do konce 18. století byla kronika hlavním zdrojem pro čerpání z české minulosti
- mohla vycházet i po Bílé hoře
- její historickou nepravost dokázal Gelasius Dobner (NO)
Cestopisy
- humanismus probudil v lidech touhu poznávat nové země a pohledy
- zájem o západoevropsky vyspělá města či cesty do Palestiny (náboženské důvody)
Václav Šašek z Bířkova
- dílo: Cesta pana Lva z Rožmitálu
- cesta za francouzským králem (Alois Jirásek: Z Čech až na konec světa)
Oldřich Prefát z Vlkanova
- dílo: Cesta z Prahy do Benátek a odtud poté po moři až do Palestiny
3. Popularizační humanismus
- od 70. let 16. století dochází k velkému rozmachu české literatury: „zlatý věk české literatury“ = Veleslavínova doba
- rozvoj zejména v odborné literatuře – vědecká úroveň
- základy k mnoha vědám – lékařství, chemie, práva…
Daniel Adam z Veleslavína (1546 – 1599)
- velmi vzdělaný, původně umělecký profesor
- vyženil tiskárnu a nakladatelství (Melantrich)
- stal se vydavatelem, nakladatelem, překladatelem a upravovatelem knih
- jeho jazyk = veleslavínská čeština – dokonalý, vytříbený – dlouho byl vzorem
- vycházel z něj Josef Dobrovský
- díla v podstatě pouze vydával
- hodnota knih, které vydával, není umělecká či vědecká, ale hlavně popularizační
- dílo: Slovník česko-latinsko-řecko-německý
- pro potřeby studentů
Kalendář historický
- každý den v roce = významná událost českých i světových dějin
Kroniky dvě o založení Země české
- Martin Kuthen, Eneáš Silvius